JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 397/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2008 o dovolání obviněné MUDr. M. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 9 To 19/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 3/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné MUDr. M. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 2 T 3/2006, byla obviněná MUDr. M. N. uznána vinnou pokusem trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. a pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1, § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsouzena podle § 250b odst. 5 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na pěl let, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem; dále jí byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců.

Obviněná podala proti tomuto rozsudku odvolání a z jeho podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 9 To 19/2007, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou pokusem trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsoudil ji podle § 250b odst. 4 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 200.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody na čtyři měsíce.

Podle skutkových zjištění odvolacího soudu (shodných se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně) se obviněná pokusu výše uvedených trestných činů dopustila tím, že dne 18. února 2005 jako předsedkyně představenstva obchodní společnosti P., a. s., v úmyslu dosáhnout poskytnutí dotace, předložila prostřednictvím Ing. A. C. v plné moci, odboru cestovního ruchu M. pro m. r. ČR, se sídlem P., S. n., žádost o dotaci, datovanou dnem 18. února 2005, kterou vlastnoručně podepsala a opatřila razítkem P., a. s., ve výši 56.577.600,- Kč z programu E. s. S. r. o. p. (SROP), priority 5.4, R. c. r., opatření 5.4.2 R. i. pro c. r., p. 5.4.2.1 P. n. i. c. r., výzvy 01 v oblasti pomoci fyzické investice s názvem projektu „M. m. c. K.“, v této žádosti uvedla, že v příloze č. 13 předkládá územní rozhodnutí a s touto žádostí předložila s vlastnoručně podepsaným průvodním listem jako povinnou přílohu č. 13 i úředně ověřenou kopii padělku územního rozhodnutí M. ú. v B., odboru výstavby a územního plánování ze dne 16. února 2005, čj. STAV-262/2005H., s ručně napsanou doložkou o nabytí právní moci tohoto rozhodnutí dne 17. února 2005, kterým mělo být rozhodnuto o umístění výstavby „M. m. c. K.“ na pozemku pozemková parcela číslo: 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 11.., 11.. v katastrálním území K., kdy toto rozhodnutí bylo opatřeno dvěma úředními razítky, z nichž jedno bylo otištěno pod doložkou právní moci na straně 1 rozhodnutí a druhé se státním znakem a pořadovým číslem 15 u podpisu vedoucího odboru výstavby na straně 3 rozhodnutí, ačkoliv věděla, že takové územní rozhodnutí M. ú. v B. nikdy vydáno nebylo, řízení o vydání územního rozhodnutí bylo dne 7. února 2005 přerušeno a jí předkládaná listina jako povinná příloha k žádosti je padělkem, přičemž v průběhu kontroly podané žádosti o poskytnutí dotace byla tato skutečnost odhalena C. pro r. r. ČR a k poskytnutí dotace ani zčásti nedošlo.

Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání směřující proti výroku o vině. Odkázala v něm na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Skutková část výroku o vině jakož i související odůvodnění rozhodnutí podle ní nevyjadřují zákonné znaky zejména užitých kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů. Podstatným v daných souvislostech shledávala absenci skutkových zjištění, která by opodstatňovala závěr soudů, že se dopustila jednání bezprostředně směřujícího ke způsobení značné škody, a to oběma trestnými činy.

Obviněná soustředila své námitky k otázkám, zda její jednání bezprostředně směřovalo k uvedení nepravdivých údajů v žádosti o poskytnutí dotace, za nepřesvědčivý pokládala závěr, že předložení P. v rámci konkrétního grantového schématu SROP lze podřadit pod vztahy předvídané a chráněné základní skutkovou podstatou § 250b tr. zák., tedy že se v daném případě jednalo o dotaci (či subvenci), a konečně měla za to, že bylo třeba věnovat pozornost tomu, zda její čin směřoval ke způsobení značné škody užitím padělané listiny.

