JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 327/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 o dovolání obviněného mladistvého M. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, soudu pro mládež, ze dne 18. 6. 2007, sp. zn. 14 Tmo 13/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 15/2006, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, soudu pro mládež, ze dne 18. 6. 2007, sp. zn. 14 Tmo 13/2007.

Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, soudu pro mládež, p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích, soudu pro mládež, ze dne 9. 3. 2007, sp. zn. 2 Tm 15/2006, byl obviněný mladistvý M. D. uznán vinným, že

„dne 15. 8. 2006 v době okolo 13:45 hod. v P. u objektu pekárny H. přistoupil k poškozenému S. H., kterého požádal o sdělení, kolik je hodin, na to poškozený vytáhl z kapsy mobilní telefon zn. Nokia 3410, který mu obviněný vytrhl z ruky, vyndal z něho SIM kartu, kterou hodil poškozenému a následně z místa utekl, čímž způsobil škodu ve výši 500,- Kč zákonnému zástupci poškozeného V. H.

dne 18. 5. 2006 v době od 15:00 hod. do 15:30 hod. v P. před více osobami na místě přítomnými fyzicky napadl poškozeného D. J., tím způsobem, že mu nejprve dal čtyři facky, a když poškozený chtěl z místa odejít, pokračoval v napadání tím způsobem, že ho několikrát kopl do oblasti žeber, žaludku a jednou též do hlavy, kdy poškozený z důvodu bolesti hlavy musel v ranních hodinách dne 19. 5. 2006 vyhledat lékařské ošetření v Krajské nemocnici P. – oddělení dětské chirurgie, kde byl hospitalizován do 21. 5. 2006, neboť při napadení utrpěl otřes mozku, v důsledku čehož byl omezen v obvyklém způsobu života bolestmi hlavy a zvracením“.

Takto zjištěné jednání obviněného mladistvého M. D. (dále převážně jen „mladistvý“) soud prvního stupně právně posoudil jako provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a podle § 202 odst. 1 tr. zák., s přihlédnutím k § 35 odst. 1 tr. zák., § 60a odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1 a § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů [dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“], mu uložil úhrnné trestní opatření odnětí svobody v délce čtyř měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho a půl roku za současného vyslovení dohledu s tím, že je povinen dostavit se k prvé schůzce s probačním úředníkem do dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, dostavovat se na schůzky s probačním úředníkem každý měsíc, při této příležitosti by měl předkládat doklad o prospěchu a nedopouštět se slovních a fyzických provokací vůči spolužákům a vyučujícím. [Stejným rozsudkem soud zároveň rozhodl o vině a trestu obviněného mladistvého M. H.]

Odsuzující rozsudek napadl včas podaným odvoláním obhájce obviněného mladistvého M. D. Mgr. M. D. K žádosti odvolacího soudu dopisem ze dne 24. 5. 2007 sdělil, že odvolání ze dne 19. 3. 2007 podal jménem mladistvého. Dále doplnil, že vzhledem k tomu, že je přesvědčen o důvodnosti odvolání, může být jeho postup hodnocen i tak, že odvolání podal vlastním jménem ve snaze jednat ve prospěch mladistvého.

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, soud pro mládež, rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2007 usnesením pod sp. zn. 14 Tmo 13/2007 v bodě I. tak, že odvolání obviněného mladistvého M. D. podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Výrokem v bodě II. zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. také odvolání obhájce tohoto mladistvého. Z odůvodnění usnesení je zřejmé, že zatímco odvolání mladistvého vyhodnotil jako podané osobou, která se práva odvolání výslovně vzdala, odvolání podané obhájcem ve prospěch mladistvého zamítl jako podané opožděně, neboť obhájce až přípisem ze dne 24. 5. 2007 odvolacímu soudu sdělil, že by jeho podání mohlo být vnímáno jako podané jeho vlastním jménem (rozsudek soudu prvního stupně byl obhájci doručen dne 14. 3. 2007).

Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný mladistvý M. D. prostřednictvím obhájce Mgr. M. D. dovoláním. Uplatnil v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Mladistvý nesouhlasil s tím, že měl v hlavním líčení po poučení o právu podat opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku prohlásit, že se tohoto práva vzdává. Neučinil tak prý ani on ani jeho obhájce, který navíc výslovně prohlásil, že si ponechává lhůtu na rozmyšlenou a následně podal dne 19. 3. 2007 jeho jménem odvolání. Takový postup mladistvý označil za další logický krok obhajoby, která navrhovala zproštění obžaloby a nebyla ve své snaze úspěšná. Tvrdil, že svou obhajobu vždy konzultoval s obhájcem a bez jeho rady by se práva podat odvolání nevzdal, zároveň by také nedávalo smysl, aby obhájce podával odvolání, pokud by souhlasil s tím, že se má (mladistvý) práva odvolání vzdát. Namítal rovněž, že odvolací soud nemohl dojít k závěru, že se práva na podání odvolání vzdal, aniž by jej ohledně této skutečnosti vyslechl. Jiný postup by totiž zasáhl do jeho práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Vzhledem k uvedenému mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud projednal dovolání v neveřejném zasedání.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že nesprávnost rozhodnutí o zamítnutí odvolání učiněného bez splnění stanovených procesních podmínek může být úspěšně namítána prostřednictvím dovolacího důvodu, který obviněný ve svém dovolání zvolil.

