JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 668/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. června 2006 o dovolání obviněné M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 5 To 583/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 1 T 261/99 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. M. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 12. 7. 2002, sp. zn. 1 T 261/99, byla obviněná M. M. uznána vinnou pokračujícím trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. účinného od 1. 1. 2002, za který byla podle § 248 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto též o náhradě škody.

Obviněná proti tomuto rozsudku podala odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 5 To 583/2002, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou M. M. uznal vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., účinného od 1. 1. 2002, který spáchala tak, že „v období od měsíce února 1994 do měsíce června 1994 v L. pravidelně a v řádné výši neodváděla tržby společnosti Q., s. r. o., tak, jak bylo stanoveno ve smlouvě o spolupráci, na jejímž základě provozovala prodejnu Q., takto získané peníze použila pro svoji potřebu a způsobila tak škodu ve výši 342.299,- Kč“. Za tento trestný čin obviněné podle § 248 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a rozhodl i o náhradě škody.

Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně obviněná podala prostřednictvím obhájce JUDr. PhDr. O. Ch. z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku obviněná namítla, že nebylo dostatečně objasněno, v jakém rozsahu jí bylo zboží na prodejnu dodáno, v jakém rozsahu odváděla tržby za prodané zboží a v jakém rozsahu měla k dispozici zboží neprodané. Soudu prvního stupně vytkla, že nesprávně pro své závěry objemu dodaného zboží vycházel z vyjádření poškozené firmy. V této souvislosti odkázala na obsah svého odvolání, jímž napadala rozsudek soudu prvního stupně, a kde poukázala, že toto vyjádření nelze považovat za adekvátní doklad o tom, jaké zboží skutečně převzala a zdůraznila, že se s jejími námitkami odvolací soud dostatečně nezabýval a za nedostatečné označila dokazování, na jehož základě bylo zjištěno množství zboží dodaného na prodejnu, v čemž shledává dokazování za neúplné. V důsledku toho považuje výpočet zjištěné škody za nesprávný, protože má za to, že nevychází ze skutečného stavu zboží, které převzala. Poukázala též na skutečnost, že i když se soud prvního stupně snažil opatřit důkaz a vyžadoval od poškozené firmy zaslání dokladů, nepodařilo se je opatřit se závěrem, že takové podklady již nejsou k dispozici. Obviněná dále vytkla, že nebyl proveden důkaz, který by prokázal, zda skutečně obdržela veškeré zboží, které bylo na její firmu vykázáno a zdůraznila i to, že poškozená firma Q., s. r. o. nemohla podat objektivní informace, neboť vedení jejího účetnictví bylo v rozporu se zákonem o účetnictví. Zmínila i to, že nebyly zajištěny doklady o tom, zda skladníci, kteří na základě objednávek zboží připravovaly na expedici, skutečně do balíku dávali to, zboží, které bylo objednáno. V důsledku těchto výhrad považovala výši vyčíslené škody za nesprávnou a ve způsobu, jakým byla tato škoda stanovena spatřuje významný rozdíl mezi hodnotami, které jí byly svěřeny a těmi, které k její tíži byly poškozenou firmou vykázány. V důsledku toho shledal, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák.

V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatovala, že dovolatelka svými skutkovými námitkami, týkajícími se míry průkaznosti rozsahu jí k prodeji svěřeného zboží poškozené společnosti Q., s. r. o., zpochybnila přisouzenou verzi skutkového děje a tím nepochybně zcela vybočila z rámce řízení o dovolání. Obviněná tím nastolila stav, kdy svůj mimořádný opravný prostředek učinila nezpůsobilým k jeho věcnému projednání, a to nejen z hlediska uplatněného, ale ani jiného ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu jejich taxativního výčtu podle ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad, trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

V případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněná nezpůsobila poškozené takovou škodu, jak činí v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Ve smyslu těchto obecných zásad je potřebné posuzovat i dovolání obviněné M. M., která uplatnila námitky na označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadající, jelikož primárně brojila proti učiněným skutkovým zjištěním. Obviněná ve svém dovolání především zdůraznila, že skutková zjištění, z nichž oba soudy pro své právní úvahy týkající se způsobené škody vyšly, jsou nesprávná, když za nevěrohodnou označila především zprávu poškozené firmy, kterou vzal odvolací soud za podklad svého rozhodnutí.

Na základě těchto okolností Nejvyšší soud shledal, že obviněná M. M. své výhrady předložila sice zdánlivě jako otázky právní povahy, pokud zmínila, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., brojila však materiálně (fakticky) proti okolnostem, které jsou vyjádřeny ve výroku napadeného rozsudku ve skutkovém zjištění. Primárně tedy vznesla námitky proti postupu soudu při hodnocení důkazů a na jejich podkladě vytýkala nesprávnost učiněných skutkových závěrů.

Námitky obviněné tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento vyjádřil, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

S ohledem na obsah námitek, které obviněná směřovala do oblasti skutkových zjištění soudu druhého stupně, je nezbytné uvést, že dovoláním byly uplatněny právní námitky i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen formálně, tedy právně irelevantně.

Nejvyšší soud rovněž poznamenává, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné M. M. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. června 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 14. June 2006