Znovu opakovala, že předložila projekt společnosti P., a. s., v rámci V. k předkládání akcí do grantového schématu v souladu se SROP a že přes různě užitá názvosloví se jednalo o projekt na základě kritérií V., jejímž obsahem bylo výběrové řízení grantového schématu. Soudy podle ní nesprávně řízení o grant podřadily kategorii dotace, subvence ve smyslu § 250b tr. zák. Odvolací soud se touto její námitkou zabýval a třebaže s jeho právním hodnocením lze souhlasit, nelze podle ní přehlédnout, že „pojmově je v praxi a zákonech pojem dotace a subvence podřazen toliko účelově poskytovaným prostředkům, přičemž tyto kategorie se vztahují na prostředky poskytované státem rovněž na základě příslušných projektů, avšak jsou zpravidla poskytovány účelově předem bez nutnosti předchozího profinancování předmětu dotace či subvence z prostředků žadatele“. Upozornila, že nelze přehlédnout, že dotčené finanční prostředky byly institucionálně označovány jako „podpora formou nevratné přímé pomoci“ v rámci grantového schématu obsaženého ve V. MMR. Přiznání finanční podpory mělo stupňovitý charakter. V prvé fázi byli účastníci prostřednictvím veřejné V. vyzváni k předložení projektů, které musely splňovat formální i obsahové požadavky vyhlašovatele. Své projekty jednotliví žadatelé o podporu v rámci grantového schématu SROP předkládali na adresu MMR-C. pro r. r., kde byl proveden první přezkum došlých žádostí. Stupňovitost v nakládání se žádostí o podporu vrcholila až uzavřením Smlouvy o financování s gestorem projektu – ministrem MMR. Usuzovala proto, že svým charakterem mohla až Smlouva o financování s gestorem projektu splňovat charakter dotace. K uzavření takové smlouvy v jejím případě nedošlo, a proto se o dotaci nejednalo.

I kdyby se dovolací soud s tímto názorem neztotožnil, pokládal dále z hlediska právního posouzení skutku za významná skutková zjištění o formě a možnostech čerpání prostředků této „dotace“. Vytkla, že nebylo nijak prokázáno, že by měla v úmyslu protiprávně uzavřít Smlouvu o financování a následně dále podvodně požadovat refundaci vynaložených prostředků. Princip refundace podle ní pojmově vylučoval reálnou hrozbu způsobení značné škody, neboť k refundaci by došlo až po dokončení stavby, kterému by patrně předcházely další nezbytné fáze stavebního řízení, navazujícího na územní rozhodnutí. Na podkladě zjištěných skutečností lze podle ní logicky uzavřít, přijme-li bez dalšího zavinění ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny jejím užitím jako pravé (předložením v rámci P.), že tak učinila nikoliv primárně v úmyslu obohatit se, ale v úmyslu, aby P. společnosti nebyl vyřazen pro formální nedostatek z dalších kol posuzování kritérií V. Dovolatelka proto akcentovala, že nejednala s úmyslem získat cestou užití padělaného územního rozhodnutí neoprávněně finanční prostředky z evropských a státních fondů. Byl-li by konstatován její úmysl užít danou listinu jako pravou, je nutné rozdělit prokázání tohoto úmyslu s ohledem na pohnutku – úmysl ve vztahu k vlastnímu vědomí užití této listiny na straně jedné, kterým mohla naplnit základní skutkové podstaty podle § 250b a 176 tr. zák., avšak na straně druhé stejná skutková zjištění neopodstatňují podle jejího přesvědčení právní posouzení skutku jako pokusu uvedených trestných činů s úmyslem způsobit značnou škodu. V této souvislosti znovu argumentovala prezentovaným systémem kontrol a mechanismem vyplácení finanční podpory, které by zabránily, aby za předpokladu setrvání protiprávního stavu došlo k výplatě peněžních prostředků.

Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze jakož i řízení, které mu předcházelo, zrušil a aby Městskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v zevrubném vyjádření k dovolání obviněné konstatoval, že dovolání považuje za právně relevantní v té části, v níž obviněná zpochybňovala povahu finanční podpory, o niž žádala, jako dotace ve smyslu ustanovení § 250b tr. zák. a dále pak pokud namítla, že byl-li by zjištěn její úmysl užít předmětnou listinu, tj. územní rozhodnutí, jako pravé, je nutno rozdělit prokázání tohoto úmyslu s ohledem na pohnutku – úmysl ve vztahu k vlastnímu vědomému užití této listiny na straně jedné, kterým mohla naplnit základní skutkovou podstatu § 250b a 176 tr. zák., přičemž na straně druhé stejná skutková zjištění podle ní nezakládají oprávnění hodnotit její čin jako pokus uvedených trestných činů s úmyslem způsobit značnou škodu.

K těmto námitkám uvedl, že při řešení otázky, zda soudy obou stupňů správně posuzovaly částku ve výši 56.577.600,- Kč z tehdy probíhajícího programu Evropských společenství nazvaného S. r. o. p. (SROP) jako dotaci ve smyslu ustanovení § 250b tr. zák., je třeba vycházet z toho, že M. pro m. r. vyhlásilo výzvu k předkládání akcí do grantového schématu, a to v souladu se Společným regionálním operačním programem, přičemž v rámci zmíněného grantového schématu měla být poskytnuta podpora formou nevratné přímé pomoci (tedy dotace) konkrétním projektům, jejichž rámec, účel a subjekty, pro které byl určen, byl přesně vymezen s tím, že na jednu akci mohla být poskytnuta veřejná podpora v maximální výši 70.000.000,- Kč a výše celkových způsobilých výdajů na jednu akci musela činit minimálně 97.665.000,- Kč. Maximální výše dotace měla činit 46 až 50 % z celkových způsobilých výdajů akce v závislosti na místu realizace akce. Z tohoto je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě žádala obviněná o dotaci účelovou, neboť měla sloužit k financování konkrétní akce, a navíc její poskytnutí bylo podmíněno finanční spoluúčastí příjemce dotace, kterým byla obchodní společnost P., a. s., kde obviněná v kritické době působila jako předsedkyně představenstva.

S odkazem na skutkové okolnosti uvedené v pravomocném výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně a dále specifikované v odůvodněních rozsudků soudů obou stupňů vyvozoval, že obviněná začala uskutečňovat jednání popsané v základní skutkové podstatě trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. tak: „kdo v žádosti o poskytnutí dotace uvede nepravdivé údaje“. To podle něj znamená, že obviněná naplnila znaky základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. Jestliže její úmysl směřoval ke způsobení škody velkého rozsahu, což se jí však nepodařilo zrealizovat, neboť v průběhu kontroly podané žádosti o poskytnutí dotace k tomu oprávněným C. pro r. r. ČR bylo zjištěno, že územní rozhodnutí M. ú. v B. předložené obviněnou je padělkem, jednalo se ze strany obviněné o pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. [odvolací soud s ohledem na skutečnost, že podle něj nebyly pro tuto právní kvalifikaci splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., kvalifikoval jednání obviněné jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.].

Skutečnost, že z hlediska objektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. je trestní odpovědnost pachatele spojena s žádostí o poskytnutí dotace svědčí o neoprávněnosti argumentu dovolatelky, že trestní odpovědnost mohla být v jejím případě spojena až s uzavřením Smlouvy o financování s gestorem projektu, tedy českým M. pro m. r.

