JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 651/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedáním konaném dne 21. května 2008 o dovolání obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 13 To 408/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 148/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 22 T 148/2007, byl obviněný P.H. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného trestného činu dopustil tím, že dne 6. 7. 2007 kolem 18.00 hodin v P. na ulici K. před domem fyzicky napadl M. P., kterou udeřil rukou do hlavy, strhl ji na zem, kde do ní kopal, a následně s nožem v ruce jí vyhrožoval, že zabije ji a celou její rodinu, jestliže mu do následujícího dne neuhradí finanční částku ve výši 100.000,- Kč jako kompenzaci za událost, kdy byl obviněný pokousán psem poškozené, tímto svým jednáním způsobil poškozené drobné oděrky a podlitiny na zádech a na oku a tato zranění si vyžádala lékařské ošetření bez pracovní neschopnosti.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný P. H. odvoláním, které bylo zaměřeno proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 13 To 408/2007, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel měl za to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému zjištění, že měl poškozené vyhrožovat s nožem v ruce, což v řízení nebylo prokázáno, a obviněný tuto skutečnost od začátku popíral. Poukázal na výpověď poškozené, která nebyla schopna nůž řádně popsat, a z jejího popisu nebylo zřejmé, o jaký nůž se mělo jednat. Domníval se, že z popisu skutku nelze jednoznačně posoudit, zda se mohlo jednat o zbraň ve smyslu ustanovení § 235 odst. 2 písm. c) tr. zák. Jeho jednání nemělo být proto kvalifikováno jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., ale pouze jako mírněji trestný trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Odvolacímu soudu vytkl, že tuto vadu neodstranil a jeho dovolání zamítl. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám ve věci rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v zevrubném vyjádření k dovolání uvedl, že většina uplatněných námitek směřovala proti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž obviněný fakticky napadal soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění, kterými je dovolací soud vázán. Připomněl, že námitky proti skutkovým zjištěním nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Právní námitkou je pouze tvrzení obviněného, že jeho jednání nemělo být soudy posouzeno jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., protože (přesně citováno): „ ... z popisu skutkového stavu údajně nelze jednoznačně posoudit, zda se mohlo jednat o zbraň, kterou má na mysli ustanovení § 235 odst. 2 písm. c) tr. zák.“, a že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako vydírání podle základní skutkové podstaty. Podle státního zástupce skutková zjištění svědčí o tom, že obviněný měl nůž v ruce v situaci, kdy poškozená byla fyzicky napadána a byly proti ní pronášeny různé výhrůžky, ve snaze ji donutit, aby splnila to, co obviněný vyžadoval. Nůž tedy sloužil ke zdůraznění pohrůžky obviněného. Vzhledem k tomu, že nůž je svou povahou způsobilý učinit útok vůči tělu poškozeného důraznějším (§ 89 odst. 5 tr. zák.), byla splněna podmínka trestnosti jednání pachatele podle ustanovení § 89 odst. 5 tr. zák. „se zbraní“ a obviněný tak nepochybně naplnil skutkovou podstatu trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) dalším opravným prostředkem umožňujícím přezkoumání skutkového stavu v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání předepisující katalog dovolacích důvodů ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil také námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Pardubicích a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. V podstatě vytkl, že nebylo prokázáno, že při útoku vyhrožoval s nožem v ruce, soudy nesprávně hodnotily výpověď poškozené, která nebyla ani schopna popsat nůž, který měl při útoku použít.

Je evidentní, že v této části dovolacích námitek obviněný ve skutečnosti uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na základě své vlastní skutkové verze (při útoku nůž nepoužil) primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu vydírání v jeho kvalifikované skutkové podstatě nedopustil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).

Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby. Soud prvního stupně vyložil, proč stran užití nože vycházel z výpovědi poškozené, která opakovaně popsala, za jakých okolností byla obviněným fyzicky napadena a též v jakých souvislostech jí poškozený vyhrožoval s nožem v ruce. Jelikož neměl důvod této svědkyni nevěřit, vzal její výpověď za podklad svých úvah v procesu hodnocení důkazů. Jeho závěry nezpochybnil ani odvolací soud. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která nelze než akceptovat; evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení soudy zjištěného skutku jako trestného činu vydíraní podle 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda obviněný popsaným skutkem naplnil zákonný znak uvedený v ustanovení § 235 odst. 2 písm. c) tr. zák.

Trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, a takový čin spáchá se zbraní.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný jiného násilím a pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, a takový čin spáchal se zbraní. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů přesvědčivě obsahují konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují všechny zákonné znaky trestného činu vydírání v jeho kvalifikované skutkové podstatě. Těžištěm skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně, je jednání obviněného spočívající v tom, že napadl M. P., kterou udeřil rukou do hlavy, strhl ji na zem, kde do ní kopal, a následně s nožem v ruce jí vyhrožoval, že zabije ji a celou její rodinu, jestliže mu do následujícího dne neuhradí finanční částku ve výši 100.000,- Kč jako kompenzaci za událost, kdy byl obviněný pokousán psem poškozené.

Obviněný nezpochybnil, že poškozenou násilím a pohrůžkou násilí nutil, aby něco konala (tj. aby mu do druhého dne uhradila finanční částku 100.000,- Kč jako kompenzaci za pokousání jejím psem), tvrdil však, že popsaný skutkový stav neumožňuje jednoznačně posoudit, zda nůž, jímž bylo vyhrožováno, má povahu „zbraně“.

Podle ustanovení § 89 odst. 5 tr. zák. trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachatel užije zbraň k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Za zbraň se v daných souvislostech považuje nejen zbraň v technickém smyslu slova (např. střelná zbraň, sečná zbraň jako šavle, bodná zbraň jako kord apod.), ale jakýkoliv předmět způsobilý přivodit zranění. V konkrétním případě to může být i malý kámen, železná tyč, vidle, klacek, elektrický proud i motorové vozidlo či jízdní kolo, pokud jím pachatel najíždí na jinou osobu. Užitím zbraně k útoku nebo k překonání či zamezení odporu je nejen užití zbraně k fyzickému násilí (např. bodnutí, vystřelení proti tělu poškozeného), ale i její užití k působení na psychiku poškozeného, tedy k hrozbě (např. nápřah tyčí apod.).

Trestný čin vydírání je tak podle praxe soudů spáchán se zbraní ve smyslu § 235 odst. 2 písm. c) tr. zák. nejen tehdy, užije-li pachatel zbraň k přímému fyzickému násilí vůči osobě, aby dosáhl svého cíle, ale i tehdy, jestliže užije zbraň k zastrašování pohrůžkou, že užije zbraň k fyzickému útoku vůči poškozenému, nesplní-li to, k čemu ho nutí (srov. rozhodnutí č. 25/1983-II. Sb. rozh. tr.).

Soudy obou stupňů, opíraje se o výpověď poškozené M. P., vycházely ze zjištění, že obviněný při fyzickém napadání poškozené této říkal, že pokud nedostane do následujícího dne 100.000,- Kč, zabije ji a celou rodinu, přičemž při této vyhrůžce vytáhl nůž, který držel poškozené u obličeje s tím, zda tomu rozumí. Je zjevné, že nůž v těchto souvislostech jednoznačně sloužil ke zdůraznění pohrůžky obviněného a k zastrašení poškozené.

Protože nůž je svou povahou způsobilý učinit útok vůči tělu poškozeného důraznějším, je pokládán za předmět, který může vyvolat i velmi závažný následek, je zcela na místě považovat jej za zbraň ve smyslu § 89 odst. 5 tr. zák. Soudy proto nepochybily, pokud jednání obviněného kvalifikovaly jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák.

Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. května 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 21. May 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin