JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 619/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2008 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 7 To 4/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 2 T 265/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 2 T 265/2007, byl obviněný M. K. uznán vinným, že:

„dne 26. 10. 2007 v době od 09:40 hod. do 09:45 hod. v M., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 105 L, ačkoliv není držitelem žádné skupiny řidičských oprávnění a rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 5 T 173/2005, jenž nabyl právní moci dnem 1. 11. 2005, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let a 6 měsíců, tj. od 1. 11. 2005 do 1. 5. 2008, přičemž na silnici vedoucí do F. n. O. byl kontrolován hlídkou Policie ČR“.

Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a uložil mu podle § 180d tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a dále za použití § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu současně uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání v neprospěch obviněného okresní státní zástupce. Krajský soud v Ostravě o něm rozhodl rozsudkem ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 7 To 4/2008, tak, že z jeho podnětu podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil celý výrok o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému uložil podle § 180d tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků. Dále vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Obviněný s rozhodnutím soudu druhého stupně nesouhlasil a podal proti němu prostřednictvím své obhájkyně JUDr. I. Š. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Svými argumenty obviněný směřoval výhradně do výroku o uloženém nepodmíněném trestu odnětí svobody, který považoval za nepřiměřeně přísný. Odvolacímu soudu v této souvislosti vytýkal, že dostatečně nevyhodnotil jeho kajícné a úplné doznání a náležitě nepřihlédl ani ke skutečnosti, že v době rozhodování soudu prvního stupně pracoval u obchodní společnosti L. – K. a. s. Jestliže s touto společností uzavřel pracovní poměr na dobu určitou do 30. 4. 2008, prokázal úmysl zcela ukončit svou kriminální minulost a žít řádný život. Pochybení odvolacího soudu obviněný shledával rovněž v tom, že nepřihlédl k jeho nízkému věku a celkovému kajícnému postoji ohledně jeho dosavadního způsobu života. Rozhodnutím soudu mu prý byla odňata možnost prokázat, že se poučil ze své trestní minulosti.

V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co stručně shrnul dosavadní průběh řízení, uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat nesprávnost některých hmotně právních posouzení souvisejících s rozhodováním o trestu, např. nesprávnost aplikace ustanovení § 35 odst. 2 a § 37a tr. zák. o ukládání souhrnného, resp. společného trestu, nelze však s odkazem na tento dovolací důvod vznášet námitky proti druhu a výměře trestu z důvodů jeho nepřiměřené mírnosti nebo naopak přísnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení hledisek uvedených v ustanovení § 31 až § 34 tr. zák. Námitky proti druhu a výměře trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze totiž vznášet toliko v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ovšem pouze v případě, že byl uložen trest nepřípustný nebo že byl uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Samotnou nepřiměřenou přísnost nebo naopak mírnost trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby, nelze namítat v rámci žádného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b tr. ř.

Státní zástupce dále uvedl, že dovolací námitky obviněného je třeba považovat za výhrady, které deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného, nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně směřují proti druhu a výměře uloženého trestu. Za nesprávné právní posouzení je obviněným považováno neadekvátní zhodnocení polehčujících okolností ve smyslu § 33 tr. zák. a jiných hledisek podle § 31 až 34 tr. zák. odvolacím soudem. Jak správně uvedl již státní zástupce, námitky proti druhu a výměře trestu lze vznášet toliko v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ovšem pouze v případě, že byl uložen trest nepřípustný nebo že byl uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Samotnou nepřiměřenou přísnost nebo naopak mírnost trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby, však nelze namítat v rámci žádného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b tr. ř.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 21. May 2008