JUDIKATURA

Rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 3159/15

K principu omezené důvěry v dopravě

Právní věty

Nejsou k dispozici

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě
složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka
(soudce zpravodaje) ve věci stěžovatele MUDr. J. K., právně zastoupeného Mgr.
Ondřejem Malovcem, advokátem se sídlem Boleslavská 137, Nymburk, za vedlejšího
účastenství Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví,
se sídlem Praha 4, Roškotova 1225/1 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze
dne 17. 9. 2013 sp. zn. 18 C 202/2011, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5.
2014 sp. zn. 13 Co 173/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. 23
Cdo 3522/2014, t a k t o :
I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 9. 2013 sp. zn. 18
C 202/2011, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014 sp.
zn. 13 Co 173/2014 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015 sp.
zn. 23 Cdo 3522/2014 bylo porušeno základní právo stěžovatele vlastnit
majetek, chráněné článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
a právo na spravedlivý proces, chráněné článkem 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod.
II. Tato rozhodnutí se ruší.

I.
1) Ústavnímu soudu byl dne 13. 7. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní
stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), prostřednictvím něhož se stěžovatel
domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
2) Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce
formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je
stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.
3) Obecné soudy vyšly v předmětném případě z toho, že stěžovatel provozuje nestátní
zdravotnické zařízení poskytující péči v oblasti stomatologie. Dne 1. 7. 2000 uzavřel
stěžovatel s vedlejší účastnicí smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče, která
byla nahrazena smlouvou ze dne 1. 11. 2000. V období od 8. 10. 2004 do 30. 6. 2010
zaměstnával stěžovatel na pozici zubní lékařky E. P., která v souvislosti se zápisem
v České stomatologické komoře padělala vysokoškolský diplom a nebyla absolventem
Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v oboru stomatologie. Vedlejší účastnice
proplatila stěžovateli výkony poskytnuté E. P. jako ošetřující lékařkou v období od 8.
10. 2004 do 30. 6. 2010, a to v celkové výši 1.477.908,- Kč.
V předmětném případě obecné soudy uzavřely, že tato částka představuje bezdůvodné obohacení stěžovatele
získané přijetím plnění bez právního důvodu (§ 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve
znění pozdějších předpisů). Dle stěžovatele postup obecných soudů vykazuje známky
porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces, což dovozuje hned
z několika skutečností.
4) Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že v jeho věci rozhodoval věcně
nepříslušný soud, tj. okresní soud. V daném případě se jedná o spor o zaplacení částky
1.477.908,- Kč mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. V intencích
ustanovení § 9 odst. 3 písm. r) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) měl o věci
v prvním stupni rozhodovat krajský soud. Žalobce sice dle k důkazu provedeného
přehledu úhrad poskytoval stěžovateli jednotlivé dílčí platby, obvykle v řádu stokorun,
nicméně tyto platby pro určení věcné příslušnosti soudu je třeba sečíst, neboť se jedná o
nároky vzešlé z jediné písemné smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče.
5) Další námitka stěžovatele směřuje proti tomu, že obecné soudy přiznaly vedlejší
účastnici nárok i ve zjevně promlčené části, a to přesto, že stěžovatel vznesl námitku
promlčení. K této však obecné soudy nepřihlížely s odůvodněním, že byla uplatněna po
uplynutí lhůty tzv. koncentrace řízení. Stěžovatel je toho názoru, že se obecné soudy
odchýlily od obecné praxe soudů, podle níž lze námitku promlčení úspěšně uplatnit i
v odvolacím řízení, a to za předpokladu, že skutečnosti podstatné pro posouzení otázky
promlčení vyplývají ze spisu. Svou námitku stran promlčení stěžovatel v ústavní
stížnosti podrobněji rozvedl.
6) Závěrem svého návrhu stěžovatel poukázal na skutečnost, že se soudy nijak
nevypořádaly s námitkou, že v žalobním návrhu jsou obsaženy nejen úhrady za lékařské
výkony provedené E. P., coby „nelékařkou“, ale též úhrady za skutečně spotřebovaný
lékařský materiál. Ve vztahu k provedeným úhradám za spotřebovaný materiál považuje
stěžovatel za zjevně nesprávnou úvahu nalézacího soudu o bezdůvodném obohacení,
neboť tento materiál byl účelně spotřebován při ošetření pacientů. Byť k jeho
spotřebování došlo při ošetřování osoby bez příslušného vzdělání. To však samo o sobě
na rozdíl od vyúčtování odměny/mzdy „nelékaře“ nezakládá bezdůvodné obohacení
vůči zdravotní pojišťovně. Jak nalézací, tak i odvolací soud se touto námitkou
stěžovatele vůbec nezabývaly, pročež jsou jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná.

III.
7) Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění
svého rozsudku, na němž trvá a považuje jej za správný. Současně si není vědom toho,
že by v souvislosti s napadeným rozsudkem odvolacího soudu došlo k porušení
základních práv a svobod stěžovatele. Rovněž Nejvyšší soud odkázal na obsah svého
ústavní stížností napadeného usnesení. Současně vyjádřil své přesvědčení, že svým
rozhodnutím neporušil ústavní práva stěžovatele.
8) K předmětné ústavní stížnosti se vyjádřila i vedlejší účastnice, které se řízení před
Ústavním soudem bezprostředně dotýká. Předně vyjádřila svůj nesouhlas s tím, že by se
v daném případě jednalo o spor mezi podnikateli. Plnění smluv v rámci veřejného
zdravotního pojištění nelze označit jako podnikatelskou činnost, neboť účelem
veřejného zdravotního pojištění není dosažení zisku. Stran námitky promlčení vedlejší
účastnice uvedla, že tato námitka nebyla předmětem dokazování a prokázané
skutečnosti a důkazy uvedené v soudním spise k rozhodnutí o promlčení části nároku
nepostačují. Pokud by stěžovatel vznesl námitku promlčení do koncentrace řízení,
musel by tvrzené skutečnosti prokazující promlčení pohledávek prokázat. K námitce
spotřebovaného zdravotnického materiálu vedlejší účastnice uvedla, že zdravotnický
výkon, v rámci kterého je spotřebován a dle příslušné vyhlášky hrazen i zdravotnický
materiál, může být ze strany zdravotní pojišťovny uhrazen pouze v případě, že jej
provede k takovému výkonu oprávněná osoba. Pokud tedy zdravotnický výkon, v rámci
kterého má být hrazen i zdravotnický materiál, provede osoba bez příslušné kvalifikace,
nemůže zdravotní pojišťovna takový zdravotnický výkon ani spotřebovaný materiál
uhradit. Stěžovatel tuto podmínku nesplnil a zdravotnické výkony tedy byly včetně
spotřebovaného materiálu uhrazeny, aniž by pro to byly naplněny podmínky uvedené ve
smlouvě a v závazných právních předpisech.

IV.
9) Ústavní soud konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České
republiky); není součástí soustavy obecných soudů (srov. čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy
České republiky), a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných
soudů; k takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy
obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a
svobod jednotlivce. Proto Ústavní soud napadená soudní rozhodnutí přezkoumal
(toliko) z pohledu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jak je
stěžovatelem namítáno v ústavní stížnosti, načež dospěl k závěru, že ústavní stížnost je
důvodná.
10) Ve svých četných rozhodnutích Ústavní soud zřetelně definoval podmínky, při
jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek
porušení základních práv či svobod jednotlivce (srov. nález sp. zn. III. ÚS 74/02, Sbírka
nálezů a usnesení ÚS, svazek 28, str. 85). Jednou z podmínek zásahu Ústavního soudu
do aplikace jednoduchého práva obecnými soudy je extrémní nesoulad právního závěru
s vykonanými skutkovými a právními zjištěními.
11) Z hlediska právního posouzení věci dospěl jak nalézací, tak i odvolací soud ke
shodnému závěru, že stěžovateli vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající výši
úhrad, které zdravotní pojišťovna poskytla za výkony provedené E. P. Tyto úhrady měly
být poskytnuty stěžovateli bez právního důvodu. Obecné soudy však zcela pominuly
fakt, že mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí byla řádně uzavřena smlouva o
poskytování a úhradě zdravotní péče a že vedlejší účastnice poskytovala úhrady právě
na základě této smlouvy. Pokud byla ze strany stěžovatele poskytována zdravotní péče,
jednalo se o plnění ze smlouvy, a to i přesto, že nebylo poskytováno v souladu se
smlouvou. Přijetí úhrady za plnění ze smlouvy (byť i vadně poskytnuté) nelze
považovat za majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Na
projednávaný případ nelze vztáhnout ani další případy bezdůvodného obohacení.
Z uvedeného je zřejmé, že obecné soudy sice vzaly za prokázané, že mezi účastníky
byla uzavřená smlouva a že stěžovatel plnil na základě této smlouvy, ale plnění ze
strany vedlejšího účastníka stěžovateli již za plnění ze smlouvy nepovažovaly. Ústavní
soud zde shledal extrémní nesoulad právního závěru s vykonanými skutkovými
zjištěními.
12) Námitce stěžovatele, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, Ústavní soud
nepřisvědčil. Spor mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí (zdravotní pojišťovnou) nelze
dle Ústavního soudu považovat za „spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské
činnosti“, jak to má na mysli ust. § 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř.
13) Obecné soudy by měly v dalším řízení posoudit, zda výkony poskytnuté E. P. jako
ošetřující lékařkou je nutno ve všech případech považovat za vadné plnění ze strany
stěžovatele. Z vadného plnění pak vyvodit následky dle smlouvy. Přitom by měly
přihlédnout k možné liberaci stěžovatele či ke spoluodpovědnosti vedlejší účastnice –
zdravotní pojišťovny. Ta měla zřejmě zcela stejnou možnost zjistit nedostatek vzdělání
E. P. jako stěžovatel. Z čl. III. zmíněné smlouvy kupříkladu vyplývá oprávnění
zdravotní pojišťovny provádět kontrolu smluvně dohodnutých věcných a technických
podmínek hrazené zdravotní péče. V souladu se smlouvou zdravotní pojišťovně nic
nebránilo v tom, aby vadnou zdravotní péči zjistila při následné kontrole poskytování
zdravotní péče. Článek IV. smlouvy upravuje kontrolní mechanismy, při jejichž
důsledném uplatňování mohla vedlejší účastnice zjistit, že vykazované výkony jsou
například prováděny příliš nákladně nebo že spotřeba materiálu neodpovídá tomu
kterému zákroku, případně že vznikají vícenáklady v důsledku revizí či reoperací.
Stejně tak ze smlouvy vyplývá souhlas stěžovatele s tím, že Česká stomatologická
komora a zdravotní pojišťovna jsou oprávněny si předávat informace o poskytování a
úhradě hrazené zdravotní péče. Navzdory výše uvedenému ani jeden ze
zainteresovaných subjektů nevyužil svých pravomocí k odhalení deliktní činnosti E. P.
14) S ohledem na nové právní posouzení by se obecné soudy měly vypořádat i
s otázkou včasnosti uplatnění případných vad plnění. Námitkou stěžovatele stran
promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení se tak Ústavní soud již
nezabýval.
15) Podle náhledu Ústavního soudu byl v předmětném případě postup obecných soudů
příliš zjednodušující a nepřihlížel k zvláštním okolnostem tohoto případu. Při aplikaci
práva by měl být sledován jeden z jeho účelů, a to spravedlivé uspořádání vztahů ve
společnosti. Proto je také obecným soudům umožněno, aby se v hraničních případech
(rozpor s dobrými mravy, výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního
styku) mohly odklonit od výslovné dikce zákona a rozhodnout v souladu s obecnou
společenskou představou o spravedlnosti.
16) Vady řízení uvedené v čl. 11 tohoto nálezu jsou podle Ústavního soudu takového
charakteru, že zakládají porušení článku 36 odst. 1 Listiny. V jejich důsledku došlo i
k zásahu do stěžovatelova práva vlastnit majetek, chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny.
Proto Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a napadená rozhodnutí obecných soudů
podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. července 2016

David Uhlíř
předseda senátu

Vydáno: 19. July 2016
Vloženo: 11. November 2016

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin