JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 61/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2008 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze soudu pro mládež ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 13 Tmo 31/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ soudu pro mládež pod sp. zn. 2 Tm 14/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á .

Odůvodnění:

Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ soudu pro mládež ze dne 19. 1. 2007, sp. zn. 2 Tm 14/2006 uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil společně se spoluobviněnými J. S. a mladistvým T. K. Za tento trestný čin byl obviněný J. S. podle § 234 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. S. odvolání, které bylo Krajským soudem v Praze soudem pro mládež usnesením ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 13 Tmo 31/2007 podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný J. S. proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze soudu pro mládež a na něj navazujícímu rozsudku Okresního soudu Praha – západ soudu pro mládež podal prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu uvedl, že je přesvědčen, že závěr odvolacího soudu tak, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn soudem prvního stupně, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným. Tuto námitku dovolatel opřel o tvrzení, že ze skutkových zjištění provedených soudem prvního stupně a zejména z výpovědi svědkyně M. P. vyplývá, že dovolatel byl dne 17. 11. 2005 mezi 3. – 4. hodinou ranní v jejím bytě v P. – V., Ř. Nemohl se tudíž v téže době nacházet v katastru obce J., okres P., kde spoluobvinění spáchali uvedené trestné jednání, a tedy ani namířit na pracovníka provozovny T. R. plynovou pistoli s výzvou k vydání peněz, jak je mu kladeno za vinu. Nemůže být proto ani viněn ze spáchání trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Dovolatel též vyjádřil přesvědčení, že měl být obžaloby zproštěn a v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze soudu pro mládež ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 13 Tmo 31/2007, zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání, poté co bylo doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně, se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil u něj činný státní zástupce, který konstatoval, že dovolání obviněného je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti hodnocení výpovědi svědkyně M. P. Obviněný podle státního zástupce napadá soudem učiněná skutková zjištění, jejichž nesprávnost nemůže být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.

Obviněný tato pravidla v rámci svého dovolání nerespektoval, protože brojil proti způsobu, jakým soud prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, hodnotil ve věci provedené důkazy. Obviněný označil za pochybení soudů obou stupňů to, že nevzaly v úvahu výpověď svědkyně M. P., a nevycházely z jejího tvrzení, že se v době činu nacházel na jiném místě, a že proto čin nemohl spáchat. Tím obviněný o průběhu skutkového děje nabídl podobu líčeného děje zcela odlišnou od toho, jak byl na podkladě provedeného dokazování skutkový stav, jímž je Nejvyšší soud vázán, zjištěn a v napadených rozhodnutích soudy popsán.

Nejvyšší soud s ohledem na argumenty, které obviněný v dovolání rozvedl, shledal, že dovolání bylo zaměřeno výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se obviněný neztotožnil a předložil svou vlastní, se skutkovými zjištěními zcela nekorespondující verzi. Obviněný, i když v úvodu svého dovolání jen obecně poukázal na to, že došlo k pochybení v právním posouzení věci, v jeho dalším obsahu na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen formálně poukázal. Dovolatel tak nevznesl žádnou výhradu mající právní povahu v jejím materiálním obsahu, protože námitku, že se trestného činu kladeného mu za vinu nedopustil, odůvodnil úvahami založenými na polemice se skutkovými zjištěními soudu.

S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.

Vzhledem k tomu, že obviněný dovolání opřel o argumenty a výhrady, které na označený důvod nedopadají, Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. Dovolání obviněného J. S. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 23. January 2008