JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 442/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 o dovolání obviněného V. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 23 To 779/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 T 68/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 27 T 68/2003, byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu podvodu dopustil v podstatě tím, že v blíže nezjištěné době na blíže nezjištěném místě nejpozději dne 12. 3. 2001 napodobil podpis T. R., zemřelé dne …, na závěti sepsané údajně dne 5. 8. 2000 v H. R., dle níž se v případě smrti zůstavitelky T. R. měl stát dědicem veškerého jejího movitého i nemovitého majetku, tuto předložil prostřednictvím Mgr. P. P. notářce Mgr. J. H., pověřené soudní komisařce k projednávání dědictví po T. R., přičemž na základě usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 11. 6. 2002, č. j. D 272/2001-82, které nabylo právní moci dne 28. 6. 2002, nabyl na základě této závěti dědictví, čímž M. I., Ing. J. Š., M. Š., F. H. a V. H., oprávněným dědicům ze zákona po zemřelé T. R., způsobil škodu ve výši 1.542.259,80 Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 23 To 779/2005, byl k odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výroku o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. byl obviněný podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na čtyři léta; podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 300.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.

Dlužno dodat, že se jedná o v pořadí druhé rozhodnutí soudů obou stupňů v téže věci, poněvadž usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 23 To 352/2005, byl k odvolání obviněného rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 27 T 68/2003, podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 23 To 779/2005, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Podle dovolatele je nesprávné právní posouzení v daném případě důsledkem pochybení soudů obou stupňů při provádění a hodnocení důkazů. Vytkl, že byl shledán vinným na základě důkazu, který byl proveden v rozporu se zákonem, neboť znalecký posudek K. ú. v P. byl opatřen subjektem, který měl být jako znalec v trestním řízením vyloučen. Namítl, že mezi zpracovatelem odborného vyjádření K. ú. v P. JUDr. J. S. a znalcem Mgr. M. Š. lze najít provázanost, která zpochybňuje objektivitu znaleckého posudku K. ú. v P. V těchto souvislostech poukázal na to, že jmenovaní jsou zaměstnanci téhož ústavu, používají stejných pracovních postupů a výsledky jejich práce podléhají kontrole vedoucího odboru plk. PhDr. V. S., který je podepsán jak pod odborným vyjádřením, tak i znaleckým posudkem. Obviněný vyvozoval, že vycházely-li soudy ze znaleckého posudku zpracovaného vyloučeným ústavem, nemůže obstát závěr, že podpis na závěti je padělkem podpisu zůstavitelky. Žádal proto, aby byl vypracován nový znalecký posudek znalcem, který nebude spjat s K. ú. v P. Za takovouto osobu v podání, kterým doplňoval své dovolání, označil soudní znalkyni JUDr. J. H., CSc. Dalšího pochybení se měly soudy dopustit tím, že nereagovaly na jeho návrh na doplnění dokazování výslechem svědky P. H., a za významné porušení ustanovení trestního řádu považoval, že soud prvního stupně odmítl respektovat závazný právní názor vyjádřený v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného předeslal, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Připomněl, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak byl vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Ve světle těchto zásad nemohou podle něj výhrady obviněného naplňovat důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž obviněný proti skutkovému stavu zjištěnému soudy postavil vlastní verzi založenou na tvrzení, že podpis na testamentu nezfalšoval. Uvedl, že ve prospěch této verze napadl prostřednictvím svého tvrzení o podjatosti pracovníků K. ú. v P. objektivitu závěrů znaleckého posudku tohoto ústavu z oboru písmoznalectví – odvětví ručního písma a zpochybnil jeho procesní použitelnost; za výlučně procesní a nikoliv hmotně právní označil i námitku, že soud prvního stupně odmítl respektovat závazný právní názor odvolacího soudu, který byl vyjádřen v jeho předchozím kasačním rozhodnutí, a též výhradu týkající se návrhu na doplnění dokazování o výslech svědka P. H. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) dalším opravným prostředkem umožňujícím přezkoumání skutkového stavu v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání předepisující katalog dovolacích důvodů ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Českých Budějovicích a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Českých Budějovicích. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy neprovedly všechny jím navrhované důkazy (nebyl proveden výslech svědka P. H.), že opřely své rozhodnutí o jeho vině o důkaz procesně nepoužitelný a že k závažnému porušení procesních předpisů, když soud prvního stupně odmítl respektovat závazný právní názor vyjádřený v rozhodnutí odvolacího soudu.

Těžiště dovolání obviněného spočívalo především v námitce, že znalecký posudek z oboru písmoznalectví, odvětví ručního písma K. ú. v P. byl vypracován subjektem, který musí být jako znalec v trestním řízení vyloučen, poněvadž znalec Mgr. M. Š. je spolupracovníkem JUDr. J. S., který v předchozí době zpracoval za K. ú. v P. odborné vyjádření ke stejné otázce, tj. k pravosti podpisu již zemřelé T. R. na její závěti. Žádal proto, aby byl k prověření jeho obhajoby (podpis na závěti nenapodobil, jedná se o pravý podpis zemřelé T. R.) vypracován nový znalecký posudek. Posouzení otázky, zda znalecký posudek K. ú. v P. před soudem prezentovaný znalcem Mgr. M. Š. byl vypracován vyloučeným orgánem, nelze zahrnut pod žádný z důvodů dovolání, jak jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b tr. ř. Dovolacímu soudu náleží (při splnění dalších formálních předpokladů) toliko posouzení otázky, zda ve věci „rozhodl vyloučený orgán“ [§ 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.], jímž se zásadně rozumí soudce, nikoliv však též, zda znalecký posudek byl vypracován vyloučeným subjektem, jak to namítá obviněný. Pro dovolací soud je v daných souvislostech významné především zjištění, že jde o námitku procesně právní povahy, kterou nelze subsumovat pod zákonem taxativně vyjmenované důvody dovolání. Stejné povahy, tj. výlučně procesně právní, jsou rovněž výhrady, že soudy nereagovaly na návrh na výslech svědka P. H. a že soud prvního stupně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu. Jde-li o posledně uvedenou výtku, je třeba zaznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, z jakého důvodu nebyl vypracován nový revizní znalecký posudek, a jeho názory akceptoval i odvolací soud.

Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na podkladě vlastní verze skutkového děje primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu nedopustil. Oproti skutkovým zjištěním soudů, že to byl on, kdo napodobil podpis zemřelé T. R. na její závěti, podle níž se měl stát dědicem veškerého jejího movitého i nemovitého majetku, a po předložení takové závěti nabyl dědictví v celkové hodnotě 1.542.259,80 Kč, postavil vlastní skutkovou verzi, podle níž podpis T. R. na závěti je jejím pravým podpisem. Uplatněnými námitkami tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Vůči právnímu posouzení skutků, jak byly zjištěny soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Nad rámec řečeného a jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že námitky vztahující se k hodnocení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví ručního písma K. ú. v P. obsažené v dovolání jsou obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny v řízení před soudy obou stupňů; soud prvního stupně se s nimi zevrubně vypořádal v odůvodnění svého rozsudku (viz zejména strany 11, 12) a odvolací soud jeho závěry nezpochybnil. Je zjevné, že soud se opíral o ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož znalec nesmí podat posudek, jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti. Takový poměr mezi znalcem JUDr. J. S. a Mgr. M. Š. neshledal, byť jsou oba zaměstnanci K. ú. v P. Třebaže dovolacímu soudu zásadně nepřísluší přezkoumání správnosti takového závěru, lze podotknout, že žádné z ustanovení zákona č. 36/1967 Sb. nevylučuje, aby znalci byli v odůvodněných (a lze připustit, že spíše výjimečných) případech i zaměstnanci téhož zaměstnavatele; znalec je totiž povinen vykonávat svoji činnost osobně a osobně též nese odpovědnost za pravdivost a úplnost svého posudku (§ 175 tr. zák.). Za nepřiléhavou lze v daných souvislostech pokládat výtku, že všechna odborná vyjádření a znalecké posudky K. ú. v P. podléhají kontrole vedoucího odboru plk. V. S. Podpis plk. V. S. na původním odborném vyjádření a posléze znaleckém posudku K. ú. v P. nemá především jiný význam než ten, že právě on je osobou, která je oprávněna zmíněný ústav formálně zastupovat navenek. Navíc jde-li o původní odborné vyjádření K. ú. v P. zpracované JUDr. J. S., tento zpracovatel byl posléze v hlavním líčení poučen jako znalec a slyšen v procesním postavení znalce (č. l. 337). Tento postup nebyl zpochybněn obviněným, obhájcem ani státním zástupcem, důsledkem čehož je, že zde nadále existuje znalecký posudek znalce JUDr. J. S. na straně jedné (nikoliv odborné vyjádření, jak soudy nepřesně uvádějí) a znalecký posudek K. ú. v P. zpracovaný Mgr. M. Š., který byl v hlavním líčení taktéž jako znalec poučen a vyslechnut.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. dubna 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 12. April 2006