JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 913/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. července 2008 k dovolání obviněného Z. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 9 To 19/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 103/2007, t a k t o :

Z podnětu dovolání obviněného Z. S. s e podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 9 To 19/2008.

Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 12 T 103/2007, byl obviněný Z. S. uznán vinným, že:

„v době od 6. 4. 2006 do zahájení trestního stíhání ze dne 21. 3. 2007, ve svém bydlišti v L. ani jinde jako otec nezletilé A. a N., S., svěřených soudem do výchovy matky R. S., ač byl povinen podle zákona o rodině a na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 25 Nc 282/2002, který nabyl právní moci dne 19. 5. 2003, na jejich výživu přispívat k rukám matky měsíčně částkou 3.000,- Kč na obě děti dohromady, výživné řádně a v plné výši nehradil a za uvedenou dobu tak dluží na výživném k rukám matky nezletilých 33.000,- Kč“.

Takto popsané jednání soud právně kvalifikoval jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podle § 213 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 9 To 19/2008, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. S. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

Podstata dovolacích námitek obviněného spočívala v tom, že neměl v řízení před odvolacím soudem obhájce, ačkoliv jej měl mít. V době konání veřejného zasedání se již nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Z. v jiné trestní věci

a o konání veřejného zasedání ani nevěděl. Uvedeným pochybením odvolacího soudu byl zkrácen na svých právech, jež jsou mu garantována trestním řádem, Ústavou České republiky i Listinou základních práv a svobod.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud projednal jeho dovolání ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř., napadené usnesení odvolacího soudu zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyslovil souhlas s tím, aby o dovolání bylo jednáno bez jeho přítomnosti.

V době svého rozhodování neměl Nejvyšší soud případné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolání obviněného z jím namítaného dovolacího důvodu je opodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. V praxi jde zejména o porušení ustanovení o nutné obhajobě (§ 36 tr. ř.), neboť se vychází z toho, že právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [např. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), dále jen „Úmluva“], tak i ústavními předpisy [čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), dále jen „Listina“]. Uvedený dovolací důvod je ovšem užší, protože jím není jakékoli porušení práva na obhajobu, ale jen takové, při němž byly skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Není jím ani vlastní způsob výkonu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem, spočívající například v tom, že obhájce se v rozporu s ustanovením § 35 odst. 1 tr. ř. nechal zastoupit advokátním koncipientem pro všechny úkony obhajoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002).

Na základě uvedených teoretických východisek Nejvyšší soud shledal, že obviněným uplatněná dovolací námitka je důvodná, a proto v souladu s ustanovením § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a zejména řízení napadenému rozhodnutí předcházející.

Ze spisového materiálu Krajského soudu v Brně, zejména z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2008 (srov. č. l. 83 spisu), Nejvyšší soud zjistil, že obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil. Odvolací soud poté, co zkonstatoval, že obviněnému bylo „doručeno řádně a včas“, vyhlásil po poradě senátu usnesení, že „bude jednáno v nepřítomnosti obžalovaného“.

Soud druhého stupně před tímto rozhodnutím nijak neověřoval, zda se obviněný nachází na svobodě nebo zda případně není ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody. Zřejmě jej k tomu vedla skutečnost, že obviněný, který sice měl v opisu rejstříku trestů (srov. č. l. 56 spisu) řadu záznamů, ale jen o trestech nespojených s jejich přímým výkonem, byl po celou dobu trestního řízení stíhán na svobodě. Navíc dne 30. 11. 2007 se zdržoval na adrese I. P. P., O., kde převzal opis odsuzujícího rozsudku (č. l. 77 p. v. spisu) a kde ještě dne 9. 12. 2007 sepsal proti němu odvolání (č. l. 79 spisu).

K úvaze o možné nutné obhajobě ve smyslu § 36 tr. ř. nevedly odvolací soud ani skutečnosti související s předvoláním obviněného k veřejnému zasedání nařízenému na 31. ledna 2008. Z č. l. 82 spisu totiž vyplývá, že obviněný, který byl o veřejném zasedání vyrozumíván vzorem č. 7a tr. ř., nepřevzal obsílku mu adresovanou osobně, nýbrž tzv. dodejku podepsala dne 21. 1. 2008 jistá paní „O.“. Její vztah k obviněnému tam sice není vyznačen, lze ale předpokládat, že jde o tutéž osobu, kterou obviněný uvedl v souvislosti s údajem o své adrese pro účely doručování (č. l. 4 spisu).

Jakkoliv by uvedené skutečnosti nemusely vést k závěru o procesním pochybení soudu druhého stupně, je z dalších zjištěných okolností zřejmé, že k porušení práva obviněného na obhajobu v řízení před odvolacím soudem skutečně došlo. Nejvyšší soud si totiž ověřil tvrzení obviněného, že v době konání veřejného zasedání se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, a zjistil, že tomu tak skutečně bylo. Z písemného vyjádření Centrální evidence vězňů ze dne 23. 7. 2008 zjistil, že obviněný nastoupil trest odnětí svobody již dne 3. 1. 2008. Dotazem u Okresního soudu v Olomouci navíc upřesnil, že obviněný od té doby vykonává trest odnětí svobody, jenž mu byl uložen rozsudkem tohoto soudu pod sp. zn. 1 T 198/2004.

Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. [příp. i jiných ustanovení – srov. již shora citované čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy] obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2 tr. ř.). Proto bylo-li zjištěno, že v době konání veřejného zasedání před odvolacím soudem se obviněný nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, nemůže být pochyb o tom, že uplatnil své dovolací námitky relevantně; v této fázi řízení totiž obhájce neměl, ačkoliv ho mít měl. Je tomu tak přesto, že soud druhého stupně o této skutečnosti nevěděl a konal veřejné zasedání v přesvědčení, že obviněný absencí u veřejného zasedání se vlastně jen zbavil možnosti využít v plné míře svých obhajovacích práv.

Odvolací soud tak ve svých důsledcích porušil shora citovaná ustanovení trestního řádu, Listiny a Úmluvy. Takové procesní pochybení je již samo o sobě důvodem k tomu, aby Nejvyšší soud postupoval podle návrhu obviněného a z jeho podnětu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně.

Pro úplnost je však třeba uvést, že Nejvyšší soud nad rámec podaného dovolání současně zjistil [přestože to obviněný ve svém podání nenamítal a další dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. neuplatnil], že v průběhu řízení před soudem druhého stupně byla porušena také ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána … v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je tak patrné, že toto ustanovení přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje a tato není konkrétněji vymezena ani v žádném jiném ustanovení trestního řádu. Řešení otázky, kdy a za jakých okolností je účast obviněného při veřejném zasedání nutná, je možné vyvodit ze smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. upravujícího přípravu veřejného zasedání, a je závislé na tom, zda předseda senátu obviněného o veřejném zasedání pouze vyrozuměl nebo zda jej k němu předvolal. Ohledně řízení u odvolacího soudu platí speciální ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.

Jestliže v dané věci bylo zjištěno, že obviněný se o termínu konání veřejného zasedání vůbec nedozvěděl, pak je evidentní, že se k němu nejen nemohl dostavit, ale nemohl ani výslovně prohlásit, že se účasti při něm vzdává. Za této situace a z tohoto dalšího důvodu odvolací soud nemohl a neměl veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.

Nejvyšší soud proto s ohledem na uvedená procesní pochybení podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 9 To 19/2008. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Povinností Krajského soudu v Brně bude ve věci znovu nařídit veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného. Při tom se musí vyvarovat procesních chyb, které byly popsány výše a vedly ke zmíněnému rozhodnutí Nejvyššího soudu. V této souvislosti je vhodné upozornit, že právo obviněného na obhajobu je v současné době zajištěno prostřednictvím ustanoveného obhájce JUDr. M. S. (na č. l. 102 spisu) a je omezeno po dobu trvání nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. za předpokladu, že obviněný nevyužije svého práva a nezvolí si obhájce jiného podle § 37 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 30. July 2008