JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 74/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2008 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 10 To 126/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 72/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 8 T 72/2005, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Č. n. p., J., P., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných P. M. a Š. K. V dalším byli obvinění P. M., Š. K. a J. S. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., a z téhož důvodu byli obvinění P. M. a Š. K. zproštěni obžaloby pro skutek, jímž měli spáchat trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli všichni obvinění odvoláními, která shodně směřovala proti jeho odsuzující části. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 10 To 126/2007, byl z podnětu odvolání obviněných Š. K. a J. S. rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ohledně těchto obviněných v celé odsuzující části zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obvinění J. S. a Š. K. byli uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a oba shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byli podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou. Řízení proti spoluobviněnému P. M. bylo usnesením odvolacího soudu ze společného řízení vyloučeno a o odvolání tohoto obviněného bylo samostatně rozhodnuto. Je vhodné též připomenout, že se jedná již o druhé rozhodnutí soudů obou stupňů v této věci. V prvém případě Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze ne 10. 2. 2006, sp. zn. 10 To 50/2006, podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 12. 200, sp. zn. 8 T 72/2005, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil označenému okresnímu soudu.

Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obvinění J. S. a Š. K. trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. dopustili tím, že v době přibližně od 24.00 hodin dne 30. 4. 2005 do 02.00 hodin dne 1. 5. 2005 ve V. V. na cele společně s P. M., proti němuž bylo řízení vyloučeno k samostatnému projednání, napadli spoluodsouzeného J. J., kterého bili pěstmi do obličeje a jiných částí těla, když Š. K. mu bránil tělem v přivolání dozorce, čímž poškozenému způsobili pohmoždění levé poloviny hrudníku a obou bederních krajin, zlomeninu desátého žebra vlevo a oděrky na hlavě, v důsledku čehož musel být poškozený umístěn na ošetřovně s nařízeným klidem na lůžku, při nádechu trpěl velkou bolestí levé poloviny hrudníku a bederní krajiny oboustranně s přesně nezjištěnou dobou léčení.

Obviněný J. S. podal proti tomuto rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, které směřovalo proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a následně pak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud podle něj nesprávně opřel závěr o jeho vině pouze o výpověď poškozeného J. J., neuvěřil obhajobě obviněných, kteří trestnou činnost popřeli, a pominul výpovědi svědků M. L. a J. S., kteří žádné napadení neviděli, ačkoliv byli na cele přítomni. Poškozeného J. J. označil za nevěrohodného a naznačil, že jeho výpověď byla vedena snahou dosáhnout přemístění do jiné věznice. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolaní bylo sice podáno s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však námitky směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadal soudem učiněná skutková zjištění. Těmi je však dovolací soud vázán, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky. Dovolatelem namítaná údajná nesprávnost skutkových zjištění podle něj nenaplňuje uplatněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Zjistil však, že podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil ve své podstatě již Okresní soud v Jičíně a z nichž s jistou modifikací týkající se i účasti dovolatele vycházel v napadeném rozsudku též Krajský soud v Hradci Králové. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy nesprávně opřely své rozhodnutí o jeho vině o nevěrohodnou výpověď J. J., neuvěřily obhajobě obviněných a nepřihlédly k výpovědím svědků M. L. a J. S.

Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, které uzavřely, že obviněný spolu se spoluobviněnými Š. K. a P. M. napadli na cele spoluodsouzeného J. J., kterého bili pěstmi do obličeje a jiných části těla a způsobili mu následek v podobě popsané újmy na zdraví. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, obviněný žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady mají proto výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Lze připustit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby (viz strany 6 až 8 rozsudku soudu prvního stupně, strany 4 až 6 napadeného rozsudku odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů, zvláště pak odvolací soud, se s nimi náležitě vypořádaly. Způsob, jakým se soudy vypořádaly s důkazy, které byly provedeny jak ve prospěch, tak i neprospěch obviněného, lze akceptovat. Soudy vyložily, proč obhajobě obviněného neuvěřily, jak se vypořádaly s důkazy, které ji podporovaly či měly podporovat (výpovědi svědků R. Č., spoluodsouzených umístěných na stejné cele), a vysvětlily též, z jakých důvodů opřely závěr o vině obviněného o výpověď svědka J. J. podporovanou lékařskou zprávou.

Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 23. January 2008