Státní zástupce v další části svého vyjádření shrnul dosavadní průběh řízení zejména před odvolacím soudem, který ve výsledku odmítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. výrokem I. odvolání mladistvého a výrokem II. také odvolání obhájce mladistvého. S názorem odvolacího soudu se neztotožnil a odkázal na rozhodnutí č. 7/1976 Sb. rozh. trest., kde se uvádí, že podle ustanovení § 247 odst. 2, posl. věty trestního řádu je obhájce mladistvého oprávněn podat za něj odvolání i proti jeho vůli, podobné oprávnění má i zákonný zástupce mladistvého. Obhájce mladistvého k uplatnění takového práva nepotřebuje souhlas ani mladistvého ani jeho zákonného zástupce. Tomuto oprávnění obhájce mladistvého nebrání okolnost, že se mladistvý práva odvolání výslovně vzdal. Oprávnění obhájce podle § 247 odst. 2, posl. věty trestního řádu trvá do doby, než mladistvý dovrší osmnáctý rok věku, pokud nenabyl dříve zletilosti uzavřením manželství.

Podle názoru státního zástupce odvolací soud nepostupoval správně, jestliže v posuzované věci shledal podmínky pro odmítnutí odvolání obhájce Mgr. M. D. ze dne 19. 3. 2007 podle § 253 odst. 1 tr. ř., protože z jeho podnětu měl přezkoumat podle § 254 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně, samozřejmě až poté, co by zjistil, zda mladistvý nenabyl zletilosti uzavřením manželství.

V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř. podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, soudu pro mládež, podle § 265k odst. 2 alinea 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je třeba v předmětné trestní věci rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyjádřil i pro takový případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný mladistvý uznán vinným a bylo mu uloženo trestní opatření [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e tr. ř.), a že splňuje i náležitosti obsahu dovolání podle § 265f tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Mladistvý svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na základě kterého lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z této zákonné citace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Podle první z nich je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.

Podle druhé alternativy je uvedený dovolací důvod naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci mladistvý uplatnil uvedený dovolací důvod v jeho první variantě, neboť odvolací soud zamítl jeho řádný opravný prostředek z procesních důvodů, když dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou, která se odvolání výslovně vzdala, resp. odvolání bylo podáno opožděně (§ 253 odst. 1 tr. ř.).

Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.

V rámci této přezkumné činnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání je důvodné.

V projednávané věci Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že v závěru hlavního líčení konaného dne 9. 3. 2007 po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, jeho odůvodnění a poučení o právu podat odvolání prohlásili státní zástupkyně, oba obvinění mladiství, matky obou obviněných mladistvých, obhájce obviněného mladistvého M. H. a zástupkyně orgánu sociálně právní ochrany dětí, že se práva odvolání vzdávají; pouze obhájce obviněného mladistvého M. D. Mgr. M. D. se nevyjádřil (resp. ponechal si lhůtu na rozmyšlenou s tím, že soudu do pěti dnů sdělí, zda do vyhlášeného rozsudku podá opravný prostředek). Bezprostředně po doručení opisu odsuzujícího rozsudku tento obhájce přípisem ze dne 14. 3. 2007 reagoval tak, že „ve lhůtě poskytnuté soudem při hlavním líčení dne 9. 3. 2007 sděluje obžalovaný, že má v úmyslu podat odvolání proti odsuzujícímu rozsudku z téhož dne“. Toto odvolání pak skutečně sepsal dne 19. 3. 2007, adresoval je soudu prvního stupně a podal na poště dne 20. 3. 2007. Učinil tak v zákonné odvolací lhůtě, neboť opis rozsudku mu byl doručen 14. 3. 2007 (mladistvému dokonce až 27. 3. 2007).

Po předložení spisu odvolacímu soudu tento soud vyzval jmenovaného obhájce, aby jednak vysvětlil, zda odvolání proti odsuzujícímu rozsudku podal vlastním jménem nebo jménem mladistvého, a jednak odstranil nedostatky obsahových náležitostí odvolání. Přípisem ze dne 24. 5. 2007, došlým odvolacímu soudu následující den, obhájce soudu k první části výzvy sdělil, že má „stále za to, že odvolání … podal jménem ml. M. D.“, nicméně jeho postup „může být … hodnocen případně i tak, že odvolání podal vlastním jménem ve snaze jednat ve prospěch klienta“. Na druhou část výzvy pak reagoval konkretizací odvolacích důvodů a formulací návrhu na rozhodnutí odvolacího soudu.

Pokud soud druhého stupně za těchto okolností rozhodl způsobem již shora uvedeným, nepostupoval správně a v souladu se zákonem.

Nejprve je ale zapotřebí uvést, že Nejvyšší soud nemohl přisvědčit té části dovolací argumentace obhájce mladistvého, v níž zpochybnil správnost protokolace o prohlášení stran v samém závěru posledního hlavního líčení před soudem prvního stupně a z toho dovozoval možnost zásahu do práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Jestliže z výše citovaného protokolu o hlavním líčení vyplynulo, že po vyhlášení rozsudku, vysvětlení jeho významu a poučení o opravných prostředcích se mladistvý a státní zástupce (kromě dalších osob) výslovně vzdali práva odvolání, pak soudu prvního stupně nic nebránilo, aby vyhotovil zjednodušený písemný rozsudek. Jednalo se totiž o postup, který je v naprostém souladu s ustanovením § 314d odst. 3 tr. ř. a podle něhož platí, že jestliže se po vyhlášení rozsudku státní zástupce i obviněný vzdali odvolání, nebo prohlášení o tom, že se vzdávají odvolání, učinili ve lhůtě, kterou jim samosoudce stanovil, může samosoudce vyhotovit zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění.

Trestní řád v citovaném (ani jiném) ustanovení nevyžaduje, aby se pro účely možnosti vyhotovení zjednodušeného písemného rozsudku musel vzdát práva odvolání i obhájce obviněného (v dané věci mladistvého). Stejně tak nevyžaduje, aby se pro takovou možnost vzdaly práva odvolání i osoby, které mohou podat proti rozsudku odvolání ve prospěch obviněného mladistvého (§ 247 odst. 2 tr. ř., § 72 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb.), případně aby takový obviněný prohlásil, že si nepřeje, aby tyto osoby podaly odvolání v jeho prospěch.

Na druhé straně trestní řád nevylučuje, aby proti zjednodušenému písemnému rozsudku podaly odvolání jiné oprávněné osoby než obviněný a státní zástupce. Jestliže takové osoby (případně jen některá z nich) takové odvolání podají, nemůže být vyhotovení zjednodušeného písemného rozsudku překážkou přezkoumání rozsudku v odvolacím řízení. Odvolací soud musí v takovém případě vycházet při přezkoumání důvodnosti odvolání z důkazů obsažených ve spise (to ostatně musí učinit vždy, přezkoumává-li rozsudek a řízení mu předcházející podle § 254 odst. 1 až 4 tr. ř.).

Tento závěr, obsažený i v dřívější judikatuře (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 9. 9. 1983, sp. zn. 1 Tz 36/83 publikované pod č. 34/1984 Sb. rozh. trest.), má platnost i v současné době.

Dovolateli nebylo možné přisvědčit ani v jeho tvrzení o porušení práva mladistvého na spravedlivý proces, tak jak je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny. Toto právo totiž nelze vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obhájce mladistvého, případně samotného mladistvého. Uvedeným základním právem je toliko zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Tyto předpoklady přitom byly v posuzované věci naplněny.

Zbývá proto uzavřít, že také v trestním řízení proti obviněnému mladistvému může samosoudce vyhotovit ve smyslu § 314d odst. 3 tr. ř. zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, jestliže se po vyhlášení rozsudku státní zástupce i obviněný mladistvý vzdali odvolání, nebo prohlášení o tom, že se vzdávají odvolání, učinili ve lhůtě, kterou jim samosoudce stanovil. Uvedenému postupu nebrání ani skutečnost, že takové prohlášení neučinil i obhájce obviněného mladistvého, ani skutečnost, že se osoby, které mohou podat proti rozsudku odvolání ve prospěch obviněného mladistvého (§ 247 odst. 2 tr. ř., § 72 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb.), odvolání nevzdaly, případně že takový obviněný neprohlásil, že si nepřeje, aby tyto osoby podaly v jeho prospěch odvolání (v podrobnostech srov. rozhodnutí č. 54/2007 Sb. rozh. trest.).

K další části dovolací argumentace obhájce mladistvého je třeba v obecné rovině uvést, že podle § 246 odst. 1 tr. ř. může rozsudek odvoláním napadnout a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.

Podle § 247 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody. Podle odst. 2 tohoto ustanovení ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.

Oprávnění obhájce (zákonného zástupce) mladistvého podat za něho v jeho prospěch odvolání (§ 41 odst. 4, § 247 odst. 2 věta třetí) trvá do té doby, než mladistvý dovrší osmnáctý rok věku, popř. než nabude zletilosti uzavřením manželství (§ 8 odst. 2 občanského zákoníku). Tomuto oprávnění nebrání okolnost, že se mladistvý odvolání vzdal. V době, kdy mladistvý dosáhl zletilosti, nemohou jeho rodiče jako zákonní zástupci ani obhájce podat odvolání proti jeho vůli (viz Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. Díl II, 5. vydání, Praha, C. H. Beck 2005; a srov. také rozhodnutí č. 7/1976 Sb. rozh. trest.).

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud nepostupoval správně, pokud zamítl odvolání podané mladistvým prostřednictvím jeho obhájce. Ačkoliv se tento mladistvý vzdal u hlavního líčení práva odvolání, mohl jeho obhájce postupovat způsobem shora uvedeným a podat v jeho prospěch a jeho jménem odvolání. V době hlavního líčení totiž mladistvý ještě nenabyl zletilosti, protože mu bylo necelých šestnáct let (a současně nebylo známo, že by uzavřel manželství, resp. tuto okolnost soud prvního stupně ani soud odvolací neprověřoval).

Dále je nutné uvést, že pokud odvolací soud ve výroku II. svého usnesení podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obhájce mladistvého jako opožděně podané, pak ani toto nebylo správné. Trestní řád totiž stanoví přesně určený okruh oprávněných osob, které mohou odvolání za obviněného podat (viz níže). Blíže se této problematice Nejvyšší soud věnoval ve svém rozhodnutí publikovaném pod č. 54/2007 Sb. rozh. trest. a dospěl k závěru, že obhájce obviněného mladistvého může podat dovolání (a stejně tak odvolání) jen v jeho zastoupení a v jeho prospěch, tedy jménem obviněného mladistvého, nikoliv jménem vlastním (arg. „… za něho v jeho prospěch …“ v § 265d odst. 3 poslední věta tr. ř., resp. „… za obviněného …“ a „… proti vůli obviněného …“ v § 41 odst. 2 věta první, odst. 4 tr. ř.). Jinými slovy řečeno ani obhájce obviněného mladistvého nemá samostatné dovolací (a ani odvolací) právo.

Obdobným způsobem Nejvyšší soud několik let předtím judikoval (srov. jeho usnesení ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 3 Tdo 294/2002, publikované pod č. 28/2003 Sb. rozh. trest.), byť v obecnější rovině a k odvolacímu právu obhájce; první právní věta tohoto rozhodnutí totiž zní: „Obhájce podává odvolání vždy v zastoupení obviněného jako úkon obhajoby, nikoliv vlastním jménem, neboť není osobou se samostatným odvolacím právem ve smyslu ustanovení § 247 odst. 2 tr. ř.“. [Podle první věty citovaného ustanovení jsou osobami se samostatným odvolacím právem, které mohou podat odvolání vlastním jménem a jen ve prospěch obviněného (srov. i rozhodnutí č. 51/1990 Sb. rozh. trest.) „příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh“].

Pokud v dané věci soud druhého stupně chtěl považovat podání Mgr. M. D. za odvolání podané vlastním jménem obhájce (byť ve prospěch mladistvého), měl uvažovat o možnosti zamítnout takové odvolání sice také podle § 253 odst. 1 tr. ř., ale jako podané osobou neoprávněnou. Ani takové rozhodnutí však reálně do úvahy nepřicházelo, neboť jmenovaný obhájce k výzvě odvolacího soudu v první alternativně sdělil (srov. shora), že má „stále za to, že odvolání … podal jménem ml. M. D.“, a teprve ve druhé alternativě (a evidentně z opatrnosti) uvedl, že jeho postup „může být … hodnocen případně i tak, že odvolání podal vlastním jménem ve snaze jednat ve prospěch klienta“.

Nejvyšší soud jako soud pro mládež z uvedených důvodů přisvědčil dovolání mladistvého a uzavřel, že usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (v dané věci trestní opatření), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Mladistvý totiž podal řádně a včas odvolání prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku soudu prvého stupně. Proto z jeho podnětu zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, soudu pro mládež, ze dne 18. 6. 2007, sp. zn. 14 Tmo 13/2007. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, soudu pro mládež, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Po rozhodnutí Nejvyššího soudu, soudu pro mládež, se věc vrací do stadia řízení před rozhodnutím soudu druhého stupně o odvolání mladistvého. Na odvolacím soudu proto bude, aby se včas podaným odvoláním mladistvého náležitě zabýval, odsuzující rozsudek přezkoumal a poté učinil rozhodnutí, které řádně odůvodní.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud pro mládež učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 27. March 2008