JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 700/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. června 2006 o dovolání, které podal obviněný J. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 11 To 413/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 28/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 5 T 28/2005, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle § 213 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době uhradit dlužné výživné.

Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 11 To 413/2005, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané.

Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce JUDr. J. Š. dovoláním, v němž odkázal na důvody dovolání obsažené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Polemizoval se správností závěrů soudu prvního stupně týkajících se výše nezaplaceného výživného a na základě vlastních výpočtů dovodil, že dlužná částka činila 21.500,- Kč, nikoli 35.500,- Kč, jak uvedl soud. Poukázal na to, že již začal dlužnou částku postupně splácet tak, aby byla uhrazena v celé výši nejpozději do 31. 3. 2007. Závěrem svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu jak rozsudek Okresního soudu v Kladně sp. zn. 5 T 28/2005, tak usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 413/2005 a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala podle § 265h odst. 2 tr. ř. a doručila opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství k písemnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Takové případné vyjádření však Nejvyšší soud neměl ke dni konání neveřejného zasedání k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v dané trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].

Zmíněné zásady pro rozhodovací činnost odvolacího soudu bylo nutno zmínit proto, že jsou významné i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Dovolání je totiž přípustné tehdy, pokud dovolatel soudu druhého stupně vytkne, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý ze zákonem vymezených důvodů dovolání, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl a mohl.

Dovolatel, který napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. V posuzované trestní věci však odvolací soud nemohl z podnětu odvolání obviněného J. H. přezkoumat, případně změnit rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 5 T 28/2005, protože odvolání obviněného bylo podáno opožděně. Odvolací soud tedy neměl jinou možnost, než odvolání zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. ř.

Je proto evidentní, že v tomto případě nedošlo k zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, jak předpokládá ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (obviněný přitom tento dovolací důvod ani neuplatnil), protože odvolací soud v souladu s ustanovením § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, které bylo podáno opožděně. Nelze rovněž uplatnit dovolací důvod uvedený v tomtéž ustanovení, a to ve druhé alternativě, neboť přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku, přičemž v řízení mu předcházejícímu byl dán důvod uvedený v písmenech a) až k). Tento dovolací důvod předpokládá věcné přezkoumání řádného opravného prostředku odvolacím soudem, jehož výsledkem je, že odvolací soud neshledal takový opravný prostředek důvodný a zamítl jej podle § 256 tr. ř. Jak již však bylo zdůrazněno výše, v řízení proti obviněnému J. H. k věcnému přezkoumání opravného prostředku nedošlo, neboť odvolání bylo podáno opožděně.

Z uvedeného je zjevné, že obviněný tím, že podal odvolání po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně, se zbavil možnosti přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím; tím současně přivodil situaci, v důsledku níž jím dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud nemohl považovat za přípustné (stejným způsobem Nejvyšší soud rozhodl např. usnesením ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, publikovaným v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 2, pod T 655., str. 10).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného J. H. odmítl, neboť není přípustné. Při takovém rozhodnutí nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. června 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 14. June 2006