JUDIKATURA

Rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 2733/13

Podání odporu proti platebnímu rozkazu

Právní věty

  1. Vydání platebního rozkazu podle § 172 občanského soudního řádu je specifickou formou rozhodování v občanskoprávních věcech, s jejímž uplatněním je - v zájmu rychlosti a efektivity soudního rozhodování - pojmově spjato potlačení práva na přístup k soudu a jednoho ze základních principů spravedlivého procesu, vyjadřovaného slovy "slyšena budiž i druhá strana", jenž je zakotven v čl. 38 odst. 2 Listiny. Zmíněné potlačení práva na přístup k soudu by ovšem nemohlo být považováno za ústavně souladné, pokud by nebylo podmíněno procesní nečinností žalovaného. S ohledem na uvedené zákonná úprava sice nezakotvuje žádný opravný prostředek k přezkoumání správnosti či zákonnosti platebního rozkazu, avšak počítá s možností podání odporu žalovaným. Využitím této možnosti je platební rozkaz bez dalšího zrušen, v důsledku čehož může žalovaný v následném řízení účinně hájit svá práva. Účinky odporu přitom nastávají bez ohledu na to, zda je odůvodněn; ke zrušení platebního rozkazu postačuje i pouhé konstatování, že je odpor podáván

  2. Rozhodování formou platebního rozkazu je výjimkou z ústavního pravidla garantujícího účastníkům řízení rovný přístup k soudu. Jakékoliv další umělé, formalistické či svévolné navyšování formálních či obsahových požadavků kladených na odpor proti platebnímu rozkazu je proto třeba považovat za ústavně nesouladné, neboť by představovalo vytváření zbytečných a nelegitimních překážek pro uplatňování ústavně garantovaných procesních práv.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti AKOV METAL, a.s., IČ: 27383202, se sídlem v Kamenných Žehrovicích, Na Spáleništi 2, zastoupené JUDr. Jindřichem Vališem, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 4, proti postupu Okresního soudu v Kladně spočívajícím v nenařízení jednání ve věci vedené pod sp. zn. EPR 164603/2013, za účasti Okresního soudu v Kladně jako účastníka řízení, takto:

I. Postupem Okresního soudu v Kladně, který navzdory tomu, že podáním odporu stěžovatelkou dne 28. června 2013 proti jím vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 17. června 2013 č. j. EPR 164603/2013-4 došlo k jeho zrušení, považoval tento elektronický platební rozkaz dále za platný a pravomocný a z tohoto důvodu nenařídil jednání ve věci vedené pod sp. zn. EPR 164603/2013, byla porušena základní práva stěžovatelky na spravedlivý proces, zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Okresnímu soudu v Kladně se zakazuje pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky na spravedlivý proces, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, spočívajícím v nenařízení jednání ve věci vedené pod sp. zn. EPR 164603/2013.

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci

1. Dne 17. června 2013 byl stěžovatelce doručen elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Kladně (dále též "okresní soud") z téhož dne, vydaný pod č. j. EPR 164603/2013-4, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni - obchodní společnosti ABC Českého Hospodářství a.s., IČ: 25068695, se sídlem Praha 5, Šostakovičovo náměstí 1515/5 - částku 75 104 Kč s příslušenstvím. Součástí tohoto rozhodnutí bylo poučení o možnosti podat proti němu do 15 dnů odpor, čímž by došlo bez dalšího k jeho zrušení. Právě za tímto účelem učinila stěžovatelka dne 28. června 2013 prostřednictvím svého právního zástupce podání adresované uvedenému soudu, a to formou datové zprávy (e-mailu) opatřené platným uznávaným elektronickým podpisem. V jejím těle bylo uvedeno, že stěžovatelka ve věci předmětné žaloby "v příloze zasílá odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Kladně dne 17. června 2013 pod č. j. EPR 164603/2013-4". Příslušná spisová značka se nacházela také v jejím předmětu. Datová zpráva byla v příloze doplněna jednak o kopii plné moci k zastupování stěžovatelky, jednak o dokument obsahující (patrně omylem) odpor do jiné nesouvisející věci a jménem jiné osoby. K žádné z těchto příloh nebyl připojen elektronický podpis. Dne 8. července 2013 právní zástupce stěžovatelky své podání zopakoval, a to znovu prostřednictvím datové zprávy s ověřeným podpisem. V její příloze se tentokrát již správně nacházel vedle plné moci také odpor směřující proti výše uvedenému platebnímu rozkazu. I v tomto případě byly přílohy bez elektronického podpisu.

2. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 6. srpna 2013 byla stěžovatelka informována, že elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne 3. července 2013. Opakovaně proto podala stížnost proti postupu okresního soudu za účelem dosažení rozhodnutí o jejím odporu. Uvedený soud ve svém přípisu ze dne 15. srpna 2013 sp. zn. 50 St 12/2013, který byl podepsán jeho místopředsedkyní pro občanskoprávní úsek, uvedl, že nemohl přihlédnout k podání ze dne 8. července 2013, protože nebylo opatřeno elektronickým podpisem (dokument byl ve formátu, který není možné ověřit) a ve lhůtě tří dnů nebylo doplněno předložením jeho originálu ani písemným podáním shodného znění (§ 42 odst. 3 občanského soudního řádu). V následném přípisu ze dne 22. srpna 2013 sp. zn. 50 St 12/2013 dodal, že podání ze dne 28. června 2013 mělo ověřenou pouze svou obálku, nikoliv obsah (přílohy). Jejím obsahem byl navíc odpor do jiné věci, který nebylo možné považovat za včas a řádně podaný odpor do věci sp. zn. EPR 164603/2013. Žádný průvodní dopis přiložen nebyl a spisová značka byla pouze v předmětu datové zprávy. Přiložená plná moc rovněž nebyla elektronicky podepsána a zjevně šlo jen o pouhý sken písemné plné moci. Proti uvedeným přípisům podala stěžovatelka stížnost podle § 174 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), která však přípisem Krajského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2013, podepsaném jeho místopředsedkyní, nebyla shledána důvodnou. Stížností se totiž nelze domáhat přezkumu správnosti postupu a rozhodování senátu.

II.
Argumentace stěžovatelky

3. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. září 2013, se stěžovatelka domáhala potvrzení toho, že elektronický platební rozkaz vydaný Okresním soudem v Kladně dne 17. června 2013 č. j. EPR 164603/2013-4 byl zrušen jejím odporem ze dne 28. června 2013, jakož i uložení zákazu tomuto soudu pokračovat v porušování jejího základního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") spočívajícím v nenařízení jednání ve věci vedené pod sp. zn. EPR 164603/2013. Podle jejího názoru okresní soud zcela svévolně a nesprávně nepřihlédl k jí podanému odporu a na platebním rozkazu vyznačil doložku plné moci, v důsledku čehož jí zbavil práva "řádně se hájit" v řízení před soudem prvního stupně. Odpor byl přitom obsažen již v textu průvodního e-mailu, který byl podán elektronicky s ověřeným podpisem.

III.
Průběh řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud vyzval účastníka i vedlejšího účastníka řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti.

5. Okresní soud v Kladně se ve svém vyjádření ze dne 20. září 2013, podepsaném jeho předsedou Mgr. Romanem Ladou, obsáhle vyjádřil k problematice podepisování podání umístěného buď v těle e-mailu, nebo pouze v jeho příloze, prostřednictvím uznávaného elektronického podpisu. Datová zpráva je podle jeho názoru pouze nosičem, který zajišťuje přenos dat z bodu A do bodu B, a lze po ní požadovat pouze informace o těchto bodech. Je-li současně opatřena elektronickým podpisem, je jím garantována kromě těchto informací také integrita přenosu, tedy že žádné v ní obsažené dokumenty nebyly ztraceny či pozměněny, nikoliv však již také původ a integrita samotných v příloze obsažených dokumentů. Nosič totiž neodpovídá za to, jaké dokumenty mu kdo svěří k přenosu, tedy jak a u koho vznikly a v jakém stavu byly vloženy. Okresní soud se domnívá, že rozhodující pro posouzení náležitostí podání není podpis na elektronické obálce podání (datové technické nadstavbě - e-mailu), nýbrž na samotném podání (na dokumentu v příloze). Pokud podání umístěné v příloze platný uznávaný elektronický podpis podatele postrádá, a tedy podle § 42 občanského soudního řádu neobsahuje žádný podpis, jde o chybějící náležitost podání bez ohledu na to, zda a jaký elektronický podpis byl připojen k průvodnímu e-mailu.

