JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 568/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2008 dovolání obviněného J. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 9 To 272/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 149/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 9 To 272/2007, z r u š u j e .

Podle 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 2 T 149/2006, uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 241 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 9 To 272/2007, byl podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen a za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 241 odst. 1 tr. zák. a ve shodě se soudem prvního stupně odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný pokusu trestného činu znásilnění dopustil tím, že dne 14. 7. 2006 kolem 22.00 hodin v prostoru čekárny ČD na ulici Ř. v T., v silně podnapilém stavu s úmyslem vykonání soulože na poškozené R. N. tuto násilím a pod pohrůžkou fyzického násilí nutil k souloži nejprve v prostoru čekárny a poté před čekárnou tím způsobem, že ji chytal a držel za vlasy, opakovaně ji udeřil, pokoušel se ji obnažovat, odhodil ji na zem a strkal jí prsty do pochvy a opakovaně ji přitom slovně nutil k tomu, aby svlékla, přičemž ji osahával na těle, celou dobu jí vyhrožoval škrcením, požadoval, aby se svlékla, nebo jí to „udělá tak, že ji to bude strašně bolet“ a v dalším jednání mu zabránili náhodní chodci, kteří obviněného zadrželi, kdy při napadení utrpěla poškozená R. N. psychický šok a drobná povrchová poranění nohou, předloktí pravé ruky a drobné poškození a ušpinění oděvu.

Pro úplnost je třeba dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, kterým v projednávané věci Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání obviněného J. D. V prvním případě usnesením ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 9 To 576/2006, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 2 T 149/2006.

Z podnětu dovolání obviněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 8 Tdo 407/2007, rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 9 To 576/2006, zrušuje. Podle 265k odst. 2 tr. ř. byla současně zrušena také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V řízení po přikázání věci dovolacím soudem bylo o vině a trestu obviněného rozhodnuto již rekapitulovaným způsobem.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 9 To 272/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě znovu dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. a namítl, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, a že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný vytkl, že soud nesprávně hodnotil zjištěný skutkový stav, kvalifikoval-li násilné jednání obviněného vůči poškozené, mající sexuální podtext, jako pokus trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1, § 241 odst. 1 tr. zák. a nikoliv jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud doplnil podle pokynů dovolacího soudu dokazování o výslech obviněného, ale z toho nevyplynulo nic v tom smyslu, že by byl veden úmyslem k vykonání soulože. Taková okolnost nevyplynula ani z přečteného protokolu o výslechu poškozené, neboť ta jasně uvedla, že se obviněný nesnažil obnažovat. I kdyby tedy obviněný úmysl vykonat soulož s poškozenou měl, nebylo by možné kvalifikovat jeho čin jako pokus trestného činu znásilnění, ale jen jako přípravu tohoto trestného činu.

Dovolatel také namítl, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. Argumentoval tím, že ve veřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2007 byl senát složen ze soudců JUDr. M. V., M. D. a JUDr. A. F., zatímco ve veřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2007 byl senát složen ze soudců JUDr. M. V., M. D. a JUDr. H. K. Protože se dokazování doplňovalo, bylo třeba, aby všichni rozhodující soudci byli takovému doplnění přítomni. Soudkyně JUDr. H. K. však nebyla přítomna výslechu obviněného, který je pro rozhodnutí o vině naprosto klíčový.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a současně aby zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující. Alternativně pak navrhl, aby Krajskému soudu v Brně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout se závazným právním názorem, aby skutek byl posouzen jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., popř. aby dovolací soud sám ve věci rozhodl a uložil mu mírnější trest.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného konstatovala, že stran důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze názoru obviněného přisvědčit a skutek byl právně kvalifikován správně. Na druhé straně ale shledala důvodnými jeho námitky ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Upozornila, že změnilo-li se při odročení veřejného zasedání složení senátu, je nutné provést je znovu, nestačí pouze konstatovat obsah protokolu o předchozím veřejném zasedání, ale musí být znovu vyslechnut obviněný a svědci, které soud vyslechl před odročením veřejného zasedání. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a současně aby byla zrušena i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby věc byla přikázána odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozsudku, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, a shledal, že dovolání je v části opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. důvodné.

Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.

Obviněný na tento důvod dovolání odkázal s argumentem, že ve veřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2007 a 20. 12. 2007 byl senát složen odlišně; protože se dokazování doplňovalo, bylo třeba, aby všichni rozhodující soudci byli takovému doplnění přítomni.

Pojem „soud, který nebyl náležitě obsazen“, nelze podle praxe soudů redukovat jen na ty zjevné případy, kdy rozhodoval samosoudce namísto senátu, kdy byl senát nesprávně obsazen v tom smyslu, že byl složen z předsedy senátu a přísedících, ač měl rozhodovat senát složený ze soudců (či opačně), pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle § 197 tr. ř., apod. Praxe soudů připustila, že pod tento důvod dovolání nutno podřadit i případy, které nekorespondují požadavku, aby všichni soudci, kteří věc projednávají a rozhodují, odpovídali těm kritériím, jejichž podstatou a smyslem je zaručit zásadu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (k tomu př. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 293/98, III. ÚS 200/98, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 592/2004, 1292/2007 aj.).

S ohledem na povahu a důsledky vad, jež lze podle praxe soudů podřadit pod důvod dovolání obsažený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., nelze bez dalšího odmítnout názor obviněného, že jím vytýkaný nedostatek lze pod stejný důvod dovolání zahrnout rovněž. Není pochyb o tom, že se zřetelem ke konkrétním okolnostem může jít o procesní vadu, kterou nutno vnímat jako významné porušení pravidla tzv. nezměnitelnosti senátu a zásady bezprostřednosti vyjádřené v ustanovení § 2 odst. 12 tr. ř. srovnatelné svou povahou právě s výše vyjmenovanými vadami, jež nelze v dovolacím řízení ignorovat (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04 aj.).

Z obsahu spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 2 T 149/2006 se podává, že po zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 9 To 576/2006, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 8 Tdo 407/2007, a přikázání věci Krajskému soudu v Brně, tento soud konal veřejné zasedání ve dnech 6. 12. 2007 a 20. 12. 2007. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 6. 12. 2007 (č. l. 216, 217) vyplývá, že senát odvolacího soudu byl složen ze soudců JUDr. M. V., M. D. a JUDr. A. F. a že v tomto veřejném zasedání byl proveden důkaz výslechem obviněného. Za účelem předvolání svědkyně R. N. bylo veřejné zasedání odročeno. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 20. 12. 2007 (č. l. 228, 229) se zjišťuje, že senát odvolacího soudu byl složen ze soudců JUDr. M. V., M. D. a JUDr. H. K. Současně z něj vyplývá, že po zahájení veřejného zasedání předsedkyně senátu „zopakovala výsledky dosavadního řízení a přednesla závěry veřejného zasedání ze dne 6. prosince 2007“, načež bylo dokazování doplněno o přečtení výpovědi svědkyně R. N. podle § 211 odst. 1 tr. ř. a po přednesu konečných návrhů a závěrečné poradě senátu byl vyhlášen dovoláním napadený rozsudek.

Dovolateli nutno dát za pravdu, namítá-li, že ve veřejném zasedání dne 20. 12. 2007, které odvolací soud konal v jiném složení senátu než 6. 12. 2007, nebyl znovu vyslechnut. Otázkou je, zda jde o nedostatek, který se relevantně promítl či mohl promítnout do rozhodnutí soudu.

Pro odročení veřejného zasedání (stejně jako hlavního líčení – viz § 238 tr. ř.) podle § 219 odst. 3 věta in fine tr. ř. platí, že změnilo-li se složení senátu, přečte se souhlasem státního zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o veřejném zasedání, včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být veřejné zasedání provedeno znovu. Těmito zásadami se odvolací soud důsledně neřídil. Jestliže předsedkyně senátu „zopakovala výsledky dosavadního řízení a přednesla závěry veřejného zasedání ze dne 6. prosince 2007“, v němž byl vyslechnut obviněný, učinila tak bez souhlasu státního zástupce a obviněného a k předchozímu veřejnému zasedání ze dne 6. 12. 2007 a k důkazům v něm provedeným nelze přihlížet. Přihlížet tak nelze k doplnění dokazování právě o výslech obviněného, ač právě ten pokládal dovolací soud za významný k potvrzení či vyvrácení správnosti právních závěrů soudů obou stupňů.

V usnesení ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 8 Tdo 407/2007, Nejvyšší soud totiž mimo jiné uvedl, že ačkoliv obviněný již v řízení před soudem prvního stupně a poté i v odvolání namítl, že jeho čin nevykazuje znaky pokusu trestného činu znásilnění, ale jen znaky trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., soud prvního stupně a ani soud odvolací na jeho výhrady nikterak nereagovaly. K odstranění tohoto nedostatku dovolací soud první usnesení odvolacího soudu zrušil s tím, že na tomto soudu bude, aby reagoval na námitky obviněného týkající se právního posouzení jeho skutku a aby, a to případně i po doplňujícím výslechu obviněného, přesvědčivěji než dosud vyložil, z jakých důkazů a kterých skutečností dovodil, že jednání obviněného bezprostředně směřovalo k vykonání soulože na poškozené a že právě tímto úmyslem byl obviněný veden.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí opřel závěr o nevěrohodnosti obviněného (a nepřímo též svůj závěr o jeho vině pokusem trestného činu znásilnění) i o výpověď, kterou obviněný učinil ve veřejném zasedání dne 6. 12. 2007, ač tak učinit nemohl. Na odvolacím soudu proto bude, aby vytknutý nedostatek odstranil za dodržení zásady bezprostřednosti a z ní vyplývajícího pravidla nezměnitelnosti senátu. Na něm též bude, aby provedené důkazy znovu hodnotil podle zásad vyjádřených v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.

Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, poněvadž ve věci rozhodl „soud, který nebyl náležitě obsazen“ ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Se zřetelem k ustavenému výsledku dovolacího řízení (včetně jeho důvodů) není možné zabývat se opodstatněností dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítl-li, že skutek, jímž byl uznán vinným, nevykazuje znaky pokusu trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1, § 241 odst. 1 tr. zák.

Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

V této souvislosti nelze nezmínit, že odvolací soud důsledně nerespektoval právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 407/2007 v tom smyslu, že neodstranil neúplnost tzv. právní věty výroku o vině a především se relevantně zabýval otázkou, zda lze zjištěné jednání obviněného vůči poškozené posoudit případně jako „jiný obdobný pohlavní styk“ ve smyslu § 241 tr. zák. Nejvyšší soud jasně konstatoval, že znak „jiný obdobný pohlavní styk“ je - v obecné rovině - naplněn v případech jednání, která jsou způsobem provedení a závažností srovnatelná se souloží. Závažnost takového jednání se přitom vždy hodnotí i s přihlédnutím k jeho následkům (psychickým i fyzickým) pro oběť činu. V posuzovaném případě bylo soudy obou stupňů zjištěno, že obviněný při osahávání poškozené strčil jí též prsty do pochvy, přičemž se s ohledem na způsob provedení činu, následky na fyzickém i psychickém stavu poškozené zjevně nejednalo o obdobný traumatický zážitek jako při násilné souloži. Nejvyšší soud nemá žádný důvod se od tohoto názoru odchýlit, odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1305/2005 není případný. Jednání obviněného nelze kvalifikovat jako „jiný obdobný pohlavní styk“ jakožto zákonný znak trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., poněvadž v konkrétním případě by takový výklad nepřípustně rozšiřoval znaky objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu.

Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Návrhem na odklad výkonu trestu se nebylo třeba relevantně zabývat, poněvadž obviněný je ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci a jeho konec má vyznačen na den 31. 7. 2010.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. května 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 28. May 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás