JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 591/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2008 o dovolání obviněného K. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 5 To 605/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 80/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 2 T 80/2007, byl obviněný K. M. uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle § 201 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání čtyř let.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů dopustil tím, že dne 11. 11. 2006 v 8.50 hodin řídil v silně podnapilém stavu na místní komunikaci v M., okr. B., osobní motorové vozidlo značky Renault Trafic D, červené barvy, majitelky S. M., ve směru od fotbalového hřiště do centra obce, kde u domu vjel s vozidlem do protisměru vpravo na travnatou plochu, levým předním kolem narazil do kameninového schodu u uvedeného domu, čímž způsobil majitelce J. T. škodu ve výši 1.264,- Kč a poškozením vozidla způsobil S. M. škodu ve výši 3.500,- Kč, a poté odjel k místnímu fotbalovému hřišti, kde vozidlo odstavil, při následné kontrole policejní hlídkou Policie ČR, S. d. n. B., bylo zjištěno, že se nachází v silně podnapilém stavu, neboť nebyl schopen stát v klidu na jednom místě, jeho chůze byla potácivá, řeč nesrozumitelná, z jeho dechu byl cítit alkohol, kteréžto skutečnosti byly potvrzeny nejenom členy hlídky Policie ČR, S. d. n., ale také J. T., J. T., R. T. a J. T., obviněný však dechovou zkoušku odmítl, stejně se odmítl podrobit vyšetření spojenému s odběrem krve, popř. tělesných tekutin, a to opakovaně, přičemž dále bylo zjištěno, že vozidlo řídil přesto, že není držitelem žádného řidičského oprávnění podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v platném znění a držitelem řidičského oprávnění pro skupinu „B“ ani nikdy nebyl, a dále přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 1. 2004, sp. zn. 2 T 164/2003, který nabyl právní moci dne 6. 4. 2004, mu byl mj. uložen zákaz řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání pěti let, v jehož výkonu se nacházel.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského osudu v Brně ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 5 To 605/2007, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti označenému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí nebo byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vytkl, že soud prvního stupně při úvahách o druhu a výměře trestu nepřihlédl ke všem rozhodujícím skutečnostem, zvláště pak k okolnostem polehčujícím, a tak posoudil věc v rozporu s ustanovením § 33 tr. zák. Mezi okolnosti polehčující, jež měly být vzaty v potaz, obviněný řadil zejména jeho úspěšnou poctivou předchozí samostatně výdělečnou činnost, uhrazenou škodu, jejíž bagatelní výše zdaleka neodpovídá uloženému trestu, započaté protialkoholní léčení, jakož i jeho tvrzení, že neměl v krvi 1 promile alkoholu. Poukazoval na to, že soud prvního stupně neprovedl úplné dokazování ke zjištění hladiny alkoholu v jeho krvi. Protože on sám si nebyl vědom požití jakéhokoliv množství alkoholu, měl být vypracován znalecký posudek. Ač tak soud neučinil, konstatoval naplnění znaků trestného činu podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., přičemž se jedná o trestný čin nejzávažnější z těch, jimiž byl uznán vinným. Obviněný vyslovil přesvědčení, že ukládané tresty by měly být chápány jako prostředek prevence, jehož prvořadným úkolem je výchova jedinců k tomu, aby nepáchali trestné činy, a ochrana společnosti před trestnými činy. Měl za to, že v jeho případě je výchovný účel trestu v rozporu s uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to s ohledem na polehčující okolnosti uváděné v odvolání, jež odvolací soud v rozporu s ustanovením § 33 tr. zák. naprosto pominul.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody tak, aby mu nebyl nepodmíněný trest odnětí svobody uložen a byl tak splněn výchovný účel trestního řízení.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jím uváděný důvod pro podání dovolání nekoresponduje s odůvodněním podání, které uplatnil jako mimořádný opravný prostředek, neboť obviněnému byl uložen trest v zákonné sazbě ustanovení § 201 odst. 2 tr. zák., a to za trestné činy, kterými byl uznán vinným, celkem tedy za tři trestné činy, mezi jinými právě i trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Nelze proto dovodit žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ a na niž obviněný rovněž odkázal, evidentně nevztahuje.

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z textu dovolání obviněného je zjevné, že jeho těžiště spočívá ve výtce, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, je trestem nepřiměřeným, neodpovídajícím požadavkům na splnění především výchovného účelu trestu, vybočujícím ze zásad pro ukládání trestů uvedených v § 31 a násl. tr. zák., poněvadž byly pominuty polehčující okolnosti, na něž upozorňoval i v odvolání. Obviněný též vytkl, že dokazování zůstalo neúplné, nebyl-li opatřen znalecký posudek ke zjištění alkoholu v jeho krvi, když on sám si požití alkoholu není vědom.

Námitky obviněného pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku (obviněný nevytkl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin) a nelze je chápat ani jako námitku vady považované za jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. O to se však v posuzovaném případě nejednalo.

Výhrady obviněného směřující proti úplnosti dokazování stojí, jak již bylo řečeno, mimo rámec důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde-li o otázku ovlivnění obviněného požitým alkoholem a jeho způsobilost k řízení motorových vozidel, je však spolehlivě doložena výpověďmi svědků – členů hlídky Policie ČR, s. d. n., ale také dalších osob přítomných na místě činu (J. T. st. i ml., R. T., J. T.), kteří přesvědčivě popsali zápach alkoholu, nekoordinované pohyby i nesrozumitelnou řeč jako zjevné příznaky ovlivnění obviněného požitým alkoholem.

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze podle judikatury Nejvyššího soudu v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítal, když uvedl, že soudy při ukládání trestu nepřihlédly k polehčujícím okolnostem, zejména k tomu, že započal s protialkoholní léčbou, nahradil škodu, provozoval úspěšnou poctivou samostatně výdělečnou činnost a že podle jeho tvrzení neměl v krvi jedno promile alkoholu.

Pro úplnost a nad rámec řečeného Nejvyšší soud dodává, že pachateli trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu se podle zásad o ukládání úhrnného trestu podle § 35 odst. 1 tr. zák. uloží úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. Tím je v daném případě ustanovení § 201 odst. 2 tr. zák., podle něhož lze pachateli uložit trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákaz činnosti. Trest, který byl obviněnému uložen, není proto ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Namítal-li obviněný, že při ukládání trestu nebyl v potřebné míře sledován především jeho výchovný účel, nelze nepoznamenat, že obviněný byl v minulosti (od roku 1995) opakovaně odsouzen a dokonce i potrestán pro různorodou trestnou činnost. V posledních deseti letech před spácháním skutku se tak stalo v šesti případech, z čehož se ve čtyřech případech jednalo o trestnou činnost majetkové povahy. V roce 2004 byl ale obviněný odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 164/2003 za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací a k trestu zákazu činnosti. V témže roce byl Okresním soudem v Mělníku pod sp. zn. 1 T 147/2004 odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu, jež uplynula 12. 10. 2006 (tj. jeden měsíc před spácháním další trestné činnosti), a též k trestu zákazu činnosti. Za těchto okolností nelze přeceňovat význam výchovného účelu trestu u obviněného, poněvadž je zjevné, že tresty převážně výchovného charakteru se minuly svým účinkem a obviněného od páchání další trestné činnosti, a to dokonce téže povahy, neodradily. Úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, tedy uložený výrazně v dolní polovině zákonné trestní sazby, o který v daných souvislostech jde, je proto trestem, který ani co do svého druhu ani co do výměry nekoliduje s účelem trestu a zásadami pro jeho ukládání, jak jsou vymezeny v ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák.

Protože ani jeden z deklarovaných dovolacích důvodů nebyl opřen o relevantní námitky a dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí, kterou učinil v závěru dovolání, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu. Samosoudkyně soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. května 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 14. May 2008