JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 841/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. července 2008 o dovolání obviněného P. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 7 To 46/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 20/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. 46 T 20/2007, byl obviněný P. K. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestné činy podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 238 odst. 1, 2 tr. zák. dílem podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 257 odst. 1 tr. zák., § 249b tr. zák. a § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 46 T 20/2007, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 7 To 346/2007, byl obviněný P. K. odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu ohledně tohoto obviněného z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 5 T 86/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Uvedených trestných činů se dopustil skutkem vymezeným tak, že v době od 14.30 hod. dne 13. 5. 2005 do 15.00 hod. dne 15. 5. 2005 se vloupal do rodinného domu v P., v ulici U M., u jehož vstupních dveří a vstupních dveří do jednotlivých bytů rozlomil vložku FAB, kde odcizil; stříbrný čtverhranný talíř a dva stříbrné šálky s podšálkem ve stylu art deco v hodnotě 5.000,- Kč, dvě stříbrná pouzdra na cigarety v hodnotě 4.000,- Kč, cukřenku z broušeného skla se stříbrným víčkem v hodnotě 3.000,- Kč, starožitné kukátko ze slonoviny v hodnotě 2.000,- Kč, dva skřipce v hodnotě 6.000,- Kč, osobní věci, doklady a písemnosti (soupis majetku, M. cena, Řád republiky, filmový materiál) bez hodnoty, nástěnnou keramiku Delft ovál 40x30 cm s motivem květin v hodnotě 15.000,- Kč, dva japonské talíře – keramika Arita průměr 40 cm. 18.-19. století v hodnotě 30.000,- Kč, dvě busty dívky, míšenský porcelán výška 15 cm 19. století v hodnotě 16.000,- Kč, barevný televizor zn. Hitachi rok výroby 1987-88 v hodnotě 800,- Kč, obraz olej autor P. rozměru 40x40 cm v hodnotě 50.000,- Kč, modrou skleněnou vázu se žlutým vzorem výška 40 cm v hodnotě 3.500,- Kč, dvě stříbrné pudřenky zdobené v hodnotě 3.000,- Kč, obraz motiv akt dívek autor J. P. v hodnotě 100.000,- Kč, emailový talíř s poprsím dívky v hodnotě 5.000,- Kč, emailový obraz mladé ženy v hodnotě 5.000,- Kč, figurku sovy zřejmě z mramoru v hodnotě 250,- Kč, kulatý talíř keramika Delft 19. stol. průměr 18 cm v hodnotě 2.500,- Kč, dva čínské talíře průměr 20 cm v hodnotě 10.000,- Kč, sbírku obrazů v deskách rozměru A4 (kresby P., S., M.) v hodnotě 100.000,- Kč, housle stáří 150 let v hodnotě 30.000,- Kč, japonské dřevořezy U. v hodnotě 1.000,- Kč, čtyři kusy holandských kachel v hodnotě 2.000,- Kč, broušený lustr v hodnotě 40.000,- Kč, mosazný lustr mnohoramenný v hodnotě 50.000,- Kč, válcovou secesní vázu výška 17 cm v hodnotě 1.000,- Kč, japonský mosazný stojan se soškou jeřába 12.-13. stol. v hodnotě 10.000,- Kč, skleněnou misku na nožce – vandykovská hněď v hodnotě 3.000,- Kč, dvě sklenky se zlatým lemem v hodnotě 2.000,- Kč, dámský kožený černý kabátek z Japonska v hodnotě 1.000,- Kč, dvoje dámské šaty velikosti 11 v hodnotě 1.000,- Kč, sadu starých řeckých mincí v hodnotě 1.000,- Kč, fialový kámen – minerál v hodnotě 500,- Kč, mosaznou tepanou klenotnici rozměry 30x15x15 cm v hodnotě 1.200,- Kč, emailovou tabatěrku čtverhrannou s orientálním motivem v hodnotě 3.000,- Kč, dřevěnou polychromovanou sošku madony výši 70 cm, pozdní gotika v hodnotě 200.000,- Kč, kolorovanou karikaturu profesora P. vel. A4 v hodnotě 1.000,- Kč, lékařské nástroje v hodnotě 4.000,- Kč, dámské hodinky zn. Seiko v hodnotě 1.000,- Kč, dva rádiově řízené modely autíček v hodnotě 1.000,- Kč, přestavovacího robota v hodnotě 300,- Kč, obraz olej s motivem krajiny ve sněhu v hodnotě 2.000,- Kč, dřevěnou polychromovanou sošku anděla výška 15 cm v hodnotě 20.000,- Kč, plaketu ze žlutého kovu s náboženským motivem - medailonek 8,6 cm v hodnotě 250,- Kč, kalíšek z bílého kovu s floristickými motivy v hodnotě 100,- Kč a album s poštovními známkami z různých období v hodnotě 500,- Kč, přičemž poškodil troje vstupní dveře do bytů a místností, vytrhl kování a rozlomil vložky zámků, kovový trezor, dva dřevěné psací stoly, bílý toaletní stolek na zrcadlo, sekretář Biedermeier, zničil zásuvky, kovový trezor, zámky, rozbil sádrovou sošku muže secesní akt, bustu B. Smetany, čímž způsobil poškozenému prof. PhDr. K. F., bytem P., P., škodu odcizením věcí ve výši minimálně 737.900,- Kč a poškozením věcí ve výši minimálně 37.300,- Kč.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný P. K. a poškozený prof. PhDr. K. F. odvolání, o nichž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 7 To 46/2008, tak, že odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. a odvolání poškozeného zamítl podle § 253 tr. ř.

Obviněný napadl toto usnesení odvolacího soudu ve spojení s uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože soud prvního stupně pochybil, když nevzal za základ svých skutkových zjištění výpověď obviněného učiněnou u hlavního líčení, a Městský soud v Praze tuto zjevnou nesprávnost potvrdil tak, že zaujatě hodnotil jeho osobu, když uzavřel, že obviněnému nesvědčí žádná z polehčujících okolností. Obviněný dále vytkl, že uložený trest se mu jeví nepřiměřeně přísný, protože neodpovídá zákonným kritériím uvedeným v ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1 tr. zák., a že soudy přecenily skutečnost, že byl v minulosti mnohokrát trestán pro majetkovou trestnou činnost, a nesprávně tudíž dovodily i nemožnost nápravy obviněného. K jeho tíži byly též přičítány i věci, které neodcizil a ani se k jejich odcizení nedoznal, což však nebylo důsledně zvažováno, ač jde o skutečnosti, které mají vliv na výši způsobené škody a tedy i na právní kvalifikaci skutku. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí zrušil a Městskému soudu v Praze aby přikázal, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, případně, aby ve věci rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem.

Dovolání obviněného bylo v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, přičemž do doby konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud případné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dispozici.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejdříve zjistil, že podané dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit § 265e odst. 1, 2 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z taxativně vymezených dovolacích důvodů specifikovaných v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, posuzoval Nejvyšší soud otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví, že dovolání je možné na jeho základě podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.

Ve vztahu k uplatněným námitkám obviněného a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný v rozporu s těmito kritérii zejména vytkl, že nebylo dostatečně přihlédnuto k jím tvrzeným skutečnostem a k obhajobě, kterou uplatňoval v rámci své výpovědi. V této souvislosti rovněž vytýkal, že nalézací soud z jejího obsahu nevzal jako podklad skutkových zjištění zejména množství odcizených věcí a tím požadoval snížení jejich rozsahu.

Tyto obviněným vytýkané skutečnosti nemají právní povahu, neboť jimi obviněný brojil proti způsobu, jakým soudy postupovaly při hodnocení provedených důkazů, což jsou výhrady vztahující se k procesnímu ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., ve vztahu, k němuž je podání dovolání, jak vyplývá ze zásad shora vyjádřených, vyloučeno. Je tedy zřejmé že tato část námitek obviněného směřuje proti správnosti učiněných skutkových zjištěních, což je argumentace, která nedopadá na žádný z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř.

Pokud obviněný ve svém dovolání napadl též neúměrnost jemu uloženého trestu, s tím, že soudy nedostatečně uvážely všechny polehčující okolnosti a uložený trest považoval za nepřiměřeně přísný, je vhodné vyjádřit, že námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Obviněný tak ve svém dovolání na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen formálně poukázal a nevznesl námitku o nedostatku uvedené právní kvalifikace, když nespecifikoval žádnou výhradu mající právní povahu v jejím materiálním obsahu. Svou námitku o nesprávnosti použité právní kvalifikace totiž odůvodnil úvahou založenou na polemice se skutkovými zjištěními soudu. Vzhledem k popisu předmětného skutku však není pochyb o tom, že obviněný svým jednáním všechny znaky skutkových podstat zmiňovaných trestných činů naplnil.

S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.

Vzhledem k tomu, že ze všech shora rozvedených důvodů námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného P.K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. července 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 10. July 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás