JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 5 As 140/2014

Znaky veřejně přístupné účelové komunikace

Právní věty

  1. V rámci zjišťování existence veřejně přístupné účelové komunikace je nezbytné posoudit splnění podmínky nutnosti komunikační potřeby i v případě, že právní předchůdce vlastníka komunikace souhlasil s jejím veřejným užíváním.

K věci: V dané věci příslušný obecní úřad rozhodl, že na pozemku ve vlastnictví pozdějšího žalobce existuje veřejně přístupná účelová komunikace․ Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které však žalovaný krajský úřad zamítl a rozhodnutí obecního úřadu potvrdil. Žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného pak KS v Ostravě zamítl. Dospěl k závěru, že definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace v dané věci byly naplněny. KS mimo jiné dovodil, že právní předchůdci žalobce konkludentně vyjádřili souhlas s užíváním dané komunikace. K otázce znaku veřejně přístupné účelové komunikace spočívajícího v nezbytnosti komunikační potřeby pak s odkazem na judikaturu NSS konstatoval, že při nesporném prokázání souhlasu s veřejným užíváním účelové komunikace je v řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí nadbytečné tuto otázku zkoumat a správní orgány tak činily toliko pro přesvědčivost argumentace. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek KS kasační stížností, v níž zpochybnil, že jeho předchůdci se zpřístupněním cesty konkludentně souhlasili. Dále uvedl, že již v žalobě poukazoval na jiné možnosti přístupu k sousedním nemovitostem, přičemž podmínka nutné komunikační potřeby tak nemohla být naplněna.
Při předběžném posouzení kasační stížnosti dospěl pátý senát NSS k závěru, že existuje rozporná judikatura tohoto soudu k otázce, zda je při zjišťování veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 PozKom nezbytné posoudit nutnost komunikační potřeby i v případě, že byl dán souhlas vlastníka (jeho právních předchůdců) s obecným užíváním cesty, a proto věc předložil rozšířenému senátu NSS, který dospěl k závěru, že judikatura NSS byla skutečně nejednotná v odpovědích na předloženou otázku. Přesto shledal nedostatek své pravomoci k jejímu věcnému zodpovězení, neboť podle rozšířeného senátu odpověď již poskytla konzistentní nálezová judikatura ÚS, představovaná zejména nálezy sp. zn. II. ÚS 268/06 a sp. zn. III. ÚS 2942/10. Podle rozšířeného senátu byla tedy předložená otázka autoritativně vyřešena ÚS a rozhodnutí NSS vydaná po těchto nálezech zastávající opačný názor označil rozšířený senát za ojedinělá, opomíjející citovanou judikaturu ÚS a nikterak s ní nepolemizující, z čehož dovodil, že tato rozhodnutí NSS nebyla způsobilá založit jeho pravomoc k věcnému posouzení předložené otázky. Z uvedených důvodů rozšířený senát vrátil věc pátému senátu k rozhodnutí ve věci samé.
NSS rozsudek KS zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění: Stěžovatel v kasační stížnosti v dané věci namítl, že KS měl posoudit, zda existují jiné možné přístupové cesty pro vlastníky sousedních pozemků. KS tak neučinil, neboť s odkazem na rozsudek NSS sp. zn. 2 As 44/2011 dospěl k závěru, že takové posouzení je nadbytečné v situaci, kdy byl jednoznačně prokázán konkludentní souhlas právních předchůdců stěžovatele s veřejným užíváním cesty. Jak ale vyplývá z usnesení rozšířeného senátu a jím odkazovaných nálezů ÚS, uvedený právní názor NSS, převzatý poté KS, odporuje nálezové judikatuře ÚS, která pro soulad s čl. 11 LPS vyžaduje posouzení naplnění podmínky nutné komunikační potřeby vždy, včetně situace, kdy je souhlas s užíváním cesty jako veřejné komunikace dán nade vši pochybnost. V nálezu sp. zn. II. ÚS 268/06 ÚS uvedl, že vedle nezbytného souhlasu vlastníka je podmínkou veřejného užívání soukromého pozemku též existence nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Z dnešních hledisek posuzování legitimních omezení základních práv se totiž jedná o nezbytnou podmínku proporcionality omezení. Zjednodušeně řečeno, existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení nemovitostí), aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát před omezením vlastnického práva přednost těmto jiným způsobům. Týž závěr ÚS zopakoval v nálezech sp. zn. III. ÚS 2942/10, sp. zn. II. ÚS 3608/10, sp. zn. I. ÚS 263/11 a odkázal na něj i v usnesení sp. zn. II. ÚS 136/15.
Pátý senát NSS sice poukázal na to, že je mu známo i usnesení sp. zn. II. ÚS 553/14, v němž ÚS konstatoval, že judikaturní závěr NSS vyjádřený v rozsudku sp. zn. 7 As 94/2013 o tom, že v tomto případě je nadbytečné zkoumat tzv. komunikační potřebu, nelze pokládat za ústavně nekonformní, jsoucí v rozporu s nálezem ÚS sp. zn. II. ÚS 268/06, protože existence komunikačni potřeby tu je fakticky konzumována vůlí vlastníka dotčeného pozemku, který takovou pozemní komunikaci zřídil nebo s jejím zřízením souhlasil. Pakliže tedy NSS ze zjištěného skutkového stavu dovodil, že účelová pozemní komunikace byla zřízena vlastníkem pozemků, resp. vlastník pozemků vědomě strpěl užívání pozemků jako veřejně přístupné účelové komunikace, nic nebránilo tomu, aby se společně se vznikem či zřízením této účelové pozemní komunikace aktivoval režim jejího obecného užívání s tím, že v řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí tak bylo nadbytečné zkoumat nutnou a nenahraditelnou komunikační potřebu, nepostupoval v rozporu s východisky citovaného nálezu. ÚS v citovaném usnesení interpretoval nález sp. zn. II. ÚS 268/06 tak, že z něj nevyplývá povinnost zkoumat nutnou komunikační potřebu, pokud byl udělen souhlas s užíváním cesty jako veřejně přístupné účelové komunikace. Uvedený závěr však podle NSS nekoresponduje s jasným zněním nálezu, neboť v něm je jednoznačně stanoveno, že vedle nezbytného souhlasu vlastníka je podmínkou veřejného užívání soukromého pozemku též existence nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby.
Pokud tedy ÚS v nálezu sp. zn. II. ÚS 268/06 postavil vedle sebe dvě kumulativní podmínky ústavní konformity existence veřejně přístupné účelové komunikace, nelze podle NSS z nálezu dovodit, že druhou podmínku lze fakticky konzumovat splněním podmínky první. Pak by ostatně bylo posouzení podmínky nutné komunikační potřeby irelevantní: buď by byla splněna podmínka souhlasu, a tedy by bylo možné deklarovat veřejně přístupnou účelovou komunikaci (bez ohledu na naplnění podmínky komunikační potřeby), anebo by nebyla splněna podmínka souhlasu, a nemohlo by se tak jednat o veřejně přístupnou účelovou komunikaci (opět bez ohledu na naplnění podmínky komunikační potřeby). Tento závěr NSS potvrzuje i právní věta k nálezu sp. zn. II. ÚS 268/06, která uzavírá, že jediný ústavněkonformní výklad je ten, že s takovým omezením vlastnického práva musí vlastník příslušného pozemku souhlasit.
Vedle nezbytného souhlasu vlastníka je podmínkou veřejného užívání soukromého pozemku též existence nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Z dnešních hledisek posuzování legitimních omezení základních práv se totiž jedná o nezbytnou podmínku proporcionality. Takto ostatně interpretoval ÚS tento nález ve své navazující nálezové judikatuře, například v nálezu sp. zn. III. ÚS 2942/10, kde také dospěl k závěru, že obecný soud v rámci ústavně konformní interpretace § 7 odst. 1 PozKom na základě důkazního řízení musí mít za prokázané, že vlastník poskytl – výslovně anebo konkludentně – souhlas s veřejným užíváním účelové komunikace, a dále musí mít za prokázanou podmínku potřebnosti. Citované nálezy ÚS, na jejichž jednoznačné znění poukázal i rozšířený senát a jejichž precedenční síla je vyšší než usnesení, NSS nutně vedou k závěru, že při zkoumání existence veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 PozKom je nezbytné posoudit nutnost komunikační potřeby i v případě, že byl dán souhlas vlastníka, resp. jeho právních předchůdců, s obecným užíváním cesty. KS se splněním podmínky nutné komunikační potřeby v dané věci nezabýval, protože její zkoumání považoval v souladu s rozsudkem NSS sp. zn. 2 As 44/2011 za nadbytečné. Tento právní názor však nemůže ve světle výše citovaných nálezů ÚS obstát

Vydáno: 30. March 2017
Vloženo: 02. August 2017

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč