JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 301/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2008 o dovolání obviněného A. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 2. 8. 2007, sp. zn. 55 To 315/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 61/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 2 T 61/2006, byl obviněný A. V. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 215a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři roky.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného trestného činu dopustil tím, že v období od 1. 6. 2004 do 15. 8. 2005 v D., v domě a v prostorách k tomuto domu přináležejících týral své rodiče M. V. a H. V. tak, že jim ztěžoval běžný život tím, že jim vypínal elektrickou energii, bránil jim v odchodu z domu a příchodu na zahradu, vysypával jim odpad přede dveře, vypínal jističe, vypínal přívod teplé vody, opakovaně je slovně i fyzicky napadal a vyhrožoval jim újmou na zdraví, zamezoval jim v užívání elektrického vytápění, přičemž tento jeho fyzický i psychický nátlak vyvrcholil tím, že dne 15. 8. 2005 M. a H. V. odešli bydlet do domova důchodců v H., neboť již nevydrželi déle snášet toto jednání A. V. vůči nim a navíc se již o sebe vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu nebyli schopni řádně postarat a A. V. jim potřebnou péči a pomoc neposkytl a nezajistil.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 2. 8. 2007, sp. zn. 55 To 315/2007, bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.

Pro úplnost nutno dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, kterým Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci o odvolání obviněného podaném v projednávané věci rozhodl. V prvním případě usnesením ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 55 To 72/2007, podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 11. 2006, sp. zn. 2 T 61/2006, zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc vrátil, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle dovolatele se skutková zjištění soudů opírají toliko o nepřímé důkazy, on sám trestnou činnost popřel, poškození M. V. a H. V., jeho rodiče, již zemřeli, a proto nebyli vyslechnuti. Nepřímé důkazy netvoří nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, neprokazují všechny rozhodné skutečnosti, spolehlivě jej neusvědčují a nevylučují ani možnost jiného závěru. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Přerově a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci. V podstatě vytkl, že se trestného činu nedopustil, závěr o jeho vině byl vystaven toliko na nepřímých důkazech, které jej však spolehlivě a bez pochybností neusvědčují.

Se zřetelem na povahu vytýkaných vad je tedy evidentní, že obviněný v dovolání uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na základě své vlastní verze skutkového děje (trestné činnosti se nedopustil) primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních.

Námitky skutkové, jež ve svém dovolání uplatnil obviněný, nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Lze připustit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá takový vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz strany 13 až 15 rozsudku soudu prvního stupně navazující na zevrubnou rekapitulaci důkazních prostředků a strany 3, 4 napadeného usnesení odvolacího soudu), který lze akceptovat. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, proč neuvěřily jeho výpovědi a svědkům, osobám v příbuzenském vztahu, vypovídajícím v jeho prospěch (L. K., S. V., E. J.) a proč rozhodnutí o jeho vině opřely o výpovědi svědků M. a Z. V. Konstatovaly, že usvědčující výpovědi zmíněných svědků jsou v souladu nejen s výpověďmi Ing. A. V. a L. V., jejich synů, ale i ve věci nezaujatých svědků - pracovnic odboru sociálních věcí A. S. a E. J. či zaměstnance energetických závodů V. Š. Námitky vztahující se k hodnocení důkazů obsažené v dovolání jsou obsahově v podstatě shodné s těmi, jež byly uplatněny v odvolání, a odvolací soud se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádal. Vyložil, jakými úvahami byl veden, shledal-li, že je možné vystavit rozhodnutí o vině obviněného na nepřímých důkazech. Že obviněného usvědčují výlučně nepřímé důkazy, poněvadž poškození H. a M. V. již nemohli být vyslechnuti, ještě neznamená, že rozhodnutí o jeho vině je nepřesvědčivé či nesprávné. Zjevně nešlo jen o jeden nepřímý důkaz a usvědčující nepřímé důkazy tvořily ve svém souhrnu logickou, uzavřenou, vzájemně se doplňující a na sebe navazující soustavu důkazů, které bez důvodných pochybností vedly k závěru o vině obviněného (k tomu např. rozhodnutí č. 38/1968-IV, 38/1970-I. Sb. rozh. tr.).

Závěr o vině obviněného má oporu ve výsledcích dokazování a nejde o případ svévolného hodnocení důkazů. Skutek obviněného, jak byl popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, vykazuje znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1 tr. zák.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. března 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 12. March 2008