JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 581/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. května 2006 o dovolání obviněného V. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 8 To 494/2005, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 120/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. 2 T 120/2005, byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na pět let, a podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl uložen trest vyhoštění na pět let.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu dopustil tím, že

1. dne 22. 4. 2005 v době kolem 10:00 hod. společně s dosud neztotožněnou spolupachatelkou v P., v ulici J., požádal poškozenou J. K. o zapůjčení hotovosti na údajnou opravu kamionu, odvezl ji do místa jejího trvalého bydliště v P., kde od ní vylákal částku ve výši 14.000,- Kč s tím, že jí v kasičce předal údajnou zálohu ve výši 2.000,- USD a dvoje hodinky, kterou si však v nestřeženém okamžiku vzal zpět, přičemž ji odvezl do budovy Č. s. P., V. n., kde od ní vylákal částku 31.000,- Kč, kterou poškozená vyzvedla, přičemž měl od počátku v úmyslu peníze nevrátit, čímž poškozené J. K. způsobil škodu ve výši 45.000,- Kč,

2. dne 23. 4. 2005 kolem 10:00 hod. společně s dosud neztotožněnou spolupachatelkou v P., v ulici D., kontaktoval poškozenou M. H. s tím, že potřebuje vysvětlit cestu do nemocnice, neboť tam má řidiče kamionu, který měl nehodu, a pod touto záminkou vylákal na poškozené M. H. částku ve výši 80.000,- Kč, kterou poškozená vybrala ze svého účtu v P. s., přičemž jí do zástavy dal kufřík s údajnými cennostmi, aby tak u poškozené vzbudil důvěru, přičemž od počátku měl v úmyslu peníze nevrátit, čímž poškozené M. H. způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč,

3. dne 12. 5. 2005 kolem 10:00 hod. společně s dosud neztotožněnou spolupachatelkou v P., v ulici U l., kontaktoval poškozeného M. V. s tím, že jeho kamion měl nehodu a řidič leží se zraněními ve V. n., a že potřebuje půjčit na odtah kamionu finanční hotovost ve výši 20.000,- Kč, přičemž poškozeného odvezl do místa bydliště v P., kde mu jako garanci odevzdal kufřík s částkou 2.000, - USD, přičemž peníze v nestřeženém okamžiku z kufříku vzal, a na poškozeném vylákal celkovou částku 380.000,- Kč v úmyslu poškozenému M. V. peníze nevrátit, čímž poškozenému M. V. způsobil škodu ve výši 380.000,- Kč,

4. dne 14. 7. 2005 kolem 9:30 hod. společně s dosud neztotožněnou spolupachatelkou v P., v ulici B. před domem č. .., kontaktoval poškozenou K. K. s tím, že potřebuje poradit cestu do nemocnice, poté ji požádal, zda by si u ní nemohl uschovat kufřík s cennostmi, a poté ji požádal o zapůjčení částky 10.000, Kč s tím, že nemá české peníze, a když mu poškozené sdělila, že peníze doma nemá, požadoval, aby ho odvezla do banky a zde si hotovost vybrala v úmyslu vylákat finanční hotovost a potom ji nevrátit, přičemž od poškozené K. K. vylákal alespoň částku 4.000,- Kč, které mu v místě bydliště předala, a poté když od poškozené vyžadoval dalších 10.000,- Kč s tím, že ji odveze do banky, byl vyrušen sousedem poškozené R. D., takže byl v místě bydliště poškozené zadržen, čímž poškozené K. K. způsobil škodu ve výši 4.000,- Kč.

K odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, jež směřovalo výlučně proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 8 To 494/2005, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen pouze ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, poněvadž mu byl uložen trest vybočující ze zásad pro ukládání trestů podle § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud podle něj nepřihlédl pečlivě ke všem polehčujícím okolnostem majícím význam pro úvahy o nebezpečnosti činu pro společnost a v návaznosti na to i o výměře trestu, když nevzal v úvahu, že před spácháním trestného činu vedl řádný život [§ 33 písm. g) tr. ř.], že poškozeným dobrovolně a ještě před odsouzením uhradil škodu, kterou jim svou trestnou činností způsobil [§ 33 písm. h) tr. ř.], což bylo možné považovat za projev upřímné lítosti ve smyslu § 33 písm. ch) tr. ř. Upozornil na to, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně v sobě neobsahují okolnosti, ze kterých by bylo patrno, že trestná činnost byla spáchána organizovanou skupinou, což mu bylo odvolacím soudem nesprávně přičítáno jako přitěžující okolnost. Vytkl, že závěr o vyšším stupni nebezpečnosti činu pro společnost byl nepřípustně budován též na úvahách o tom, že je pachatelem další trestné činnosti stejného druhu, aniž by byl soudem uznán vinným.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu, event. Obvodnímu soudu pro Prahu 6, přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněnému byl uložen trest za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trest byl ukládán v trestní sazbě § 250 odst. 3 tr. zák., jak to vyžaduje zákon. Protože výrok o trestu nebylo možno napadnout z hledisek vymezených v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., považovala dovolání obviněného za podané z jiného důvodu, než je vyjmenován v § 265b tr. ř., a navrhla, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z textu dovolání obviněného je zjevné, že jeho těžiště spočívá ve výtce, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, je trestem nepřiměřeným, vybočujícím ze zásad pro ukládání trestů uvedených v § 31 a násl. tr. zák., neboť nebylo přihlédnuto k okolnostem, které svou povahou snižují společenskou nebezpečnost jeho jednání, tj. že dosud vedl řádný život, zcela nahradil způsobenou škodu, a naopak byly nepřiměřeně akcentovány okolnosti přitěžující.

Námitky obviněného pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze, neboť nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku. Obviněný nevytkl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, a ostatně tak učinit ani nemohl, neboť odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně sám nepodal, odvolání státního zástupce směřovalo výlučně proti výroku o trestu a pouze v tomto rozsahu byl rozsudek soudu prvního stupně též odvolacím soudem přezkoumán. Vytýkané vady ale nelze chápat ani jako námitku vady považované za jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. O to se však v posuzovaném případě nejednalo.

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítal, když uvedl, že mu byl uložen trest v rozporu se zásadami pro ukládání trestů uvedených v § 31 a násl. tr. zák.

Odlišné hodnocení polehčujících okolností a způsobu života obviněného před spácháním trestného činu je třeba považovat za pouhou polemiku se závěry odvolacího soudu, na jejímž základě obviněný vyvozoval menší společenskou nebezpečnost svého jednání, než jak ji hodnotil odvolací soud, a domáhal se uložení mírnějšího trestu. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu však plyne, že ten při stanovení konkrétního stupně nebezpečnosti činu obviněného pro společnost vycházel důsledně z kritérií vymezených § 3 odst. 4 tr. zák. a závěry, k nimž dospěl, též náležitě zdůvodnil. Je pravdou, že obviněný nebyl uznán vinným trestným činem podvodu, který by spáchal jako člen organizované skupiny, na druhé straně ale konkrétní poznatky o způsobu páchání činů jasně svědčí ve prospěch závěru, že šlo o trestnou činnost promyšlenou, plánovanou, charakterizovanou rozdělením úloh a tedy i organizovanou. Obviněný k posílení důvěryhodnosti hovořil německy, vystupoval jako sociálně i ekonomicky zdatný partner, měl u sebe ženu s dítětem; odvolací soud přiléhavě upozornil, že při páchání trestné činnosti se obviněný orientoval na starší osoby, zneužil jejich důvěřivosti i snahy pomoci jinému v tísni. Že tyto skutečnosti odvolací soud hodnotil jako významnější než polehčující okolnosti spočívající v náhradě způsobené škody (kterou zaplatili příbuzní obviněného) a lítosti obviněného, kterou nepokládal za upřímnou, srozumitelně vysvětlil. Důvodná není ani výtka obviněného, že v rozporu se zásadou presumpce neviny odvolací soud vybudoval závěr o vyšším stupni nebezpečnosti jeho činu pro společnost na úvaze, že je pachatelem další trestné činnosti stejného druhu. Odvolací soud v návaznosti na projev „upřímné lítosti“ pouze konstatoval, že proti obviněnému je vedeno další trestní stíhání, které nasvědčuje, že se dopustil dalších útoků téhož trestného činu, nikoliv že je jejich pachatelem (strana 5 napadeného rozsudku).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pachatele trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. lze podle § 250 odst. 3 tr. zák. potrestat odnětím svobody na dvě léta až osm let. Trest, který byl obviněnému uložen, není proto ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Splnění zákonných podmínek pro uložení trestu vyhoštění ve smyslu § 57 tr. zák. obviněný nezpochybnil.

Námitky směřující výlučně proti přiměřenosti trestu, jak již bylo řečeno, nelze relevantně uplatnit nejen prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř., ale ani s ohledem na další důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. května 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 24. May 2006