Měl proto za to, že Vrchní soud v Praze nepochybil, pokud jednání obviněné MUDr. M. N. s ohledem na výši hrozící škody právně kvalifikoval s přihlédnutím k nesplnění podmínek zakotvených v ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. [v souběhu s pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák.]. Jak již bylo konstatováno, pokus trestného činu subjektivně z hlediska obviněné MUDr. M. N. směřoval ke způsobení škody, která více jak jedenáctinásobně překračovala hranici škody významné pro aplikaci ustanovení § 250b odst. 5 tr. zák. To, že projekt předložený obviněnou, vypracovaný odborníkem na danou problematiku Ing. A. C., kterému obviněná sdělila, že obdržela příslib dotace ze S. r. o. p. (SROP), byl příslušným orgánem hodnocen dobře a že padělek územního rozhodnutí M. ú. v B. byl odhalen až díky pečlivě prováděné kontrole ze strany C. pro r. r. ČR, svědčí o vysoké míře zavinění obviněné právě ve vztahu k hrozícímu následku trestného činu. Souhrn všech těchto skutečností charakterizuje posuzovanou věc jako závažné jednání, které pokud směřovalo ke způsobení škody velkého rozsahu ve smyslu ustanovení § 250b odst. 5 tr. zák. a škody značné ve smyslu ustanovení § 176 odst. 2 písm. b) tr. zák., vykazuje vzhledem k této okolnosti podstatně vyšší stupeň nebezpečnosti, než jaký vyjadřuje pouhá aplikace ustanovení § 250b odst. 1 tr. zák. a § 176 odst. 1 alinea druhá tr. zák., přičemž nelze odhlížet od okolnosti, že Vrchní soud v Praze přihlédl ke skutečnosti, že obviněná měla faktickou vůli vybudovat komplex „M. m. c. K.“, který, za situace, že by o územní rozhodnutí bylo zažádáno včas, mohl dotaci řádně získat, a ta nemohla být použita na jiný, fiktivní účel, a s ohledem na konstatované nesplnění podmínek zakotvených v ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. právně kvalifikoval jednání obviněné podle obecně mírněji trestného ustanovení § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby bylo dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva, jak ostatně shrnula v dovolání i sama obviněná.

Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání dovolatelky jsou významné především otázky, zda peněžní prostředky, o jejichž vyplacení obviněná prostřednictvím „žádosti o dotaci“ usilovala, mají povahu dotace a zda tak čin obviněné naplňuje formální stránku pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a zda se zřetelem na jeho konkrétní stupeň nebezpečnosti pro společnost vykazuje znaky pokusu tohoto trestného činu jakož i pokusu trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. též po stránce materiální.

Při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba jednak učinit závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, a poté se vypořádat s tím, zda skutek vykazuje takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti (§ 3 odst. 2 tr. zák.). O trestný čin se jedná, jsou-li v konkrétním případě dány formální i materiální podmínky trestnosti činu.

Pokusem trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák. je jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

Z tzv. právní věty výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu se podává, že obviněná tím, že se dopustila jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo jednak k tomu, aby v žádosti o poskytnutí dotace uvedla nepravdivé údaje a způsobila takovým činem značnou škodu, jednak aby užila padělanou listinu jako pravou a takovým činem způsobila značnou škodu, přičemž k dokonání trestných činů nedošlo, naplnila znaky pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a pokusu trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1, § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák. Skutková část výroku o vině tohoto rozsudku ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky pokusu obou těchto trestných činů.

Podstata jednání obviněné spočívala v tom, že jako předsedkyně představenstva obchodní společnosti P., a. s., v úmyslu dosáhnout poskytnutí dotace, předložila prostřednictvím Ing. A. C. v plné moci odboru cestovního ruchu M. pro m. r. ČR žádost o dotaci, datovanou dnem 18. února 2005, kterou vlastnoručně podepsala a opatřila razítkem P., a. s., ve výši 56.577.600,- Kč z programu E. s. S. r. o. p. (SROP) s názvem projektu „M. m. c. K.“, v této žádosti uvedla, že v příloze č. 13 předkládá územní rozhodnutí a s touto žádostí předložila s vlastnoručně podepsaným průvodním listem jako povinnou přílohu č. 13 i úředně ověřenou kopii padělku územního rozhodnutí M. ú. v B., odboru výstavby a územního plánování ze dne 16. února 2005, čj. STAV-262/2005H., s ručně napsanou doložkou o nabytí právní moci tohoto rozhodnutí dne 17. února 2005, kterým mělo být rozhodnuto o umístění výstavby „M. m. c. K.“ na označených pozemcích v katastrálním území K., kdy toto rozhodnutí bylo opatřeno dvěma úředními razítky, z nichž jedno bylo otištěno pod doložkou právní moci na straně 1 rozhodnutí a druhé se státním znakem a pořadovým číslem 15 u podpisu vedoucího odboru výstavby na straně 3 rozhodnutí, ačkoliv věděla, že takové územní rozhodnutí M. ú. v B. nikdy vydáno nebylo, řízení o vydání územního rozhodnutí bylo dne 7. února 2005 přerušeno a jí předkládaná listina jako povinná příloha k žádosti je padělkem, přičemž v průběhu kontroly podané žádosti o poskytnutí dotace byla tato skutečnost odhalena C. pro r. r. ČR a k poskytnutí dotace ani zčásti nedošlo.

Obviněná namítla, že sporným shledává, zda okolnosti spojené s předložením projektu společnosti P., a. s., v rámci V. k předkládaní akcí do grantového schématu v souladu se SROP lze podřadit pod vztahy předvídané a chráněné ustanovením § 250b tr. zák., neboť před různě užitá názvosloví se jednalo o projekt na základě kritérií V., jejímž obsahem bylo výběrové řízení grantového schématu. Řízení o daný grant nelze podle ní ztotožnit se smyslem dotace či subvence. Upozornila na stupňovitost v nakládání se žádostí o podporu, vrcholící uzavřením smlouvy o financování s gestorem projektu M. pro m. r., přičemž podle jejího názoru teprve až tato smlouva o financování s gestorem projektu splňovala charakter dotace (či subvence). Dodala, že okolnost nutného prvotního profinancování a následné refundace některých vynaložených prostředků vylučuje výběrové řízení konané za účelem získání grantu z pojmu dotace či subvence ve smyslu ustanovení § 250b tr. zák.

S názorem obviněné souhlasit nelze. S touto námitkou se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval již odvolací soud, který stručně ale výstižně postihl podstatu finanční podpory, o jejíž přiznání obviněná žádala. Odmítl názor obviněné, že se jednalo o grant, který nelze zahrnout pod označení „dotace“. Upozornil, že vedle výslovného označení “přímá dotace“, které je uvedeno v P., na základě nichž obviněná za společnost P., a. s., podala žádost o dotaci, kterou tak i označila, jde o příspěvek, který splňuje obecné náležitosti tzv. účelové dotace. Tou se rozumí příděl peněz stanovený státem, který může být použit jen na určené účely a nelze ho použít na nic jiného (strana 6 rozsudku).

Dotací se v nejobecnější podobě rozumí forma poskytnutí určitého množství finančních prostředků, které mohou a nemusí být stanoveny na konkrétní účel. Dotací se označuje poskytování peněžních prostředků zpravidla bez právního nároku např. obcím, úřadům, ale i fyzickým a právnickým osobám. Na konkrétní akce nebo předem stanovené okruhy potřeb se poskytují tzv. účelové dotace, které mohou být použity jen na určené (přesně vymezené) účely. Právní vztahy vztahující se k dotacím (jejich vzniku, podmínkám čerpání, využití, kontrole, zániku apod.) jsou upraveny v rámci vícero právních předpisů (např. zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, zákon. č. 129/2000 Sb., o krajích, zákon. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákon č. 320/2000 Sb., o finanční kontrole apod.), přičemž v jednotlivých případech je nutné především vycházet z obsahu konkrétních smluv, případně právních předpisů (včetně těch podzákonných), jež se případným smluvním ujednáním stanou součástí jednotlivých smluv. Ve vztahu k dotacím totiž v rámci platné právní úpravy neexistuje žádný konkrétní (pojmenovaný) smluvní typ, a proto se zde otevírá poměrně široká kontraktační volnost (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 93/2007 ze dne 27. 2. 2007). Dotace mohou být použity jen na určené účely a podléhají zúčtování. Účel dotace je dán a musí být dodržen – prostředky nelze použít na nic jiného, než je stanoveno. Nevyčerpané prostředky je třeba vrátit. Rozlišení dotací může být podle toho, zda mají nebo nemají podmiňovat finanční spoluúčast příjemce dotace. Dotace bez spoluúčasti je fakticky obecnou, neúčelovou dotací, dotace se spoluúčastí je dotací účelovou. Neúčelové dotace může ten, kdo je obdrží, použít podle svého uvážení.

Subvencí se obecně rozumí finanční podpora poskytovaná obvykle z veřejných prostředků ekonomickým subjektům, odvětvím apod. k zajištění přesně vymezené činnosti, na níž má subjekt poskytující subvence zvláštní zájem.

Vzhledem k tomu, že jednotlivé zákony neužívají pojmů dotace a subvence zcela přesně, můžeme pod ně zahrnout i další příspěvky a finanční výpomoci, pokud splňují obecné náležitosti dotace nebo subvence, byť je tak příslušný právní předpis neoznačuje (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1372).

Při řešení otázky, zda v trestní věci obviněné postupovaly soudy obou stupňů v intencích trestního práva hmotného, když částku ve výši 56.577.600,- Kč z tehdy probíhajícího programu E. s. nazvaného S. r. o. p. (SROP) považovaly za dotaci ve smyslu ustanovení § 250b trestního zákona, je třeba vycházet z toho, že M. pro m. r. České republiky vyhlásilo výzvu k předkládání akcí do grantového schématu v souladu se S. r. o. p., týkající se priority č. 4 R. c. r., přičemž z jejího obsahu a obsahu P. pro žadatele pro předkládání akcí se podává, že ve finančním rámci zmíněného grantového schématu měla být poskytnuta veřejná podpora formou nevratné přímé pomoci (tedy dotace) konkrétním projektům, jejichž rámec, účel a subjekty, pro které byl určen, byl přesně vymezen s tím, že na jednu akci mohla být poskytnuta veřejná podpora v maximální výši 70.000.000,- Kč a výše celkových způsobilých výdajů na jednu akci musela činit minimálně 97.665.000,- Kč. Maximální výše dotace měla činit podle jednotlivých regionů soudržnosti podporovaných v rámci SROP 46 až 50 % z celkových způsobilých výdajů akce. Míra spolufinancování z vlastních zdrojů žadatele musela v návaznosti na výši veřejné podpory dosáhnout minimálně 50 až 54 % celkových způsobilých výdajů akce (č. l. 115 – 171).

Z tohoto je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě žádala obviněná MUDr. M. N. o dotaci účelovou, neboť peněžní prostředky měly sloužit k financování konkrétní akce, a navíc jejich poskytnutí bylo podmíněno finanční spoluúčastí příjemce dotace, kterým byla obchodní společnost P., a. s., kde obviněná v kritické době působila jako předsedkyně představenstva. Nic na tom nemění stupňovitost v nakládání se žádostí o podporu, vrcholící uzavřením smlouvy o financování s gestorem projektu M. pro m. r., na niž upozorňovala obviněná. Nelze přijmout její argument, že až teprve uzavření takové smlouvy může splňovat charakter dotace; z obsahu P. se nic takového nenaznačuje a v této souvislosti není od věci připomenout výpověď svědka Ing. P. B., CSc., zaměstnance C. pro r. r. ČR, který mimo jiné uvedl, že projekt se může začít realizovat ve vztahu k uznatelným výdajům hned po podání žádosti, přičemž je rizikem žadatele, zda v konečné fázi bude jeho financování schváleno.

Obviněná také vytkla, že skutková zjištění přesvědčivě nevystihují a nevyjadřují, že se dopustila jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo ke způsobení značné škody, a to oběma trestnými činy, jimiž byla uznána vinnou.

K tomu je třeba uvést, že jestliže pachatel naplnil znaky základní skutkové podstaty podle § 250b odst. 1 tr. zák., ale jeho úmysl směřoval ke způsobení škody velkého rozsahu, což se mu však nepodařilo realizovat, jde o pokus trestného činu pojistného podvodu. Takové případy nelze posuzovat jako přípravu k uvedenému trestnému činu, i kdyby jednání pachatele směřující ke způsobení škody velkého rozsahu zůstalo jen ve stadiu přípravy. Tzv. kvalifikovaná skutková podstata, která je souhrnem znaků základní skutkové podstaty a znaků podmiňujících použití vyšší trestní sazby, byla totiž již v některých svých znacích realizována, tj. ve znacích naplňujících základní skutkovou podstatu. Pachatelovo jednání posuzované jako celek tím již překročilo stadium přípravy a dostalo se do stadia pokusu, poněvadž pachatel již začal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu. Otázka, zda zamýšlenou škodu mohl pachatel takového činu vzhledem k jeho okolnostem skutečně způsobit, kdyby se mu podařilo jej dokonat, je významným hlediskem pro hodnocení materiální stránky podmínky uvedené v § 88 odst. 1 tr. zák. pro použití kvalifikované skutkové podstaty odpovídající záměru pachatele (k tomu Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1375; obdobně také Vladimír Kratochvíl a kolektiv. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. přepracované a doplněné vydání. str. 289; Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D. Základy trestní odpovědnosti podstatně přepracované a doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Orac 2003, s. 330).

Ze skutkových zjištění soudů se podává, že obviněná jako předsedkyně představenstva obchodní společnosti P., a. s., v úmyslu dosáhnout poskytnutí dotace, předložila prostřednictvím zplnomocněného Ing. A. C. na odbor c. r. M. pro m. r. ČR žádost o dotaci ve výši 56.577.600,- Kč z programu E. s. S. r. o. p. (SROP), datovanou dnem 18. února 2005, kterou vlastnoručně podepsala a opatřila razítkem P., a. s., která měla k financování fyzické investice s názvem projektu „M. m. c. K.“, a v této žádosti uvedla, že v příloze č. 13 předkládá územní rozhodnutí a s touto žádostí předložila s vlastnoručně podepsaným průvodním listem jako povinnou přílohu č. 13 i úředně ověřenou kopii územního rozhodnutí M. ú. v B., o které věděla, že se jedná o padělek, potom je zřejmé, jak přesvědčivě uvedl státní zástupce ve vyjádření k dovolání, že naplnila znaky základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., neboť v žádosti o poskytnutí dotace uvedla nepravdivé údaje. Současně ale naplnila i znaky základní skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá tr. zák., poněvadž užila padělanou listinu jako pravou. Jestliže její úmysl směřoval ke způsobení škody přesahující 56 milionů Kč, tedy škody velkého rozsahu ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák., což se jí však nepodařilo zrealizovat, neboť v průběhu kontroly podané žádosti o poskytnutí dotace k tomu oprávněným C. pro r. r. ČR bylo zjištěno, že územní rozhodnutí M. ú. v B. předložené obviněnou je padělkem, jednalo se ze strany obviněné o pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. [odvolací soud s ohledem na skutečnost, že podle něj nebyly pro tuto právní kvalifikaci splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., kvalifikoval jednání obviněné jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.] a též o pokus trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1, § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák. V daných souvislostech není relevantní, zda předložení padělaného územního rozhodnutí majícího povahu veřejné listiny bylo primárně vedeno záměrem získat cestou jeho užití neoprávněně finanční prostředky, jak namítla obviněná, dovolávajíc se tak právního posouzení skutku jen jako trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny v jeho základní skutkové podstatě. Ani dovolací soud nezpochybňuje, že předložení padělaného územního rozhodnutí bylo pouze prostředkem k dosažení sledovaného cíle, bez něhož by byla žádost pro formální nedostatky bez dalšího vyřazena, nicméně o příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a hrozící škodou (v tomto případě je kvalifikačním znakem škoda značná představující těžší následek) jakož i existenci potřebné formy zavinění [postačuje zavinění z nedbalosti – srov. § 6 písm. a) tr. zák.] nelze pochybovat.

