JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 658/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. června 2008 o dovolání obviněného J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 4 To 339/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 Tm 21/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 3 Tm 21/2005, uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. pod body 1 - 3, 5, trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zák. pod body 1 - 5, trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. pod body 6, 7, trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. pod bodem 8 a trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. pod bodem 9. Podle § 37a tr. zák. byly ohledně obviněného J. V. zrušeny výroky o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 4 T 186/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 3 To 551/2005, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2005. Dále byl podle § 37a tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 3. 8. 2004, sp. zn. 3 T 106/2004, který nabyl právní moci dne 3. 8. 2004 a všechna rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za výše uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 238 odst. 2, § 37a, § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného mladistvého D. Š. a o náhradě škody.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži v neprospěch obviněného odvoláním, které zaměřil do výroku o trestu.

Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 4 To 339/2007, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného J. V. v celém rozsahu zrušen. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle § 37a tr. zák. byly v rozsudcích Okresního soudu Kroměříži ze dne 3. 8. 2004, sp. zn. 3 T 106/2004, a ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. 3 T 83/2004, v části týkající se obviněného J. V. zrušeny výroky o vině, trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a obviněný J. V. byl uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. v bodech 1 - 3, 5, 6, 8, krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. v bodech 1 - 8 a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. pod body 5, 6, 7.

Za tyto trestné činy a zároveň za sbíhající trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 4 T 186/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 3 To 551/2005, a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 10 2004, sp. zn. 2 T 169/2004, byl podle § 238 odst. 2, § 37a, § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 4 T 186/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 3 To 551/2005, v části týkající se obviněného J. V. a z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 10. 2004, sp. zn. 2 T 169/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jen pro úplnost je vhodné dodat, že se v posuzované věci obviněných J. V. a mladistvého D. Š. jednalo již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesením Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 25. 9. 2006, sp. zn. 4 Tmo 85/2006, byl k odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obou obviněných, rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 3 Tm 21/2005, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích ohledně trestných činů a provinění porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. pod jeho body 1 - 5, ve výrocích o trestu a trestním opatření za tyto trestné činy a provinění a v odpovídajících výrocích o náhradě škody. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla v rozsahu zrušení věc vrácena soudu prvního stupně. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.

Podle skutkových zjištění uvedených v dovolání napadeném rozsudku odvolacího soudu se obviněný trestných činů dopustil společně s mladistvým D. Š. tím, že

1) v době od 17.00 hodin dne 9. 5. 2004 do 13.15 hodin dne 15. 5. 2004 v K., okr. V., po překonání oplocení a za pomoci přistaveného žebříku vnikli do 1. patra rekreační chalupy, kterou prohledali a odcizili zde mikrovlnnou troubu, barevný televizor, digitální satelitní dekodér a osobní počítač včetně příslušenství, poté na dvoře vypáčili visací zámek u dveří dílny, kde odcizili dvě horská kola, odcizené věci naložili do přistaveného osobního motorového vozidla, odvezli je a následně prodali, čímž poškozenému J. N. způsobili škodu ve výši 31.390,- Kč,

2) v době od 16.30 hodin dne 9. 5. 2004 do 11.30 hodin dne 15. 5. 2004 v K., okr. V., po překonání štítové zdi vnikli do zahrady a dále na dvůr rekreační chalupy, kde odemkli zástrčkou zajištěná vrata, kterými odtáhli stavební míchačku, odtlačili ji na místní hřbitov a následně prodali, čímž poškozené B. K. způsobili škodu ve výši 1.170,- Kč,

3) v době od 17. 4. 2004 do 09.00 hodin dne 24. 4. 2004 v K., okr. V., po překonání drátěného oplocení a po odtlačení okna v přízemí vnikli do rodinného domu, který prohledali a odcizili zde sadu nerezového nádobí a přehoz přes postel, poté vypáčili dveře od kůlny, kde odcizili plechový kanystr s 20 litry benzínu, 5 litrů motorového oleje, ruční nářadí a elektrickou strunovou sekačku, odcizené věci naložili do přistaveného osobního motorového vozidla, z místa je odvezli a následně prodali, přičemž odcizením nádobí způsobili poškozenému MUDr. I. K. škodu ve výši 720,- Kč a odcizením dalších věcí poškozenému Ing. B. P. škodu ve výši nejméně 1.193,- Kč,

4) v době od 19.00 hodin dne 9. 5. 2004 do 06.00 hodin dne 12. 5. 2004 v K., okr. V., po vysazení boční dřevěné branky vnikli do objektu skladovací haly v areálu bývalého Z. d. K., odkud odcizili 4 ks dřevěných dětských postýlek, odcizené věci naložili do přistaveného osobního motorového vozidla, z místa je odvezli a následně prodali, čímž poškozenému V. M. způsobili škodu ve výši 11.200,- Kč,

