JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 562/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2008 o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 6 To 757/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově, sp. zn. 2 T 1/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 2 T 1/2006, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že nejméně od května 2003 do září 2004 v J., okres S., ani nikde jinde z nedbalosti nepřispíval ničím na výživu syna M. K., zastoupeného matkou J. K., bytem O., K., okres Ch., ačkoli mohl platit výživné na tohoto syna v částce nejméně 100,- Kč.

Za tento trestný čin byl podle § 213 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.

Obviněný R. K. podal proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně odvolání, o kterém Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 6 To 757/2006 rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Toto rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem napadl obviněný R. K. prostřednictvím obhájce Mgr. J. J. dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci takto označeného dovolání obviněný nejprve poznamenal, že mu rozhodnutí soudu druhého stupně, proti němuž dovolání směřuje, bylo doručeno až v prosinci 2007. K vlastnímu důvodu dovolání obviněný zdůraznil, že pokud Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v dané trestní věci již jednou rozhodoval, dal usnesením sp. zn. 8 Tdo 587/2006 pokyny, jak má být v trestní věci postupováno, avšak soudy nižších stupňů je nesplnily. Ačkoli byla obviněnému dána možnost doplatit svůj dluh na výživném, výše takto stanoveného dluhu nebyla s ohledem na příjmovou stránku obviněného přiměřená. Výživné bylo určeno rozsudkem Okresního soudu v Mostě, který se však týkal úplně jiného období a odlišných potřeb dítěte. Obviněný dále vytkl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným, a soudy nižších stupňů ho proto měly obžaloby zprostit. V závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 6 To 757/2006 a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novém projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který zdůraznil, že ve věci již jednou rozhodoval usnesením ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 8 Tdo 587/2006 Nejvyšší soud, který zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 6 To 753/2005 a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 8. 2005, sp. zn. 2 T 8/2005, a přikázal věc Okresnímu soudu v Chomutově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Chomutově, který posléze ve věci dále jednal, se s trestní věcí obviněného R. K. řádně nevypořádal, a v důsledku toho obviněným uvedené vady považuje za důvodné. Podle státního zástupce soudy opět nevěnovaly potřebnou pozornost skutečnostem, na něž ve zmíněném usnesení poukazoval dovolací soud, a to především z hlediska materiální stránky projednávaného trestného činu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2, 4 tr. zák. Státní zástupce zdůraznil, že má-li být posuzovaný skutek trestným činem, musí současně vykazovat potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti. Nalézací soud však vůbec společenskou nebezpečnost trestného jednání obviněného nehodnotil, ale posuzoval ji pouze z hlediska výše ukládaného trestu, což je naprosto nedostatečné. Ve vztahu k materiálnímu znaku trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinný, tak shledal, že mělo být vzato do úvahy, že obviněný pobírá pouze příspěvek na živobytí. Protože právě tato skutečnost může mít zásadní vliv pro posouzení stupně společenské nebezpečnosti jednání obviněného, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i rozsudek Okresního soudu v Chomutově a tomuto soudu, aby věc vrátil s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že podané dovolání je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], že je podala oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Zabýval se dále tím, zda dovolání bylo podáno včas.

Podmínky pro včasné uplatnění dovolání jako mimořádného opravného prostředku jsou upraveny v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř., podle něhož se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Ustanovení § 265e odst. 2 tr. ř. stanoví, že pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Lhůta k podání dovolání je podle ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř. zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Navrácení lhůty k podání dovolání není podle § 265e odst. 4 tr. ř. přípustné.

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. 6 To 757/2006, bylo obviněnému nejprve doručováno na adresu jeho původního bydliště na U. H. v J. dodejkou, která byla předána poštovnímu doručovateli dne 10. 9. 2007, již si však obviněný v úložní době nevyzvedl (č. l. 229). Vzhledem k tomu, že obviněný uvědomil soud o tom, že od 1. 8. 2007 se bude zdržovat ve Slovenské republice a současně požádal, aby mu napadené usnesení bylo doručeno na adresu Š. n., S. N. V., Slovenská republika, soud toto sdělení akceptoval, obviněnému napadené usnesení na tuto adresu zaslal a obviněný ho na této adrese dne 3. 12. 2007 převzal. Převzetí zásilky obviněným dne 3. 12. 2007 dokládá jednak dodejka založená ve spise za č. l. 226 a jednak tuto skutečnost potvrdil sám obviněný ve svém přípise ze dne 31. 12. 2007 (č. l. 234), kde výslovně uvedl, že napadené usnesení převzal právě dne 3. 12. 2007.

Vzhledem k tomu, že si obviněný pro trestní řízení zvolil na základě plné moci ze dne 23. 4. 2005 obhájce Mgr. J. J. (č. l. 93), který jej zastupoval i v případě konání předmětného odvolacího řízení, bylo i tomuto obhájci napadené rozhodnutí doručeno, o čemž svědčí dodejka v trestním spise založená u č. l. 226, podle níž obhájce obviněného převzal rozhodnutí soudu druhého stupně ve smyslu ustanovení § 265e odst. 2 tr. ř. dne 11. 9. 2007.

Za stavu, kdy bylo obviněnému podle obsahu spisu dovoláním napadené usnesení doručeno později (3. 12. 2007), než jeho obhájci (11. 9. 2007), je pro určení lhůty k podání dovolání významné datum 3. 12. 2007, které představuje den doručení napadeného usnesení obviněnému, od něhož se počítá běh dvouměsíční dovolací lhůty (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že konec této lhůty, který připadl na den 3. 2. 2008, což byla neděle, není možné ve smyslu § 60 odst. 3 tr. ř. považovat za poslední den uvedené lhůty, ale její konec se posouvá až na 4. 2. 2007, který připadl na pondělí, což je ve smyslu citovaného usnesení nejbližší příští pracovní den, posledním dnem uvedené lhůty je den 4. 2. 2008, kdy bylo možné dovolání prostřednictvím obhájce včas podat.

Z obsahu spisu však vyplynulo, že obviněný dovolání podané prostřednictvím obhájce podal k poštovní přepravě poštovnímu doručovateli dne 5. 2. 2008. Je tedy zřejmé, že se tak stalo až poté, kdy uvedená zákonná lhůta uplynula. Dovolání bylo proto podáno opožděně.

Nejvyšší soud podotýká, že na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že dne 29. 1. 2008 Okresní soud v Chomutově obdržel přípis od obviněného, který si podal on sám a jenž označil jako „doplnění dovolání podané obhájcem“. Toto podání, které si sepsal obviněný sám, byť se tak stalo ještě v době, běhu lhůty k podání dovolání, nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, a nemá tedy účinky dovolání, a to ani z hlediska zachování dovolací lhůty (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, sešit 4, pod č. T - 679).

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že dovolání, které obviněný R. K. prostřednictvím svého obhájce podal dne 5. 2. 2008, je dovoláním podaným po uplynutí dvouměsíční lhůty ve smyslu § 265e odst. 1 tr. ř., a proto je jako opožděné podané podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. května 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 21. May 2008