JUDIKATURA - Ústavní soud

Rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 131/00

Právní teorie i soudní praxe je jednotná v názoru, že peněžitá pohledávka je vztahem závazkovým (srov. § 488 a násl. obč. zákoníku), a nikoliv právem věcným, a tudíž ani nemůže požívat ochrany, která je ústavně zaručena právu vlastnickému.

Vydáno: 01. June 2000

Rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 137/05

Vycházel přitom z toho, že při posouzení, zda je dána objektivní zaměnitelnost, není rozhodující úplné slovní znění obou firem, ale je třeba přihlížet k dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka. I když se v daném případě plné znění firem liší, zákazníkovi utkví z takového delšího znění firmy jako příznačná jen určitá její výrazná, rozlišující část. Jde-li o názvy, které se ...

Vydáno: 23. September 2005

Rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11

Ústavní soud se vzhledem k námitkám stěžovatelky musí vyjádřit i k výši přiznané náhrady nákladů řízení. Ta má obecně, jak shora naznačeno, kompenzovat účelně vynaložené náklady zvítězivšího účastníka řízení při uplatňování nebo bránění svého práva. V řízeních, uvedených v bodě 27 shora, je typické, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní ...

Vydáno: 29. March 2012

Rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1605/09

Z obsahu spisu sp. zn. 3 T 71/2008 Okresního soudu v Českém Krumlově vyplývá zjištění, že rozsudkem téhož soudu ze dne 10. 6. 2008 byl stěžovatel odsouzen, podle § 201 odst. 2 trestního zákona (dále jen "tr. zák".) k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu 18 měsíců. Vedle toho mu byl uložen trest zákazu ...

Vydáno: 15. December 2011

Rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 2919/10

Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 471/05 (dostupný na internetové adrese http://nalus.usoud.cz) zaujal stanovisko k otázce plnění za užívání předmětu podílového spoluvlastnictví podílovým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu na společné věci, a to v tom smyslu, že nejde o bezdůvodné obohacení. V právní větě tohoto nálezu uvedl, že "bezdůvodné obohacení má povahu subsidiární a přichází do úvahy ...

Vydáno: 10. March 2011

Rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3227/07

Rozhodčí řízení, jak bylo shora uvedeno, je druhem civilního procesu. To však samo o sobě vůbec neznamená, že soudy mohou do rozhodčího řízení libovolně zasahovat. Právní řád dává stranám možnost, aby rozhodčí smlouvou derogovaly pravomoc soudu a založily pravomoc rozhodce, jenž bude v jejich věci nalézat právo a výsledek této činnosti promítne do autoritativního rozhodnutí - rozhodčího nálezu. Uzavření smlouvy ...

Vydáno: 08. March 2011

Rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 2276/08

Není pochyb o tom, že oznámení o postoupení pohledávky (notifikace) je jednostranným adresovaným právním úkonem postupitele vůči dlužníkovi. Z tohoto důvodu musí oznámení splňovat všechny náležitosti právních úkonů, jež vyžaduje § 34 a násl. o. z. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 118/2007). Nebude-li oznámení o postoupení pohledávky (např. pro neurčitost vyvolanou tím, že z ...

Vydáno: 24. February 2011

Rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 523/02

Ústavní soud se proto domnívá, že odvolací soud, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, aniž by před vydáním potvrzujícího rozsudku seznámil účastníky řízení se svým právním názorem - odlišným od právního názoru soudu prvního stupně, a neumožnil jim se k němu vyjádřit, v podstatě porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, a ...

Vydáno: 21. January 2003

Rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1617/10

V daném případě soud prvého stupně shodně jako stěžovatelka posuzoval předmět sporu po právní stránce podle zákona o konkursu a vyrovnání jako pracovněprávní nárok podle § 31 odst. 3 písm. i) a § 31 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání, a žalobu zamítl z toho důvodu, že dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že nárok není po právu. ...

Vydáno: 02. September 2010

Rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 681/09

Výslovně však bylo Ústavním soudem potvrzeno, že tzv. dělení nároku je možné tam, kde soud v rámci odvolání rozhoduje o základu nároku a v odůvodnění vyjádří názor limitující výši nároku, neboť v takovém případě je totiž z čeho dovodit jiný skutkový základ pro tu část nároku, stran které bylo původnímu rozhodnutí vyhověno a jiný skutkový základ pro tu část výroku, ...

Vydáno: 29. October 2009