JUDIKATURA

Rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1605/09

Zákonnost důkazu v trestním řízení - odběr krve po dopravní nehodě.

Právní věty

  1. Z obsahu spisu sp. zn. 3 T 71/2008 Okresního soudu v Českém Krumlově vyplývá zjištění, že rozsudkem téhož soudu ze dne 10. 6. 2008 byl stěžovatel odsouzen, podle § 201 odst. 2 trestního zákona (dále jen "tr. zák".) k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu 18 měsíců. Vedle toho mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 měsíců. K odvolání stěžovatele, Krajský soud v Českých Budějovicích, rozsudkem ze dne 1. 9. 2008, čj. 3 To 564/2008 - 88, v celém rozsahu zrušil shora označený rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal stěžovatele vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., za skutek, který spáchal tím, že dne 22. 9. 2007 okolo 20.15 hod. na silnici II. třídy č. 166 řídil nákladní automobil zn. Volvo. U osady Křenov nezvládl, v důsledku předchozího požití alkoholických nápojů, levotočivou zatáčku, vyjel vpravo mimo komunikaci, kde čelně narazil do stromu. Po ošetření v nemocnici v Českých Budějovicích mu byla ve 22.00 hod. odebrána krev s výsledkem 1,08 g/kg alkoholu v krvi. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání osmnácti měsíců.

  2. Jak plyne z odůvodnění jeho rozsudku (viz zejm. str. 4 - 6), odvolací soud se velmi podrobně zabýval okolnostmi, za nichž došlo, bezprostředně po přijetí stěžovatele do nemocnice, k odběru jeho krve. V detailech nemá smysl skutková zjištění zde učiněná opakovat (tedy opisovat), stačí na ně odkázat. V této souvislosti rovněž stačí poukázat na právní závěry odvolacího soudu, postavené na základě detailně popsaného skutkového stavu a na právní úpravy obsažené v § 114 odst. 2 a 4 tr. řádu, dále v ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. a konečně v § 16 odst. 1 zákona č. 379/2005 Sb. Odvolací soud uzavřel, že odběr krve u stěžovatele byl proveden v rámci lékařského vyšetření, osobou kvalifikovanou, která byla schopna posoudit i otázku případného zdravotního rizika plynoucího z vyšetření. Výsledek zkoušky na alkohol v krvi odebrané stěžovateli dne 22. září 2007 ve 22.00 hodin tak nebyl produktem důkazu získaného nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení, takže byl důkazem použitelným. Odvolací soud tedy postupoval důsledně podle § 125 odst. 1 tr. ř., podrobně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a kterými důkazy doložil svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti F. R., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 630/57, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2008, čj. 3 To 564/2008 - 88, a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 7 Tdo 299/2009, takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

I.

Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhl pan F. R. (dále jen "stěžovatel") zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, vydaných v jeho trestní věci, a to pro údajné porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě namítal, že se v jeho věci jednalo o nezákonné provedení důkazu krevní zkouškou, protože nebyla spolehlivě objasněna otázka jeho platného souhlasu s odběrem krve. Krev mu byla odebrána v době, kdy pro svůj zdravotní stav nebyl schopen dát k jejímu odběru platný souhlas. Touto zkouškou bylo zjištěno v jeho krvi 1,08 g/kg alkoholu a na tomto důkazu byl vybudován závěr o jeho vině. S odkazem na řadu nálezů Ústavního soudu pak argumentoval tím, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

Z obsahu spisu sp. zn. 3 T 71/2008 Okresního soudu v Českém Krumlově vyplývá zjištění, že rozsudkem téhož soudu ze dne 10. 6. 2008 byl stěžovatel odsouzen, podle § 201 odst. 2 trestního zákona (dále jen "tr. zák".) k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu 18 měsíců. Vedle toho mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 měsíců. K odvolání stěžovatele, Krajský soud v Českých Budějovicích, rozsudkem ze dne 1. 9. 2008, čj. 3 To 564/2008 - 88, v celém rozsahu zrušil shora označený rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal stěžovatele vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., za skutek, který spáchal tím, že dne 22. 9. 2007 okolo 20.15 hod. na silnici II. třídy č. 166 řídil nákladní automobil zn. Volvo. U osady Křenov nezvládl, v důsledku předchozího požití alkoholických nápojů, levotočivou zatáčku, vyjel vpravo mimo komunikaci, kde čelně narazil do stromu. Po ošetření v nemocnici v Českých Budějovicích mu byla ve 22.00 hod. odebrána krev s výsledkem 1,08 g/kg alkoholu v krvi. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání osmnácti měsíců.

Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 7 Tdo 299/2009, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než zákonného důvodu. Stěžovatel totiž učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů.

Ústavní stížnost byla, v souladu s ustanovením § 42 odst. 4. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslána k vyjádření Krajskému soudu v Českých Budějovicích a Nejvyššímu soudu.

Krajský soud uvedl, že námitky stěžovatele jsou prakticky jen opakováním jeho obhajoby, kterou uplatnil již v průběhu přípravného řízení, poté před soudy prvního i druhého stupně a následně i v dovolání. Navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta a sdělil, že netrvá na ústním jednání před Ústavním soudem.

Nejvyšší soud uvedl, že postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, podle níž je nutné považovat rozhodnutí za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces jen tehdy, jestliže by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, což není tento případ. Nejvyšší soud navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta či zamítnuta a vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Nejvyšší státní zastupitelství se svého postavení vedlejšího účastníka v řízení o ústavní stížnosti vzdalo a Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích uvedlo, že nehodlá využít možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti stěžovatele.

Vzhledem k obsahu shora uvedených vyjádření, která obsahovala jen stanoviska obecných soudů k ústavní stížnosti a nic nového nepřinesla, nebyla zaslána stěžovateli k eventuální replice. Stěžovatel rovněž souhlasil s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.

III.

Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 91 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Na druhé straně je však nejen oprávněn, ale i povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

Jak plyne z odůvodnění jeho rozsudku (viz zejm. str. 4 - 6), odvolací soud se velmi podrobně zabýval okolnostmi, za nichž došlo, bezprostředně po přijetí stěžovatele do nemocnice, k odběru jeho krve. V detailech nemá smysl skutková zjištění zde učiněná opakovat (tedy opisovat), stačí na ně odkázat. V této souvislosti rovněž stačí poukázat na právní závěry odvolacího soudu, postavené na základě detailně popsaného skutkového stavu a na právní úpravy obsažené v § 114 odst. 2 a 4 tr. řádu, dále v ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. a konečně v § 16 odst. 1 zákona č. 379/2005 Sb. Odvolací soud uzavřel, že odběr krve u stěžovatele byl proveden v rámci lékařského vyšetření, osobou kvalifikovanou, která byla schopna posoudit i otázku případného zdravotního rizika plynoucího z vyšetření. Výsledek zkoušky na alkohol v krvi odebrané stěžovateli dne 22. září 2007 ve 22.00 hodin tak nebyl produktem důkazu získaného nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení, takže byl důkazem použitelným. Odvolací soud tedy postupoval důsledně podle § 125 odst. 1 tr. ř., podrobně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a kterými důkazy doložil svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů.

Po prostudování ústavní stížnosti a v ní uvedených argumentů (na 12 stranách textu) a po prostudování obsahu spisu sp. zn. 3 T 71/2008 Okresního soudu v Českém Krumlově Ústavní soud konstatuje, že napadenými rozhodnutími odvolacího a dovolacího soudu nedošlo k porušení žádných ústavních práv stěžovatele. Celá ústavní stížnost je jen polemikou se skutkovými a právními závěry obecných soudů a projevem neochoty stěžovatele akceptovat své trestní odsouzení. Svým postojem tak staví Ústavní soud do postavení jen další přezkumné instance v trestním procesu proti němu vedeném. To prokazuje i porovnání textu dovolání i ústavní stížnosti, která obsahuje stejné obsáhlé pasáže, "přetažené" z dovolání. Podstata ústavní stížnosti by měla spočívat v ústavně právní argumentaci, vztahující se k projednávanému případu, a nikoli jen v opakování toho, co bylo předneseno již v předcházejících stadiích řízení. Nelze tedy odhlédnout od skutečnosti, že věc stěžovatele, skutkově i právně nikterak složitá, prošla všemi stadii řízení před trestními soudy této země.

V průběhu řízení u Ústavního soudu došlo ke změně soudce zpravodaje v souladu s ustanovením § 55 zákona o Ústavním soudu, protože návrh nálezu, který předložil původní soudce zpravodaj JUDr. Vojen Güttler, nebyl přijat. Proto tehdejší předseda senátu JUDr. Vojen Güttler určil novým soudcem zpravodajem v této věci dalšího člena senátu, JUDr. Františka Duchoně.

Vzhledem ke skutečnosti, že ve stěžovatelově trestní věci nedošlo k porušení jeho základních práv, byla jeho ústavní stížnost zamítnuta podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. První senát Ústavního soudu tak rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, kteří s upuštěním od ústního jednání v této věci souhlasili (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 15. prosince 2011

Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Vydáno: 15. December 2011
Vloženo: 29. February 2012