JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 304/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2008 o dovolání obviněného T. R., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 23 To 783/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 25/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. 6 T 25/2007 byl obviněný T. R. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že

1)dne 30. 10. 2006 v době kolem 10.00 hodin v obci D., okres Č. B., z novostavby rodinného domu, která je první po levé straně po příjezdu do obce od silnice II. třídy č. …, odcizil jeden kus měděného okapového svodu o délce 150 cm, včetně dvou kusů měděných okapových kolen, poté tento měděný okapový svod včetně měděných kolen prodal v dosud neustanovené sběrně druhotných surovin v Č. B., čímž majiteli F. N., trvale bytem H., O., způsobil škodu ve výši 2.050,- Kč,

2) dne 11. 12. 2006 v době od 21.50 hodin do 22.00 hodin v obci K. Ú., ulice N. V., okres Č. B., z novostavby rodinného domu na parcele č. …, se pokusil odcizit část měděného okapového svodu o délce 520 cm, včetně měděného kolene, když měl v úmyslu tento měděný okapový svod včetně měděného kolene prodat ve sběrně druhotných surovin a peníze použít pro svou potřebu, když při odcizení byl přistižen majitelem novostavby rodinného domu M. K., přičemž tímto jednáním způsobil M. K., trvale bytem L., škodu ve výši 4.140,- Kč,

a těchto útoků se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 6 T 95/2006, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2006, mimo jiné odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který dosud nevykonal.

Za tento trestný čin byl obviněný podle § 247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl k výkonu uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Bylo též rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 23 To 783/2007 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Obviněný T. R. proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím JUDr. P. T. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu uvedl, že ve své výpovědi popsal průběh obou útoků, které mu jsou kladeny za vinu s tím, že nepopírá, že byl společně se svědky J. F., A. V. a I. R. v inkriminované době na místě činů, ale trvá na tom, že se krádeží neúčastnil. Uznán vinným byl na základě účelových výpovědí J. F. a A. V., kteří vypovídali v jeho neprospěch proto, aby se vyhnuli odpovědnosti za své skutky, jichž se dopustili. Jejich věrohodnost měla být zkoumána znalcem. Provedené důkazy pokládal za zcela nedostatečné k prokázání jeho viny a na ně navazující výroky o trestu a o náhradě škody.

V závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud z důvodu uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. 6 T 25/2007, zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a znovu rozhodl.

Dovolání bylo v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) však shledal, že ke dni rozhodování o dovolání obviněného neměl jeho případné vyjádření k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.

Obviněný tato pravidla v rámci svého dovolání nerespektoval, neboť výhrady proti použité právní kvalifikaci založil výhradně na své vlastní verzi obhajoby, aniž by vytýkal jakékoli právní vady. Především své námitky, jak jsou shora popsány, nezaměřil proti konkrétním hmotněprávním nedostatkům, ale brojil výhradně proti způsobu, jakým soud prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, hodnotil provedené důkazy. Soudům především vytýkal nesprávnost postupu vycházejícího z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., kterou zjišťoval zejména v tom, že při hodnocení věrohodnosti jeho výpovědi soudy jím tvrzeným skutečnostem neuvěřily, ale naopak se opřely o jiné ve věci provedené důkazy. Obviněný v rámci své obhajoby zejména zcela rozdílně od skutku, jak byl soudem prvního stupně na podkladě provedeného dokazování zjištěn, tvrdil, že se činu nedopustil.

Na základě všech těchto zjištění Nejvyšší soud shledal, že obviněný dovolání podložil argumenty a výhradami, které na označený důvod nedopadají. Učinil závěr, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. Dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny, proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. března 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 12. March 2008