JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 647/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2008 o dovolání obviněné J. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 7 To 131/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 64/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2007, sp. zn. 1 T 64/2006, byla obviněná J. P. pod bodem I. uznána vinnou, že:

„dne 11. 9. 2004 kolem 01:00 hod. ve V., v domě majitele J. N., v úmyslu usmrtit, po předchozím slovním a fyzickém konfliktu, omotala opilé poškozené E. S., dvakrát kolem krku elektrickou šňůru od lampičky, silně ji zatáhla a škrtila poškozenou velkou silou, dokud nepřestala jevit známky života, čímž jí způsobila smrt udušením z uškrcení“.

Takto zjištěné jednání obviněné soud právně kvalifikoval jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. a uložil jí podle § 219 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvanáct a půl roků, pro jehož výkon ji podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Výrokem pod bodem II. současně obviněnou podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. pro usmrcení dvou osob, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchala.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 7 To 131/2007, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněná s takovým rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasila a prostřednictvím svého obhájce JUDr. Z. V. podala proti němu dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Vyjádřila přesvědčení, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícímu byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatelka úvodem svého mimořádného opravného prostředku shrnula dosavadní průběh trestního řízení a připomněla, že byla nejprve rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 1 T 46/2005, zproštěna obžaloby pro trestný čin vraždy, jehož se měla dopustit usmrcením E. S. Z podnětu odvolání krajského státního zástupce byla věc usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 7 To 148/2005, po zrušení rozsudku vrácena zpět soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V následném hlavním líčení Krajský soud v Praze ve spojení s Vrchním soudem v Praze rozhodl tak, jak je uvedeno shora.

Obviněná v této souvislosti citovala část odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 6. 12. 2005, že reálnost výpovědi (obviněné) ze dne 3. 11. 2004 není udržitelná, když její tvrzení neodpovídají objektivně zjištěné realitě, dalším důkazům, ani logice věci. Právě rozhodující skutečnosti uváděné obviněnou, jež jsou v rozporu se zjištěnou realitou, mohly mít podle odvolacího soudu svůj původ ve vědomém zakrývání rozhodných skutečností a vzbuzují podezření, že usmrtila také poškozeného J. N. Z toho dovozovala, že jestliže jí nebylo prokázáno usmrcení J. N., pak její výpověď ze dne 3. 11. 2004 nelze považovat za reálné vylíčení situace. Opírala se přitom o tvrzení znalce PhDr. K. N., že uvedená výpověď je stejně věrohodná jako její výpověď ze dne 19. 7. 2005. V této další výpovědi však uvedla, že E. S. neusmrtila.

Zásadní pochybení obviněná spatřovala v tom, že ačkoliv soudy obou stupňů měly k dispozici odborné vyjádření Kriminalistického ústavu Praha ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 3381/CB – 2004, z něhož zjistily, že stopy DNA nalezené v objektu J. N. (na nedopalcích cigaret a ve vzorku zaschlé krve E. S.) patřily neznámému muži, tuto skutečnost nesprávně právně posoudily. Přitom je evidentní, že se vraždy dopustil neznámý muž; jeho přítomnost ve společnosti E. S. byla totiž prokázána také výpovědí svědka L.

V závěru svého podání obviněná navrhla (aniž citovala konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud jejímu dovolání vyhověl a zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, a přikázal věc soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl v něm, že dovolání bylo sice učiněno s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ve skutečnosti však obviněná namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná spatřovala toliko ve skutečnosti, že její odvolání bylo soudem druhého stupně podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Státní zástupce zároveň připomenul, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je Nejvyšší soud vázán, neboť dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přezkoumáním věci ve shora naznačeném směru však žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry zjištěny nebyly. Dále státní zástupce uvedl, že většinu námitek obviněná uplatnila již v řízení před odvolacím soudem, přičemž způsobu, jakým se tento soud s jednotlivými výhradami vypořádal, nelze ničeho vytknout.

Protože námitky obviněné ve vztahu k předchozímu řízení žádnému z dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. neodpovídají, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut rozsudek, jímž byla dovolatelka uznána vinnou a byl jí uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst.

1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Jestliže obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je třeba uvést, že na jeho základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z předchozího textu je zřejmé, že tento dovolací důvod obviněná uplatnila v jeho druhé alternativě, neboť tvrdila, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato alternativa by v dané věci mohla být naplněna pouze ze předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami v citovaném důvodu dovolání předpokládanými.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Námitky obviněné, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřela, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž napadají především způsob hodnocení některých z provedených důkazů (srov. shora) soudy obou stupňů. Obviněná se snažila uplatnit vlastní náhled na provedené důkazy, zejména prosadit verzi, že na usmrcení poškozené E. S. se podílel neznámý muž, jehož pachové stopy byly nalezeny v domě J. N., a právě z údajně chybného způsobu hodnocení důkazů ze strany soudů dovozovala nesprávně zjištěný skutkový stav věci. Obviněná se tak snažila prosadit vlastní skutkovou verzi a právě v závislosti na ní zpochybňovala závěr soudů o správnosti právní kvalifikace trestného činu a konstruovala i vlastní právní závěry o své vině, resp. nevině.

Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněná ve svém dovolání formálně deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnila toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhala odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozovala údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byla uznána vinnou.

Lze tak shrnout, že obviněnou vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatelka neuplatnila takové konkrétní námitky, které by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Z těchto důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 28. May 2008