JUDIKATURA - Obchodní právo

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2526/2013

Právní vztahy, které mezi žalovanou (akciovou společností - dlužnice) a žalobcem (členem dozorčí rady, jediným akcionářem-věřitel) založily smlouvy o půjčce peněz (včetně dodatku měnícího splatnost dluhu), nepatří k vztahům vznikajícím při obchodní činnosti společnosti ani k vztahům při provozu společnosti běžným; jde o výjimečné závazkové vztahy, o kterých lze důvodně předpokládat, že obě strany do nich vstoupily proto, že žalobce ...

Vydáno: 27. February 2014

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 692/2011

Zajišťuje-li směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, pohledávku z titulu smluvní pokuty, jež má obchodní povahu, a má-li žalovaný ve vztahu k žalobci obecně k dispozici kauzální námitky, může se povinnosti zaplatit směnku „ubránit“ námitkou, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká (a jsou dány důvody, pro které ji soud může snížit - § 301 obch. zák.).

Vydáno: 29. April 2013

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 2838/2011

Byla-li újma způsobená zásahem do základních práv společníka sanována již tím, že soud vyslovil neplatnost napadených usnesení přijatých postupem podle § 130 obch. zák., nemohlo společníku vzniknout právo na přiměřené zadostiučinění.

Vydáno: 29. April 2013

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 2531/2012

V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že kumulativní novace týkající se smlouvy o úvěru nemá vliv na běh desetileté objektivní promlčecí doby počítané ode dne původní splatnosti závazku dlužníka vrátit poskytnutý úvěr s úroky.

Vydáno: 29. October 2013

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 2834/2012

Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že jedním z předpokladů (řádného) konání valné hromady společnosti s ručením omezeným je ustavení jejích zákonem předepsaných funkcionářů. V tomto směru vymezuje nezbytné minimum citované ustanovení § 129 odst. 3 obch. zák. Tato kogentní úprava představuje pro jednatele (pověřeného společníka), který zahájil valnou hromadu, časové a věcné omezení jeho působení ve funkci toho, kdo ...

Vydáno: 29. January 2014

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 2905/2012

Vzhledem k tomu, že ručitel, jemuž vznikla povinnost splnit dluh (jiný závazek), je – jak vyplývá z uvedeného - dlužníkem věřitele ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku a že věřitel je oprávněn domáhat se po něm splnění celého dluhu, jsou pro posouzení právních úkonů ručitele z hlediska jejich odporovatelnosti významné okolnosti týkající se ručitele a jím učiněných právních úkonů, ...

Vydáno: 11. July 2013

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 ICdo 12/2012

Neplatné ujednání o úplatě ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Nejvyšší soud již formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku, když z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část ...

Vydáno: 28. February 2013

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 3817/2012

Údaj místa, kde má být placeno, musí být na směnce vyznačen způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, kde má výstavce směnky vlastní povinnost plnit a majitel směnky právo plnění vyžadovat případná odchylka od "úředně zavedeného" označení platebního místa (obce), nemající za následek vznik takových pochybností, není významná a není důvodem neplatnosti směnky.

Vydáno: 28. February 2013

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 2569/2010

V souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu je při zkoumání dobré víry nutné, aby kupující prokázal, že využil dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně vlastníkem prodávané věci, např. prověřením osoby prodávajícího, dokladem o předchozím nabytí prodávaného zboží apod. toto zejména platí, jsou-li s ohledem na okolnosti případu pochybnosti o dobré víře kupujícího.

Vydáno: 24. October 2012

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 2940/2010

Uznání závazku podle ustanovení § 323 odst. 1 věty první obch. zák. je právním úkonem, který z povahy věci nemůže učinit nikdo jiný než dlužník. To se odráží též v dikci této normy; zmíněný „někdo“ uznává svůj závazek. Z toho plyne, že i tam, kde je uznání závazku včleněno do smlouvy, je svou povahou právním úkonem jednostranným. Ze skutečnosti, že ...

Vydáno: 25. September 2012

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR



KATEGORIE



REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin