JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tz 9/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky, soud pro mládež, projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého P. O., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi, soudu pro mládež, ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 4 Tm 18/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Výrokem o ochranném opatření z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi, soudu pro mládež, ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 4 Tm 18/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 22 odst. 2, § 86 odst. 1, 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeže v neprospěch obviněného mladistvého P. O.

Napadený rozsudek, v části týkající se obviněného mladistvého P. O., a to ve výroku o ochranném opatření, s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi, soudu pro mládež, ze dne

15. 5. 2007, sp. zn. 4 Tm 18/2006, byl obviněný mladistvý P. O. (dále převážně jen „mladistvý“) uznán vinným proviněními krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c), d) tr. zák. a loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. s dalšími obviněnými. Za to mu bylo uloženo podle § 234 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k § 24 odst. 1 písm. i) a § 31 odst. 1, 2, § 32 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. úhrnné trestní opatření nepodmíněné odnětí svobody v trvání šesti měsíců s tím, že je obviněný již vykonal vazbou. Současně mu byla uložena podle § 22 a § 21 zákona č. 218/2003 Sb. ochranná výchova „s trváním do 19tého roku věku“.

Jelikož uvedená trestní věc se týkala i dalších dvou obviněných mladistvých L. G. a R. G., je třeba uvést, že ohledně obviněného mladistvého P. O. rozsudek nabyl právní moci dne 28. 6. 2007.

Proti tomuto pravomocnému rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného mladistvého P. O., a to proti výroku rozsudku o ochranném opatření, které bylo mladistvému uloženo ve formě ochranné výchovy. Vyslovil názor, že tímto výrokem byl porušen zákon v neprospěch obviněného mladistvého v ustanoveních § 22 odst. 1 písm. a), 2 a § 86 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (shora, příp. dále jen „zákona č. 218/2003“).

Ministr spravedlnosti v odůvodnění mimořádného opraného prostředku vyslovil názor, že ochrannou výchovu lze uložit nejdéle do dovršení osmnáctého roku věku mladistvého, přičemž pouze v případě, že již bylo započato s výkonem ochranné výchovy a vyžaduje to zájem mladistvého, může soud ochrannou výchovu prodloužit do devatenáctého roku jeho věku s tím, že k rozhodnutí o prodloužení ochranné výchovy musí dojít ještě před dovršením osmnáctého roku věku mladistvého. Přestože soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2003 Sb. zjistil zákonné podmínky pro uložení ochranné výchovy mladistvému a rozhodl o uložení tohoto ochranného opatření, nepostupoval již dále v souladu s ustanoveními § 22 odst. 2 a § 86 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., neboť bez ohledu na dikci zákona účelově rozhodl o uložení ochranné výchovy mladistvému až do devatenáctého roku jeho věku.

V závěru svého podání proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že zmíněným výrokem o ochranném opatření byl porušen zákon v neprospěch mladistvého v ustanovení § 22 odst. 2 a § 86 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb. a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. v této části napadený rozsudek týkající se mladistvého zrušil a zrušil také další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Z obsahu spisu Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Mladé Boleslavi, soud pro mládež, po právní moci odsuzujícího rozsudku nařídil výkon mladistvému uložené ochranné výchovy dne 11. 7. 2007 a podle zprávy založené na č. l. 432 spisu bylo s jejím výkonem započato dne 17. 6. 2007 ve V. ú. v D. Podle zprávy V. ú. P. založené na č. l. 449 spisu byl obviněný mladistvý přemístěn do tohoto ústavu dne 3. 9. 2007. Jak si Nejvyšší soud dne 22. 1. 2008 telefonickým dotazem v tomto ústavu ověřil, obviněný mladistvý se tam nacházel až do 11. 1. 2008. Od té doby je na útěku.

Po tomto zjištění Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 8 Tz 9/2008, rozhodl, že podle § 275 odst. 4 tr. ř. se až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona přerušuje výkon ochranné výchovy, kterou mladistvý vykonává (resp. měl vykonávat) ve V. ú. P.

V průběhu veřejného zasedání konaného dne 27. 3. 2008 Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozsudku, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2003 Sb. soud pro mládež může mladistvému uložit ochrannou výchovu, pokud o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níž žije. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení osmnáctého roku věku mladistvého; vyžaduje-li to zájem mladistvého, může soud pro mládež ochrannou výchovu prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku.

Podle § 86 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. o prodloužení ochranné výchovy rozhoduje ve veřejném zasedání okresní soud pro mládež, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává, a to na návrh státního zástupce, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, probačního úředníka, nebo výchovného zařízení, anebo i bez takového návrhu. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení prodloužit ochrannou výchovu lze jen tehdy, jestliže bylo s jejím výkonem již započato.

Především těmito zákonnými ustanoveními se Okresní soud v Mladé Boleslavi, soud pro mládež, při svém rozhodování neřídil. Při stanovení doby trvání ochranného opatření překročil svou pravomoc a konec uložené ochranné výchovy vymezil nad rámec zákona.

Z dikce ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. je třeba dovodit, že ochrannou výchovu lze mladistvému uložit nejpozději do dovršení osmnáctého roku jeho věku, přičemž pouze tehdy, vyžaduje-li to zájem mladistvého, může soud pro mládež ochrannou výchovu prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku. Z toho rovněž vyplývá, že k takovému rozhodnutí musí dojít ještě před dosažením osmnáctého roku věku mladistvého, a to navíc za podmínek vymezených v ustanovení § 86 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb. (mimo jiné za předpokladu, že s výkonem ochranné výchovy již bylo započato).

Jakkoliv Okresní soud v Mladé Boleslavi, soud pro mládež, v souladu s ustanovením § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2003 Sb. zjistil, že zákonné podmínky pro uložení ochranné výchovy mladistvému jsou splněny a toto ochranné opatření mu správně uložil, v dalších výrocích již v souladu se zákonem nepostupoval; naopak v rozporu s ustanovením § 22 odst. 2, § 86 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb. ochrannou výchovu časově vymezil „s trváním do 19tého roku věku“. K takovému výroku ale již nebyl příslušný, neboť ve vykonávacím řízení je k rozhodnutí podle § 86 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. příslušný okresní soud pro mládež, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává. Je tomu tak nepochybně proto, aby tento soud mohl rozhodnout o případném prodloužení ochranné výchovy (mimo jiné) na základě poznatků, které získal o mladistvém a o dosavadním průběhu jeho ochranné výchovy.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o ochranném opatření z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi, soudu pro mládež, ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 4 Tm 18/2006, byl porušen zákon v ustanovení § 22 odst. 2, § 86 odst. 1, 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeže v neprospěch obviněného mladistvého P. O. Proto napadený rozsudek v části týkající se mladistvého, a to ve výroku o ochranném opatření, zrušil, stejně jako zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Žádné další rozhodnutí Nejvyšší soud nemusel činit, neboť obviněný mladistvý P. O. dne … dosáhl osmnácti let.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 27. March 2008