JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tz 171/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky – soud pro mládež projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého T. D., t. č. ve výkonu trestního opatření ve Věznici v O., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Jeseníku – soudu pro mládež ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 1 Tm 4/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Jeseníku – soudu pro mládež ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 1 Tm 4/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 151 odst. 3 tr. ř. a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněného mladistvého.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Jeseníku – soudu pro mládež s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku – soudu pro mládež ze dne 25. 2. 2005, sp. zn. 1 Tm 4/2005, byli obvinění mladiství T. D. a O. K. uznáni vinnými, že

„1) oba mladiství společně s další osobou

kolem 23:00 hodin dne 9. 2. 2005 v obci S., část P., okres J., v době útěku z Výchovného ústavu v Ž. vnikli do osobního automobilu zn. Škoda Favorit, poškozené společnosti J., s. r. o., P., okres J., zaparkovaného v objektu této společnosti, vozidlo se snažili nastartovat po vytažení kabelů ze spínací skříňky s úmyslem toto dále užívat, kdy při daném jednání byli vyrušeni osobou sledující jejich počínání a z místa utekli,

2) mladistvý T. D. sám

v době od 6. 1. 2005 do 22. 2. 2005 při svém umístění ve Výchovném ústavu v Ž., okres J., v prostorách tohoto ústavu za přítomnosti dalších chlapců a vychovatelů opakovaně vulgárními výrazy urážel vychovatele a použil vyhrůžky fyzického napadení, což se negativně odrazilo i na projevech chování dalších dětí, kdy

a) dne 6. 1. 2005 v podvečerních hodinách neuposlechl výzvu k opuštění cizího pokoje a vychovatele M. K. urážel slovy „drž piču zmetku, co zase chceš, pojď si to vyřídit na férovku“,

b) dne 27. 1. 2005 v podvečerních hodinách vyprovokoval rvačku a do této se rovněž aktivně s dalšími třemi chlapci zapojil, neustále provokoval chlapce, aby pokračovali ve rvačce a ostatní, aby se rovněž zapojili,

c) dne 4. 2. 2005 po upozornění chlapců na nutnost nošení ústavního oblečení uvedl vychovateli P. B. „ať nezavádí nové věci nebo mu přerazí nos“ a následně se mu vysmíval,

d) dne 8. 2. 2005 v poledních hodinách po převozu z útěku se odmítal podrobit kontrole na vnášení závadových látek do ústavu a vychovateli M. K. uvedl „polibte mi prdel, co budu teď kouřit“ a poté, co bouchl a kopl do dveří, mu vyhrožoval slovy „že mu za to srovná ksicht“,

e) dne 13. 2. 2005 v dopoledních hodinách nerespektoval pokyny při přesunu ze snídaně, kdy tak napomohl k útěku dalšímu chlapci a při jednání s vychovatelem M. K. mu sprostě nadával slovy „jste zmrd, kurevský zmrd“,

f) dne 20. 2. 2005 v podvečerních hodinách vysadil z pantů dveře svého pokoje a za pomoci dalších chlapců stěhoval nábytek z kulturní místnosti, po upozornění, aby svého jednání zanechal, uvedl vychovateli P. B.„co chceš dělat, co ty frajere“ a pokračoval ve stěhování skříňky, kterou vychovatele odstrčili tak, že tento utrpěl drobnou odřeninu na pravé ruce,

g) dne 22. 2. 2005 v poledních hodinách se domáhal společně s dalšími chlapci poskytnutí oběda s tím, že pokud jim nebude vydán, rozkopou dveře jídelny a přes vysvětlení okolností následně vychovateli S. adresoval nadávky „já chci jídlo, ty čuráku, pusť mě do jídelny zmrde, jsi kokot“, poté vnikl do vychovatelny, bez oprávnění se zmocnil služebního telefonu, s kterým začal telefonovat do kuchyně a zástupkyni ředitele, společně s dalšími dvěma chlapci opakovaně na vychovatelně nadával vulgárními výroky uvedenými výše uvedenému vychovateli a během hodiny opětovně vnikl s dalšími chlapci na vychovatelnu, tuto odmítli opustit, kdy si lehli na zem a v tomto jednání pokračovali až do příchodu vedoucího vychovatele“.

Takto zjištěné jednání obviněných mladistvých soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě 1), jehož se obvinění mladiství dopustili společně, jako pokus provinění neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 k § 249 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2), jež obviněný mladistvý T. D. spáchal sám, jednak jako provinění výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. [písmena a) až g)] a jednak jako provinění vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. [písmeno c)].

Za to byli odsouzeni obviněný mladistvý T. D. podle § 235 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák., § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) [dále převážně jen „zák. č. 218/2003 Sb.“] k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 76 zák. č. 218/2003 Sb. za použití § 8 odst. 2 zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále převážně jen „zák. č. 169/1999 Sb.“), zařazen do zvláštní věznice pro mladistvé, a obviněný mladistvý O. K. podle § 249 odst. 1 tr. zák. za použití § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon byl podle § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců; dále mu byla podle § 18 odst. 1 písm. g) zák. č. 218/2003 Sb. uložena výchovná povinnost podrobit se psychologickému poradenství ve Výchovném ústavu Ž., dodržovat vnitřní řád ústavního zařízení a řádně se připravovat na budoucí povolání. Podle § 19 odst. 1 písm. e) zák. č. 218/2003 Sb. bylo tomuto mladistvému obviněnému uloženo výchovné omezení neužívat návykové látky včetně alkoholu.

Proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný mladistvý T. D. odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě – soud pro mládež ve veřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2005 a rozsudkem sp. zn. 4 Tmo 109/2005 napadený rozsudek v oddělitelném výroku o způsobu výkonu trestního opatření odnětí svobody podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 nově rozhodl tak, že obviněný mladistvý T. D. vykoná trestní opatření odnětí svobody podle § 76 zák. č. 218/2003 Sb. ve spojení s § 5 odst. 3 zák. č. 169/1999 Sb. odděleně od ostatních odsouzených ve věznici nebo zvláštním oddělení pro mladistvé s uplatňováním vnitřní diferenciace. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Dne 9. 5. 2005 učinil (soudem ustanovený) obhájce obviněného mladistvého T. D. (dále převážně jen „obviněný mladistvý“) JUDr. J. Ch. podání, jímž podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. vyúčtoval odměnu a náhradu hotových výdajů obhájce za poskytnuté právní služby v této trestní věci. Okresní soud v Jeseníku usnesením ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 1 Tm 4/2005, podle § 151 odst. 3 tr. ř. ve spojení s § 10 odst. 3 písm. b) a § 15a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, určil odměnu a náhradu hotových výdajů jmenovanému obhájci ve výši 33.584,- Kč, resp. ve výši 39.965,- Kč (JUDr. J. Ch. byl v uvedeném zdaňovacím období plátcem DPH podle zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 16. 8. 2005

Proti posledně citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného mladistvého T. D., neboť měl za to, že tímto usnesením byl porušen zákon v ustanovení § 151 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu v neprospěch obviněného mladistvého.

Stěžovatel soudu prvního stupně vytkl především nesprávnou aplikaci ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu s tím, že uvedený soud při určování výše odměny pro jmenovaného obhájce vycházel z posouzení trestné činnosti obviněného mladistvého, tak jak je popsána pod body 1) a 2) výroku o vině jeho rozsudku, jako vícečinného souběhu tří provinění (tj. pokus provinění neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 k § 249 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.). Podle přesvědčení stěžovatele se však v případě trestné činnosti obviněného mladistvého jednalo toliko o vícečinný souběh dvou provinění, neboť u skutku popsaného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a právně kvalifikovaného jako provinění výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. [písmena a) až g)] a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. [písmeno c)] šlo v celém průběhu trestního řízení o souběh jednočinný. Vyjádřil proto názor, že odměna obhájce za jeden úkon právní služby v této věci měla činit ve smyslu ustanovení § 12 odst. 4 ve spojení s § 15a advokátní tarifu částku pouze 1.440,- Kč, nikoli částku 2.160,- Kč, jak soud prvního stupně nesprávně dovodil.

Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti závěrem stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 1 Tm 4/2005, byl porušen zákon v ustanovení § 151 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu v neprospěch obviněného mladistvého T. D. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. citované usnesení zrušil a aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Podle ustanovení § 151 odst. 1 tr. ř. náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího nese stát. Podle odstavce druhého platí, že obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu. Nárok je třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká; tento nárok obhájce, je-li plátcem daně z přidané hodnoty, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 151 odst. 3 tr. ř. o výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu.

Zvláštním předpisem, na nějž ustanovení § 151 odst. 2 tr. ř. odkazuje, je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“).

Podle jeho § 1 odst. 2 při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtů úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal (§ 6 odst. 1 advokátního tarifu).

Podle § 10 odst. 3 advokátního tarifu při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věci podle odstavce 2, se považuje za tarifní hodnotu a) částka 1.000,- Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje jeden rok, b) částka 10.000,- Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje jeden rok a nepřevyšuje pět let, c) částka 30.000,- Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a nepřevyšuje deset let a d) částka 50.000,- Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody převyšující deset let anebo za který lze uložit výjimečný trest. Podle odst. 4 se k zákonnému snížení sazby u mladistvých nepřihlíží.

Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob anebo jde-li o obhajobu v trestním řízení vedeném pro trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu nebo za každý takto stíhaný trestný čin mimosmluvní odměna snížená o 20 %.

Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 75,- Kč na jeden úkon právní služby.

Podle § 15a advokátního tarifu mimosmluvní odměna za úkony právních služeb, které advokát jako ustanovený obhájce v trestním řízení poskytl po 1. 10. 1997, se snižuje o 10 %.

Při aplikaci citovaných ustanovení na projednávaný případ Nejvyšší soud dovodil, že určil-li Okresní soud v Jeseníku soudem ustanovenému obhájci obviněného mladistvého JUDr. J. Ch. v uvedené věci odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 33.584,- Kč, resp. ve výši 39.965,- Kč (tato částka je včetně DPH), ne všechna tato ustanovení respektoval.

Pro správné posouzení důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona v projednávané věci bylo nezbytné nejdříve vyřešit otázku, zda trestná činnost obviněného mladistvého, tak jak je popsána ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, měla charakter souběhu jednočinného či vícečinného.

K tomu je třeba v obecné rovině poznamenat, že tzv. souběh (konkurence) trestných činů je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek (§ 35 odst. 2 tr. zák.), za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení. Právní věda a soudní praxe rozlišuje souběh jednočinný a vícečinný. Zatímco jednočinný souběh spočívá v tom, že pachatel jedním skutkem naplní více různých skutkových podstat trestných činů nebo jedním skutkem naplní vícekrát tutéž skutkovou podstatu trestného činu, vícečinný souběh oproti tomu znamená, že pachatel více skutky spáchá trestné činy různých skutkových podstat nebo více skutky spáchá trestné činy stejné skutkové podstaty. Vícečinný souběh je tvořen samostatnými trestnými činy, kdy posuzování jednoho z nich není závislé na jiném, kdežto u jednočinného souběhu se jedná o skutek jediný, souvislost je zde těsnější a jeden trestný čin nelze oddělit od druhého.

Z obsahu přezkoumávaného spisu je patrné, že trestní řízení v této věci bylo vůči obviněnému mladistvému (včetně obviněného mladistvého O. K.) vedeno – od okamžiku zahájení trestního stíhání (na základě návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství v J. ze dne 24. 2. 2005) až do rozhodnutí soudu druhého stupně –pro skutky, v nichž byl spatřován v bodě 1) pokus provinění neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 k § 249 odst. 1 tr. zák. (tohoto jednání se obvinění mladiství dopustili společně) a v bodě 2), jež obviněný mladistvý spáchal sám, jednak provinění výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. [písmena a) až g)] a jednak provinění vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. [písmeno c)].

Už z toho je evidentní, že vycházel-li soud prvního stupně při určování výše odměny a náhrady výdajů ustanoveného obhájce JUDr. J. Ch. z toho, že sbíhající se trestná činnost obviněného mladistvého je v poměru vícečinného souběhu tří provinění, tj. pokusu provinění neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 k § 249 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., postupoval nesprávně. Je třeba přisvědčit námitkám stěžovatele, že na sbíhající se trestnou činnost obviněného mladistvého bylo třeba pohlížet jako na vícečinný souběh toliko dvou provinění. Je tomu tak proto, že skutek popsaný pod bodem 2) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obviněný mladistvý spáchal v jednočinném souběhu dvou provinění, a to provinění výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.

Bylo-li výše uvedeno, že z hlediska určení tarifní hodnoty poskytnutých právních služeb ve smyslu § 10 odst. 3 advokátního tarifu je rozhodující výše trestu odnětí svobody, pak je třeba poukázat na to, že za trestné činy, resp. provinění neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. (podle § 8 odst. 2 tr. zák. je pokus trestného činu, resp. provinění trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin, resp. provinění) a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. je možné mimo jiné uložit trest odnětí svobody až na dvě léta a za trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří let. Z hlediska určení odměny a náhrady hotových výdajů obhájce je proto v konkrétním případě zjevné, že na danou situaci dopadá ve vztahu ke všem proviněním mladistvého obviněného ta část ustanovení § 10 odst. 3 advokátního tarifu, podle níž se za tarifní hodnotu považuje částka 10.000,- Kč [§ 10 odst. 3 písm. b)].

Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby pak činí ve smyslu § 7 advokátního tarifu částku 1.000,- Kč (tomu odpovídá tarifní hodnota přes 5.000,- Kč do 10.000,- Kč).

Jelikož trestnou činnost obviněný spáchal ve vícečinném souběhu dvou provinění, a to pokusu provinění neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 k § 249 odst. 1 tr. zák. na straně jedné a provinění výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (která jsou vzájemném poměru souběhu jednočinného) na straně druhé, bylo třeba částku 1.000,- Kč, představující odměnu za jeden úkon právní služby jak ve vztahu k jednání uvedenému v bodě 1), tak i ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) výroku o vině předmětného rozsudku, ponížit o 20 %. Tímto postupem se dospěje k částce 1.600,- Kč, kterou je třeba podle § 15a advokátního tarifu dále ponížit o dalších 10 %. Výsledná finanční částka představující sazbu za jeden úkon právní služby v této trestní věci tak činí 1.440,- Kč (tedy nikoliv částku 2.160,- Kč, jak jmenovaný obhájce ve svém vyúčtování mylně dovodil a soud prvního stupně tuto chybnou částku bez dalšího převzal).

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 1 Tm 4/2005, byl porušen zákon v ustanovení 151 odst. 3 tr. ř. ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu v neprospěch obviněného mladistvého T. D.

Nezbytným důsledkem závěru, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného mladistvého, byl výrok, jímž Nejvyšší soud toto usnesení podle § 269 odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil; současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jeseníku – soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na jmenovaném soudu proto bude, aby o určení výše odměny a náhrady nákladů ustanoveného obhájce znovu rozhodl za důsledného respektování ustanovení § 151 odst. 3 tr. ř. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu.

Nejvyšší soud připomíná, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je soud, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a že podle § 273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného mladistvého, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v jeho neprospěch (zákaz reformace in peius).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 30. November 2005