JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 791/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2008 dovolání obviněného R. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 6 To 359/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 194/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 6 To 359/2007, z r u š u j e .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í současně také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 13 T 194/2006, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok; podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p. ČR, se sídlem O., P., částku 425,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. H. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená V. z. p. ČR odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl v neprospěch obviněného státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti odvoláním, které směřovalo proti výroku o vině i trestu.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 6 To 359/2007, byl z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Podle § 259 odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva a půl roku. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na čtyři roky. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně.

Podle skutkových zjištění odvolacího soudu (totožných se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně) se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 11. 11. 2005 na silnici I/.. mezi obcemi H. – S. M., okres U. H., kolem 19.45 hodin, jako řidič osobního auta Audi 80, za jízdy na přímém a přehledném úseku vozovky, za snížené viditelnosti, při zapnutých tlumených světlech, při předjíždění stejným směrem jedoucího blíže nezjištěného osobního auta Škoda, nepřizpůsobil rychlost jízdy situaci v silničním provozu ani vzdálenosti, na kterou viděl, jel rychlostí vyšší než 100 km/hod., tedy rychlostí mimo obec nedovolenou, a uprostřed levého jízdního pruhu - ve směru své jízdy - levou přední stranou svého osobního auta narazil do silně podnapilé chodkyně A. H., která při střetu utrpěla polytrauma, to je poranění více orgánů a orgánových systémů, zejména mozkového kmene s krvácením pod obaly mozkové, zlomeninu krční páteře s přehmožděním míchy, trhlinu srdce a přetržení hrudní aorty, trhliny jater a sleziny, zlomeniny dlouhých kostí a další závažná zranění, kterým na místě podlehla.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež zaměřil proti výroku o vině. Odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že ačkoliv se v popisu skutku rozhodnutí soudů obou stupňů s výjimkou interpunkcí nijak neliší, odvolací soud na základě jím provedeného doplnění dokazování dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním jinému z nedbalosti způsobil smrt proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu dle zákona. Soud prvního stupně shledal, že poškozená A. H. sama k dopravní nehodě výrazně přispěla, neboť se jako chodkyně účastnila dopravního provozu ve stavu těžké opilosti, a jednání obviněného s ohledem na míru společenské nebezpečnosti kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. Naproti tomu odvolací soud, ačkoliv v popisu skutku rovněž uvedl těžkou podnapilost poškozené, tuto okolnost nehodnotil a shledal obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Závěr odvolacího soudu, že poškozená přecházela vozovku ve chvíli, kdy s ohledem na rychlost obou vozidel nemohla přepokládat, že obviněný začne nezjištěné vozidlo přejíždět nedovolenou rychlostí, dovolatel označil za zcela spekulativní. Upozornil, že nebylo ani spolehlivě prokázáno, že obviněná vozovku opravdu přecházela. I za takové situace by poškozená musela předpokládat, že na rovném úseku cesty mimo obec, kde se nenacházelo v danou chvíli protijedoucí vozidlo, bude vozidlo obviněného, které dojelo pomalejší vůz, tento předjíždět, a to povolenou rychlostí 90 km/hod., což znamená, že v případě vstupu do vozovky i tak byla podstatnou měrou za následnou dopravní nehodu odpovědna. Odvolací soud podle něj nesprávně aplikoval ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., poněvadž překročení rychlostního limitu v konkrétním případě stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost podstatně nezvyšuje, a pochybil, pokud jeho jednání kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že argumentaci obviněného lze v zásadě přisvědčit. Skutkovou okolnost, která není zcela spolehlivě objasněna a má několik alternativ, je třeba v souladu se zásadou in dubio pro reo posoudit podle možnosti pro obviněného nejpříznivější a je vyloučeno ji naopak vykládat způsobem pro obviněného nejméně příznivým, jak to činí odvolací soud. Skutkové tvrzení, že poškozená v místě nehody přecházela vozovku zprava do leva (z pohledu přijíždějícího obviněného), není jednak obsaženo v popisu skutku ve výroku rozhodnutí, ale především není podloženo žádným provedeným důkazem. Poškozená se vzhledem k těžkému stupni opilosti (v době nehody měla 2,80 promile alkoholu v krvi, kteroužto okolnost odvolací soud zcela opomenul) mohla do místa střetu dostat i jiným způsobem – vrávoravou chůzí po silnici, zvedáním po pádu v opilosti a podobně. Tato skutečnost není a vzhledem k důkazní nouzi ani nemůže být blíže objasněna; známo je pouze to, že se nacházela zhruba v polovině protisměrného jízdního pruhu z pohledu obviněného. Veškeré vývody odvolacího soudu kalkulující s přecházením vozovky poškozenou jsou irelevantní a pro rozhodování ve věci nepoužitelné. Totéž platí pro posouzení rychlosti jízdy obviněného před nehodou; odvolací soud měl vycházet z hodnoty, která je ve znalcem stanoveném rozpětí nejnižší, ta ovšem v daném případě jen nepodstatně překračuje hranici povolené rychlosti jízdy v místě nehody. Zdůraznil, že absolutizace důkazu znaleckým posudkem z oboru silniční dopravy, který navíc znalec při výslechu odvolacím soudem částečně revidoval, nemůže být východiskem pro změnu právní kvalifikace skutku, kterou odvolací soud realizoval. Obviněný podle jeho přesvědčení porušil pravidla provozu na pozemních komunikacích, a to způsobem v zásadě správně definovaným v rozhodnutí soudu prvního stupně. Jeho nesprávné chování vedlo ke střetu s chodkyní s fatálním následkem a za to musí být postižen podle zákona. Na druhé straně ale nelze přehlížet podíl na nehodě přičitatelný těžce opilé chodkyni, která se ve večerních hodinách a za tmy pohybuje po frekventované silnici první třídy uprostřed jednoho z jízdních pruhů a nereaguje na světla přijíždějících vozidel, o jejichž řidičích by jinak mohla předpokládat, že nemají důvod její přítomnost ve vozovce očekávat a že ji budou moci jen obtížně zpozorovat. Odvolací soud proto pochybil, nevzal-li právě tyto skutečnosti v potaz, a ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. aplikoval s ohledem na reálně zjištěné skutkové okolnosti zcela formálně a nepřiměřeně. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, popř. aby odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti vlastním rozhodnutím zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je významná otázka, zda se na vzniku a průběhu dopravní nehody relevantně podílelo spoluzavinění poškozené a zda byly splněny materiální podmínky pro použití vyšší trestní sazby podle § 224 odst. 2 tr. zák. (§ 88 odst. 1 tr. zák.).

Trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, spáchá-li uvedený čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný jinému z nedbalosti způsobil smrt proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona.

Skutková část výroku o vině napadeného rozsudku odvolacího soudu obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují všechny zákonné znaky tohoto trestného činu po stránce formální. Z tzv. skutkové věty výroku o vině odvolacího soudu se podává, že obviněný jako řidič osobního auta Audi 80, za jízdy na přímém a přehledném úseku vozovky, za snížené viditelnosti, při zapnutých tlumených světlech, při předjíždění stejným směrem jedoucího blíže nezjištěného osobního auta Škoda, nepřizpůsobil rychlost jízdy situaci v silničním provozu ani vzdálenosti, na kterou viděl, jel rychlostí vyšší než 100 km/hod., tedy rychlostí mimo obec nedovolenou, a uprostřed levého jízdního pruhu - ve směru své jízdy - levou přední stranou svého osobního auta narazil do silně podnapilé chodkyně A. H., která při střetu utrpěla konkretizované polytrauma, kterému na místě podlehla. Tato skutková zjištění vyjadřují vedle následku, smrti poškozené, též jednání obviněného, jehož podstata spočívala v tom, že při předjíždění stejným směrem jedoucího blíže nezjištěného osobního auta Škoda, nepřizpůsobil rychlost jízdy situaci v silničním provozu ani vzdálenosti, na kterou viděl, jel rychlostí vyšší než 100 km/hod., tedy rychlostí mimo obec nedovolenou, a uprostřed levého jízdního pruhu - ve směru své jízdy - levou přední stranou svého osobního auta narazil do silně podnapilé chodkyně A. H. Takové jednání, tj. porušení ustanovení § 18 odst. 1, popř. i odst. 3 (viz závěry odvolacího soudu) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu, nadále jen zákon č. 361/2000 Sb.), má podle závěrů soudů povahu porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona. Oba soudy shledaly a odůvodnily zavinění obviněného ve formě nedbalosti vědomé podle § 5 písm. a) tr. zák.

Tyto závěry ostatně dovolatel ani nezpochybňoval. Jeho námitky byly soustředěny ke splnění podmínek pro použití odst. 2 § 224 tr. zák. po stránce materiální. Podle jeho přesvědčení soudem zjištěné porušení povinností řidiče lze s ohledem na jím tvrzené spoluzavinění poškozené kvalifikovat toliko jako trestný čin podle § 224 odst. 1 tr. zák., neboť nebyly splněny podmínky podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. Výhrady obviněného nejsou nevěcné.

Za porušení důležité povinnosti ve smyslu § 224 odst. 2 tr. zák. lze považovat jen porušení takové povinnosti, jejíž porušení za dané situace zpravidla podstatně zvyšuje nebezpečí pro lidský život nebo zdraví. Význam porušení kterékoliv řidičské povinnosti je přímo závislý na konkrétní dopravní situaci.

Podle § 88 odst. 1 tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je podle § 3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat se v tomto směru od dosavadní judikatury, podle které zákon již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen (srov. rozhodnutí pod č. 34/1876-II. Sb. rozh. tr.).

Způsob, jakým se odvolací soud vypořádal s materiální podmínkou aplikace ustanovení § 224 odst. 2 tr. zák., nelze beze zbytku akceptovat.

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že není pochyb o tom, že porušení povinnosti vyplývající z ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. bylo v příčinné souvislosti se smrtí poškozené; jelikož však došlo k dopravní nehodě taktéž za výrazného přispění poškozené, která se účastnila provozu na pozemních komunikacích jako chodkyně ve stavu těžké opilosti, čímž porušila ustanovení § 4 písm. a) citovaného zákona, neshledal materiální předpoklady pro aplikaci ustanovení odst. 2 § 224 tr. zák. Skutek obviněného proto kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. (strana 4).

Na rozdíl od těchto závěrů odvolací soud uzavřel, že poškozená na vzniku nehodového děje spoluzavinění nenese, mezi její podnapilostí a způsobeným následkem neshledal příčinnou souvislost. Konstatoval naopak, že obviněný se v kritických souvislostech zachoval jako bezohledný řidič, poněvadž způsobem své jízdy porušil ustanovení § 18 odst. 1 i odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. Nejenže překročil maximální přípustnou rychlost mimo obec stanovenou na 90 km/hod., ale nepřizpůsobil rychlost jízdy světelným podmínkám a osvětlení svého vozidla tak, aby byl schopen zastavit automobil na vzdálenost, na kterou měl rozhled. Rychlost přiměřenou těmto skutečnostem podle něj výrazně překročil, a to o 33 km/hod., což kvalifikoval jako hazardní způsob jízdy. Jednání obviněného proto právně posoudil jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., jehož znaky shledal naplněné i po stránce materiální. Zmínil, že podmínky ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. byly splněny, protože právě takovou bezohlednou jízdou bývají nejčastěji způsobeny následky na lidském zdraví a životě.

Odvolací soud svoji změnu o příčinách střetu, pokud uzavřel, že mezi jednáním poškozené a vznikem nehodového děje není příčinná souvislost, opíral o výpověď znalce, jíž doplnil dokazování ve veřejném zasedání. Konkrétně odkazoval na tu jeho část, v níž znalec vypověděl, že v okamžiku, kdy poškozená vstupovala do vozovky z krajnice, bylo obviněným řízené vozidlo Audi ještě zařazeno za vozidlem Škoda a oba automobily krátce jely stejnou rychlostí. Obviněný vozidlo Škoda napřed dojel a krátce, jak sám vypověděl, za ním jel. To pak znamená, že v okamžiku vstupu poškozené do vozovky jel ještě rychlostí 75 km/hod., zařazen za před ním jedoucí auto“. Odvolací soud pak neměl na tomto základě pochybnosti o tom, jak došlo ke vzniku nehodového děje, jak probíhal a kterým z jeho účastníků byl zaviněn. Poškozená podle něj do vozovky vstoupila a přecházela ji zprava doleva ve směru jízdy obviněného. Místo střetu se nachází v levém jízdním pruhu, 2 m od středové čáry. Ve chvíli, kdy poškozená činila rozhodnutí přejít vozovku, jí žádné nebezpečí nehrozilo. Obě vozidla se pohybovala rychlostí kolem 75 km/hod. a jela za sebou. Při svém vstupu do vozovky poškozená nebyla povinna uvažovat o tom, že snad některý z řidičů obou automobilů nebude respektovat pravidla silničního provozu, nemohla předpokládat, že vozidlo Audi řízené obviněným, které v tu chvíli jelo za vozidlem Škoda rychlostí 75 km/hod., začne před ním jedoucí auto předjíždět, a to rychlostí nejen nedovolenou mimo uzavřenou obec, ale také nepřiměřenou světelným podmínkám a zapnutým potkávacím světlům (strana 4 napadeného rozsudku).

S těmito právními závěry odvolacího soudu se zcela ztotožnit nelze. Nutno přisvědčit názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že provedeným dokazováním nebyla a s ohledem na stav dokazování a nedostatek potřebných důkazů ani nemohla být spolehlivě zodpovězena otázka, jakým směrem a jak se vůbec poškozená po komunikaci pohybovala. Obviněný v těchto souvislostech uvedl, že poškozenou před nárazem na vozovce nezaregistroval, podle sdělení řidiče, jehož vozidlo předjížděl a který nebyl ztotožněn, se měla „nějaká osoba pohybovat uprostřed cesty“. Znalec Ing. F. K., Ph.D., k tomu uvedl, že chodkyně se v okamžiku střetu nacházela ve vzpřímené poloze a byla natočena levou stranou těla k přijíždějícímu vozidlu. Tento závěr je v souladu se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, soudního lékařství, podle něhož lze znalci popsané úrazové změny vysvětlit nárazem vozidla do vzpřímené postavy poškozené z převažujícího směru zleva, jejím podražením, dopadem na vozidlo a následným odhozením. Jako jednu z možných vysvětlitelných a přijatelných alternativ výskytu poškozené na vozovce pak znalec dovozoval, že mohla přecházet vozovku zprava do leva ve směru jízdy obviněného. Nebylo však vyvráceno, že poškozená se mohla - vzhledem k míře ovlivnění alkoholem - do místa střetu dostat i jiným způsobem (např. zvedáním po předchozím pádu v opilosti, vrávoravou chůzí po vozovce apod.).

Odhlédneme-li od sporných východisek o směru pohybu poškozené obsažených již ve znaleckém posudku (znalec sám je označuje pouze jako východiska teoretická), opomněl odvolací soud přihlédnout též k takové významné okolnosti, jakou bylo ovlivnění poškozené alkoholem. Ostatně sám znalec doplnění své výpovědi ve veřejném zasedání předeslal tím, že jeho závěry jsou oproštěny od úvahy, že poškozená byla ovlivněna alkoholem. Přitom ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie znalce Mgr. J. P. se podává, že v krvi poškozené bylo stanoveno 2,80 g/kg etanolu, což odpovídá stavu těžké opilosti. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství znalců MUDr. T. V. a MUDr. M. Z. bylo doplněno, že zjištěné stadium těžké opilosti se obecně projevuje výrazným zhoršením psychických a motorických funkcí, vrávoravou chůzí s možnou tendencí k pádům, neschopnosti racionálně reagovat na vnější podněty apod. Hladina alkoholu v krvi poškozené byla natolik výrazná, že zcela jistě výrazně ovlivnila chování poškozené v době předcházející smrti. Jak přiléhavě v této souvislosti poznamenal státní zástupce, nelze přece ignorovat podíl na nehodě přičitatelný tmavě oděné chodkyni nacházející se ve stavu těžké opilosti, která se ve večerních hodinách a za tmy pohybuje po frekventované silnici 1. třídy, uprostřed jednoho z jízdních pruhů, na místě, nebylo osvětleno veřejným ani jiným osvětlením (viz protokol o nehodě v silničním provozu na č. l. 3, 4), aniž by reagovala na světla přijíždějících vozidel.

Konečně nelze souhlasit ani se závěry odvolacího soudu charakterizujícími způsob jízdy obviněného a posouzení jeho rychlosti před nehodou. Ze znaleckého posudku z oboru dopravy znalce Ing. F. K., Ph.D., a výpovědí znalce vyplývá, že obviněný v okamžiku těsně před střetem jel rychlostí v rozmezí 102 až 120 km/hod., při zapnutých potkávacích světlometech v době nehody, aby zastavil na vzdálenosti, na kterou měl rozhled ve vztahu ke vzdálenosti dosvitu potkávacích světlometů na vozovku, mohl jet nejvýše rychlostí v rozmezí 72 až 89 km/hod. a maximální rychlost, jakou mohl jet ve vztahu k vzdálenosti, kdy prvně mohl uvidět chodkyni - tmavě oblečenou – na vozovce před sebou, tj. dohledná vzdálenost, byla v rozmezí cca 56 až 78 km/hod. Při důsledné aplikaci zásady in dubio pro reo je třeba učinit závěr, že rozdíl mezi přiměřenou a skutečnou rychlostí jízdy (tj. nejnižší vypočtená rychlost v okamžiku těsně před střetem a naopak nejvyšší vypočtená rychlost, aby zastavil na vzdálenost, na kterou měl rozhled) nečiní 33 km/hod., jak uvádí odvolací soud, ale 13 km/hod. (rozdíl 102 a 89 km/hod.), což nesvědčí o hazardním způsobu jízdy a bezohlednosti obviněného, jak to kvalifikuje odvolací soud.

Hodnocení znaleckého posudku a výpovědi znalce bylo tedy jednostranné, ve svých důsledcích v neprospěch obviněného. Závěr o tom, že jedinou příčinou nehodového děje bylo právě a jen jeho chování, nemůže proto obstát. Na odvolacím soudu bude, aby znovu hodnotil znalecký posudek a výpověď znalce v kontextu s ostatními provedenými důkazy, aby pečlivě posoudil význam porušení povinnosti uložené obviněnému ustanovením § 18 zákona č. 361/2000 Sb. v konkrétní situaci z pohledu kritérií § 3 odst. 4 tr. zák. a své závěry náležitě odůvodnil.

Protože napadený rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. července 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 10. July 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás