JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 444/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2008 o dovolání obviněné M. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. 5 To 440/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 76/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. 5 To 440/2007, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 10 T 76/2006, z r u š u j í .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í současně také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 10 T 76/2006, byla obviněná M. D. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři roky a šest měsíců; podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena přiměřená povinnost, jako podmínka pro osvědčení, uhradit ve zkušební době podle svých sil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozenému V. Š. škodu ve výši 293.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalším bylo rozhodnuto tak, že obviněná byla podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutky, jimiž se měla dopustit dílčích útoků pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná trestného činu podvodu dopustila tím, že v době od 2. 1. 2004 do 24. 7. 2004 v K., okres K., na ulici T. v objektu k. C., v provozovně z. Š., vedena úmyslem neoprávněně se obohatit, jako pracovnice v z.,

jednak nejméně v 57 případech uměle prodlužovala uzavřené zástavní smlouvy přesto, že tyto již byly zákazníky vyplaceny a ukončeny, a peníze převzaté od zákazníků, případně zastavené věci si ponechala pro svou vlastní potřebu, a to na základě následujících smluv o zástavě:

č. Z2004/00.. uzavřené dne 2.1.2004 s F. K. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/00.. uzavřené dne 3.1.2004 s J. P. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/00.. uzavřené dne 5.1.2004 s P. S. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/00.. uzavřené dne 7.1.2004 s M. K.na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/00.. uzavřené dne 8.1.2004 s D. M. na částku 1.500,- Kč,

č. Z2004/01.. uzavřené dne 14.1.2004 s H. N. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/01.. uzavřené dne 16.1.2004 s L. B. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/02.. uzavřené dne 20.1.2004 s P. R. na částku 1.500,- Kč,

č. Z2004/02.. uzavřené dne 21.1.2004 s E.P. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/03.. uzavřené dne 29.1.2004 se S. L. na částku 1.000,- Kč,

č. Z2004/03.. uzavřené dne 29.1.2004 s T. K. na částku 1.500,- Kč,

č. Z2004/03.. uzavřené dne 30.1.2004 s M. W. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/04.. uzavřené dne 2.2.2004 s M. P. na částku 300,- Kč,

č. Z2004/04.. uzavřené dne 6.2.2004 s M. T. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/05.. uzavřené dne 26.2.2004 s L.H. na částku 1.000,- Kč,

č. Z2004/05.. uzavřené dne 26.2.2004 s J. J. na částku 800,- Kč,

č. Z2004/06.. uzavřené dne 3.3.2004 s E.K. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/06.. uzavřené dne 4.3.2004 s R. K. na částku 700,- Kč,

č. Z2004/07.. uzavřené dne 16.3.2004 s K. K. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/07.. uzavřené dne 16.3.2004 s A. K. na částku 3.200,- Kč,

č. Z2004/07.. uzavřené dne 18.3.2004 s J. G. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/07.. uzavřené dne 23.3.2004 s J. B. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/07.. uzavřené dne 24.3.2004 s M. N. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/07.. uzavřené dne 24.3.2004 s A.K. na částku 1.500,- Kč,

č. Z2004/08.. uzavřené dne 31.3.2004 s J. K. na částku 1.800,- Kč,

č. Z2004/08.. uzavřené dne 6.4.2004 s G. P. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/08.. uzavřené dne 7.4.2004 s O. A. na částku 1.500,- Kč,

č. Z2004/09.. uzavřené dne 16.4.2004 s J. M. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/09.. uzavřené dne 19.4.2004 s A. K. na částku 1.100,- Kč,

č. Z2004/09.. uzavřené dne 19.4.2004 s T. P. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/09.. uzavřené dne 23.4.2004 s P. K. na částku 2.300,- Kč,

č. Z2004/09. .uzavřené dne 27.4.2004 s D. L. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/09.. uzavřené dne 27.4.2004 s D.L. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/09.. uzavřené dne 27.4.2004 s V. G. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/09.. uzavřené dne 28.4.2004 s R. M.na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/10.. uzavřené dne 3.5.2004 s J. K. na částku 1.100,- Kč,

č. Z2004/10.. uzavřené dne 3.5.2004 s I. K. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/10.. uzavřené dne 3.5.2004 s T. B. na částku 600,- Kč,

č. Z2004/10.. uzavřené dne 15.5.2004 s I. U. na částku 4.000,- Kč,

č. Z2004/11.. uzavřené dne 21.5.2004 s V. G. na částku 3.500,- Kč,

č. Z2004/11.. uzavřené dne 22.5.2004 s M. P. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/11.. uzavřené dne 24.5.2004 s R. M. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/11.. uzavřené dne 14.6.2004 s J. M. M. na částku 1.000,Kč,

č. Z2004/11.. uzavřené dne 15.6.2004 s K. P.na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/11. .uzavřené dne 18.6.2004 s M. Š. na částku 1.300,- Kč,

č. Z2004/12.. uzavřené dne 21.6.2004 s D. W. na částku 1.000,- Kč,

č. Z2004/12..uzavřené dne 23.6.2004 s M. S. na částku 500,- Kč,

č. Z2004/12.. uzavřené dne 26.6.2004 s H. N. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/11.. uzavřené dne 28.6.2004 s R. M. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/12.. uzavřené dne 2.7.2004 s L. M. na částku 500,- Kč,

č. Z2004/12..uzavřené dne 7.7.2004 s V. Š. na částku 700,- Kč,

č. Z2004/12..uzavřené dne 8.7.2004 s M. V. na částku 600,- Kč,

č. Z2004/12.. uzavřené dne 8.7.2004 s J. K. na částku 800,- Kč,

č. Z2004/12.. uzavřené dne 9.7.2004 s R. K. na částku 600,- Kč,

č. Z2004/12.. uzavřené dne 10.7.2004 s R. L. na částku 500,- Kč,

č. Z2004/12..uzavřené dne 10.7.2004 s G. H. na částku 800,- Kč,

č. Z2004/13.. uzavřené dne 14.7.2004 s B. H. na částku 1.200,- Kč,

jednak využila znalostí osobních dat klientů a bez jejich vědomí na jejich jména uzavřela v nejméně 65 případech smlouvy o zástavě, předstírala převzetí neexistujících věcí a vyplacení peněz, získané peníze použila pro svou vlastní potřebu a takto uzavřela zástavní smlouvy :

č. Z2004/00.. dne 7. 1. 2004 jménem R. D. na částku 10.000,- Kč,

č. Z2004/00.. dne 7. 1. 2004 jménem O. M. na částku 6.000,- Kč,

č. Z2004/00..dne 8. 1. 2004 jménem J. Š. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/01.. uzavřenou dne 13. 1. 2004 s P. Š. na částku 10.000,- Kč,

č. Z2004/02.. dne 20. 1. 2004 jménem Ž. B. na částku 4.000,- Kč,

č. Z2004/02.. dne 21. 1. 2004 jménem A. S. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/05.. dne 11. 2. 2004 jménem D. S. na částku 4.300,- Kč,

č. Z2004/06.. dne 5. 3. 2004 jménem Š. A. na částku 4.000,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 11. 3. 2004 jménem D. Š. na částku 6.500,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 11. 3. 2004jménem V. B.na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 12. 3. 2004 jménem J. Š. na částku 4.000,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 15. 3. 2004 jménem J. Š. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/20.. dne 16. 3. 2004 jménem K. K. na částku 4.000,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 17. 3. 2004 jménem J. H. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 18. 3. 2004 jménem J. G. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/07. dne 18. 3. 2004 jménem A. H. na částku 6.000,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 18. 3. 2004 jménem E. P. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 19. 3. 2004 jménem A. D. na částku 3.200,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 20. 3. 2004 jménem L. T. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 22. 3. 2004 jménem K. V. na částku 4.500,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 24. 3. 2004 jménem M. H. na částku 2.000,-Kč,

č. Z2004/07.. dne 25. 3. 2004 jménem J. S. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 26. 3. 2004 jménem L. Ď. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 26. 3. 2004 jménem L. Ď. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/07.. dne 27. 3. 2004 jménem P. K. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/08.. dne 31. 3. 2004 jménem P. S. na částku 4.000,- Kč,

č. Z2004/08.. dne 3. 4. 2004 jménem R. J. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/08.. dne 13. 4. 2004 jménem J. Š. na částku 4.000,- Kč,

č. Z2004/08.. dne 14. 4. 2004jménem J. Š. na částku 1.000,- Kč,

č. Z2004/08.. dne 15. 4. 2004 jménem A. B. na částku 15.000,- Kč,

č. Z2004/08.. dne 16. 4. 2004 jménem I. W. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/08.. dne 16. 4. 2004 jménem K. P. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/09.. dne 17. 4. 2004 jménem P. T. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/09.. dne 19. 4. 2004 jménem T. P. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/09.. dne 23. 4. 2004 jménem A. S. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/09.. dne 28. 4. 2004 jménem L. K. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/09.. dne 29. 4. 2004 jménem J. S. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/09.. dne 29. 4. 2004 jménem A. W. na částku 10.000,- Kč,

č. Z2004/10.. dne 3. 5. 2004 jménem H. N. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/10.. dne 3. 5. 2004 jménem J. K. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/10.. dne 10. 5. 2004 jménem J. Š. na částku 1.500,- Kč,

č. Z2004/10.. dne 12. 5. 2004 jménem B. P. na částku 4.000,- Kč,

č. Z2004/l0.. dne 14. 5. 2004 jménem J. Š. na částku 5.500,- Kč,

č. Z2004/l0.. dne 15. 5. 2004 jménem O. B. na částku 4.000,- Kč,

č. Z2004/l0..dne 17. 5. 2004 jménem O. B. na částku 5.000,- Kč,

č. Z2004/l1.. dne 19. 5. 2004 jménem P. S. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/11.. dne 10. 6. 2004 jménem P. S. na částku 1.500,- Kč,

č. Z2004/11.. dne 10. 6. 2004 jménem M. V. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/l1.. dne 10. 6. 2004 jménem A. M. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/11.. dne 10. 6. 2004 jménem D. S. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/11.. dne 11. 6. 2004 jménem M. N. na částku 15.000,- Kč,

č. Z2004/l1.. dne 14. 6. 2004 jménem K. V. na částku 2.600,- Kč,

č. Z2004/11.. dne 14. 6. 2004 jménem O. B. na částku 2.000,- Kč,

č. Z2004/11.. dne 15. 6. 2004 jménem K. P. na částku 3.000,- Kč,

č. Z2004/12.. dne 21. 6. 2004 jménem M. D. na částku 3.400,- Kč,

č. Z2004/12.. dne 22. 6. 2004 jménem R. K. na částku 2.600,- Kč,

č. Z2004/12.. dne 29. 6. 2004 jménem O. B. na částku 900,- Kč,

č. Z2004/12.. dne 29. 6. 2004 jménem J. B. na částku 16.500,- Kč,

č. Z2004/l2.. dne 8. 7. 2004 jménem J. S. na částku 8.500,- Kč,

č. Z2004/12.. dne 10. 7. 2004 jménem A. V. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/l2.. dne 10. 7. 2004 jménem J. V. na částku 1.500,- Kč,

č. Z2004/13.. dne 15. 7. 2004 jménem Z. V. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/13.. dne 15. 7. 2004 jménem R. S. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/13.. dne 15. 7. 2004 jménem J. P. na částku 2.500,- Kč,

č. Z2004/12.. dne 16. 7. 2004 jménem P. Š. na částku 500,- Kč,

přičemž svým jednáním způsobila V. Š. celkovou škodu ve výši nejméně 393.900,- Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná M. D. odvoláním, které zaměřila proti výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. 5 To 440/2007, bylo odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti označenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání. Zaměřila je proti všem jeho výrokům a s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve shodě s dosavadní obhajobu uvedla, že skutek tak, jak je vymezen ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nevykazuje znaky žádného trestného činu. Namítla, že ve skutkové větě jí není kladeno za vinu, že by od V. Š. měla k dispozici konkrétní finanční prostředky pro poskytnutí půjček klientům a tyto prostředky že by si za současného fingování uzavření smluv o půjčce a zástavních smluv ponechala pro svoji potřebu. Není jí ani kladeno za vinu, že by od konkrétních osob převzala jménem V. Š. konkrétní finanční prostředky či jiné konkrétní věci a tyto si ponechala pro svoji potřebu. Ve skutkové větě jsou toliko specifikovány jednotlivé zástavní smlouvy, a to číslem, datem sjednání, označením dlužníka a částkou, jejíž vrácení měly zajišťovat, což nemůže nahrazovat přímou skutkovou formulaci, že měla od konkrétních osob převzít konkrétní finanční hotovost nebo jiné věci a tyto si ponechat pro svoji potřebu. Vyjádřila proto přesvědčení, že soudy pochybily pokud skutek formulovaný ve skutkové větě kvalifikovaly jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Ač si byla vědoma, že dovolací soud není oprávněn přezkoumávat napadené rozhodnutí po stránce skutkové, opakovala, že se činu nedopustila. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné zrušil a aby Okresnímu soudu v Karviné přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že za soudy popsaných okolností jednání obviněné, popř. již z pouhého jejího postavení „pracovnice v zastavárně“ je zřejmé, že bez dovoláním zpochybňovaného přístupu k penězům svého zaměstnavatele, vyplaceným za účelem (skutečného či jen předstíraného) uskutečnění půjček oproti poskytnutým zástavám a inkasovaným před uplynutím doby splatnosti zástavních smluv od zástavních dlužníků, by dovolatelka nemohla za zástavního věřitele vůči jeho klientům vystupovat, když totéž se týká i možnosti její dispozice s movitými věcmi sloužícími jako zástava. Není podle ní pochyb ani o tom, že dovolatelka svého zaměstnavatele jak v případech umělého prodlužování platnosti zástavních smluv, tak i v případech uzavírání fiktivních zástavních smluv uváděla v omyl jednak o tom, že zastavená věc ještě nepropadla nebo zástava dosud nebyla vyplacena, a jednak o tom, že ve skutečnosti neexistujícím zástavním dlužníkům byla za fiktivně odevzdanou zástavu vyplacena její finanční protihodnota, když o takto získané věci a peníze se na úkor svého zaměstnavatele obohatila. Protože není žádných pochybností o správnosti právního posouzení jednání obviněné, navrhla, aby její dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je částečně důvodné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. To ostatně obviněná ani nezpochybnila.

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu obviněná relevantně namítla, že skutek, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, nevystihuje všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněná vytkla, že popis skutku, má-li vyjadřovat znaky trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., je neúplný. Za nedostatek pokládala, že jí v tzv. skutkové větě není kladeno za vinu, že by od poškozeného V. Š. měla k dispozici peněžní prostředky k poskytnutí půjček klientům a že by si tyto peněžní prostředky za současného fingování uzavření smluv o půjčce a zástavních smluv ponechala pro svoji potřebu. Specifikace zástavních smluv, jak je uvedena v rozsudku soudu prvního stupně, nemůže podle ní nahradit přímou skutkovou formulaci, že měla od konkrétních osob převzít konkrétní finanční hotovost nebo jiné věci a ty si ponechat pro svoji potřebu.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněná ke škodě cizího majetku sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl, a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky tohoto trestného činu naplňují, beze zbytku neobsahuje.

Podstata jednání obviněné podle zjištění soudů spočívala v tom, že době od 2. 1. 2004 do 24. 7. 2004 v K., v provozovně z. Š., vedena úmyslem neoprávněně se obohatit, jako pracovnice v z., jednak nejméně v 57 případech uměle prodlužovala uzavřené zástavní smlouvy přesto, že tyto již byly zákazníky vyplaceny a ukončeny, a peníze převzaté od zákazníků, případně zastavené věci si ponechala pro svou vlastní potřebu, a to na základě v rozsudku soudu prvního stupně konkretizovaných smluv o zástavě, jednak využila znalostí osobních dat klientů a bez jejich vědomí na jejich jména uzavřela v nejméně 65 případech v rozsudku konkretizované smlouvy o zástavě, předstírala převzetí neexistujících věcí a vyplacení peněz, získané peníze použila pro svou vlastní potřebu, přičemž svým jednáním způsobila V. Š. celkovou škodu ve výši nejméně 393.900,- Kč.

Není od věci připomenout, že podstatou trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. je podvodné jednání, v jehož rámci pachatel uvede jinou osobu v omyl nebo využije něčího omylu, popřípadě zamlčí podstatné skutečnosti, přičemž v důsledku takového jednání dojde ke škodě na cizím majetku a pachatel sebe nebo jiného obohatí. K tomu, aby se jednalo o trestný čin podvodu, tedy musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby (resp. její neznalostí všech podstatných skutečností) a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu (resp. učiněnou s uvedenou neznalostí) a dále příčinná souvislost mezi touto majetkovou dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem až čtyři různé osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená. Kromě pachatele může jít u ostatních osob též o právnické osoby, přičemž pachatel může být zároveň osobou obohacenou a poškozený zároveň osobou jednající v omylu. Přitom skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. neobsahuje žádné omezení, pokud jde o vzájemný vztah osob zúčastněných na podvodném jednání, tedy pachatele, poškozeného, osoby jednající v omylu (s neznalostí podstatných skutečností) a osoby obohacené.

Trestný čin podvodu může být spáchán i v rámci pracovně právních vztahů, jestliže např. pachatelem je zaměstnanec a osobou jednající v omylu (či s neznalostí všech podstatných skutečností), resp. osobou poškozenou, je zaměstnavatel. V posuzované trestní věci potom v návaznosti na výše uvedené závěry bylo nutné z rozhodných skutkových okolností učinit právní závěr nejen v otázce, k jakým úkonům byla obviněná oprávněna vzhledem k vykonávané funkci u svého zaměstnavatele – poškozeného majitele zastavárny V. Š., zda svým jednáním takové pověření překročila a v jakých směrech, ale též v otázce, zda k tomu, aby mu způsobila škodu a aby se tím na jeho úkor obohatila, bylo nutné, aby ho (případně nějakou další fyzickou osobu oprávněnou činit dispozice s jeho majetkem) uvedla v omyl nebo využila jeho omylu, případně aby mu zamlčela podstatné skutečnosti.

Jinak řečeno, o trestném činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož spácháním byla obviněná uznána vinnou, bylo možné uvažovat jen za předpokladu, že majetkové hodnoty (peníze, věci), o které se obviněná obohatila a jimiž způsobila poškozenému škodu, vylákala od jiné fyzické osoby, která jimi disponovala a kterou za tím účelem uvedla v omyl (resp. využila jejího omylu nebo neznalosti podstatných skutečností). Kdyby obviněná s majetkovými hodnotami, o něž se ke škodě poškozeného obohatila, sama disponovala a nemusela si je přisvojit podvodným jednáním učiněným vůči jiné fyzické osobě, nemohlo by jít o trestný čin podvodu, ale jen o jiný trestný čin proti majetku, např. o zpronevěru podle § 248 tr. zák. (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 648/2003, obdobně rozhodnutí sp. zn. Zm I 96/28, publikované pod č. Rt 3123/1928).

Skutkový stav, jak byl v trestní věci obviněné zjištěn a vyjádřen především ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, podle názoru Nejvyššího soudu zatím neumožňuje učinit právní závěr, že obviněná spáchala trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněná pracovala v zastavárně poškozeného V. Š., podnikajícího pod firmou W. Š. – Z. jako fyzická osoba (viz živnostenský list č. l. 555), za kterého postupně převzala veškerou práci v ní. Ve většině případů jednala se zákazníky právě ona, sepisovala s nimi zástavní smlouvy, přebírala od nich fyzicky věci do zástavy, vyplácela peněžní prostředky, vedla evidenci v počítači. Soud však nevysvětlil, proč bylo jednání obviněné v obou relativně oddělitelných částech posouzeno právě jako trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. Ve shodě se skutkovou částí výroku o vině opakoval, že vedena záměrem se obohatit jako pracovnice v zastavárně jednak nejméně v 57 případech uměle prodlužovala uzavřené zástavní smlouvy přesto, že tyto již byly zákazníky vyplaceny a ukončeny a peníze převzaté od zákazníků nebo zastavené věci si ponechala pro vlastní potřebu, jednak v nejméně 65 případech využila znalostí osobních dat klientů a bez jejich vědomí, na jejich jména uzavřela smlouvy o zástavě, předstírala převzetí neexistujících věcí a vyplacení peněz a takto získané peníze použila pro svoji vlastní potřebu, čímž způsobila poškozenému celkovou škodu nejméně 393.900,- Kč (strana 11, 12 rozsudku).

Odvolací soud se s právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil, aniž by je sám nějak významněji doplnil. Dodal, že docházelo-li k dalšímu prodlužování zástavních smluv, které jsou uvedeny v první části výroku o vině, pouze obviněnou, pak poškozený nemohl při prováděných kontrolách zjistit, zda by něco bylo v nepořádku, neboť smlouvy stále figurovaly jako živé, tudíž peníze zástavními dlužníky na provozovnu vráceny nebyly. Ve skutečnosti však obviněná peníze, které jednotliví dlužníci vrátili, případně zastavená věc propadla, tak si vše ponechala pro svoji potřebu. Za jednoznačnou z hlediska právního posouzení skutku pokládala skupinu zástavních smluv, které byly uzavírány na druhou skupinu osob, jak jsou vyjmenovány ve výroku o vině, které jednotliví dlužníci neuzavřeli (strana 2 usnesení).

Ze skutkových zjištění není především zřejmé, zda bylo podvodné jednání obviněné spočívající v tzv. umělém prodlužování uzavřených zástavních smluv, popřípadě uzavírání fiktivních smluv o zástavě, prostředkem ke zmocnění se peněžních prostředků, popř. věcí poškozeného, či zda takové jednání mělo toliko zakrývat již spáchaný jiný majetkový trestný čin, v daném případě trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák. Zvláště v první skupině podvodného jednání, pro něž bylo typické umělé prodlužování zástavních smluv, ačkoliv již byly ukončeny, vše svědčí pro závěr, že toto jednání mělo zastřít přisvojení si peněz, popř. zastavených věcí, jež byly v moci obviněné ještě před umělým prodloužením zástavní smlouvy.

Zcela jasná není situace ani ve druhé skupině případů, pro něž bylo charakteristické uzavření fiktivních smluv o zástavě, předstírání převzetí neexistujících věcí a vyplacení peněz, ač ve skutečnosti peníze obviněná měla použít též pro svou vlastní potřebu. Ani v tomto případě nebylo spolehlivě objasněno, jakým způsobem byl čin obviněné spáchán. Nebylo zjištěno, jak obviněná disponovala s finančními prostředky poškozeného, zda jí byly vypláceny na podkladě konkrétně uzavřené smlouvy o zástavě či zda s nimi hospodařila bez tohoto omezení. Není vyloučeno, že se obviněná v této skupině případů skutečně dopustila trestného činu podvodu, pakliže by fiktivně uzavřená smlouva o zástavě byla prostředkem k vylákání peněžních prostředků od poškozeného. Stejně tak přichází v úvahu posouzení této části jednání případně i jako trestného činu zpronevěry, jestliže by vyhotovení těchto fiktivních smluv mělo pouze zakrýt svévolné přisvojení si peněžních prostředků poškozeného, jež jí byly svěřeny.

Ke spolehlivému zjištění skutkového stavu a k náležitému právnímu posouzení nebude od věci vyslechnout ke způsobu nakládání s věcmi, jež byly podle obsahu zástavních smluv dány k zajištění pohledávky do zástavy, jakož i s finančními prostředky zaměstnavatele obviněné jak obviněnou, tak i svědka V. Š. (svědek V. Š. hovořil o tom, že obviněné svěřil klíče od trezoru, nikoliv však od hlavního trezoru – č. l. 629). Doplnění dokazování v tomto směru je významné též proto, že z obsahu pracovní smlouvy uzavřené mezi firmou V. Š. jako zaměstnavatelem a obviněnou jako zaměstnankyní (č. l. 560) nelze zjistit žádnou relevantní okolnost.

Za nepřesnost popisu skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, kterou nelze nechat bez povšimnutí, Nejvyšší soud považuje též skutečnost, že soud prvního stupně v první části tzv. skutkové věty zjistil, že obviněná si peníze případně zastavené věci ponechala pro vlastní potřebu, aniž by však ve vztahu k jednotlivým dílčím útokům specifikoval, zda si ponechala peníze a v jaké výši, případně věci a v jaké ceně. Přitom právě uvedení těchto údajů je významné pro správné a přezkoumatelné stanovení výše škody jako jednoho ze základních znaků objektivní stránky trestného činu majetkové povahy. Lze souhlasit s obviněnou, že se nelze spokojit pouze s odkazem na specifikaci jednotlivých zástavních smluv a i tento nedostatek je nezbytné v dalším řízení odstranit (ať již bude skutek obviněné posouzen po doplnění dokazování jakkoliv). Naznačuje se, že v těch případech, kdy si obviněná měla ponechat zastavené věci (př. zlato předložené M. K., mobil původně T. K. apod.), bude potřebné dokazování doplnit a vypracovat odborné vyjádření, případně znalecký posudek k ceně těchto věcí. To pochopitelně na podkladě co možná nejúplnějšího popisu těchto věcí jejich původními vlastníky, popř. obviněnou.

Při dovolacím soudem uvažované změně právní kvalifikace (je třeba připomenout, že trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. je mírněji trestný než trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.), je třeba umožnit obhajobě (ale i obžalobě) výkon práva vyjádřit se k takto změněné právní kvalifikaci, včetně jejího práva navrhovat z tohoto důvodu nové důkazy, které by i mohly nakonec zpochybnit možnost aplikovat tuto novou právní kvalifikaci na daný skutek, a to včetně ověření subjektivní stránky jednání tak, aby bylo možné spolehlivě posoudit, že nebyla porušena ústavní zásada nullum crimen sine lege (čl. 39 Listiny základních práv a svobod). Podle § 33 odst. 1 tr. ř. má totiž obviněný právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky, atp. Mají-li mít obžaloba a obhajoba rovné postavení, je třeba zásadně změnu právní kvalifikace provádět na základě iniciativy obžaloby s umožněním procesní reakce obhajoby (a naopak). Soud by porušil zásadu presumpce neviny, pokud by, veden změněným právním posouzením, „doplňoval“ dosavadní skutková zjištění pouhou úvahou, kterou by jednoznačně neopřel o důkaz, zformovaný v průběhu procesu vlivem působení obou procesních stran, z jehož povahy, takto procesně zformované, by i přes změnu právního posouzení plynulo, že je způsobilý zároveň prokázat i nově konstruované právní posouzení (k tomu nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 639/03, IV. ÚS 182/04, I. ÚS 125/04 aj.).

Výrok o vině obviněné trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. nelze mít z důvodů již vyložených za přesvědčivý. Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a jako vadnou část předcházejícího řízení zrušil i rozsudek Okresního soudu v Karviné (§ 265k odst. 1 tr. ř.). Zrušil současně také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst. 2 tr. ř.). Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.). Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněné, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. dubna 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 16. April 2008