Otázkou, jež byla v dovolání též předložena k řešení, byla otázka naplnění materiální stránky pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a potažmo i pokusu trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák. Způsob, jakým se odvolací soud vypořádal s materiální podmínkou aplikace ustanovení § 250b odst. 4 písm. b) tr. zák. a § 176 odst. 2 písm. b) tr. zák., lze akceptovat.

Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je podle § 3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat se v tomto směru od dosavadní judikatury, podle které zákon již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. rozhodnutí pod č. 34/1976-II. Sb. rozh. tr.).

Nebezpečnost pokusu pro společnost je třeba posuzovat především podle obecných zásad. Jde proto i zde o nebezpečnost konkrétní formy pokusu, konkrétního jednání, jehož povaha jako pokus je hodnocena. V tomto rámci třeba však pro stupeň nebezpečnosti pokusu vedle skutečností vypočítávaných v § 3 odst. 4 tr. zák. hodnotit zejména též některé zvláštní okolnosti, které rovněž uvádí zákon v § 31 odst. 2 písm. c) tr. ř., totiž okolnost, do jaké míry se jednání pachatele přiblížilo k dokonání, jakož i okolnosti a důvody, pro které k jeho dokonání nedošlo.

Závěry, jež odvolací soud učinil, pokud skutek obviněné kvalifikoval pouze jako pokus trestného činu úvěrového podvodu v jeho kvalifikované skutkové podstatě podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a ztotožnil se s jeho právním posouzením též jako pokusu trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1, § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák., jsou výstižné. Odvolací soud vyváženě hodnotil všechna relevantní hlediska a přihlédl ke všem okolnostem, které stupeň nebezpečnosti činu obviněné snižují a na něž obviněná relevantně poukázala i v odůvodnění dovolání.

Při posuzování konkrétního stupně nebezpečnosti činu pro společnost nebylo sice možné přehlédnout, že ze strany obviněné šlo o tzv. ukončený pokus, poněvadž obviněná učinila všechny kroky, které byly z jejího hlediska potřebné k dokonání trestného činu, že výše hrozící škody v podobě neoprávněného získání dotace v částce přesahující 56 milionů Kč několikanásobně převyšuje hranici škody velkého rozsahu (tou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč). Na druhé straně ovšem odvolací soud přiléhavě vystihl, že projekt a záměr vybudovat „M. m. c. K.“ skutečně existoval a že čerpání dotace by přicházelo v úvahu až formou refundace vlastních prostředků společnosti P., a. s., prokazatelně proinvestovaných vybudováním tohoto zařízení, poukázal i na to, že chybějící územní rozhodnutí nakonec se zpožděním téměř jednoho a půl roku vydáno rovněž bylo, stranou své pozornosti neponechal ani poznatek, že bylo-li by o územní rozhodnutí zažádáno včas, mohla být dotace řádně získána a ta nemohla být použita na jiný, fiktivní účel. Pro objektivní posouzení závažnosti činu obviněné upozornil i na skutečnost, že cílem obviněné bylo získat neoprávněně dotaci na úkor ostatních uchazečů, způsobilých splnit požadované formální podmínky, poněvadž vědoma si, že po termínu podání žádosti 18. 5. 2005 ji už získat nemohla, použila padělané územní rozhodnutí, jsouc motivována i osobním prospěchem jako 50% akcionářka označené obchodní společnosti. Tyto hodnotící úvahy našly přiléhavého výrazu v závěru, že čin obviněné s přihlédnutím k § 88 odst. 1 tr. zák. vykazuje stupeň nebezpečnosti pro společnost odpovídající pokusu trestných činů úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 4 tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák. Názor obviněné, že bylo na místě kvalifikovat její čin toliko jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá tr. zák., nemůže obstát nejen s ohledem na výši hrozící škody, ale i proto, že její čin nese znaky značné míře zavinění právě ve vztahu k hrozícímu následku trestného činu, poněvadž projekt předložený obviněnou byl hodnocen příznivě a padělek územního rozhodnutí M. ú. v B. byl odhalen až díky pečlivě prováděné kontrole ze strany C. pro r. r. ČR.

Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. dubna 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 16. April 2008