JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 822/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. července 2008 o dovolání obviněného M. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 67 To 461/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 31/2007, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 67 To 461/2007, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 1 T 31/2007.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 1 T 31/2007, byl obviněný M. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 12. 8. 2004 v P., Š., pod záminkou obstarání osobního automobilu, v úmyslu vylákat na poškozeném peníze a nedostát závazku, uzavřel jako prodávající s poškozeným P. K., jakožto kupujícím obchodní kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia II. diesel Ambiente 1.9/77kW, rok výroby 2004, červené barvy za kupní cenu 312.000,- Kč, přičemž vozidlo se zavázal dodat nejpozději do 4. 10. 2004, přičemž při uzavření kupní smlouvy od poškozeného vyinkasoval jako zálohu na vozidlo částku 55.000,- Kč, dne 13. 8. 2004 u benzínové čerpací stanice v J. převzal od poškozeného další zálohu ve výši 55.000,- Kč a dne 24. 9. 2004 opět u benzínové čerpací stanice, tentokrát v B., vylákal na poškozeném pod slibem brzkého dodání vozidla a snížení kupní ceny další zálohu ve výši 60.000,- Kč, přičemž automobil poškozenému ani ve sjednaném termínu a ani později nedodal, vyhýbal se mu, a způsobil mu škodu v celkové výši 170.000,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.

Obviněný proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání zaměřené proti výroku o vině i trestu, o němž Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl tak, že ho usnesením ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 67 To 461/2007, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. A. S. dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že soudem druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byly dány dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že došlo k porušení ustanovení o jeho přítomnosti při hlavním líčení, jelikož hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti přesto, že se soudu v důsledku zdravotních problémů omluvil. Nemohl se tak vyjádřit k provedeným důkazům a mít možnost se hájit. Pokud soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, na které odvolací soud toliko poukázal, uvedl, že obviněný se k soudu nedostavil opakovaně, nelze tuto argumentaci akceptovat, neboť z odůvodnění nevyplývá, kdy a jak měl obviněný takto opakovaně jednat, a proč došel nalézací soud k závěru, že obviněný chtěl pouze docílit odročení hlavního líčení. Podle obviněného pro tyto nedostatky nelze dané odůvodnění přezkoumat, a proti takovým tvrzením se jakkoli bránit. Se zřetelem na ústavněprávní garance práva na osobní účast u hlavního líčení, obviněný poukázal na nutnost podrobné argumentace a přesného odůvodnění toho, proč bylo do tohoto velmi důležitého práva obviněného zasaženo. Obviněný poukázal i na nesprávný postup, jímž soud prvního stupně vyhodnotil předpoklad lékaře, že během září 2007 pominou zdravotní překážky obviněného, pro které nebyl obviněný schopen delší cesty, když uzavřel, že jde toliko o předpoklad ošetřujícího lékaře, který není schopen situaci přesně předpovědět. Nalézací soud tedy neměl striktně vycházet z tohoto předpokladu, jelikož zdravotní stav znemožňující obviněnému účast na hlavním líčení mohl i přes předpoklad lékaře nadále trvat. Tímto formálním přístupem byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný odůvodnil tím, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně byl nesprávně posouzen jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., protože chybí důkaz o subjektivní stránce daného trestného činu, a ani v rozsudku soudu prvního stupně nebyla otázce zavinění věnována potřebná pozornost, neboť byla odůvodněna jen tím, že obviněný byl v minulosti již pro obdobnou trestnou činnost potrestán. Obviněný odvolacímu soudu vytkl, že se k námitkám uvedeným v odvolání dostatečně nevyjádřil, když pouze odkázal na odůvodnění soudu prvního stupně. Nedostatky v právním posouzení skutku dále shledal v tom, že soudy nižších stupňů jeho obhajobu považovaly za vyvrácenou výpovědí poškozeného, manželky poškozeného, obchodní smlouvou a dalšími listinami. Není zřejmé, proč měl soud výpověď obviněného za velmi rozporuplnou a z velké části více než nepravděpodobnou, a v kterých částech jsou spatřovány její rozpory s ostatními provedenými důkazy, a kterými důkazy byla obhajoba obviněného vyvrácena, když k tomu nebyla uvedena argumentace, z níž by tyto závěry vyplynuly. Za situace, kdy vznikl pouze rozdílný názor obviněného a poškozeného na to, zda měl obviněný vozidlo prodat sám nebo jeho prodej jen zprostředkovat, neměl být obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 tr. zák. S tímto právním posouzením se obviněný neztotožnil i proto, že nebylo bráno do úvahy jím navrhované doplnění dokazování, a soudem druhého stupně tak nebyly prověřeny ani zohledněny všechny významné skutečnosti. Na základě těchto vytýkaných skutečností obviněný shledal rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelným a v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o jeho dovolání odložil výkon rozhodnutí, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let.

Dovolání obviněného bylo v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, přičemž do rozhodování ve věci neměl Nejvyšší soud případné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dispozici.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejdříve shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání ve smyslu § 265e odst. 1, 2 tr. ř. učinit.

Dovolací soud k jednotlivým dovolacím důvodům rovněž posuzoval, zda námitky obviněným uplatněné splňují zákonná hlediska podle § 265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř., neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a byly-li uplatněny v souladu se zákonem, a zda jsou důvodné. Shledal, že zejména ve vztahu k námitkám podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nebyly shledány důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3, tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá situaci, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, protože tím byl obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a znemožněno mu vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Zmíněný dovolací důvod nedopadá na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn pouze za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

V daném případě je nutné s ohledem na další úvahy zmínit, že nebyly shledány podmínky vylučující možnost hlavní líčení konat v nepřítomnosti obviněného, které jsou stanoveny v § 202 odst. 4 věta první tr. ř., neboť obviněný nebyl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a nejde o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, protože trestní sazba stanovená pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným, činí tři léta a tedy nepřevyšuje vymezenou hranici.

S ohledem na to, že obviněným namítané nedostatky týkající se tohoto dovolacího důvodu směřují proti tomu, že bylo rozhodnuto bez jeho přítomnosti při hlavním líčení, je potřeba uvést, že podle § 202 odst. 2 tr. ř. se v nepřítomnosti obviněného může hlavní líčení provést, jen když soud má zato, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom a) obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že se do hlavního líčení koncentruje proces dokazování, je též nutné zdůraznit i podstatný význam účasti obviněného na celém trestním stíhání, a proto je jeho přítomnost při hlavním líčení pravidlem. To vychází především z jeho postavení jako procesní strany mající důležitá práva, která především v průběhu hlavního líčení může v plném rozsahu realizovat (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 213/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 25, nález č. 19).

V ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř., je výjimečnost konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného vyjádřena jednak materiálními podmínkami, které se odrážejí v návětí tohoto ustanovení tím, že v nepřítomnosti obviněného se může hlavní líčení provést, jen když soud má zato, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a jednak podmínkami formálními, jež jsou popsány pod písm. a) a b) tohoto ustanovení.

Při posuzování, zda lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, musí být nejprve vyjasněno, zda jsou splněny materiální podmínky, tedy, zda nepřítomnost obviněného nebude bránit spolehlivému rozhodnutí věci, a teprve po jejím splnění se může soud zabývat zkoumáním, zda jsou pro tento postup dány i formální předpoklady obsažené v ustanovení § 202 odst. 2 písm. a) a b) tr. ř.

Soud proto musí nejprve dospět k závěru, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného, přičemž jde zejména o to, zda nepřítomnost obviněného nepoznamená průběh a případné výsledky hlavního líčení do takové míry, že by nebylo možné provést v potřebném rozsahu dokazování, dostatečně zjistit skutkový stav pro rozhodnutí a spravedlivě ve věci rozhodnout, to vše při dodržení práva obžalovaného na obhajobu (§ 2 odst. 13, § 33 odst. 5 tr. ř.) a při zachování zásady rovnosti stran (čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Je proto nutné velmi pečlivě zvažovat důkazní situaci, povahu, rozsah a právní kvalifikaci zažalovaného skutku, charakter, význam, obsah a rozsah důkazů, jejichž provedení přichází v úvahu u hlavního líčení, i důkazů dosud opatřených, dosavadní stanovisko obžalovaného k věci a k opatřeným důkazům, způsob jeho obhajoby atd.

Tyto otázky musí soud řešit již v rámci procesu nařizování hlavního líčení, neboť již tehdy (tj. na základě obsahu spisu a výsledků dokazování zajištěného v přípravném řízení) musí mít ujasněné, zda lze věc spolehlivě rozhodnout bez obviněného, anebo musí za účelem řádného objasnění otázky viny a trestu (viz k tomu rozhodnutí č. 57/1972 Sb. rozh. tr.) trvat na jeho osobní účasti. Tuto otázku soud řeší před nařízením hlavního líčení, neboť podle svého záměru o rozsahu nařizovaného hlavního líčení volí způsob předvolání obviněného. Tento úkon je významný i proto, že obviněného tím zároveň i poučuje o případných následcích jeho nedostavení se. V této souvislosti je proto významné, jakým způsobem byl obviněný k hlavnímu líčení předvolán. Proto je třeba připomenout, že podle Sdělení č. 20/2004-Org. Ministerstva spravedlnosti, o vydávání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř., doručovaných pro použití v trestním a občanském soudním řízení, lze obviněného k hlavnímu líčení předvolat v případě, že nejde o nutnou obhajobu (jak tomu je v pojednávaném případě), vzorem 5a tr. ř., což je předvolání obviněného k hlavnímu líčení v případech, v nichž není přítomnost nutná, kde je obviněný poučen o tom, že „se hlavní líčení může konat i v jeho nepřítomnosti“, a vzorem 5b tr. ř., jímž se předvolává obviněný k hlavnímu líčení v případech, kdy je jeho přítomnost nutná, jímž je zároveň poučován o nutnosti přítomnosti při hlavním líčení a o tom, že pokud se nedostaví bez dostatečné omluvy, může být předveden nebo potrestán pořádkovou pokutou.

Právě tímto postupem dává soud obviněnému najevo nejen důležitost a význam jeho osobní účasti a roli při hlavním líčení, ale též jej informuje o tom, jak může využít svého práva být při hlavním líčení přítomen. Jestliže totiž obviněného soud předvolá vzorem 5b tr. ř., s ohledem na poučení, které mu je v jeho obsahu dáno, neinformuje obviněného o tom, že by mohlo být hlavní líčení konáno i v jeho nepřítomnosti, protože na takovou alternativu obviněný v rámci tohoto předvolání upozorněn není. Jinak je tomu u předvolání vzorem 5a tr. ř., z něhož je zřejmé, že soud účast obviněného na konání hlavního líčení nepovažuje za důležitou ani za nutnou, a proto jej může konat i v nepřítomnosti obviněného. Lze tedy usoudit, že pouze tehdy, pokud je obviněný předvolán vzorem 5a tr. ř., může předpokládat, že v případě, když se nedostaví, bude i přesto hlavní líčení konáno. Je-li však předvolán vzorem 5b tr. ř., není o takovéto alternativě poučen, a proto, pokud za této situace soud hlavní líčení, na které se obviněný před jeho konáním omluvil a nedostavil, neodročil, ale bez osobní účasti obviněného je konal, provedl v něm veškeré dokazování a rozhodl o vině a trestu, postupoval ve vztahu k obviněnému nepředvídatelně.

Podle obsahu spisu v projednávané věci Nejvyšší soud shledal, že obviněný byl na hlavní líčení konané dne 30. 10. 2007 v 8.30 hodin podle dodejky u č. l. 129 předvolán vzorem č. 5b tr. ř.

Jestliže toto předvolání obviněný obdržel dne 1. 10. 2007 a dne 30. 10. 2007 v 7.37 hodin zaslal soudu e-mailovou omluvu, že se pro zdravotní potíže nemůže zúčastnit hlavního líčení, což doloží poté, co mu lékař předmětné potvrzení vystaví, nemohl obviněný za situace, kdy byl v předvolání poučen, že jeho účast u hlavního líčení je nutná, předpokládat, že toto hlavní líčení soud neodročí a bude jednat v jeho nepřítomnosti, neboť na takovou možnost nebyl obviněný ani upozorněn, ale nemohl ji ani podle dřívějších postupů soudu předpokládat. Je nutné připomenout, že soud předchozí hlavní líčení opakovaně za obdobné situace, když se obviněný rovněž pro zdravotní důvody omluvil, odročil. Poprvé se tak stalo, když byl obviněný na hlavní líčení nařízené na den 14. 8. 2007 předvolán vzorem č. 6c tr. ř. (obviněnému byl zaslán nesprávný vzor, protože se v této věci nejednalo o podmínky nutné obhajoby), podle něhož byl poučen, že je jeho přítomnost u hlavního líčení nutná a soud poté, co obviněný před konáním tohoto hlavního líčení zaslal e-mailovou omluvu a informoval o své zdravotní neschopnosti doložené lékařskou zprávou, hlavní líčení odročil. Poté soud po vyžádání lékařských zpráv o zdravotním stavu obviněného, dle nichž se obviněný nacházel od 27. 10. 2006 stále v pracovní neschopnosti, a lékař vyloučil možnost, aby absolvoval hlavní líčení, s tím, že tento stav by měl být konsolidován koncem měsíce září, nařídil hlavní líčení na 25. 9. 2007. Obviněný však dne 24. 9. 2007 zaslal soudu omluvu, že se nemůže dostavit, protože při lékařské kontrole dne 21. 9. 2007 stále nebyl uschopněn, což doložil lékařskou zprávou. Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 9. 2007 soud obviněného omluvil a hlavní líčení odročil na 30. 10. 2007, jak bylo již shora konstatováno.

Z tohoto přehledu je patrné, že soud narozdíl od předchozích hlavích líčení, která opakovaně odročoval, při hlavním líčení dne 30. 10. 2007 zvolil zcela odlišný postup, neboť i přes omluvu obviněného toto hlavní líčení bez jeho přítomnosti konal. Tato skutečnost musela být pro obviněného neočekávaná, jelikož soud předmětné hlavní líčení konal, aniž by bylo zřejmé, že dal obviněnému na vědomí, že jej hodlá provést i když se obviněný nedostaví. O uvedeném zamýšleném postupu jej nepoučil, když lze konstatovat, že s tím, jak byl obviněný předvoláván, byl takový postup i v logickém rozporu.

Kromě toho, že soud jednal ve vztahu k obviněnému zcela nepředvídatelně, tímto postupem, se zřetelem na obviněným uplatňovanou obhajobu, výrazně omezil možnost objasnit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí o vině obviněného. Tím bylo nepochybně porušeno právo na spravedlivý proces tak, jak vyplývá z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (viz k tomu nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. II. ÚS 102/2003 ).

Uvedeným postupem soud prvního stupně kromě tohoto, že jím byly porušeny uvedené základní principy spravedlivého procesu a předvídatelnosti práva, nerespektoval ani materiální podmínky stanovení ustanovením § 202 odst. 2 tr. ř.

Za významné lze totiž považovat, že soud prvního stupně ve vztahu k rozsahu zamýšleného dokazování při nařízení hlavního líčení nejenže hodlal provést výslech obviněného, jehož účast považoval za nutnou, ale jako svědka na hlavní líčení nařízená na dny 14. 8. 2007, 25. 9. 2007 a 30. 10. 2007 též předvolával P. Š. Tento svědek však předvolání na hlavní líčení dne 30. 10. 2007 již nepřevzal, nedostavil se, a soud i přesto, aniž by mohl provést důkaz jeho výpovědí, hlavní líčení konal a ve věci rozhodl. Své rozhodnutí tak opřel pouze o výpověď obviněného učiněnou při výslechu obviněného (č. l. 18-21), v níž však obviněný (narozdíl od výpovědi učiněné do úředního záznamu o vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr. ř. (č. l. 6), o postavení svědka P. Š. nehovořil, a svůj vztah k němu, a potažmo i k projednávané věci, neobjasnil. Je nutné též předeslat, že P. Š. k věci nebyl vyslechnut ani v přípravném řízení. Přitom objasnění této okolnosti má význam především ve vztahu k obviněným uplatňované obhajobě, jejíž těžiště je založené na tom, že se činu dopustil pod vlivem jisté osoby, kterou nechtěl jmenovat. Objasnění uvedené okolnosti nemělo být pominuto zejména proto, že v závěru obchodní kupní smlouvy (č. l. 18- 21), jíž jako listinný důkaz soud provedl, je nad jménem a podpisem obviněného jako prodávajícího otištěno razítko se jménem „P. Š., V.“, přičemž i na č. l. 26 je založeno „Pověření o zmocnění“, podle něhož zmocnitel P. Š. zmocnil obviněného k tomu, aby prováděl opravy silničních vozidel a prodej a nákup náhradních dílů s dalšími blíže vymezenými právy.

Tyto skutečnosti mají vztah k činu, jehož se obviněný dopustil, a proto bylo nutné na jejich objasnění dokazování zaměřit. Soud prvního stupně je však v rámci dokazování nezkoumal, neboť tím, že jednal v nepřítomnosti obviněného, nemohl tímto směrem dokazování vést.

Když s ohledem na tyto okolnosti Nejvyšší soud shledal, že v daném případě nebyla splněna materiální podmínka stanovená v § 202 odst. 2 tr. ř., není rozhodné, že pro postup soudu v nepřítomnosti obviněného byly dány formální předpoklady vymezené v ustanovení § 202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř.

Na základě všech těchto skutečností Nejvyšší soud shledal námitku obviněného uplatněnou prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jako důvodnou, neboť došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.

Rovněž je třeba uvést, že pokud obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a podložil jej nedostatky ohledně subjektivní stránky, kterou považoval s odkazem na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a s ním korespondující i usnesení odvolacího soudu za nedostatečně objasněnou, i v tomto směru, je nutné výhradám obviněného přisvědčit. Nejvyšší soud totiž shledal, že posouzení okolností majících vztah k závěrům o subjektivní stránce soudy nevěnovaly potřebnou pozornost. Nebylo tak jednoznačně určeno, zda obviněný uvedený čin spáchal v úmyslu přímém [§ 4 písm. a) tr. zák.] anebo nepřímém [§ 4 písm. b) tr. zák.], ani to, z jakých okolností, za nichž byl čin spáchán, lze uvedený závěr o tom, že obviněný jednal úmyslně a v jaké jeho formě, dovodit.

Tím, že dovolací soud shledal naplněny oba uvedené dovolací důvody, dospěl k závěru, že je současně dán i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který lze uplatnit v případě, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy obviněný důvodně uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť namítal, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí, byly dány důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), d) tr. ř., s čímž se dovolací soud ztotožnil.

Na základě všech těchto úvah Nejvyšší soud shledal, že soud prvního stupně pochybil, pokud hlavní líčení dne 30. 10. 2007 konal v nepřítomnosti obviněného, neboť kromě nesplnění podmínek § 202 odst. 2 tr. ř., došlo též k porušení práva obviněného osobně se účastnit jednání, v němž soud rozhodne, jak zaručuje čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a ani nebyla dostatečně vyjádřena a objasněna ve vztahu k subjektivní stránce forma zavinění obviněného.

Nejvyšší soud proto v důsledku těchto vad rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 67 To 461/2007, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 1 T 31/2007, rovněž podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V dalším řízení tak na soudu prvního stupně bude, aby shora vytyčené procesní nedostatky zhojil tím, že obviněného k hlavnímu líčení nejen předvolá, ale dá mu dostatek možností, aby mohl svá práva uplatnit, aniž by přitom byla porušena jak příslušná ustanovení trestního řádu, tak i mezinárodních úmluv, jimiž je naše republika vázána. Současně jej též ve vztahu ke všem pro řádné posouzení skutku ke všem rozhodným skutečnostem vyslechne.

Současně tak bude v rámci shora uvedených výhrad nutno provést dokazování v takovém rozsahu, aby byl dostatečně zjištěn skutkový stav projednávané věci, aby o něm nevznikaly pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.), což s ohledem na dosavadní výsledky zajištěného a provedeného dokazování učiněno nebylo. To znamená objasnit otázky týkající se okolností, za nichž byla sepsána kupní smlouva a kromě výslechu obviněného, který bude nutné provést tak, aby se obviněný vyjádřil k jeho vztahu ke svědkovi P. Š. a k tomu, proč je razítko s jeho jménem uvedeno v obsahu kupní smlouvy, bude nutné též realizovat výslech tohoto svědka, jak soud prvního stupně při nařizování hlavních líčení zamýšlel.

Teprve po provedení těchto důkazů a zachování všech procesních práv obviněného, bude možné o jeho vině znovu rozhodnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. července 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 16. July 2008