JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 670/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2004 o dovolání, jež podal obviněný D. V. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 11 To 330/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 16 T 43/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ byl obviněný D. V. K. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. (nepřesně uvedeno § 35 odst. 2 tr. zák.) k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na pět let; podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl uložen trest propadnutí věci, a to 2.591.800 Ks cigaret a podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák. trest propadnutí věci – bankovek.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný trestných činů dopustil v ideálním souběhu tím, že v přesně nezjištěné době od počátku měsíce června 2002 do 21. 6. 2002 přivezl nebo nechal přivézt na území České republiky 2.591.800 ks neproclených cigaret různých značek v baleních neoznačených předepsanou tabákovou nálepkou České republiky ve smyslu ustanovení § 40a a násl. zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, které uskladnil v pronajatém objektu na S., okr. P. – v., s úmyslem je dále distribuovat ke spotřebiteli, přičemž uvedené množství cigaret bylo dne 21. 6. 2002 při zákroku celních a policejních orgánů zajištěno, čímž na již uniklém clu způsobil České republice škodu ve výši 1.425.492,- Kč (před opravou písařské chyby ve výroku rozsudku uvedeno 10.425.492,- Kč) a chystaným ilegálním prodejem bezprostředně ohrozil příjem státu zkrácením spotřební daně ve výši 2.047.522,- Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 1.334.259,- Kč.

Obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání směřující proti výroku o vině i výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 11 To 330/2003, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu a ve výrocích o uložení trestu vyhoštění a trestu propadnutí bankovek. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem a nově bylo podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák. rozhodnuto i o trestu propadnutí bankovek.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání. Zaměřil je proti výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že skutková zjištění, jak jsou vyjádřena ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, vykazují zásadní pochybnosti, která nedovolují konkretizovat čas, místo jednání ani subjekt dílčího jednání, jímž mělo dojít ke zkrácení cla. V tomto rozsahu neměl být podle jeho názoru uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. Upozornil, že škoda způsobená na uniklém clu je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně chybně vyčíslena na 10.425.492,- Kč, ačkoliv správně měla činit pouze 1.425.492,- Kč; tím se podle něj výše škody dostala do rozporu s použitou právní kvalifikací. Uvedl, že odvolací soud pochybil, neodstranil-li tyto vady a neuložil-li mu mírnější trest odnětí svobody. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části, v níž obviněný namítl, že nebylo zjištěno, zda byl plátcem cla. Zdůraznila, že neokolkované cigarety byly předmětem dovozu a neprošly celním řízení, přičemž pachatelem či spolupachatelem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby může být nejen subjekt daně, cla, event. jiné povinné platby, ale kdokoliv, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že daň, clo, poplatek, event. jiná povinná platba nebyla jemu anebo jinému subjektu vyměřena buď vůbec, anebo nikoliv v zákonném rozsahu, a daň, clo, poplatek nebo jiná povinná platba byla zkrácena ve větším rozsahu. Námitka, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně byla nesprávně vyčíslena škoda na uniklém clu na 10.425.492,- Kč, ač správně měla být uvedena částka 1. 425.492,- Kč, je podle ní důvodná, avšak z kontextu rozhodnutí vyplývá, že jde toliko o zřejmou nesprávnost nebo písařskou chybu, kterou lze odstranit postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku, pokud byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. i ohledně uniklého cla. Namítl, že nebylo náležitě zjištěno, kdy, kde a kdo cigarety na území České republiky dovezl, v důsledku čehož nebylo ani náležitě zjištěno, kdo škodu na uniklém clu způsobil. Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je tedy významná otázka, zda byl obviněný subjektem povinným platit clo.

Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu, způsobí-li takovým činem značnou škodu.

Trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo s nálepkami k označení zboží pro daňové účely nakládá v rozporu s právním předpisem v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo v rozporu s právním předpisem uvádí do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely, získá-li takovým činem značný prospěch.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný dílem ve větším rozsahu zkrátil clo a způsobil takovým činem značnou škodu, dílem se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo ke zkrácení daně ve větším rozsahu a ke způsobení značné škody tímto činem, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo; dále považoval na naplněné i znaky trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spočívající v tom, že v rozporu s právním předpisem uváděl do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely a tímto činem získal značný prospěch. Těchto trestných činů se podle závěrů soudu obviněný dopustil v ideálním souběhu (nikoliv v reálném, jak uvedl obviněný v dovolání).

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky těchto trestných činů. Zjištění, která zde soud prvního stupně uvedl, a na něž pro jejich správnost odkázal i odvolací soud, přesvědčivě vyjadřují jednání, následek i potřebnou příčinnou souvislost mezi nimi, jež jsou relevantní pro naplnění zákonných znaků obou uvedených trestných činů.

Vzhledem k obsahu dovolání obviněného jsou však významná toliko zjištění charakterizující jednání a následek trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák., a to v části týkající se zkrácení cla. Zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, vyjadřují jednání a následek tak, že obviněný „v přesně nezjištěné době od počátku měsíce června 2002 do 21. 6. 2002 přivezl nebo nechal přivézt na území České republiky 2.591.800 ks neproclených cigaret různých značek v baleních neoznačených předepsanou tabákovou nálepkou České republiky, a na uniklém clu tak způsobil České republice škodu ve výši 1.425.492,- Kč. Tato zjištění znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. vykazují.

Ustanovení o trestném činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. je třeba v daných souvislostech chápat tak, že chrání zájem státu na správném vyměření cla a na příjmech z této povinné platby. Clo představuje povinnou platbu stanovenou právními předpisy (zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů), odlišnou od daní a poplatků a vybíranou v přímé souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží. Clo je možné zkrátit především zatajením dováženého nebo vyváženého zboží podléhajícího dovoznímu nebo vývoznímu clu (§ 55 celního zákona), či též úmyslným zkreslením (snížením) celní hodnoty zboží podléhajícího clu (§ 65 a násl. celního zákona).

Podle § 55 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb. dovoznímu clu, o které se v posuzovaném případě jedná, podléhá všechno dovážené zboží s výjimkou zboží, které je v celním sazebníku výslovně označeno za zboží bez cla. Podle § 55 odst. 3 tohoto zákona clu nepodléhá zboží, které je v mezinárodních smlouvách výslovně označeno za zboží bez cla. Cigarety nalezené a zajištěné u obviněného dovoznímu clu jasně podléhaly.

Podle § 239 odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1993 Sb. celní dluh při dovozu (tj. povinnost osoby zaplatit příslušné dovozní clo) vzniká nezákonným dovozem zboží podléhajícího dovoznímu clu do tuzemska. Nezákonným dovozem se rozumí jakýkoliv dovoz zboží v rozporu s ustanovením § 80 až § 84 a § 228 odst. 1 písm. b/ tohoto zákona; mimo jiné sem náleží též případy, kdy zboží nebylo přihlášeno ani předloženo k celnímu řízení. Podle § 239 odst. 4 citovaného zákona dlužníkem je a) osoba, která toto zboží nezákonně dovezla, b) každá osoba, která se zúčastnila nezákonného dovozu zboží a byla si vědoma nebo si měla být vědoma, že tento dovoz je nezákonný, c) každá osoba, která nezákonně dovezené zboží získala nebo držela, a která si byla vědoma nebo si měla být vědoma v době získání nebo obdržení zboží, že bylo dovezeno nezákonně. V této souvislosti nutno zmínit ustanovení § 250 zákona č. 13/1993 Sb., podle něhož je-li několik osob odpovědno za splnění celního dluhu, považují se za společné a nerozdílné dlužníky.

Je evidentní, že neokolkované cigarety jako dovážené zboží nebyly přihlášeny ani předloženy k celnímu řízení a ani k tomu nebyly určeny, jak přiléhavě rozvedl v odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně. Námitky obviněného, že skutková zjištění soudu prvního stupně nedovolují učinit závěr, že by právě on byl subjektem povinným dovozní clo zaplatit, nemohou obstát. Podle skutkových zjištění soudů obou stupňů, jimiž je dovolací soud vázán, obviněný přivezl nebo nechal přivézt na území České republiky 2.591.800 ks cigaret, aniž by došlo k podání celního prohlášení a k jejich proclení, čímž byly splněny podmínky nezákonného dovozu. V obou těchto alternativách byl obviněný dovozcem (dlužníkem), který byl povinen clo zaplatit a neučinil tak. Jednáním obviněného bylo clo zkráceno, a tak způsobena škoda 1.425.492,- Kč, která sama o sobě (nehledě na nedokonané vývojové stadium trestného činu, jež spočívalo v pokusu zkrátit spotřební daň a daň z přidané hodnoty) představuje značnou škodu (§ 89 odst. 11 tr. zák.). Postup soudů při stanovení výše škody vzniklé zkrácením cla obviněným zpochybněn nebyl. Vytkl-li obviněný, že nebyly dostatečně přesně vymezeny doba a místo spáchání skutku, nutno poznamenat, že doba spáchání skutku (od počátku měsíce června 2002 do 21. 6. 2002) byla stanovena dostatečně přesně a okolnost, že nebylo konkretizováno místo, kde k protiprávnímu jednání obviněného došlo (např. uvedením hraničního přechodu), není pro závěr o naplnění znaků trestného činu podle § 148 tr. zák. významná a nikterak nezpochybňuje správnost právních závěrů soudů obou stupňů.

Ačkoli obviněný v dovolání poukázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil také námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit. Pokud vytkl, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně byla nesprávně vyčíslena škoda na uniklém clu na 10.425.492,- Kč, zatímco ve skutečnosti měla činit 1.425.492,- Kč, čímž měl být podle něj založen rozpor mezi celkovou výší škody a použitou právní kvalifikací, z protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 6. 2003 vyplývá, že obviněný byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jichž se měl dopustit skutkem shodným se skutkem popsaným v obžalobě (viz protokolace „vina dle obžaloby“). Zatímco však z popisu skutku v obžalobě je zřejmé, že na již uniklém clu měl obviněný způsobit České republice škodu ve výši 1.425.492,- Kč, ve vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně a jeho opisech je ve výroku o vině tato škoda označena na „10.425.492,- Kč“. O částce 1.425.492,- Kč se ostatně hovoří v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Protože šlo evidentně o písařskou chybu, která nemohla mít žádný vliv na právní kvalifikaci skutku a nemohla založit rozpor, na který obviněný ukazoval, Nejvyšší soud nařídil pouze její opravu, a nadále k tomuto nedostatku coby k relevantní dovolací námitce nepřihlížel.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. června 2004

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 23. June 2004