JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 743/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2008 o dovolání obviněného mladistvého M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně - soudu pro mládež ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 4 Tmo 120/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu pro Brno – venkov - soudu pro mládež pod sp. zn. 2 Tm 12/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého M. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu pro mládež Brno-venkov (dále jen „okresního soudu“) ze dne 17. 8. 2007, sp. zn. 2 Tm 12/2007, byl obviněný mladistvý M. P. (dále jen „mladistvý“) uznán vinným proviněním výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a proviněním poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., jichž se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 13. 10. 2006 v době kolem 22.40 hodin v k.ú. obce H., na parkovišti před diskotékou K., za přítomnosti nejméně deseti návštěvníků klubu, po předchozí slovní rozepři s J. K., poškodil osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi A4, barvy šedé metalízy, jež měl K. v užívání, a to tak, že vyskočil na přední kapotu motoru, kde způsobil dvě prolákliny, rukou rozbil předtím již naprasklé přední sklo a dále odtrhl obě registrační značky včetně plastových rámů, čímž způsobil majiteli vozidla firmě G., spol. s r.o., se sídlem v B., H., škodu poškozením ve výši nejméně 5.652,- Kč.

Za tato provinění bylo mladistvému podle § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. a § 26 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), uloženo úhrnné trestní opatření obecně prospěšných prací ve výměře 80 hodin. Podle § 15 odst. 1 písm. d) zák. č. 218/2003 Sb. (správně však § 15 odst. 2 písm. c), odst. 3 zák. č. 218/2003 Sb.) a § 18 odst. 1 písm. e) zák. č. 218/2003 Sb. mu bylo uloženo výchovné opatření a to výchovná povinnost, aby během výkonu trestního opatření nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním a nebo jinak přispěl k odstranění následků provinění. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.

Mladistvý M. P. podal proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, o němž Krajský soud v Brně - soud pro mládež (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 4 Tmo 120/2007, rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Toto usnesení odvolacího soudu napadl mladistvý prostřednictvím obhájkyně JUDr. P. U. z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovoláním, protože shledal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V obsahu dovolání mladistvý namítl, že na základě důkazů provedených soudy nižších stupňů a z jimi vymezeného zjištěného skutkového stavu věci nelze mladistvému klást za vinu spáchání uvedeného činu, zejména tu jeho část, že „vyskočil na přední kapotu motoru, kde způsobil dvě prolákliny, rukou rozbil předtím již naprasklé sklo… a že odtrhl dvě registrační značky“. Uvedená skutková zjištění vycházejí podle mladistvého z nesprávně vyhodnocených výpovědí svědků T. H., V. W., L. Ž. a V. H., v nichž shledal značné rozpory. Za zásadní nedostatek obviněný považoval, že svědkové V. W. a L. Ž., kteří jsou kamarády J. K., shodně vypověděli, že viděli mladistvého, jak stojí na kapotě a rozbíjí přední čelní sklo nohou, zatímco ze svědecké výpovědi T. H. a V. H. plyne, že měl čelní přední sklo rozbíjet rukou. Mladistvý též zpochybnil výpovědi svědků T. H., L. Ž. a V. W. pro jejich přátelské vztahy s poškozeným J. K., výpověď svědka L. Ž. proto, že tento svědek celý incident sledoval ve tmě ze vzdálenosti 40 m. Pokud soudy nižších stupňů uvedly, že z provedeného dokazování je zcela nepochybné, že k poškození kapoty skutečně došlo a že je způsobil právě mladistvý, pak tento závěr nelze jednoznačně beze všech pochybností z uvedených důkazů dovodit. Mladistvý také zmínil, že byl J. K. zasažen do očí z plynové pistole, přičemž následky má dodnes.

Mladistvý ve svém dovolání dále brojil, s odkazem na nevýraznou výši způsobené škody vyčíslenou na částku 5.652,- Kč, proti naplnění materiální stránky provinění poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti poukázal na to, že zákon č. 218/2003 Sb., vymezuje materiální stránku provinění vyšším než malým stupněm společenské nebezpečnosti, a že jedním z hledisek pro jeho posouzení je právě i škoda, jejíž hranice u zletilých pachatelů u trestného činu činí 5.000,- Kč. Pro mladistvé pachatele by tudíž tato hranice měla být vyšší. Částka 5.652,- Kč takové posunuté hranice však podle mladistvého nedosahuje. Dále zmínil, že provozovatel servisu, ve kterém bylo vozidlo poškozeného opraveno, je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), a pokud byla na uvedeném vozidle způsobena škoda, vznikla společnosti G., spol. s r.o. Pokud by však poškozený automobil nechal opravit v servisu, který by nebyl plátcem DPH, pak by se výše škody rovnala částce nedosahující hranici škody nikoliv nepatrné 5.000,- Kč, ale pouze částky 4.750,- Kč. Podle mladistvého však není možné, aby závěr o vině pachatele byl závislý na skutečnosti, zda byl poškozený automobil opravován v servisu, jehož provozovatel je či není plátcem DPH.

Závěrem mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně jako soudu pro mládež zrušil a věc vrátil k novém projednání.

K podanému dovolání se v souladu s 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jenž shledal, že na označený dovolací důvod dopadá ta část dovolání, v níž mladistvý namítal, že do konečné ceny opravy vozidla byla zakalkulována i daň z přidané hodnoty, a že spáchaný čin po materiální stránce nevykazuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyšší než malý. Takto uplatněné výhrady s označeným dovolacím důvodem korespondují, na rozdíl od námitek, jimiž mladistvý vytýkal nesprávné zhodnocení provedených důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., na které uvedený dovolací důvod nedopadá. Za relevantní výhrady označil stanovení výše škody a s ní související otázku stupně společenské nebezpečnosti. Uvedl, že pro určení výše škody je podle § 89 odst. 12 tr. zák. rozhodná cena, za kterou se věc, která je předmětem útoku v době a v místě činu obvykle prodává, a proto v případě, že prodej takové věci je jako zdanitelné plnění zatížen daní z přidané hodnoty, je obvyklou cenou ta, za kterou věc kupuje konečný spotřebitel, tj. cena včetně daně z přidané hodnoty (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 4 Tz 152/2003). Jestliže je poškozena věc, která neexistuje sama o sobě, ale která tvoří součást určitého zařízení ve smyslu nějakého funkčního celku, jenž svou funkčnost ztratí v důsledku poškození uvažované věci, při stanovení výše škody je třeba vycházet z účelně vynaložených nákladů na uvedení celého zařízení v předešlý stav. I v takovém případě musí být součástí výše škody i daň z přidané hodnoty. Ohledně stupně společenské nebezpečnosti poukázal na rozhodnutí nalézacího soudu, který výstižně vyjádřil, že výtržnické jednání mladistvého mělo původ v konfliktu, který vyvolal a protahoval do pomsty spočívající v demonstrativním vícečinném vandalství směřujícím ke zničení cizí věci. Státní zástupce tak má za to, že byly splněny materiální podmínky trestnosti činu podle § 6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. a ztotožnil se s tím, že stupeň společenské nebezpečnosti jednání mladistvého je vyšší než malý. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání mladistvého M. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání mladistvého je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

S ohledem na to, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda mladistvým uplatněné námitky korespondují s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl mladistvý uznán vinným.

Na podkladě daného dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.

Za naplnění uvedeného důvodu proto nelze považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.

Pokud mladistvý ve svém dovolání vytýkal, že v jednotlivých výpovědích, jež konkretizoval, existují rozpory, anebo zpochybnil věrohodnost některých svědků, vytýkal nedostatky vycházejí z procesního ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., které upravuje rozsah a způsob hodnocení provedeného dokazování. V takovém případě však nejde o námitky právní povahy, jak citované ustanovení přepokládá, a tudíž je nelze pod uvedený dovolací důvod podřadit. Mladistvý těmito výhradami stojícími mimo rámec označeného, ale i jakéhokoliv jiného v ustanovení § 265b tr. ř. uvedeného dovolacího důvodu, dovozoval, že z provedených důkazů mu nelze skutek, jak je popsán, klást za vinu, protože se ho v rozsahu, jak byl ve výroku rozsudku soudu prvního stupně vyjádřen, nedopustil. Těmito argumenty, které na označený dovolací důvod nedopadají, obviněný zákonným požadavkům nedostál, a jeho dovolání proto v této části Nejvyšší soud nemohl přezkoumávat.

V souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mladistvý brojil proti naplnění materiální stránky provinění poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. tím, když nepovažoval za správný způsob výpočtu způsobené škody.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud mohl posuzovat, zda jsou uvedené výhrady mladistvého opodstatněné, a proto považuje nejprve za významné poukázat na úpravu ustanovení § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., podle níž se trestný čin spáchaný mladistvým nazývá proviněním. Je tedy zřejmé, že u stanovení formálních znaků provinění se vychází z obecných pravidel určujících formální stránku trestného činu jak ji upravuje ustanovení § 3 odst. 1 tr. zák. Podle něho je trestným činem pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Provinění poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., se dopustí proto mladistvý tehdy, když zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.

Za provinění se ve smyslu shora uvedené zásady považuje způsobení škody nikoli nepatrné, pro jejíž stanovení platí stejné zásady jako je tomu u dospělých pachatelů na základě trestním zákonem obecně upraveného pravidla podle § 89 odst. 11 tr. zák., podle něhož se za škodu nikoli nepatrnou považuje škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč. Pro výpočet takové škody se užijí rovněž pravidla ve smyslu § 89 odst. 12 tr. zák.

Nejvyšší soud ve vztahu k provinění poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., ohledně způsobu výpočtu způsobené škody, jejíž nesprávnost mladistvý především namítal, považuje za vhodné připomenout, že rozhodujícím hlediskem, podle kterého ze tří kritérií obsažených v ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. bude pro stanovení výše škody způsobené trestným činem (zde proviněním) v případě poškození věci rozhodná skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Posouzení této skutečnosti je závislé na konkrétním druhu a charakteru poškozené věci (případně její části) a na tom, zda existují takové překážky, které výrazně znesnadňují použití uvedeného kritéria nebo vzhledem k nimž není účelné, hospodárné ani výstižné stanovit škodu porovnáním ceny věci před poškozením a po něm. Stanovení výše škody podle účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozené věci do stavu před jejím poškozením tedy přichází do úvahy zejména tehdy, pokud je z okolností zřejmé, že výše způsobené škody je ve značném nepoměru k celkové ceně poškozené věci nebo jde o poškození části většího funkčního celku, které se neprojeví na jeho prodejní ceně (např. drobné poškození karoserie motorového vozidla, rozbití jeho oken či světlometů, poškození vstupních dveří domu, rozbití jeho oken apod.). Při tomto způsobu stanovení výše škody je třeba od nákladů vynaložených na opravu poškozené věci odečíst částku odpovídající zhodnocení věci oproti jejímu stavu před poškozením (srov. stanovisko trestního kolegia nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 45/2006 Sb. rozh. tr.)

Ke způsobu výpočtu škody je s ohledem na tuto zásadu ve vztahu k okolnostem vyplývajícím z obsahu spisu nutné uvést, že škoda ve výši 5.652,- Kč byla určena na základě kalkulace škody provedené společností A., spol. s r. o., jež realizovala opravu poškozeného vozidla (č. l. 141). Jedná se tedy o případ, kdy škoda byla stanova podle účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozeného vozidla do stavu před jeho poškozením, a to s ohledem na to, že byla poškozená jen některá součást automobilu. Podle ceny takto provedené opravy je zřejmé, že nedošlo k nežádoucímu zhodnocení vozidla, neboť předmětnou cenu tvoří toliko oprava mladistvým poškozené kapoty vozidla, a jsou v ní zahrnuty především náklady na lakování metalízy kapoty v částce 3.500,- Kč, k níž je přičteno DPH v částce 902,- Kč, a cena práce v hodnotě 1.250,- Kč, z čehož lze i bez dalšího dokazování dovodit, že tímto nákladem bylo jen odstraněno způsobené poničení. Nebylo tudíž nutné cokoli z uvedené částky odečítat, neboť vozidlo tím nikterak zhodnoceno nebylo.

Je tak patrné, že uvedená cena je minimálním nákladem, a je potřeba připomenout, že jen za část celkově vzniklé škody, která byla na uvedeném vozidle při činu způsobena, neboť v ní nejsou zahrnuty náklady na opravu rozbitého skla (byť zčásti poškozeného ještě před činem mladistvého) a na opravu poškození způsobeného utržením registračních značek.

Nejvyšší soud ze všech shora uvedených považuje způsob výpočtu uvedené škody s ohledem na rozsah poškození vozidla za minimální a plně korespondující s hledisky zákonem i soudní praxí pro ně stanovenými. Námitky mladistvého tímto směrem zaměřené proto neshledal opodstatněnými.

Pokud mladistvý ve svém dovolání též namítal, že bez DPH, jež tvoří v daném případě částku 902,- Kč, by způsobená škoda nedosáhla ani hranice škody nikoli nepatrné, pak je nutné poukázat na to, že pro výpočet škody ve smyslu § 89 odst. 12 tr. zák. se vychází z ceny zatížené daní z přidané hodnoty, pokud je cena takové věci obvykle i se zohledněním této daně tvořena (viz k tomu přiměřeně rozhodnutí č. 25/2004 Sb. rozh tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1421/2006).

Lze tedy uvést, že soudy nepochybily, pokud v souladu se všemi shora vyjádřenými hledisky došly k závěru, že mladistvý poškozením automobilu, jak je popsáno ve skutkových zjištěních, způsobil škodu ve výši 5.652,- Kč, což je výše přesahující hranici škody nikoli nepatrné, jež činí podle § 89 odst. 11 tr. zák. 5.000,- Kč.

Je tedy patrné, že mladistvý ve vztahu k provinění poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., proti němuž svým dovoláním brojil, naplnil po všech stránkách formální znaky tohoto provinění (§ 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., § 3 odst. 1 tr. zák.).

Pokud mladistvý dále vytýkal, že nebyla činem, který mu je kladen za vinu, u provinění poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. naplněna jeho materiální stránka, je potřeba uvést, že tu upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže rozdílně od obecné úpravy a je vyjádřena v ustanovení § 6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. tak, že čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, není proviněním, jestliže je spáchán mladistvým a stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je malý.

Pokud však jde o stanovení tohoto stupně, který v případě činu spáchaného mladistvým musí být vyšší než malý, platí obecné zásady vycházející z ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. Proto i pro určení výše stupně společenské nebezpečnosti provinění platí, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.

Při úvahách o tom, zda mladistvý naplnil materiální znak uvedeného provinění, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti činu pro společnost, než je stupeň malý (§ 6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb.), je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že v případě mladistvých při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než malý. Citované ustanovení se tudíž uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (přiměřeně srov. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). Rovněž je vhodné zmínit, že při určování stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu § 3 odst. 4 tr. zák. nepřihlíží soud jen k okolnostem, které zakládají znaky trestného činu, kterým byl mladistvý uznán vinným, nýbrž i k dalším okolnostem, které sice nejsou nutné k naplnění znaků trestného činu, které však charakterizují spáchaný skutek nebo jeho pachatele a mají vliv na jejich konkrétní společenskou nebezpečnost (viz. rozhodnutí č. 13/1973 Sb. rozh. tr.).

Je tedy zřejmé, že po stanovení stupně společenské nebezpečnosti podle hledisek určených pro čin, jehož se dopustil mladistvý, je nutné zvažovat všechny zjištěné okolnosti předpokládané v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák., ale i další, pokud společenskou nebezpečnost rovněž určují.

Soudy obou stupňů v daném případě nepochybily, pokud se neomezily jen na určení materiální stránky podle výše způsobené škody, ale pro její posouzení vycházely také z dalších okolností, za kterých ke spáchání uvedeného provinění došlo.

Zejména odvolacím soudem tak byly hodnoceny okolnosti, za nichž byl čin spáchán, a to především, že to byl právě mladistvý, který celý incident proti J. K. vyvolal nejprve na diskotéce a poté i před budovou, kde byla pořádána, tím, že společně s dalšími osobami se blížil k ustupujícímu J. K., který následně z obavy před napadením přesilou útočníků vystřelil z plynové pistole a v sebeobraně zasáhl mladistvého M. P., a následně z obavy před ním a jeho společníky z místa utekl. V této souvislosti je vhodné rovněž zmínit, že jednání poškozeného J. K., v rámci kterého vystřelil z plynové pistole na mladistvého, bylo Okresním soudem Brno-venkov vyhodnoceno jako nutná obrana, a proto byl rozsudkem ze dne 2. 8. 2007, sp. zn. 2 T 93/2007, zproštěn obžaloby. Bylo rovněž v souladu se shora uvedenými zásadami v neprospěch mladistvého a ve směru vyšší společenské závažnosti jeho trestného jednání zhodnoceno i to, že mladistvý vozidlo poškozeného ve skutkových zjištěních způsobem poničil ze msty, když se poškozený na místě činu nenacházel, k čemuž soudy také správně přihlédly.

Ve smyslu § 3 odst. 4 tr. zák. je společenská nebezpečnost činu mladistvého zvyšována i jeho osobou. Je nutné zdůraznit, že ze zpráv M. ú. T., ve spise založených na č. l. 80, 82, 108 se podává, že mladistvý v roce 1994, jako žák 4. třídy napadl spolužáka dlažební kostkou a byl dále několikrát vyšetřován pro podezření z fyzického nebo verbálního napadení svých vrstevníků, přestupkové řízení však bylo většinou odloženo s ohledem na věk mladistvého. Podle zprávy školy je mladistvý osobu, která je ve třídě málo oblíbená, je hrubý až agresivní ke spolužákům, umí dobře lhát apod. V roce 2006 byl mladistvý kontrolován hlídkou místního OO PČR T. za účasti kurátora M. ú. T. U mladistvého bylo v rámci této kontroly zjištěno požití alkoholu. Podle zprávy OO PČR T. se choval posměšně, drze a arogantně.

Dále je ve spise na č. l. 83 založena zpráva S. o. u., T. ze dne 3. 6. 2007, která mladistvého popisuje tak, že „jeho chování bývá v rozporu se školním řádem. Učitelé si stěžují na časté vyrušování ve vyučovacích hodinách a odmítání plnit jejich příkazy. Při rozhovoru mezi čtyřma očima působí dojmem rozumného a ochotného mladého muže, avšak před svými spolužáky se rád předvádí v tom špatném světle. Celkový prospěch v prvním pololetí nemá uzavřen, protože nebyl ze sedmi předmětů klasifikován pro nadměrnou neúčast ve vyučování. V prvním pololetí zameškal 207 vyučovacích hodin, z toho 35 neomluveně. Z těchto důvodů byl podmíněně vyloučen ze studia na dobu do 30. 6. 2007 a jeho chování bylo hodnoceno stupněm 3. Pokud se týče jeho pravdomluvnosti, nemáme důvod domnívat se, že není pravdomluvný“.

Podle těchto informací je patrné, že mladistvý je konfliktní osobou s projevy hrubé neukázněnosti a s rysy agresivity a hrubosti. Právě tyto projevy jeho chování se do jisté míry spolupodílely i v nyní projednávané trestné činnosti. Je tudíž nutné uzavřít, že i osoba mladistvého, jejíž vývoj je poznamenám výraznými nedostatky v chování, se negativně odrazila při hodnocení stupně nebezpečnosti jeho činu pro společnost.

Nejvyšší soud tak s ohledem na uvedená zjištění a úvahy shledal, že čin byl mladistvým spáchán za okolností, které mu přitěžují a zvyšují nebezpečnost jeho činu nad hranici malého stupně ve smyslu § 6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb.

Ze všech rozvedených důvodů se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů a shledal, že bylo ve vztahu k provinění poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. v souladu se všemi zákonnými pravidly určeno, že se mladistvý tohoto provinění dopustil a znaky daného provinění naplnil po všech stránkách, jak bylo výše vysvětleno.

Protože soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích v potřebné míře vysvětlily a rozvedly všechny významné skutečnosti, na jejichž základě rozhodly o tom, že se mladistvý uvedeného provinění dopustil, a Nejvyšší soud se s těmito závěry ztotožnil, shledal námitky mladistvého zjevně neopodstatněnými, a proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. června 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 25. June 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin