JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tvo 11/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2006 o stížnosti L. H. a V. H., otce a matky obviněného mladistvého L. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 4 Tmo 5/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 46 Tm 3/2006 t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost L. H. a V. H., otce a matky obviněného mladistvého L. H., z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením soudkyně Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 4 Tmo 5/2006, bylo na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) se prodlužuje vazba obviněného mladistvého (nadále jen mladistvého) L. H. do 15. 10. 2006.

Proti tomuto usnesení podali V. H. a L. H., otec a matka obviněného mladistvého, jako osoby oprávněné v zákonné lhůtě stížnost. V odůvodnění stížnosti požádali o propuštění mladistvého na svobodu do doby nástupu do výkonu trestu a zaručovali se písemným slibem, že v případě propuštění se mladistvý nebude skrývat ani pokračovat v páchání trestné činnosti.

Z podnětu této stížnosti Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohli stěžovatelé podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že uvedená stížnost není důvodná.

Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě podala dne 28. 4. 2006 Krajskému soudu v Ostravě obžalobu na mladistvého L. H. pro provinění vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 46 Tm 3/2006, byl mladistvý uznán vinným proviněním vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody na sedm roků s výkonem odděleně od ostatních odsouzených ve věznici nebo zvláštním oddělení pro mladistvé s uplatňování vnitřní diferenciace; v dalším bylo rozhodnuto též o náhradě škody.

Mladistvý L. H. je ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením soudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 12. 2005, sp. zn. 0 Ntm 704/2005 z důvodu § 67 písm. a), b), c) tr. ř.; vazba byla započtena od jeho zadržení dne 15. 12. 2005 ve 13:10 hodin. Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 1 KZv 55/2005, bylo rozhodnuto, že u mladistvého již pominul důvod vazby podle § 67 písm. b) tr. ř. a nadále trvají důvody vazby uvedené v § 67 písm. a), c) tr. ř. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 2. 2006. Dne 18. 5. 2006 bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 46 Tm 3/2006 rozhodnuto, že mladistvý L. H. se podle § 71 odst. 5 tr. ř. ponechává ve vazbě; usnesení dosud nenabylo právní moci. V současné době jsou u mladistvého nadále shledávány důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř.

Dne 22. 5. 2006 byl Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež (nadále vrchní soud), doručen návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, na prodloužení vazby mladistvého L. H., a to o čtyři měsíce.

Rozhodl-li napadeným usnesením vrchní soud o tomto návrhu tak, že podle § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu mladistvého do 15. 10. 2006, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil.

Podle § 47 odst. 1 tohoto zákona vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle § 47 odst. 3 jmenovaného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.

Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné.

Vrchní soud správně konstatoval, že nadále trvají důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se ztotožnil s návrhem předsedkyně senátu na prodloužení vazby mladistvého, v němž byly zevrubně rozvedeny okolnosti, které jsou z pohledu trvání těchto vazebních důvodů relevantní.

Mladistvý je podle těchto závěrů osobou, která sice nebyla v důsledku nízkého věku soudně trestána, avšak již jako dítě mladší patnácti let se opakovaně dopouštěl trestné činnosti. Měl výchovné problémy ve škole, ze spisu vyplývá též nedostatečný výchovný vliv rodičů a je zjevné, že výchovná opatření ze strany rodičů i státu se doposud míjela účinkem. Taktéž dle vyjádření pracovnice OSPOD M. ú. T. na základě poznatků zjištěných k osobě mladistvého není možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením podle § 49 a § 50 zákona č. 218/20003 Sb. Důvodné podezření, umocněné nepravomocným odsuzujícím rozsudkem, že se dopustil zvlášť závažného provinění vraždy, v kontextu s uložením vysokého nepodmíněného trestního opatření odnětí svobody a předchozím způsobem života mladistvého neskýtají záruku, že se mladistvý nebude vyhýbat trestnímu stíhání či trestnímu opatření a nebude pokračovat v páchání trestné činnosti. Lze proto uzavřít, že z těchto konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestnímu opatření vyhnul, nebo bude pokračovat v páchání trestné činnosti, čímž jsou nadále dány důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř.

Nad rámec řečeného je vhodné poznamenat, že žádné nové skutečnosti významné pro rozhodnutí o trvání vazby nebyly obsaženy ani ve výpovědi mladistvého ze dne 18. 5. 2006 před rozhodnutím o jeho ponechání ve vazbě (§ 71 odst. 5 tr. ř.).

Zjistil-li vrchní soud existenci označených vazebních důvodů, nepochybil ani tenkrát, vyvodil-li, že jsou splněny i další podmínky pro prodloužení vazby podle § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Na mladistvého byla podána obžaloba pro zvlášť závažné provinění. Zjevné je, že již v přípravném řízení bylo nutno provádět relativně rozsáhlé a časově náročné dokazování (výslechy mnoha svědků, znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, psychologie apod.). Jak poznamenal soud prvního stupně, přípravné řízení probíhalo standardním způsobem, odpovídajícím náročnosti dokazování v závažné trestní věci, za niž lze nyní posuzovanou věc považovat. Bezprostředně po nápadu obžaloby byl předsedkyní senátu Krajského soudu v Ostravě stanoven termín hlavního líčení na dny 18. – 19. 5. 2006; hlavní líčení bylo dne 19. 5. 2006 odročeno na 22. 5. 2006. Dne 22. 5. 2006 byl ve věci vyhlášen odsuzující rozsudek, kterým byl mladistvý uznán vinným proviněním vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve smyslu § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody na sedm roků. V postupu krajského soudu nebyly zaznamenány žádné neodůvodněné průtahy. Lze proto uzavřít, že trestní stíhání mladistvého nebylo možno skončit ve lhůtě šestiměsíčního trvání vazby pro obtížnost věci.

Současně je nutno souhlasit se závěrem vrchního soudu, že za dané situace propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo nejméně podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Případně je v této souvislosti zmíněno, že mladistvý je osobou, u které zklamala dosavadní výchova, je ohrožen vysokým trestním opatřením (sedm roků) a bylo též vyloženo, že účelu vazby u něho nelze dosáhnout jiným způsobem. V této souvislosti jsou proto irelevantní záruka a slib rodičů mladistvého, že ten se nebude skrývat, vyhýbat se trestnímu stíhání či výkonu trestního opatření a že nebude pokračovat v páchání trestné činnosti [pro úplnost je třeba uvést, že písemný slib ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. může dát výlučně mladistvý, nikoliv jeho rodiče].

Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o čtyři měsíce. Zváží-li se reálně možnosti ukončení odvolacího řízení, nelze mít rozhodnutí o prodloužení vazby mladistvého do 15. 10. 2006 za neopodstatněné a nadbytečné.

Nejvyšší soud proto stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 15. června 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 15. June 2006