JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 478/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2008 o dovolání obviněného F. Š., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. 3 To 960/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 102/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 1. 10. 2007, sp. zn. 11 T 102/2007 byl obviněný F. Š. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 30. 5. 2007 kolem 04.30 hodin v J. H., na s. V., před restaurací S. chytil po chodníku jdoucí N. H., oběma rukama na hrudníku za oděv, poté ji přizvedl vzhůru a pod pohrůžkou, že pokud mu nedá peníze a telefon, které má při sobě, tak ji zabije, ji přinutil vydat mobilní telefon zn. Siemens C35i v hodnotě nejméně 1.095,- Kč.

Za tento trestný čin byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný podal proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně odvolání, o němž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl usnesením ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. 3 To 960/2007 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Toto usnesení odvolacího soudu ve spojení se shora uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. M. napadl dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedeným rozhodnutím vytkl, že spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle obviněného nebyla v průběhu trestního řízení respektována ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto nebyla objasněna otázka duševního zdraví a rozpoložení poškozené N. H., a nebyly odstraněny rozpory mezi jednotlivými důkazy svědčícími o tom, kolik alkoholu tato poškozená před činem v restauraci požila. Poukázal na to, že soudy se měly alespoň pokusit opakovanými výslechy poškozené a dalších osob objektivizovat množství alkoholických nápojů, které N. H. vypila, a podle toho i posuzovat, jak se po jejich požití chovala. Tyto poznatky měly být podkladem pro zkoumání duševního stavu poškozené a pro vypracování znaleckého posudku z oboru psychologie a psychiatrie. Za podstatné obviněný považoval i to, že nebyl zajištěn předmětný mobilní telefon, jehož bylo možné vypátrat, avšak soud v tomto duchu učiněný návrh neakceptoval. Jako další pochybení obviněný označil, že nebylo usilováno o opatření svědecké výpovědi J. S. ani o zjištění identity muže, o němž zprostředkovaně vypovídala svědkyně H. T. Vedle těchto nedostatků obviněný vznesl výhrady i proti postupu při hodnocení důkazů, pokud soudy neuvěřily jeho obhajobě, spočívající v zásadě v tom, že měl dostatek vlastních finančních prostředků a neměl důvod k trestné činnosti, která mu je kladena za vinu, a naopak soudy tolerovaly významné rozpory v postupně činěných výpovědích poškozené N. H., jíž uvěřily. Obviněný v této souvislosti zdůraznil, že soudy akceptovaly nejen nepravdivá tvrzení poškozené o množství jí požitých alkoholických nápojů, aniž by činily závěr o její podnapilosti, ale tolerovaly i její odlišná, případně jiným důkazům odporující tvrzení. Na podkladě těchto argumentů obviněný konstatoval, že soudy prvního i druhého stupně neměly vycházet z výpovědi poškozené, a pokud tak učinily, nesprávně vymezily ve výroku o vině popsaná skutková zjištění a na jejich podkladě též nesprávně dovodily naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 234 odst. 1 tr. zák.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 1. 10. 2007, sp. zn. 11 T 102/2007 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. 3 To 960/2007 a postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. Dále projevil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatoval, že ačkoli podal obviněný dovolání opřené o zákonem přípustný dovolací důvod, z obsahového hlediska jej nenaplnil. Přesto ve vztahu k uplatněným námitkám rozvedl, že skutek vymezený ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně adekvátně zachycuje skutkovou podstatu trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti zmínil, že skutkové zjištění vyjádřené slovy „chytil jí…za oděv…a pod pohrůžkou, že pokud mu nedá peníze a telefon…tak jí zabije…“ představuje konkrétní a akceptovatelné vyjádření užití pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, tedy objektivní i subjektivní stránku trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Namítal-li obviněný rozdíly ve výpovědi poškozené, tuto skutečnost nepovažoval za rozhodnou a odkázal na to, že v daném případě jde o rozdíly zcela marginální, s nimiž se soudy vypořádaly. Pro zkoumání věrohodnosti poškozené neshledal žádné zákonné důvody. Vzhledem k tomu, že obviněný ve svém dovolání brojil toliko proti tomu, jaké skutkové závěry soud zvolil pro právní hodnocení, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného F. Š. posoudil jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a jako takové je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejdříve shledal, že podané dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Protože je možné dovolání podat pouze z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, posuzoval též otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Z uvedené dikce je významné i to, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. Dovolání nemůže sloužit ke kontrole skutkových zjištění a hodnocení důkazů učiněných soudy prvního a druhého stupně, protože základem dokazování je řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může podle § 259 odst. 3 tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. doplňovat jen soud odvolací.

Obviněný zásady pro uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedodržel, jelikož výhrady, které ve vztahu k němu uplatnil, nejsou způsobilé ho ve smyslu jeho zákonného vymezení naplnit. Žádnou z námitek vznesených obviněným, nelze označit za výhradu mající právní charakter. Obviněný se výhradně zaměřil na nedostatky, jež mají svůj základ ve skutkovém zjištění, neboť především zpochybňoval věrohodnost výpovědi poškozené a kritizoval postup při hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Za tuto námitku je nutné považovat i výhradu obviněného, jíž namítá, že soudy nižších stupňů v rozporu se skutkovými zjištěními došly k závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu loupeže, neboť tato výhrada nemá svým obsahem hmotně právní povahu, ale je založena pouze na tom, že dovolatel zpochybnil zjištěný skutkový stav a závěry o nesprávnosti právní kvalifikace založil na své vlastní verzi skutkového děje. Obviněný totiž takto vznesenou námitku odůvodnil tím, že nebylo prokázáno, že by vůči poškozené užil pohrůžku násilí, ač tato pohrůžka je ve skutkové větě obsažena a dostatečně popsána.

Obviněným uplatněné výhrady ze všech těchto důvodů nemají právní povahu, a proto je nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).

S ohledem na to, že výhrady učiněné dovolatelem se neztotožňují s dovolacím důvodem, na jehož podkladě obviněný své dovolání podal, Nejvyšší soud toto dovolání podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. dubna 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 16. April 2008