6. K věci samotné dále potvrdil, že mu první podání stěžovatelky došlo e-mailem dne 28. června 2013, podle identifikátoru však nebyla elektronicky podepsána žádná z jeho příloh, tedy ani plná moc, ani podání, jež bylo učiněno ve zcela jiné věci. Z hlediska právních závěrů obsažených v nálezu ze dne 13. května 2013 sp. zn. IV. ÚS 4787/12 (všechna v tomto nálezu citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná na http://nalus.usoud.cz) tak bylo třeba zhodnotit, zda průvodní sdělení obsažené v e-mailu má obsahové náležitosti odporu. Okresní soud zaujal názor, že tomu tak není a že stěžovatelka pouze odkázala na nepodepsanou přílohu, která navíc podání odporu v této věci neobsahovala. Proto k jejímu podání nebylo podle § 42 občanského soudního řízení přihlédnuto. Druhé podání pak došlo dne 8. července 2013, tedy po lhůtě k podání odporu, přičemž s ohledem na to, že podepsán byl opět jen průvodní e-mail, nebylo ani k tomuto podání přihlédnuto. Zvolený postup hodnotí uvedený soud jako správný a v souladu se zákonem.

7. Uvedené vyjádření účastníka řízení bylo zasláno stěžovatelce, která ve své replice ze dne 21. října 2013 sdělila, že trvá na svých skutkových i právních tvrzeních. Zopakovala, že i když bylo v příloze její datové zprávy přiloženo chybné podání, z jeho textu je patrno, komu byl odpor adresován, čeho se týká a jsou v něm uvedeni účastníci řízení. Stěžovatelka projevila svou vůli podat odpor.

8. Obchodní společnost ABC Českého Hospodářství a.s., zastoupena JUDr. Michaelou Burdovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Vodičkova 28, se vzdala postavení vedlejšího účastníka v tomto řízení.

9. Ve smyslu § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo lze očekávat další objasnění věci.

IV.
Věcné posouzení

10. Ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňovala také všechny zákonem předepsané formální náležitosti. Ústavní soud proto mohl přistoupit k jejímu věcnému projednání, v rámci něhož po seznámení se s argumentací stěžovatelky, dalšími vyjádřeními účastníků řízení a obsahem příslušného spisu zjistil, že je také důvodná.

11. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zdůrazňuje, že není další instancí v soustavě obecných soudů a zásadně mu nepřísluší, aby v rámci řízení o ústavních stížnostech přehodnocoval skutkové a právní závěry obecných soudů nebo aby sjednocoval jejich judikaturu. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) totiž není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti v případě jakékoliv nezákonnosti nebo jiné nesprávnosti, nýbrž jen tehdy, byla-li jejich postupem porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody, což jsou typicky situace, kdy došlo k porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole anebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Příkladem takovéhoto rozporu, jenž má relevanci ve vztahu k projednávané věci, je přepjatě formalistická interpretace při hodnocení podání účastníka řízení, v jejímž důsledku je mu znemožněn přístup k soudu [např. nález ze dne 11. července 1996 sp. zn. III. ÚS 127/96 (N 68/5 SbNU 519), nález ze dne 2. března 2000 sp. zn. III. ÚS 269/99 (N 33/17 SbNU 235), nález ze dne 27. srpna 2013 sp. zn. II. ÚS 3042/12].

12. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v nečinnosti Okresního soudu v Kladně, který v její věci nepřiznal právní účinky jí podanému odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu a tento rozkaz považoval za pravomocný. Vzhledem ke skutkovým okolnostem věci je zřejmé, že v zákonné lhůtě 15 dnů od doručení platebního rozkazu mohl být řádně podán odpor pouze podáním stěžovatelky ze dne 28. června 2013. K podání ze dne 8. července 2013 došlo zjevně až po jejím uplynutí. Ústavní soud se proto zabýval obsahem pouze prvního podání, a to právě a jen z toho hlediska, zda se příslušný soud při jeho hodnocení nedopustil výše uvedeného kvalifikovaného excesu. Vycházel přitom pouze z textu obsaženého v těle datové zprávy, protože obsahem přílohy byl odpor do jiné věci a jménem jiné osoby, jímž ke zrušení předmětného elektronického platebního rozkazu zcela v žádném případě dojít nemohlo.

13. Ve vztahu k napadenému postupu okresního soudu se podle názoru Ústavního soudu plně uplatní právní závěry obsažené v nálezu sp. zn. IV. ÚS 4787/12. Vydání platebního rozkazu podle § 172 občanského soudního řádu je specifickou formou rozhodování v občanskoprávních věcech, s jejímž uplatněním je - v zájmu rychlosti a efektivity soudního rozhodování - pojmově spjato potlačení práva na přístup k soudu a jednoho ze základních principů spravedlivého procesu, vyjadřovaného slovy "slyšena budiž i druhá strana", jenž je zakotven v čl. 38 odst. 2 Listiny. Zmíněné potlačení práva na přístup k soudu by ovšem nemohlo být považováno za ústavně souladné, pokud by nebylo podmíněno procesní nečinností žalovaného. S ohledem na uvedené zákonná úprava sice nezakotvuje žádný opravný prostředek k přezkoumání správnosti či zákonnosti platebního rozkazu, avšak počítá s možností podání odporu žalovaným. Využitím této možnosti je platební rozkaz bez dalšího zrušen, v důsledku čehož může žalovaný v následném řízení účinně hájit svá práva. Účinky odporu přitom nastávají bez ohledu na to, zda je odůvodněn; ke zrušení platebního rozkazu postačuje i pouhé konstatování, že je odpor podáván (nález sp. zn. IV. ÚS 4787/12, bod 16).

14. Rozhodování formou platebního rozkazu je výjimkou z ústavního pravidla garantujícího účastníkům řízení rovný přístup k soudu. Jakékoliv další umělé, formalistické či svévolné navyšování formálních či obsahových požadavků kladených na odpor proti platebnímu rozkazu je proto třeba považovat za ústavně nesouladné, neboť by představovalo vytváření zbytečných a nelegitimních překážek pro uplatňování ústavně garantovaných procesních práv (nález sp. zn. IV. ÚS 4787/12, bod 17). S ohledem na § 174a odst. 3 ve spojení s § 174 občanského soudního řádu se tyto závěry vztahují i na vydání elektronického platebního rozkazu.

15. Ústavní soud dospěl k závěru, že z vlastního textu datové zprávy, kterou právní zástupce stěžovatelky odeslal na adresu Okresního soudu v Kladně dne 28. června 2013 a která byla opatřena jeho uznávaným elektronickým podpisem, lze jednoznačně dovodit projev vůle podat odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedeného soudu ze dne 17. června 2013 č. j. EPR 164603/2013-4. Skutečnost, že stěžovatelka tento text formulovala jen jako průvodní k samostatnému dokumentu, který plánovala odeslat v jeho příloze a který měl mít rovněž obsahové náležitosti odporu proti stejnému elektronickému platebnímu rozkazu, proto za této situace nemůže být vykládána k její tíži. Za formálně bezvadný a obsahově jednoznačný odpor je třeba považovat již samotnou její datovou zprávu. Tím, že k němu okresní soud adekvátním způsobem nepřihlédl, elektronický platební rozkaz považoval za platný a pravomocný a nenařídil v předmětném řízení jednání, porušil základní práva stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

16. Závěrem své argumentace Ústavní soud zdůrazňuje, že stěžovatelka podala odpor přímo prostřednictvím datové zprávy, jež byla opatřena uznávaným elektronickým podpisem, a tudíž se nebylo třeba zabývat otázkou, zda měl být elektronickým podpisem opatřen i některý z dokumentů v její příloze. Pokud tedy okresní soud požadoval zaujetí stanoviska k této otázce, lze tak učinit pouze nad rámec odůvodnění tohoto nálezu, a to poukazem na právní závěry obsažené v nálezu sp. zn. II. ÚS 3042/12, který se zabýval obdobnou problematikou.

V.
Závěr

17. Ze všech těchto důvodů rozhodl Ústavní soud, že ústavní stížnost je důvodná, pročež jí podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl (výrok I) a podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakázal Okresnímu soudu v Kladně pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelky svou nečinností v řízení vedeném pod sp. zn. EPR 164603/2013, spočívající v nenařízení jednání poté, co byl v důsledku jí podaného odporu tento příkaz zrušen (výrok II).

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 26. února 2014

Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu

Vydáno: 26. February 2014
Vloženo: 06. June 2014