JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 777/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. července 2008 o dovolání obviněných M. Ch., a V. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 8 To 125/2007, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 16/2006, t a k t o :

Dovolání obviněné M. Ch. se o d m í t á podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Dovolání obviněného V. Ch. se o d m í t á podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 45 T 16/2006, byli obvinění M. Ch. a V. Ch. uznáni vinnými trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustili tím, že v přesně nezjištěné době, v podvečer dne 28. 1. 2006 v P. Ď., K., v bytě ve … patře domu, po předchozí dohodě a s úmyslem zmocnit se peněz a dalších věcí, napadli nejprve dřevěnou židlí a poté 5-ti kusy kuchyňských nožů s délkami čepelí od 11 do 20 cm G. N., občana Italské republiky a způsobili mu šest tržně zhmožděných ran ve vlasaté části hlavy, krevní výrony v měkkých pokrývkách lebních v krajině čelní a spánkové vlevo a týlní vpravo, a celkem 13 bodných ran do zadní stěny hrudníku a zad, z nichž sedm proniklo hlubokými dučejemi do dutiny hrudní a břišní, kdy dvě bodné rány poranily pravou plíci, jedna rána slezinu a okruží střeva, v důsledku čehož poškozený utrpěl poúrazový šok a krvácivý šok s následkem smrti, přičemž jeho smrt nebylo možné odvrátit, a obvinění z bytu odcizili mobilní telefon poškozeného zn. NOKIA 6021 Black, v hodnotě 2.450,- Kč, dámský parfém značky Christian Dior Dune v hodnotě 800,- Kč, černou dámskou kabelku v hodnotě 350,- Kč, zlatý řetízek v hodnotě 9.318,- Kč, cestovní kufr v hodnotě 250,- Kč, pánskou koženou bundu v hodnotě 6.500,- Kč a další, přesně nezjištěné dámské a pánské oděvní součásti, a částku 7.000,- Kč v hotovosti, čímž způsobili škodu v celkové výši 26.668,- Kč.

Za tento trestný čin byli oba obvinění odsouzeni podle § 219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti roků, pro jehož výkon byli zařazeni podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. jim byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 8 To 125/2007, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Oba obvinění podali proti unesení odvolacího soudu dovolání.

Obviněná M. Ch. tak učinila prostřednictvím obhájkyně Mgr. J. K. nejprve podáním došlým Městskému soudu v Praze dne 11. 3. 2008, v němž toliko podání dovolání proti uvedenému rozhodnutí oznámila, aniž by vznesla další skutečnosti („tzv. bianko dovolání“) s tím, že je odůvodní dodatečně ve lhůtě 14 dní. Dne 21. 5. 2008 došlo Městskému soudu v Praze podání obviněné nazvané „odůvodnění dovolání“, v němž uvedla, že je podává proti výroku o vině z důvodů nesprávného právního posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V zásadě v něm obviněná uvedla, že skutkový stav tak, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Namítla, že nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby její jednání bylo posouzeno jako spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., protože nelze dovodit, že oba pachatelé po předchozí dohodě napadli poškozeného a způsobili mu taková zranění, na jejichž základě následně zemřel. Podle obviněné učiněná skutková zjištění nedávají dostatečný podklad pro závěr o naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. Výhrady ohledně motivu činu obviněnou uplatněné opakovaně, nebyly nikdy vyvráceny. Podle obviněné skutkový stav, který byl zjištěn, není ve vztahu k ní trestným činem, protože v jejím jednání chybějí zákonné znaky předmětné právní kvalifikace jak po objektivní, tak i po subjektivní stránce, neboť nebylo prokázáno, že to byla obviněná, kdo se na uvedeném činu podílel. V závěru učinila návrh, aby ve vztahu k ní byla napadená rozhodnutí zrušena a věc aby byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný V. Ch. dovolání podal prostřednictvím obhájce JUDr. P. K. tak, že dne 10. 3. 2008 Městskému soudu v Praze došlo podání, v němž toliko ohlásil podání dovolání, jehož odůvodnění následujícího dne 11. 3. 2008 Městskému soudu v Praze doručil. V jeho obsahu obviněný uvedl, že ho opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutu a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukázal na to, že zbavit někoho ústavně zaručeného práva na svobodu je možno jen tehdy, jestliže výsledky trestního řízení jsou založeny na základě procesně správně provedeného dokazování, a na objektivně zjištěných (nikoli s různou mírou pravděpodobnosti předpokládaných, interpretovaných nebo dokonce konstruovaných), nedeformovaných důkazech, zhodnocených na základě principů formální logiky a obecné zkušenosti s rozumnou mírou pravděpodobnosti, přičemž tvoří natolik uzavřený kruh ze sebe vycházejících závěrů, že vylučují možnost jiného skutkového průběhu nebo děje, než který je uveden v rozsudečném výroku. V souvislosti s touto svou úvahou namítl, že v daném řízení byly porušeny základní zásady trestního řízení způsobem, který ve výsledku vedl k nesprávnému výroku o jeho vině. Podle obviněného zůstalo důkazní řízení neúplné, nebyly provedeny některé důkazy, které mohly poskytnout pro rozhodnutí důležité informace svědčící v jeho prospěch; jednotlivé důkazy nebyly hodnoceny v souladu se zásadami trestního procesu, neboť došlo ke kontextuálnímu vytržení fakt pochybné věrohodnosti, které byly nadstavovány různým druhem úvah, konstrukcí, interpretací. Dovolatel odkázal také na své argumenty uplatněné v průběhu celého trestního řízení, které jsou obsaženy v trestním spisu, a jejich opakování proto označil za nadbytečné. Současně požádal, aby všechny tyto argumenty v trestním spise obsažené byly Nejvyšším soudem České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) vzaty do úvahy. Setrval na své obhajobě, že poškozeného osobně neznal, nikdy se s ním nesetkal, nebyl u něj v bytě a nezavraždil jej, ani se na jeho vraždě nepodílel. V další části dovolání namítl, že soud pochybil, když neprovedl další důkazy. Konkrétně zmínil konfrontaci svědka J. B. se svědkyní H. Ž., výslech policistů, kteří byli v průběhu trestního řízení v kontaktu s obviněnou M. Ch., neboť by mohli potvrdit, že obviněná je opakovaně s pláčem prosila, aby obviněného propustili, že s vraždou nemá nic společného, důkazy o agresivní povaze obviněné v podnapilém stavu, znalecký posudek k prokázání věrohodnosti důkazu pachových stop, když ke způsobu, jakým byly pachové stopy srovnány a vyhodnoceny vznesl celou řadu výhrad. Dále požadoval revizní znalecký posudek z oboru psychiatrie, který by objasnil rozpory mezi závěry obsaženými v písemném vyhotovení posudku a výslechem druhého zpracovatele u hlavního líčení. Vedle těchto námitek obviněný brojil i proti učiněným skutkovým zjištěním, které blíže nekonkretizoval, ale pouze odkázal na obsah podaného odvolání. Další své argumenty zaměřil proti konkrétním závěrům, jež v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl odvolací soud. Za nelogické tak označil, že by byl prostřednictvím obviněné M. Ch. obeznámen s hmotnou a finanční situací poškozeného; že soudy vzaly za prokázané, že vnikli do domu poškozeného. Vyjádřil též nesouhlas s tím, jak soudy vyhodnotily výpovědi manželů K. a svědkyně R. ohledně jeho zevnějšku jako bezdomovce či k přítomnosti svědka M. D. v okolí domu poškozeného v době, kdy mělo dojít k vraždě poškozeného, apod. Obviněný též vyslovil názor, že soudy nepostupovaly způsobem předepsaným v zákoně, protože namísto zákonného postupu důkazy byly spojovány myšlenkami, které odporují zásadám formální logiky a na základě ničím nepředložených předpokladů vytvářely nereálný popis skutkového děje, na jehož základě byl pak obviněný odsouzen. Vyjádřil také nesouhlas s hodnocením důkazů a právním posouzením věci, neboť trestného činu vraždy se nedopustil a měl být minimálně pro vážné pochybnosti obžaloby zproštěn.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud ve smyslu § 265k odst. 1) tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl o zproštění obviněného V. Ch. obžaloby nebo podle § 265l odst. 1) tr. ř. trestní věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání.

Dovolání bylo v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, avšak Nejvyšší soud do dne rozhodování ve věci neměl vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněných k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že podaná dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Ve vztahu k dovolání podanému obviněnou M. Ch. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda toto dovolání splňuje náležitosti podle § 265f tr. ř.

Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze bylo obviněné i její obhájkyni Mgr. J. K. doručeno dne 8. 1. 2008. Ve smyslu § 265e odst. 1, 2 tr. ř., podle něhož lze dovolání podat nejpozději do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, přičemž doručuje-li se rozhodnutí jak obhájci, tak obviněnému a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání uplynula dne 8. 3. 2008. Protože tímto dnem byla sobota, je za poslední den této lhůty nutné považovat až pondělí dne 10. 3. 2008 (§ 60 odst. 3 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že obviněná oznámení dovolání, které došlo Městskému soudu v Praze dne 11. 3. 2008, předala k poštovní přepravě dne 7. 3. 2008 (č. l. 1446), bylo ve smyslu § 265e tr. ř. toto podání učiněno včas.

Při posuzování obsahu tohoto podání však Nejvyšší soud shledal, že jeho obsah nesplňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., neboť se v něm obviněná omezila pouze na pouhé konstatování, že si proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 8 To 125/2007, podává dovolání, které odůvodní nejpozději do 14-ti dnů.

Toto dovolání však postrádá náležitosti obsahu dovolání vymezené ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř., tak, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 tr. ř.) podání uvedeno, proti jakému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

S ohledem na shora konstantové znění oznámení dovolání obviněné podaného dne 7. 3. 2008, Nejvyšší soud shledal, že jediným kritériem, které obviněná v souladu s požadavky ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. splnila, je údaj o tom, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, přičemž další náležitosti, a to v jakém rozsahu rozhodnutí napadá, z jakých důvodů a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které je dovolání opřeno, však již v tomto podání uvedeny nebyly.

Vzhledem k těmto nedostatkům soud prvního stupně obhájkyni obviněné v souladu s postupem vymezeným v ustanovení § 265h tr. ř. vyzval (č. l. 1462 spisu), aby dovolání doplnila ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy. V této výzvě byla také upozorněna na to, že pokud podané dovolání nedoplní, bude odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Tuto výzvu obhájkyně obviněné podle dodejky (č. l. 1462) obdržela dne 5. 5. 2008 (pondělí). Lhůta ve výzvě stanovená tak uplynula v pondělí dne 19. 5. 2008 (viz § 60 odst. 2 tr. ř.).

Obhájkyně obviněné však povinnost ve výzvě stanovenou v uvedené lhůtě nesplnila a odůvodnění dovolání k poštovní přepravě předala až po jejím marném uplynutí v úterý dne 20. 5. 2008 (č. l. 1465).

Doplnění dovolání tedy bylo učiněno jak po uplynutí dvouměsíční lhůty podle § 265e tr. ř. (10. 3. 2008), tak i po uplynutí lhůty k odstranění vad vymezené v § 265h odst. 1 tr. ř., neboť ta uplynula dnem 19. 5. 2008 (pondělí). V souvislosti s touto skutečností Nejvyšší soud rovněž shledal, že předmětná výzva k odstranění vad splňovala veškeré podstatné náležitosti, neboť předseda senátu soudu prvního stupně uvedl nejen zákonnou lhůtu dvou týdnů, v níž je nutné zjištěné vady odstranit, ale současně určil i konkrétní událost, od které tato lhůta počíná běžet, a to dnem doručení výzvy. Současně obhájkyni poučil i o následcích nesplnění těchto povinností v podobě odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. (viz Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu sešit č. 20/2005-T 836).

Na základě všech těchto zjištění dovolací soud shledal, že když nebyly vady v takto poskytnuté lhůtě, jež je lhůtou zákonnou a tedy zároveň i propadnou, odstraněny, nelze k doplnění dovolání obviněné v rámci dovolacího řízení přihlížet a její nedodržení má pak za následek odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 260/2002), neboť po uplynutí lhůty stanovené podle § 265h odst. 1 tr. ř. dovolatel již nemůže účinně vykonat úkon, pro který byla tato lhůta stanovena, a nemůže tedy účinně odstranit vady obsahu dovolání. Učiní-li dovolatel úkon, který směřuje k odstranění vad obsahu dovolání až po uplynutí lhůty ustanovené v § 265h odst. 1 tr. ř., nemá to žádné účinky, obsah původně podaného dovolání tím není nijak dotčen a Nejvyšší soud rozhodne o dovolání v té podobě, jak bylo původně podáno (viz Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 25/2004 – T 605).

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že k doplnění dovolání obviněné, které došlo Městskému soudu v Praze dne 21. 5. 2008 nelze přihlížet, neboť bylo podáno až po uplynutí zákonných lhůt vymezených v § 265h odst. 1 tr. ř. a v § 265e odst. 1 tr. ř. Dovolací soud proto vycházel pouze z prvního podání obviněné, které však nesplňovalo náležitosti vymezené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Z těchto důvodů dovolací soud dovolání obviněné M. Ch. podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl.

V dovolání obviněného V. Ch. Nejvyšší soud žádné formální nedostatky neshledal, a proto ve vztahu k němu dále zkoumal, zda jím uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat v případě, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Z uvedené dikce je patrné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.

Jak vyplývá z výše rozvedeného dovolání podaného obviněným V. Ch., dovolatel soudům nižších stupňů vytýkal nesprávný postup při hodnocení důkazů, zpochybnil jednotlivé důkazy a namítal, že ve věci nebyly provedeny i další důkazy, jejichž výčet specifikoval ve svém dovolání a v souvislosti s těmito výhradami nabízel vlastní verzi skutkového děje, která byla zcela v rozporu se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Takovou argumentaci nelze považovat za námitky odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž své dovolání opřel. Dané námitky se problematiky spojené s výhradami proti použité právní kvalifikace nedotýkají, neboť jsou zaměřeny výlučně proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů, při provádění a hodnocení důkazů a proti výsledným skutkovým zjištěním, kterými je však Nejvyšší soud vázán.

Nejvyšší soud s ohledem na argumenty, které obviněný v dovolání rozvedl, shledal, že obviněný dovolání zaměřil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil. Obviněný totiž v úvodu svého dovolání jen obecně poukázal na to, že došlo k pochybení v právním posouzení věci, v jeho dalším obsahu na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen formálně poukázal. Nevznesl totiž žádnou výhradu mající právní povahu v jejím materiálním obsahu, protože námitku, že se trestného činu kladeného mu za vinu nedopustil, odůvodnil úvahami založenými na polemice se skutkovými zjištěními soudu.

S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.

Nejvyšší soud nad rámec podaného dovolání považuje za vhodné uvést, že v postupu soudů nižších stupňů vytýkané vady neshledal. Ačkoli dovolacímu soudu nepřísluší polemizovat nad skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, považuje za vhodné vyjádřit, že výrok o vině obviněného V. Ch. zcela koresponduje s výsledky provedeného dokazování, neboť je založen na řadě důkazů, jako jsou např. pachové stopy na nožích, jimiž byl proti poškozenému útok veden, přestože obviněný popírá, že by se kdy v bytě poškozeného zdržoval, výpovědí J. F. a V. S., a také skutečností, že společně s obviněnou M. Ch. disponovali s odcizenými věcmi poškozeného apod. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací v dané trestní věci postupovaly v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž své závěry o vině obviněného podrobně rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí.

S ohledem na to, že výhrady učiněné obviněným se neztotožňují s dovolacími důvody, na jehož podkladě bylo dovolání podáno, Nejvyšší soud toto dovolání podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. července 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 10. July 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-