JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 977/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. srpna 2006 o dovolání obviněné A. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 9 To 105/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 336/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné A. F. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2005, sp. zn. 2 T 336/2004, byli obvinění A. F. a T. L. uznáni vinnými, že

„1. oba obvinění společně:

dne 19. 10. 2004 v době kolem 16:00 hodin v B. na zastávce trolejbusu MHD společně odcizili poškozené Z. N., po rozepnutí kabelky, kterou nesla přes rameno, černou dámskou koženkovou peněženku s finanční hotovostí 110,- Kč, takto jednali přesto, že obžalovaný T. L. byl rozsudkem Městského soudu v Brně, ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 8 T 80/2002, který nabyl právní moci 18. 3. 2003, a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2003, sp. zn. 8 T 66/2003, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2003, uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., obžalovaná A. F. byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2003, sp. zn. 8 T 113/2003, který nabyl právní moci dne 28. 10. 2003, a dále trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 3 T 45/2004, který nabyl právní moci dne 3. 4. 2004, a dále trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 2 T 51/2004, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2004, uznána vinnou trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák.,

2. obviněná A. F.

dne 17. 12. 2004 v době kolem 13:00 hodin v B. v restauraci odcizila poškozenému R. S., pánskou peněženku značky Cavalieri s finanční hotovostí 6.000,- Kč, občanským průkazem, řidičským průkazem, 2 ks průkazů zbraně, zbrojním průkazem, kartičkou VZP, 2 ks platebních karet, vše na jméno R. S., a dále 1 ks platební karty na jméno J. S. a další písemnosti, a to tím způsobem, že využila nepozornosti poškozeného a z levé kapsy zimního kabátu mu peněženku ze shora uvedeným obsahem vytáhla a tuto uschovala do novin, čímž poškozenému R. S. způsobila odcizením škodu ve výši nejméně 6.000,- Kč,

a takto jednala přesto, že byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2003, sp. zn. 8 T 113/2003, který nabyl právní moci dne 28. 10. 2003, odsouzena pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 95 hodin, kdy trest do současné doby nevykonala, dále byla odsouzena trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 3 T 45/2004, který nabyl právní moci dne 3. 4. 2004, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu dvou roků a dále byla trestním příkazem Okresního soudu Mladá Boleslav, ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 2 T 51/2004, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2004, odsouzena mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu dvou let“.

Takto zjištěné jednání obviněné soud prvního stupně právně posoudil v bodě 1. jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a v bodě 2. jednak jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák. a jednak jako trestný neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. Za uvedené jednání a za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jímž byla obviněná uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 12. 2004, sp. zn. 3 T 109/2004, soud obviněnou odsoudil podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon ji podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem; podle § 35 odst. 2 tr. zák. současně zrušil výrok o trestu uloženém obviněné trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 12. 2004, sp. zn. 3 T 109/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Tímtéž rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o vině obviněného T. L. a uložil mu trest.

Odvolání obviněných A. F. a T. L. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 9 To 105/2006, jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu napadla již jen obviněná A. F. (dále převážně jen „obviněná“) prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. J. dovoláním, které v obecné rovině opřela o důvod dovolání obsažený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V podrobnostech obviněná vytkla, že soudy obou stupňů neprovedly jí navržené důkazy, které měly podporovat její tvrzení, že se skutku popsaného pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně nedopustila, a z nichž měly zároveň vyplývat důvody, proč nevykonala trest obecně prospěšných prací. Tvrdila, že v důsledku uvedeného pochybení jí byla znemožněna realizace práva náležitě se hájit a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Na podkladě těchto skutečností obviněná dovozovala, že nebyly splněny podmínky pro zamítnutí jejího odvolání podle § 256 tr. ř. ze strany soudu druhého stupně, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání.

Podle § 265h odst. 2 tr. ř. byl opis dovolání obviněné předložen Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ze dne 22. 8. 2006 uvedla, že dovolání obviněné svou povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť je podloženo výhradně skutkovou argumentací. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a aby takové rozhodnutí učinil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní obsahové náležitosti podání uvedené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci je patrné, že k zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněné nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.

Odvolání obviněné bylo naopak zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Je třeba uvést, že ač obviněná v souladu s touto podmínkou nepostupovala a na žádný z důvodů dovolání, tak jak jsou vymezeny v citovaném ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., ve svém mimořádném opravném prostředku neodkázala, Nejvyšší soud přesto zkoumal, zda její dovolací námitky některému z důvodů dovolání taxativně uvedených v uvedeném zákonném ustanovení přece jen obsahově neodpovídají. Shledal však, že obviněnou uplatněné argumenty pod žádný ze zákonných důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. podřadit nelze.

Těžištěm dovolacích výhrad obviněné bylo tvrzení, že soudy obou stupňů neprovedly jí navrhované důkazy (zejména důkaz svědeckou výpovědí L. S.), ze kterých mělo vyplývat, že se skutku pod bodem 1. odsuzujícího rozsudku nedopustila a z jakých důvodů nevykonala v předchozím řízení uložený trest obecně prospěšných prací. Domnívala se, že tímto postupem soudů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a byla jí upřena realizace práva náležitě se hájit. Na podkladě těchto skutečností a s poukazem na to, že provedené důkazy netvořily ucelený řetězec, se obviněná domáhala toho, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro zamítnutí jejího odvolání jako nedůvodného podle § 256 tr. ř. ze strany soudu druhého stupně.

Se zřetelem na takto vytýkané vady je evidentní, že obviněná uplatnila pouze námitky takového charakteru, které je třeba hodnotit zčásti jako pouhou polemiku s tím, v jakém rozsahu soudy obou stupňů provedly dokazování a jak zjistily skutkový stav, a zčásti jako námitky vyloženě procesního charakteru. Takové námitky jsou ovšem z hlediska dovolacího řízení zcela irelevantní, neboť stojí nejen mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale také mimo rámec všech důvodů dovolání, tak jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002).

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě rovněž nebylo.

Co se týká námitky dovolatelky stran porušení jejího práva na spravedlivý proces, je nutné pro úplnost zmínit, že toto právo, jež je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nelze vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněné. Uvedeným základním právem je toliko zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Tyto předpoklady přitom byly v posuzované věci naplněny.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. srpna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 23. August 2006