JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 962/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. července 2008 o dovolání obviněné A. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 10 To 85/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 43/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné A. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 4 T 43/2006, byla obviněná A. S. uznána vinnou, že:

„v obci S., na začátku roku 2005 nejméně ve třech případech prodala heroin ml. I. L. celkem za částku 600,- Kč a získala tak jeho prodejem peněžní částku nejméně ve výši nejméně 600,- Kč, přičemž heroin je jako omamná a psychotropní látka vedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách“.

Takto zjištěné jednání soud právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a uložil obviněné podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, pro jehož výkon ji podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 4 T 399/2005, který byl obviněné doručen dne 3. 10. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Současně byla obviněná podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 1 Zt 219/2005, pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., že „… v obci S., v přesně nezjištěné době od roku 2002 do konce měsíce ledna 2005 soustavně, nejméně ve 430 případech v přesně nezjištěném množství poskytnout za různě vysoké peněžní částky cca 300,- Kč za 0,25 g omamnou psychotropní látku heroin, a to zejména R. D. zv. K. á 1.000,- Kč, celkem za 90.000,- Kč, M. L. za 225.000,-Kč, N. L. za 100.000,- Kč, R. L. za 30.000,- Kč, utajenému svědku N. za 250.000,- Kč a měla tak získat prodejem heroinu peněžní částku nejméně ve výši 698.000,- Kč, přičemž heroin je jako omamná a psychotropní látka vedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách“, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byla stíhána.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 10 To 85/2008, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněná (dále případně též „dovolatelka“) s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasila a prostřednictvím svého obhájce JUDr. R. B. proti němu podala dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V obsáhlém podání dovolatelka nejprve namítla, že postupem soudu prvého stupně bylo zásadně porušeno její právo na obhajobu a současně došlo k porušení obecné zásady stíhání jen ze zákonných důvodů. Ve shodě s dosavadní obhajobou zopakovala odvolací námitky, že obhájce nebyl policejním orgánem předem vyrozuměn o jménech svědků, které hodlal vyslechnout. Vyslovila přesvědčení, že postupem policejního orgánu a následně i soudu byla obhajobě odňata zákonná možnost přiměřeně reagovat. Obhájce obviněné měl být vyrozumíván faxem, který však nikdy nevlastnil a pokud byl informován o nějakých úkonech, bylo to vždy po telefonické domluvě, což se v případě vyslýchané I. L. nestalo. Tímto postupem byla pozice obhajoby zkomplikována, policejní orgán znemožnil poradu obhájce s klientkou a následnou kvalitní přípravu na výslech konkrétního svědka. Podle dovolatelky nebylo možné z těchto důvodů číst výslech svědkyně I. L. z přípravného řízení, neboť by tím bylo porušeno právo na obhajobu. Domnívala se, že důkaz, na základě kterého byla usvědčena, byl proveden v rozporu se zásadou stíhání jen ze zákonných důvodů a je tedy postižen sankcí absolutní neúčinností. Obviněná dále namítla, že postupem krajského soudu byla porušena zásada materiální pravdy, neboť soud druhého stupně měl postupovat v souladu se zásadou „in dubio pro reo“.

Vzhledem k uvedenému dovolatelka požádala, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí na základě vykonatelného usnesení (chybně bylo uvedeno rozsudku) Krajského soudu v Praze, neboť trpí nově zjištěnou těžkou cukrovkou, pečuje o pět nezletilých dětí a žádné z nich nemá v současné době zajištěnou náhradní péči. Syn M. L. je postižen těžkou mozkovou obrnou a je závislý na pomoci cizí fyzické osoby, kterou je právě ona.

V závěru svého podání obviněná navrhla (aniž citovala konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud poté, co shledá dovolání důvodným, zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o vině a přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že ze základních obecných hledisek je dovolání přípustné. Dovolatelkou tvrzený důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jí uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a navazujícího výroku o trestu. S ohledem na spisový materiál konstatovala, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněné.

V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř., a aby navrhované rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla dovolatelka uznána vinnou a byl jí uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a že splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolatelkou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Obviněnou uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Námitky obviněné, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřela, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany. Obviněná ve svém dovolání v podstatě nesouhlasila s provedeným dokazováním a především se závěry soudů obou stupňů, které vyvodily zejména z obsahu svědecké výpovědi mladistvé I. L. z přípravného řízení. Trvala na vlastní skutkové verzi, že se protiprávního jednání vůči uvedené svědkyni nedopustila. Konstruovala tak vlastní skutkové a posléze i právní závěry o své nevině a v závislosti na tom zpochybňovala závěr odvolacího soudu o správnosti užité právní kvalifikace.

Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnila toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhala odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozovala údajně nesprávné právní posouzení skutku, jimž byla uznána vinnou.

Lze tak shrnout, že obviněnou vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatelka neuplatnila žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a jeho právními závěry na straně druhé.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soud.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Pokud obviněná ve svém podání navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl (zřejmě ještě před rozhodnutím o dovolání) o odkladu výkonu rozhodnutí, je zapotřebí uvést, že o takovém podnětu dovolací soud nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně v předkládací zprávě návrh na přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. neučinil a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vypracovala:

JUDr. Marie Slaná

Vydáno: 30. July 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-