5) v době od 18.00 hodin dne 4. 5. 2004 do 8.30 hodin dne 5. 5. 2004 v obci S., okr. K., v místě zvaném V. po prostříhání plotového pletiva společně vnikli na pozemek majitele Ing. L. Z., odkud po rozbití skleněné výplně okna vnikli do rekreační chaty, kde vše prohledali a ke škodě majitele odcizili spací pytel v hodnotě 50,- Kč a rozbitím okna a zařízení chaty mu způsobili škodu ve výši nejméně 2.000,- Kč,

6) ve stejné době a na stejném místě po přelezení 120 cm vysokého dřevěného plotu vnikli společně na pozemek majitele L. M., odkud po rozbití skleněné výplně okna vnikli do rekreační chaty, kde odcizili rychlovarnou konvici, remosku s teflonovou pečící formou, rádio, fritovací hrnec, 2 vzduchové pušky, různé oděvní svršky a potraviny, vše v hodnotě celkem 1.850,- Kč, a rozbitím okna způsobili škodu ve výši nejméně 1.500,- Kč,

7) v době od 10.30 hodin dne 16. 5. 2004 do 06.00 hodin dne 17. 5. 2004 v K., okr. K., na M. ulici vnikli po vybourání zadních dveří ze dvora do prodejny potravin majitele L.a K. a odcizili zde cigarety, alkoholické nápoje, cukrovinky, uzeniny, dvoje chipsy, vše v celkové hodnotě 20.000,- Kč, a poškozením vstupních a vnitřních dveří způsobili majiteli prodejny další škodu 11.000,- Kč,

a sám tím, že

8) v době od 17.00 hodin dne 9. 5. 2004 do 13.15 hodin dne 15. 5. 2004 v K., okr. V., po překonání oplocení vnikl na dvůr u rekreační chalupy, již vypáčenými dveřmi vstoupil do dílny, odkud odcizil elektrickou přímočarou pilu, elektrickou řetězovou pilu, motorovou kosu a sadu Gola klíčů, čímž poškozenému J. N. způsobil škodu ve výši 8.344,- Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, že „byl v odvolacím řízení zkrácen na svých základních lidských právech tím, že došlo k porušení zásady práva na spravedlivý proces“.

Vytkl, že odvolací soud nesprávně rozhodl i o skutku, který nebyl obsažen v obžalobě, tj. rozhodl o skutku, který nebyl státním zástupcem žalován a ani v odvolání namítán. Odvolací soud svým rozhodnutím podle něj zcela nahradil činnost soudu prvního stupně a neumožnil obviněnému možnost přezkumu v případném odvolacím řízení, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Odvolací soud měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k odstranění zásadních vad ve skutkových zjištěních. Zdůraznil, že pokud „nebyla vznesena obžaloba ze spáchání trestného činu podílnictví“, není možné jej tímto trestným činem v odvolacím řízení uznat vinným, zvláště nebyl-li tímto trestným činem uznán vinným v řízení před soudem prvního stupně. Nesouhlasil také s „rozšířením žaloby“ o trestný čin poškozování cizí věci pod body 5 - 7 rozsudku odvolacího soudu. Pochybení odvolacího soudu spatřoval i v tom, že porušil čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, protože vycházel z důkazů, ke kterým neměl možnost se v průběhu odvolacího řízení vyjádřit, přičemž bylo povinností odvolacího soudu zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a pečlivě objasnit okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.

Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a aby věc vrátil Okresnímu soudu Kroměříži.

Státní zástupkyně Nevyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné, a ztotožnila se s názorem odvolacího soudu, který posoudil jednání obviněného jako pokračující ve smyslu ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. ve vztahu ke skutkům, pro které byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 10. 2004, sp. zn. 2 T 169/2004, a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 4 T 186/2004, kdy pro trestné činy obviněným namítané, tedy pro trestné činy podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. byl obviněný odsouzen výše citovanými rozhodnutími, přičemž v těchto věcech bylo obviněnému pro tyto trestné činy sděleno obvinění. Navrhla, aby bylo zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání obviněného byla významnou otázka, zda odvolací soud rozhodl i o skutku a trestném činu, který nebyl předmětem obžaloby a nebyl jím obviněný uznán vinným ani soudem prvního stupně, konkrétně zda mohl být uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák. pod body 5 - 7 jeho rozsudku.

Především je třeba připomenout, že rozsudek odvolacího soudu reagoval na pochybení soudu prvního stupně při aplikaci ustanovení § 37a tr. zák., jak je ostatně uvedeno i v jeho odůvodnění (strana 6, 7).

Podle § 37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3 tr. zák.), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení § 35 až 37 tu platí obdobně.

Při aplikaci § 37a tr. zák. soud po zrušení výroku o vině pokračujícím trestným činem znovu rozhodne o vině pokračujícím trestným činem při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku. Skutková zjištění obsažená v dřívějším pravomocném odsuzujícím rozsudku, jakožto přejímané části pokračujícího trestného činu, jsou podle zákona závazná pro soud prvního stupně, avšak z logických souvislostí jsou závazná i pro soud odvolací, neboť tato již nepodléhají jeho přezkumu. Odvolací soud se proto nemůže zabývat případnými námitkami, směřujícími ke skutkovým zjištěním (a následně i právní kvalifikaci činu), která do výroku o vině byla převzata v důsledku aplikace § 37a tr. zák. Jinými slovy, odvoláním podaným proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl ukládán společný trest za pokračování v trestném činu podle § 37a tr. zák., se nelze účinně domáhat změny výroku o vině v části, která je přejímána z dřívějšího pravomocného rozsudku zrušeného zčásti nebo v celém rozsahu v rámci ukládání společného trestu. Tato skutková zjištění není odvolací soud oprávněn přezkoumávat, i když by je odvolatel výslovně napadl (k tomu č. 47/2006 Sb. rozh. tr.).

Odvolací soud, vědom si principu nezměnitelnosti skutkových zjištění, skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně zcela převzal v části, která byla relevantní pro jeho rozhodnutí o vině obviněného. Důsledkem právního závěru, že skutky obviněného Jana Vrány uvedené v obžalobě podané u Okresního soudu v Kroměříži ve věci vedené pod sp. zn. 3 Tm 21/2005 a skutky tohoto obviněného pod body 5), 6), přestavující původně předmět řízení v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 106/2004, a skutek tohoto obviněného pod bodem 7) vymezený v trestní věci vedené u téhož okresního soudu pod sp. zn. 3 T 83/2004 jsou dílčími útoky pokračování v trestném činu krádeže podle § 247 tr. zák., byla správně aplikace ustanovení § 37a tr. zák. To však znamená, že obviněný mohl být uznán vinným toliko pokračováním v trestném činu krádeže podle § 247 tr. zák., event. i dalšími trestnými činy, jež s tímto trestným činem byly spáchány v ideálním souběhu. Nemohl však být za použití § 37a tr. zák. uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. za skutek uvedený pod bodem 5./ rozsudku soudu prvního stupně, poněvadž ten zjevně netvoří dílčí útok pokračování v trestném činu krádeže. Odvolací soud proto důvodně na tento nedostatek v odůvodnění svého rozsudku upozornil a odstranil jej.

Pakliže obviněný vytkl, že byl uznán vinným trestným činem podílnictví, aniž by na něj pro takový trestný čin byla podána obžaloba a byl jím uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně, patrně přehlédl, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu trestným činem podílnictví uznán vinným nebyl. Zmiňuje-li odvolací soud, že obviněnému je ukládán trest nejen za trestné činy, jimiž byl uznán vinným napadeným rozsudkem, ale mimo jiné i za sbíhající se trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák. [správně § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák.], současně konkretizuje, že tímto trestným činem byl obviněný pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 4 T 186/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 3 To 551/2005. Znamená to, že trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněný nebyl nově uznán vinným, ale že skutek takto právně kvalifikovaný, jímž byl pravomocně uznán vinným Městským soudem v Brně pod sp. zn. 4 T 186/2004, byl spáchán před vyhlášením odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, který zakládal podmínky pro uložení souhrnného trestu ve smyslu zásad § 35 odst. 2 tr. zák. (tj. rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 10. 2004, sp. zn. 2 T 169/2004), a že i za tento trestný čin jakož i další sbíhající se trestné činy byl ukládán nově souhrnný trest.

Obviněný dále namítl, že došlo k „rozšíření skutkových zjištění“, neboť byl uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci v bodech 5 - 7 napadeného rozsudku odvolacího soudu.

Srovnáním výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně pod body 6./, 7./. 8./ a výroků o vině v rozsudku odvolacího soudu pod body 5), 6), 7) je jasné, že skutková zjištění jsou naprosto shodná; rozdíl mezi nimi spočívá výlučně v právním posouzení skutků. Soudem prvního stupně totiž nebyly skutky pod body 6./, 7./ vedle trestných činů krádeže podle § 247 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. posouzeny též jako dílčí útoky trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák. Toliko jako dílčí útoky pokračování v trestném činu krádeže podle § 247 tr. zák. a trestném činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. byly kvalifikovány také rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 106/2004. Bylo již vyloženo, že při použití § 37a tr. zák. soud po zrušení výroku o vině pokračujícím trestným činem znovu rozhodne o vině pokračujícím trestným činem při vázanosti skutkovými zjištěními a též právním posouzením ve zrušeném rozsudku. Tato zásada je logicky modifikována u trestných činů, u nichž znakem skutkové podstaty je škoda na majetku, neboť platí, že v případě pokračování v trestném činu se škody sčítají, což může ovlivnit právní posouzení skutku ve smyslu použití kvalifikované skutkové podstaty. Přesto však podle přesvědčení dovolacího soudu předpokladem použití § 37a tr. zák. je, aby byl ve zrušeném rozsudku skutek jako odpovídající trestný čin posouzen alespoň v jeho základní skutkové podstatě. Odvolací soud proto nepostupoval zcela správně (třebaže bylo podáno odvolání v neprospěch obviněného), pakliže jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. kvalifikoval netoliko skutek pod bodem 7), ale též skutky pod body 5), 6), v nichž spatřoval dílčí útoky tohoto trestného činu.

V posuzované věci ale i kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným ve smyslu této jím vytýkané vady, je zcela zřejmé, že projednání dovolání v rozsahu a z důvodů v něm uvedených by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Ani při změně právního posouzení skutku spočívající v tom, že by jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. byl kvalifikován toliko skutek pod bodem 7) napadeného rozsudku, by s přihlédnutím k výši škody způsobené poškozením věci u skutků pod body 5), 6) nemohlo dojít k žádné relevantní změně hodnocení stupně nebezpečnosti činů obviněného pro společnost a dílčí změna právního posouzení skutků by nemohla zásadně ovlivnit ani závěry rozhodné pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Obviněnému byl uložen souhrnný (a společný) trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 4 T 186/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 3 To 551/2005, v části týkající se obviněného J. V. a z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 10 2004, sp. zn. 2 T 169/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Takto stanovený druh a výměra trestu zcela koresponduje s rozhodnými hledisky uvedenými v § 31 odst. 1 tr. zák., jak jsou rozvedeny především v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Současně je evidentní, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, nemá po právní stránce význam, který by bylo možné označit jako zásadní.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud tím, že sám ve věci nově rozhodl, neporušil právo obviněného na spravedlivý proces. Jak již bylo předesláno, odstranil toliko nedostatky v právním posouzení skutků obviněného, důsledně vycházeje ze skutkových zjištění obsažených v rozsudku soudu prvního stupně, a tedy za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. Takový postup odvolacího soudu je dokonce preferován, jak vyplývá z ustanovení § 259 odst. 1 tr. ř., poněvadž odvolací soud, je-li po zrušení rozsudku soudu prvního stupně nebo některé jeho části nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, může věc vrátit soudu prvního stupně, jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání, zejména jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování, o což v posuzované věci zjevně nešlo.

Obviněný konečně také namítl, že odvolací soud porušil i jeho právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť vycházel z důkazů, k nimž neměl možnost se v odvolacím řízení vyjádřit, v důsledku čehož nemohl být zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ani tuto výhradu nelze akceptovat.

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti ve veřejném zasedání odvolacího soudu je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před odvolacím soudem k napadenému rozsudku z hlediska vad vytýkaných v odvolání. Toto právo není porušeno konáním veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného, jestliže se obviněný, který byl řádně a včas vyrozuměn o veřejném zasedání, k tomuto veřejnému zasedání nedostavil bez řádné omluvy.

Postup odvolacího soudu, který se rozhodl provést veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného, nebyl nekorektní. O konání veřejného zasedání dne 16. 10. 2007 byl obviněný J. V. vyrozumíván vz. č. 7a tr. ř. Na adrese, kterou vyznačil jako místo svého bydliště a na které se též zdržoval (byl mu tam doručen opis rozsudku soudu prvního stupně dne 22. 8. 2007), nebyl zastižen. Zásilka byla dne 25. 9. 2007 uložena, obviněný si ji nevyzvedl (č. l. 401), a proto odvolací soud poslední den úložní lhůty považoval za den doručení. Okolnost, že o konání veřejného zasedání byl vyrozuměn včas, ostatně obviněný ani nezpochybnil. Pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného měl odvolací soud splněny zákonné podmínky a soudní řízení jako celek nepozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. Z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 402) se podává, že dokazování nebylo doplňováno, nebyly v něm prováděny žádné důkazy, a proto nemohlo být porušeno jeho právo vyjádřit se k prováděným důkazům.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. června 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 04. June 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-