JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 89/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. února 2008 dovolání obviněného V. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 4 To 283/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 44/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 4 To 283/2007, z r u š u j e .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. M. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájkyně dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 4 To 283/2007, jímž bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2007, sp. zn. 92 T 44/2007. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu podvodu dopustil tím, že v přesně nezjištěné době mezi 22. a 25. 9. 2004 na přesně nezjištěném místě v B. uvedl záměrně nepravdivé skutečnosti L.B., která byla do 22. 9. 2004 formálním vlastníkem vozidla tov. zn. Volkswagen Passat 2,8i VR6, černé barvy, fakticky zakoupeného obviněným, neboť jí sdělil, že s uvedeným vozidlem, které dne 22. 9. 2004 prodala v B. prostřednictvím společnosti A. E., s. r. o., kde je na úvěr koupil Ing. P. K., může opět volně disponovat, neboť úvěr byl uhrazen a úvěrový vztah zanikl, ačkoliv toto nebylo pravdou, L. B. v domnění, že to je pravda, obviněného pověřila, aby uvedené vozidlo prodal A. H., což tento učinil dne 25. 9. 2004, čímž způsobil vlastníku vozidla Ing. P. K. škodu ve výši 130.000,- Kč, když částku ve výši 110.000,- Kč, za kterou bylo vozidlo A. H. prodáno, si ponechal.

Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině i trestu a odkázal v něm na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. Namítl tak, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm a) až k) tr. ř.

Obviněný uvedl, že je od 21. 5. 2007 v pracovní neschopnosti, a shrnul své zdravotní problémy, které jsou řešitelné pouze operativně. Tvrdil, že s ohledem na zdravotní stav nebyl schopen se účastnit hlavního líčení u Městského soudu v Brně. Přestože sdělil všechny tyto skutečnosti soudu telefonicky i písemně a požádal o odročení hlavního líčení, bylo hlavní líčení konáno v jeho nepřítomnosti. Namítl, že nebyly splněny podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 202 odst. 2, 4 tr. ř. a důsledkem takového postupu bylo, že soudy nemohly správně a dostatečně zjistit skutkový stav a ve věci nebylo možno spravedlivě rozhodnout. Poukazoval na to, že závěr o jeho vině soudy opřely toliko o výpověď svědkyně L. B., kterou nelze považovat za pravdivou, neboť svědkyně vypovídala pod psychickým tlakem Ing. P. K., což se dozvěděl až po skončení trestního stíhání. Porušení práva na obhajobu spatřoval i v postupu odvolacího soudu, který konal veřejné zasedání dne 28. 8. 2007 v jeho nepřítomnosti, přestože mu zaslal omluvu s tím, že trvá na své účasti a nesouhlasí s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. V omluvě zaslané soudu taktéž uvedl, že hodlá pověřit obhajobou Mgr. M. T., který potřeboval na přípravu více času. Mgr. M. T. však náhle zemřel, a proto nemohl obviněného obhajovat.

Dovolatel konstatoval, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že svědkyně L. B. byla toliko formálním vlastníkem předmětného vozidla, vozidlo nakoupil on sám ze svých prostředků a pouze s ohledem na dosud neskončené rozvodové řízení nechal vozidlo přehlásil na svědkyni. Ta však byla podle jeho názoru toliko držitelem vozidla, nikdy se nestala jeho vlastníkem, a nebyla proto oprávněna s ním nakládat. Jestliže osobní automobil prodala, prodala cizí věc a Ing. P. K. nemohl nikdy nabýt vlastnické právo od nevlastníka. Za neurčitou označil výpověď svědkyně J. Č., která popsala toliko obecnou praxi autobazaru a ke konkrétním skutečnostem případu nic neuvedla. Vytkl, že nebylo bez pochybností prokázáno, že spáchal trestný čin jenž mu byl obžalobou kladen za vinu, a soudy měly postupovat podle zásady in dubio pro reo, tj. v jeho prospěch.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadané usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že možnost osobně se zúčastnit hlavního líčení je významným právem obviněného, avšak z dostupných materiálů nelze učinit spolehlivý závěr, zda toto právo bylo či nebylo soudem porušeno. Jako zjevně neopodstatněnou však označil námitku, že věc nebylo možno bez osobní přítomnosti obviněného u hlavního líčení spolehlivě rozhodnout. Poznamenal, že se nejednalo o věc mimořádně složitou a k jejímu objasnění měl soud k dispozici výpovědi několika svědků. Pro nedostatek podkladů nemohl učinit žádný relevantní závěr ani k dodržení zákonných podmínek pro konání veřejného zasedání odvolacího soudu. Dále uvedl, že stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm g) tr. ř. dovolatel namítal neúplnost dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadal soudem učiněná skutková zjištění. Takové námitky však podle jeho přesvědčení důvodem dovolání podle § 265b tr. ř. být nemohou. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by mohl být relevantním toliko v případě, že by v řízení napadenému usnesení předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na nedostatek podkladů ve vztahu k dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. konečný návrh neučinil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo lze dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je zčásti důvodné.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Znamená to, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

Obviněný vytkl, že soud prvního stupně konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, ač pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady. Od 21. 5. 2007 je v pracovní neschopnosti a dlouhodobě se léčí s poraněným pravým ramenem a levým loktem, proto nebyl ani schopen účasti v hlavním líčení, o čemž soud prvního stupně telefonicky i písemně informoval a žádal, aby se hlavní líčení v jeho nepřítomnosti nekonalo. Tyto námitky obviněného však v obsahu spisu nemají oporu, a nemohou proto obstát.

Podle § 202 odst. 2 tr. ř. se v nepřítomnosti obviněného může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).

Odchylně jsou vymezeny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let (§ 202 odst. 4 tr. ř.), avšak o tuto situaci se v posuzovaném případě nejedná.

Z obsahu spisového materiálu se podává, že Městský soud v Brně jako soud prvního stupně nařídil první hlavní líčení na den 10. 5. 1007 a obviněného k němu předvolal vz. č. 6a tr. ř. Obžaloba a předvolání byly obviněnému doručeny dne 17. 4. 2007 a tedy včas (č. l. 184 p. v.). Ze záznamu ze dne 26. 4. 2007 založeného na č. l. 185 mimo jiné vyplývá, že v telefonickém kontaktu s obviněným tento také požádal o odročení hlavního líčení z důvodu nedostatku finančních prostředků potřebných ke zvolení obhájce; jeho omluva nebyla akceptována a byl poučen o možnosti postupovat podle § 33 odst. 2 tr. ř. K hlavnímu líčení dne 10. 5. 2007 se obviněný nedostavil a samosoudkyně proto usnesením rozhodla tak, že podle § 202 odst. 2, 3, 4 tr. ř. bude hlavní líčení konáno v nepřítomnosti obviněného (č. l. 193). Hlavní líčení, v němž byla provedena převážná část důkazů (výslechy svědkyň L. B., J. Č., čteny výpověď svědka A. H., listiny), bylo odročeno na den 12. 6. 2007 a předvolání k němu bylo obviněnému doručeno 19. 5. 2007 (č. l. 199 p. v.).

Dne 8. 6. 2007 bylo Městskému soudu v Brně doručeno podání, jímž obviněný „požádal o omluvení z účasti u soudního řízení“ z důvodu dlouhodobě nepříznivé finanční situace. Vyložil, že splácí dluhy z podnikání a platí výživné na jedno nezletilé dítě a finančně by pro něj byla účast na jednání neúnosná. V dalším pak uvedl, že se cítí nevinen, a vyjádřil svůj postoj k některým důkazům (č. l. 205). K hlavnímu líčení dne 12. 6. 2007 se obviněný nedostavil, samosoudkyně soudu prvního stupně konstatovala jeho omluvu a jako v předchozím případě rozhodla usnesením tak, že hlavní líčení bude konáno v nepřítomnosti obviněného (č. l. 207). V tomto hlavním líčení, v jehož průběhu byl vyslechnut toliko svědek Ing. P. K., byl vyhlášen odsuzující rozsudek.

Z této rekapitulace jasně vyplývá, že obviněný ani v jednom případě relevantně o odročení hlavního líčení z důvodů, jež by bylo možné akceptovat, nepožádal. V obou případech svoji neúčast v něm omlouval nedostatkem finančních prostředků, ve vztahu k hlavnímu líčení dne 12. 6. 2007 ani nenaznačil, že jeho osobní účasti v něm brání zdravotní důvody, jak posléze namítl v dovolání. Podle přesvědčení dovolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, konal-li hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, poněvadž podmínky ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. byly bezezbytku splněny.

Jen pro úplnost a nad rámec řečeného se Nejvyšší soud zabýval nepřítomností obviněného v hlavním líčení i z toho hlediska, zda nedošlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod (dále Listiny) a dále jeho práv zajištěných čl. 6 odst. 1, 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva).

Podle čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo mít přiměřený čas a možnosti k přípravě obhajoby a obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tuto dikci nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.).

Tento předpoklad byl v posuzované věci naplněn a postup soudu prvního stupně nebyl nekorektní. Obviněnému bylo umožněno, aby svá práva v hlavním líčení mohl realizovat, nevyužil-li této možnosti, nelze za to činit odpovědným soud. Postupem soudu prvního stupně, který se rozhodl provést hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, soudní řízení jako celek nepozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu.

Obviněný také vytkl, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, konal-li odvolací soud dne 28. 8. 2007 veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Argumentoval, že odvolacímu soudu odeslal podání, jímž svoji neúčast ve veřejném zasedání včas a řádně omluvil a jímž dal výslovně najevo, že trvá na své účasti ve veřejném zasedání a že nesouhlasí s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti.

Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce § 263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci ani v tomto stadiu řízení nešlo, proto bylo možné - při splnění dalších předpokladů - veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.

Obecně však i pro veřejné zasedání také platí, že je lze konat v nepřítomnosti obviněného jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§ 233 odst. 2 tr. ř.), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.

V daných souvislostech není od věci připomenout sled významných procesních úkonů následujících po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Opis rozsudku soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 26. 7. 2007 (č. l. 219 p. v.) a dne 2. 8. 2007 obviněný podal proti němu odvolání (č. l. 221 s připojenou obálkou). Spis byl předložen Krajskému soudu v Brně coby odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání obviněného dne 10. 8. 2007 a veřejné zasedání bylo nařízeno na den 28. 8. 2007, o čemž byl obviněný vyrozuměn vz. č. 7a tr. ř. dne 20. 8. 2007 a tedy včas (č. l. 223).

Dne 27. 8. 2007 obviněný odeslal expresní poštou podání adresované předsedovi senátu Krajského soudu v Brně, označené jako „žádost o odročení“. Obviněný žádal o odročení veřejného zasedání na termín za tři měsíce a svoji žádost odůvodňoval tím, že nepředpokládal, že odvolací řízení proběhne tak rychle a nepodařilo se mu proto zajistit podklady prokazující jeho nevinu. Uvedl též, že má v úmyslu zvolit si obhájce Mgr. M. T., ale ten mu nemůže být v tak krátké době nápomocen, i on potřebuje čas na přípravu obhajoby a na seznámení s podklady (č. l. 226).

Krajský soud v Brně měl žádost obviněného o odročení v době konání veřejného zasedání k dispozici, ale předseda senátu po jejím přečtení konstatoval, že nebyly shledány důvody pro odročení veřejného zasedání, a bylo vyhlášeno usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného (č. l. 227).

Především není sporu o tom, že žádost obviněného o odročení veřejného zasedání, ačkoliv to v ní explicitně vyjádřeno nebylo, nutno se zřetelem k jejímu obsahu vyložit tak, že obviněný nerezignoval na svoji přítomnost ve veřejném zasedání a dal zjevně najevo, že se ho chce osobně účastnit. Odvolací soud jeho žádost neakceptoval, důvody pro odročení veřejného zasedání neshledal, aniž by však vyložil, jakými úvahami byl veden. Odůvodnění napadeného usnesení žádnou úvahu či argumentaci soudu neobsahuje, přičemž v konkrétním případě existuje hned několik důvodů, pro které lze jeho rozhodnutí o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného vnímat jako závěr neuvážlivý, byť by i byly, striktně posuzovány, splněny předpoklady pro jeho konání podle příslušných ustanovení trestního řádu (§ 233 a násl. tr. ř.).

Obviněný nebyl hlavnímu líčení ani v jednom případě osobně přítomen, nebyl zastupován obhájcem, proto lze chápat jeho představu, že svoji obhajobu soustředí právě k jednání před odvolacím soudem. Této jeho představě a záměru zvrátit dosavadní výsledky řízení, které pro něj s ohledem na uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody představovaly citelný zásah do jeho poměrů, odpovídala i proklamovaná snaha zvolit si obhájce, k čemuž však s ohledem na časový interval vymezený dnem, kdy bylo doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání, a dnem, na který bylo veřejné zasedání nařízeno, neměl dostatečný časový prostor. K tíži obviněného nelze argumentovat, že si obhájce mohl zvolit kdykoliv předtím. Se záměrem obviněného řádně uplatnit obhajobu korespondovala proto i jeho žádost o odročení veřejného zasedání.

Veřejné zasedání tak bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, aniž bylo důsledně respektováno právo obviněného, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Obviněný totiž požádal o odročení veřejného zasedání odvolacího soudu, dal zřetelně najevo svoji vůli osobně se ho účastnit a důvody, pro které o odročení veřejného zasedání požádal, nelze bagatelizovat, nejsou z hlediska uplatnění práv obviněného na obhajobu nevýznamné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1407/2005 aj.). Postup odvolacího soudu je v kolizi s dikcí čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces, jakož i dikcí čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluvy). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v konkrétním případě lze o respektování tohoto práva nejméně důvodně pochybovat.

Námitky obviněného, jimiž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jsou důvodné ve vztahu k podmínkám, za nichž bylo konáno veřejné zasedání odvolacího soudu dne 28. 8. 2007, a k odstranění podstatné procesní vady, jejímž důsledkem bylo závažné porušení práva obviněného na obhajobu, je nezbytné provést veřejné zasedání znovu, a to za důsledného respektování ustanovení o přítomnosti obviněného v něm včetně čl. 38 odst. 2 Listiny.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Se zřetelem k ustavenému výsledku dovolacího řízení (včetně jeho důvodů) není na místě zabývat se relevantně důvodností též uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však považuje za potřebné k dovolacím námitkám obviněného, jimiž odůvodnil svůj odkaz na tento důvod dovolání, připomenout, že v jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. února 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 06. February 2008