JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tvo 1/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2008 o stížnosti obviněného mladistvého M. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 1 Ntm 43/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, pod sp. zn. 6 Tm 1/2007, t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého M. M. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze podala dne 23. 11. 2007 pod sp. zn. KZV 67/2007 u Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, obžalobu na obviněného mladistvého M. M. pro skutek kvalifikovaný jako provinění vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák., ve spojení s § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“). Tohoto skutku se mladistvý podle obžaloby dopustil ve spolupachatelství s obviněným J. Č.

Trestní řízení je proti obviněnému mladistvému vedeno vazebně, do vazby byl vzat usnesením soudce Okresního soudu Praha – východ, soudu pro mládež, ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. Nt 522/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 14 Tmo 6/2007, z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř., se započtením vazby od 18. 6. 2007 v 19:00 hod. Dne 29. 11. 2007 byl Vrchnímu soudu v Praze, soudu pro mládež, doručen návrh předsedy senátu Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 28. 11. 2007 na prodloužení lhůty vazby mladistvého, a to do 18. 6. 2008. O tomto návrhu rozhodl soudce Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 1 Ntm 43/2007, tak, že podle § 47 odst. 3 zák. č. 218/2003 Sb. prodloužil lhůtu trvání vazby obviněného mladistvého o šest měsíců, tj. do 18. 6. 2008. V odůvodnění svého rozhodnutí soud konstatoval, že i v daném stadiu řízení existuje u obviněného mladistvého nadále vazební důvod uvedený v § 67 písm. a) tr. ř., zejména vzhledem k okolnostem případu, k předcházejícímu životu obviněného mladistvého (přes svůj nízký věk požíval značné množství alkoholických nápojů) i k jeho současnému faktickému stavu. Podle názoru soudu nelze přehlédnout, že obviněný mladistvý se zodpovídá ze zvlášť závažného provinění, za které mu hrozí uložení výjimečného trestního opatření. Navíc psychiatrické a psychologické závěry hovoří o závažné poruše osobnosti obviněného mladistvého disociálního typu, s agresivní pohotovostí a egocentrickým zaměřením, s nedostatkem potřebné seberegulace. Uvedené skutečnosti opodstatňují podle názoru soudu obavu, že v případě propuštění na svobodu by se obviněný mladistvý trestnímu stíhání vyhýbal. Rovněž zdůraznil, že s ohledem na náročnost dokazování prováděného před podáním obžaloby byla základní šestiměsíční lhůta vazby v této trestní věci téměř vyčerpána již v přípravném řízení, a proto nebylo možné v základní lhůtě (která již skončila dne 18. 12. 2007) věc před soudem prvého stupně, příp. před odvolacím soudem projednat.

Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, podal obviněný mladistvý prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. H. stížnost k Nejvyššímu soudu. Nesouhlasil s použitou argumentací soudu, zejména s tvrzením, že měl před spácháním provinění požít značné množství alkoholu nebo že by byl agresivní. K tomu poznamenal, že se jednalo o „agresivitu“ maximálně v hodinách tělesné výchovy. Dále nesouhlasil s tvrzením, že vazba útěková je odůvodněna hrozbou vysokého trestu a v té souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu III. ÚS 566/2003 ze dne 1. 4. 2004, ve kterém je uvedeno, že takové odůvodnění útěkové vazby je konformní pouze v případech, kdy lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně okolo osmi let. Uložení trestního opatření v takové výši nelze podle jeho přesvědčení předpokládat. Závěrem své stížnosti obviněný mladistvý požádal o propuštění na svobodu, resp. aby propuštění bylo podmíněno zárukami, že se dostaví k trestnímu řízení v jakémkoli stádiu soudního řízení a k vynesení rozsudku.

Nejvyšší soud v dané věci jako soud pro mládež druhého stupně (dále jen „Nejvyšší soud“) nejprve zkoumal, zda stížnost obviněného je přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit a zda ji podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že stížnost obviněného je přípustná podle § 74 odst. 1 tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 143 odst. 1 tr. ř.) a byla podána osobou oprávněnou (§ 142 odst. 1 tr. ř.).

Pokud jde o samotnou podstatu věci a vlastní výrok napadeného usnesení, nedospěl k závěru, že by podaná stížnost byla důvodná.

Podle § 47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež.

Podle § 47 odst. 3 zák. č. 218/2003 Sb. o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.

Podle § 48 zák. č. 218/2003 Sb. všechny orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby trvají nebo zda se nezměnily; pomine-li důvod vazby, musí být mladistvý ihned propuštěn na svobodu. Je-li shledán u mladistvého některý z důvodů vazby, jsou orgány činné podle tohoto zákona povinny zkoumat, zda nelze další výkon vazby mladistvého nahradit jiným opatřením. Jakmile bude zajištěno takové náhradní opatření, musí být mladistvý bez zbytečného odkladu propuštěn z vazby. Orgány činné podle tohoto zákona přitom postupují v součinnosti s Probační a mediační službou a s příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí.

V dané věci byl obviněný mladistvý vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu Praha – východ, soudu pro mládež, ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. Nt 522/2007 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 14 Tmo 6/2007, z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. O vazbě naposled rozhodoval v prvním stupni Krajský soud v Praze, soud pro mládež, usnesením ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 6 Tm 1/2007, tak, že podle § 71 odst. 5 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. obviněného mladistvého nadále ponechal ve vazbě. Stížnost obviněného mladistvého proti tomuto usnesení zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 8 To 5/2008.

Ze spisu Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, sp. zn. 6 Tm 1/2007, Nejvyšší soud – nad rámec důvodů obsažených v odůvodnění napadeného usnesení – zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 28. 12. 2007 byli oba obvinění J. Č. a mladistvý M. M. uznáni vinnými trestným činem, resp. proviněním vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin bylo mladistvému uloženo podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 31 odst. 1, 3 zák. č. 218/2003 Sb. trestní opatření odnětí svobody nepodmíněně na dobu osmi roků, jež si podle § 76 zák. č. 218/2003 Sb. a § 8 odst. 2 zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, vykoná ve zvláštní věznici pro mladistvé. Dále soud rozhodl o trestu pro obviněného J. Č. a o náhradě škody.

Z uvedených skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud rozhodoval o stížnosti obviněného za situace, kdy obviněný mladistvý již byl odsouzen k nepodmíněnému trestnímu opatření v trvání osmi let (byť rozsudek dosud nenabyl právní moci, protože oba obvinění proti němu podali odvolání ihned po jeho vyhlášení).

Nejvyšší soud jak se zřetelem k argumentům obsaženým v odůvodnění napadeného usnesení, s nimiž se ztotožnil, tak s přihlédnutím k právě uvedené okolnosti o (zatím nepravomocném) odsuzujícím rozsudku Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, dospěl k závěru, že rozhodnutí o prodloužení lhůty trvání vazby obviněného mladistvého o šest měsíců, tj. do 18. 6. 2008, je opodstatněné. I nadále totiž existuje důvodná obava, že v případě propuštění obviněného mladistvého z vazby na svobodu uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání (a nyní již i reálně hrozícímu trestu) vyhnul. Tím by nepochybně mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Splněny jsou i další zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., totiž že jde o řízení o zvlášť závažném provinění (§ 41 odst. 2 tr. zák.) a že pro obtížnost věci – s ohledem na charakter trestné činnosti spojený s obsáhlým dokazováním – nebylo možné trestní stíhání skončit v kratší zákonné lhůtě.

V současné době Nejvyšší soud nemohl považovat za případný ani odkaz obviněného mladistvého na nález Ústavního soudu III. ÚS 566/2003 ze dne 1. 4. 2004, podle něhož odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokého trestu je konformní pouze v případech, kdy lze předpokládat uložení trestu (v dané věci trestního opatření) odnětí svobody ve výši nejméně okolo osmi let. Již shora byly totiž uvedeny skutečnosti, které svědčí nejen o hrozbě uložení takového vysokého (trestního opatření) odnětí svobody, ale dokonce o reálné možnosti jeho výkonu.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem nemůže být pochyb o tom, že rozhodnutí o prodloužení vazby obviněného mladistvého bylo namístě, a to až o maximální zákonnou lhůtu, to je do 18. 6. 2008.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud stížnost obviněného mladistvého M. M. jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 24. ledna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 24. January 2008