JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 340/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. března 2008 o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 61 To 336/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 71/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 16 T 71/2005, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261 tr. zák. a odsouzen podle § 261 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na pět let. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 5 T 85/2003, jakož i všechny další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Tímtéž rozsudkem byli spoluobvinění V. B., J. B., M. K. a M. K. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný P. K. trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261 tr. zák. dopustil tím, že dne 1. května 2003 kolem 15.20 hodin v P., V. n., při vstupu do stanice metra D. při odchodu ze shromáždění anarchistů zvedl pravici v nacistickém pozdravu a současně vykřikl „Sieg Heil“.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný P. K. odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 61 To 336/2007, byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen toliko ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl při nezměněném výroku o vině trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261 tr. zák. odsouzen podle § 261 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na pět let. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 5 T 85/2003, jenž byl obviněnému doručen 2. 9. 2003 a nabyl právní moci 11. 9. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, v němž odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasil se skutkovými zjištěními, opírajícími se o videozáznam pořízený z místa činu Policií ČR, a namítl, že záznam je nezřetelný, on sám ani nebyl oblečen či upraven tak, aby jej bylo možno řadit mezi skinheady či jiné na základě vnějších atributů ztotožnitelné skupiny, u nichž lze fašizující tendence přepokládat; demonstrace se účastnil jako osoba přihlížející. Poznamenal, že je pracovníkem bezpečnostní agentury, která mimo jiné chrání i majetek a některé akce pořádané Ž. o. vždy ke spokojenosti svých zákazníků. Zdůraznil, že veřejné projevení sympatie ve smyslu § 261 tr. zák. požaduje úmysl, což znamená, že daná osoba musí s hnutím skutečně sympatizovat, aby tyto sympatie mohla veřejně projevit. Vytkl, že žádný ze soudů se nezabýval subjektivní stránkou, kterou je třeba zkoumat na základě celkového hodnocení osoby obviněného, jeho názorů, sociálních vazeb, popř. jiných skutečností z jeho minulosti, které by sympatii k hnutím v tomto ustanovení zmiňovaných potvrzovaly. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 zrušil a obviněného obžaloby zprostil, poněvadž žalovaný skutek se nestal, resp. není trestným činem; nerozhodne-li dovolací soud ve věci sám, pak nechť je věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti vychází z odlišných skutečností, než jaké zjistil soud prvního stupně, a uplatněné námitky směřují proti hodnocení provedených důkazů. Údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. a extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a právními závěry podle něj zjištěny nebyly. Poznamenal, že uplatněnému důvodu dovolání zdánlivě odpovídá toliko námitka nedostatku úmyslu veřejně projevit sympatie k hnutí uvedenému v ustanovení § 260 tr. zák. Ve skutečnosti tato námitka podle něj pomíjí soudem zjištěnou skutečnost, že obviněný nejenže zvedl ruku k nacistickému pozdravu, ale toto verbálně doplnil i zvoláním „Sieg heil“, což o jeho sympatiích k uvedenému hnutí nevzbuzuje pochybnosti. Navrhl proto, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil rovněž námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 6 a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Městský soud v Praze. Do takto vymezené kategorie námitek patří ty, na jejichž základě obviněný ve shodě s již uplatněnou obhajobou v podstatě vytkl, že se skutku nedopustil a že soudy pochybily, pokud neuvěřily jeho obhajobě a závěr o jeho vině vystavily na nezřetelném videozáznamu pořízeném na místě činu Policií ČR.

Těmito námitkami obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, které uzavřely, že to byl právě obviněný, kdo při odchodu ze shromáždění anarchistů zvedl pravici v nacistickém pozdravu a současně vykřikl „Sieg Heil“ , a ze změny těchto skutkových zjištění (ničeho závadného se nedopustil) ve svůj prospěch vyvozoval, že se trestného činu podle § 261 tr. zák. nedopustil.

V této části opřel obviněný dovolání zjevně o námitky, které nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. a ve vztahu k nimž neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Lze připustit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá takový vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (viz strany 4, 5 rozsudku soudu prvního stupně a strany 4, 5 napadeného rozsudku odvolacího soudu), který nelze než akceptovat. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, proč neuvěřily jeho výpovědi a proč rozhodnutí o jeho vině opřely o obrazový záznam pořízený dne 1. 5. 2003 na V. n. v P. na shromáždění anarchistů. Oba soudy uzavřely, že obrazový záznam je zřetelný a jednoznačně zachycuje nejen průběh konfliktu mezi skupinou anarchistů a jejich odpůrci – obviněným a jeho příznivci, ale i děj následující po skončení konfliktu. Odvolací soud zdůraznil, že záznam dokumentuje, že obviněný se třemi společníky odchází do stanice metra, v tom okamžiku se otáčí směrem dozadu, zvedá pravici v nacistickém pozdravu a současně vykřikl „Sieg Heil“. Odvolací soud také vysvětlil, proč nebylo možné obviněného zaměnit s jinou osobou, ani pochybovat o obsahu jeho verbálního projevu. Že soudy hodnotily provedené důkazy způsobem, jež nekorespondoval představám obviněného, ještě neznamená, že jejich zjištění jsou nesprávná.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku jako trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261 tr. zák. pro absenci jeho subjektivní stránky.

Trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka se dopustí, kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 260 tr. zák., tedy hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval výše uvedené znaky trestného činu podle § 261 tr. zák. za naplněné. Obviněný zpochybnil svůj úmysl projevit sympatie k hnutí uvedenému v § 260 tr. zák., poněvadž podle něj nebylo vůbec zjišťováno, zda s takovým hnutím – i se zřetelem ke svému působení a své pověsti v bezpečnostní agentuře, pro niž pracuje, sympatizuje. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která zákonné znaky úmyslného zavinění coby obligatorního znaku subjektivní stránky trestného činu vyjadřují.

Podstata jednání obviněného spočívala v tom, že dne 1. května 2003 kolem 15.20 hodin v P., V. n., při vstupu do stanice metra D. při odchodu ze shromáždění anarchistů, provázen třemi společníky, zvedl pravici v nacistickém pozdravu a současně vykřikl „Sieg Heil“.

Pro trestní odpovědnost podle § 261 tr. zák. se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 3 odst. 3 tr. zák.). Výhrady obviněného zpochybňující subjektivní stránku trestného činu však nemohly obstát. Závěr o formě zavinění (§ 4, § 5 tr. zák.) je závěrem právním, vycházejícím ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování. To znamená, že v tzv. skutkové větě není nezbytně nutné výslovně uvést, že čin byl spáchán úmyslně; takový závěr coby závěr právní však musí mít ve skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku oporu. V posuzovaném případě soudy učinily ve vztahu k zavinění taková zjištění, která zákonné znaky úmyslného zavinění evidentně naplňují.

Je třeba připustit, že soudy obou stupňů se explicitně otázkou subjektivní stránky trestného činu nezabývaly, nicméně ze závěrů, které učinil odvolací soud, je úmyslné zavinění obviněného zřejmé. Tento soud zdůraznil, opíraje se o závěry znaleckého posudku z oboru politologie, historie, sociologie a lingvistiky, že obviněný jak pohybem ruky, tak i verbálně projevil sympatie a sounáležitost k hnutím německého nacionálního socialismu a pozdějšího neonacismu, jehož podstatnou součástí byl rasismus, antisemitismus a obecně nenávist vůči různým skupinám obyvatel Evropy, tedy k hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka a hlásá národní, rasovou, třídní a náboženskou zášť. Projev sympatie znamená vyjádřit výslovně nebo konkludentně svůj pozitivní vztah a názor k hnutí podle § 260 tr. zák., a to bez přímého úmyslu ovlivnit jiné osoby; za projevy sympatií judikatura soudů považuje např. používání nacistických symbolů, gest a hesel.

Že popsaným činem obviněný skutečně sledoval záměr projevit sympatie k takovému hnutí, je třeba vyvozovat i z věcných, místních a časových souvislostí, za nichž k němu došlo. Nelze pominout, že se tak stalo 1. května, tj. v den státního svátku, v bezprostřední návaznosti na předchozí konflikt s anarchisty a aktivní fyzické i verbální gesto, jež obviněný učinil obklopen svými příznivci, nelze chápat jinak, než jak to učinily soudy obou stupňů. V žádném případě nelze akceptovat obhajobu obviněného, že se jednalo jen o zdvižení ruky učiněné za ne zcela zřetelných okolností. Na správnosti závěrů soudů nic nemůže změnit ani tvrzení obviněného, že ku spokojenosti Ž. o. chrání její majetek a některé její akce, neboť to nemůže být interpretačním vodítkem pro chápání významu posuzovaných jeho gest.

Čin obviněného byl správně posouzen jako trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261 tr. zák. a pro úplnost dovolací soud poznamenává, že závěry soudů korespondují se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 302/2005, jež bylo publikováno pod č. 11/2007 Sb. rozh. tr.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. března 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 20. March 2008