JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 682/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2008 o dovolání obviněné Mgr. H. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 2 To 453/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 96/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Mgr. H. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 6 T 96/2007, byla obviněná Mgr. H. R. uznána vinnou, že:

„ačkoliv věděla, že Ing. M. Š., který zemřel 9. 9. 2006, vložil dne 2. 6. 2006 jejím prostřednictvím v O. na pobočce Č. a. s. na účet makléřské společnosti C. a. s. vedený na jméno obžalované, částku ve výši 800.000,- Kč, kdy se jednalo o jeho výhradní finanční prostředky, která se v mezidobí z důvodu výnosu z obchodování s akciemi zvýšila na částku ve výši 963.197,60 Kč, když následně poté, co Ing. M. Š. zemřel, vrátila pozůstalým osobám pouze částku ve výši 642.000,- Kč, kterou zaslala dne 21. 9. 2006 na účet vedený na jméno dcery zemřelého I. Š. u Č. s. a. s., zbývající částku ve výši 321.197,60 Kč si ponechala a i přes následné žádosti pozůstalých tuto částku odmítla vydat k projednání dědictví po zemřelém“.

Takto zjištěné jednání obviněné soud právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 248 odst. 2 tr. zák. jí uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněné uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným Ing. M. Š., I. Š. a M. Š. částku 321.197,60 Kč.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl rozsudkem ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 2 To 453/2007, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a nově rozhodl za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že všechny tři poškozené (srov. shora) odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Obviněná podala proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. X. dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je totiž přesvědčena, že „svým jednáním nemohla naplnit skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry, neboť rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“. Dále zdůraznila, že v projednávané věci nešlo o cizí věc, která by jí byla svěřena; peníze vložené na účet, jehož majitelkou se stala výlučně ona sama, byly zčásti v jejím vlastnictví a zčásti ve vlastnictví zesnulého. Peníze, které si ponechala, jsou výlučně jejím vlastnictvím; právě ona je totiž zesnulému svěřila za účelem obchodování. Nelze prý opomíjet ani skutečnost, že s finančními prostředky vloženými na účet mohla nakládat toliko ona.

Dovolatelka rovněž uvedla, že zesnulému udělila plnou moc pouze k obchodování s akciemi na jejím účtu, neudělila mu však plnou moc, aby s účtem nějak nakládal. Znění skutkové věty ve výrokové části rozsudku soudu prvého stupně tak nemůže obstát, protože nevyjadřuje jednání podle ustanovení § 248 tr. zák.

V závěru svého podání obviněná navrhla (aniž citovala konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil shora zmíněné rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že způsobem, jakým obviněná koncipovala své dovolací námitky, dala jednoznačně najevo, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pouze formálně deklarován.

Dále státní zástupkyně uvedla, že způsob konkretizace dovolání obviněné se opírá o nezbytný zásah do skutkových zjištění takové kvality, při kterém jsou rozhodné skutkové okolnosti případu zcela zásadním způsobem popírány. Teprve na tomto skutkovém podkladě dovolatelka namítla nedostatek naplnění znaků objektivní stránky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., pokud jde o cizí svěřenou věc. Je tedy zřejmé, že v daném případě nejsou splněny obecné předpoklady obsahového přezkoumání předmětného dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek není přezkoumatelný jak z hlediska uplatněného, tak ani některého jiného ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu jejich taxativního výčtu podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Státní zástupkyně rovněž konstatovala, že dovolatelčiny výhrady nejsou takové povahy, aby odůvodňovaly judikovanou výjimečnost zásahu do skutkového stavu věci, podmíněnou extrémním nesouladem opatřených skutkových zjištění a právními závěry na jejich podkladě přijatými. Protože vzhledem ke skutkovému podkladu není pochyb o tom, že obviněná si přisvojila cizí svěřenou věc v minimální hodnotě nikoliv malé ve smyslu § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a že jednala v úmyslu přímém, navrhla, aby Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Námitky obviněné, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila

a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřela, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž napadají především způsob hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů. Z obsahu dovolání je evidentní, že obviněná se pokoušela prosadit vlastní skutkovou verzi o tom, že část peněz vložených na účet byla jejím vlastnictvím a že je zesnulému svěřila pouze za účelem obchodování. Na základě vlastního výkladu a hodnocení provedených důkazů se tak snažila zpochybnit nejprve skutkové závěry soudů (tvrdila, že peníze vložené na účet byly zčásti v jejím vlastnictví, zatímco již soud prvního stupně zjistil, že šlo o výhradní finanční prostředky zesnulého poškozeného) a posléze jeho úvahy o právní kvalifikaci jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák.

Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnila toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhala odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozovala údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byla uznána vinnou.

Lze tak shrnout, že obviněnou vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatelka neuplatnila žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 28. May 2008