JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 280/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. března 2008 o dovolání obviněného Ing. L. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 5 To 287/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp zn. 4 T 242/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. L. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. L. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 3. 2007, sp. zn. 4 T 242/2005 uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že v době od 3. 8. 2004 do 30. 9. 2004 v P. u K., okres K., jako jednatel společnosti S., spol. s r.o., se sídlem P. u K., vědom si nepříznivé ekonomické situace ve společnosti z důvodu nedostatku finančních prostředků, aby společnost mohla splnit své závazky ve stanovené lhůtě, přesto dne 27. 7. 2004 uzavřel se společností J., spol. s r.o., se sídlem H. ulice P., rámcovou smlouvu o dodávkách masa a masných výrobků – vepřových půlek, kdy na jejím základě bylo dodáno v osmnácti případech zboží za celkovou částku 1.510.526,- Kč, které nebylo ve stanovené lhůtě splatnosti uhrazeno, čímž způsobil společnosti J., spol. s r.o., H., škodu ve výši 1.510.526,- Kč.

Za tento čin byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo omezení spočívající v tom, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti fyzické osoby, ve výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a ve výkonu funkce člena statutárního obchodní společnosti s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a s předmětem činnosti řeznictví a uzenářství na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost uhradit poškozené společnosti J., spol. s r.o., se sídlem H., P., škodu ve výši 1.391.354,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla tato společnost podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný Ing. L. K. podal proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně proti výroku o vině a trestu odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 5 To 287/2007 rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. obviněnému uložil omezení spočívající v tom, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti fyzické osoby ve funkci statutárního orgánu obchodní společnosti a ve výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a s předmětem činnosti řeznictví a uzenářství na dobu dvou roků. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný Ing. L. K. prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. J. M. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za vadu napadaného rozsudku ve spojitosti s rozsudkem soudu prvního stupně označil zejména to, že v daném případě nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Vycházel z toho, že neměl v úmyslu způsobit J., spol. s r.o., se sídlem H. ulice P. (dále jen „společnost J.“) škodu. Tvrzení zástupců společnosti J. označil za neobjektivní a zkreslená a poukázal na to, že již dne 20. 8. 2004, kdy nebyla uhrazena faktura za druhou dodávku masa, jim musela být zřejmá svízelná finanční situace společnosti S., spol. s r.o., se sídlem P. u K., (dále jen „společnost S.“) a tuto okolnost dokladoval i na tom, že zástupce společnosti J. sám uvedl, že v září 2004 byla spolupráce mezi společnostmi S. a J. právě z tohoto důvodu ukončena za stavu, kdy výše neuhrazených faktur činila 299.930,- Kč. Obviněný namítl, že byť z provedených důkazů jasně nevyplývá, kým a proč byly dodávky obnoveny, jejich iniciaci přisoudil společnosti J., která v dodávkách pokračovala ještě dalších 6 týdnů poté, co faktura nebyla uhrazena. Obviněný rovněž vytkl, že nebylo prokázáno, že by společnost S. vědomě zkreslovala výsledky hospodaření s úmyslem získat majetkový prospěch a zdůraznil, že podle účetní závěrky za rok 2003 dosáhla společnost kladného hospodářského výsledku a měla připraven obchodní plán na zefektivnění chodu společnosti. Obviněný poukázal také na svůj záměr čerpat úvěr ve výši 5 a 3,9 milionů Kč, přičemž z něj získané finanční prostředky hodlal použít na úhradu závazků společnosti a k nákupu zboží, jehož prodejem by došlo k navýšení obratu společnosti. Obviněný uvedl, že podle znaleckého posudku vypracovaného Ing. J. by čerpáním úvěru došlo k oddlužení společnosti, z čehož vyplývá, že se snažil společnost S. vyvést ze složité situace, ve které se nacházela v důsledku nutných investic vyvolaných vstupem České republiky do Evropské unie. Z těchto důvodů nemohl jednat s vědomím, že peníze nebude moci poškozenému uhradit, a věřitele proto neuvedl v omyl. Obviněný brojil i proti tomu, jak je uvedeno ve skutkové větě, že sebe a jiného obohatil, aniž by tato okolnost byla prokázána, a proti tomuto závěru zmínil, že v době, kdy se měl jednání dopustit, mu společností S., nebyla po dobu 4 – 6 měsíců vyplácena mzda, čímž rovněž dokladoval, že nelze dovodit ani eventuální úmysl směřující k podvodnému jednání, které je v činu, jenž mu je kladen za vinu, shledáváno.

Dále obviněný brojil proti výroku o náhradě škody, a v této souvislosti vytkl, že soudy při rozhodování o ní vycházely pouze z předložených faktur, aniž by uvážily, že mezi poškozeným a společností S. nedošlo k dohodě o ceně, a tato byla u jednotlivých dodávek masa určována přímo poškozeným, který tak sám stanovil výši způsobené škody. Na základě toho obviněný vyslovil, že soud měl poškozeného s jeho nárokem odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních, případně měl ke stanovení výše škody přibrat znalce. Podle obviněného soud právní závěry učinil na základě neúplného dokazování a toho, že bylo přihlédnuto pouze k některým důkazům, z nichž soud dovodil jeho zavinění v úmyslu nepřímém, když k ostatním, které svědčily v jeho prospěch, soud nepřihlížel, a některé důkazy vůbec nepřipustil.

V závěru obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a v souladu s § 226 písm. a) tr. ř. jej zprostil obžaloby. V případě, že by se Nejvyšší soud ztotožnil s napadenými rozhodnutími v části týkající se viny a trestu, pak učinil návrh, aby o celé výši náhrady škody bylo rozhodováno v občanskoprávním řízení.

Dovolání obviněného bylo dne 4. 1. 2008 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, státní zástupce konstatoval, že obviněný v podstatné části dovolání brojil proti způsobu hodnocení provedeného dokazování, a to i přesto, že takovými námitkami nemohl použitý dovolací důvod věcně naplnit. Jedná se výlučně o skutkově orientované námitky, které nemohou zakládat kvalifikovaný důvod pro jejich přezkoumání, a to jak z hlediska použitého, tak ani žádného jiného dovolacího důvodu, který je taxativně uveden v § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Podle státního zástupce námitky obviněného nejsou způsobilé odůvodnit ani výjimečný zásah do skutkových zjištění, která dostatečně vypovídají o naplnění dovolatelova podvodného záměru v době uzavírání rámcového obchodního kontraktu o dodávce masa a masných výrobků se zástupcem poškozené společnosti J. Jestliže obviněný brojil proti výroku o náhradě škody, i tuto námitku státní zástupce označil za skutkovou povahu, a ve vztahu k ní ve shodě se soudy učiněnými skutkovými zjištěními zmínil, že výše ceny byla při pravidelných čtvrtečních telefonických objednávkách každé z dílčích dodávek masných výrobků dovolatelem pověřeným vedoucím výroby odběratelské společnosti S. P. V. stvrzována a následně fakturována. Státní zástupce proto shledal, že nelze přisvědčit dovolateli v názoru, že soudy pochybily, když ke stanovení výše škody nepřibraly znalce, neboť o výši vzniklé škody nevznikají žádné pochybnosti.

Za jedinou kvalifikovanou námitku, uplatněnou v duchu tvrzené nesprávnosti právního posouzení dovolatelova skutku, shledal ve zpochybnění právního závěru o tom, zda obohatil sebe i jiného, když mu po dobu 4-6 měsíců ze strany společnosti S. nebyla vyplácena mzda. Takové námitce však podle státního zástupce nelze přiznat opodstatnění, protože podle rozhodných skutkových zjištění byl obviněný uznán vinným jednáním, kterým bez poskytnutí dohodnuté a vyfakturované kupní ceny rozmnožil majetkové hodnoty jím zastupované společnosti o hodnotu dodaného, leč neuhrazeného zboží. Proto vyjádřil názor, že je třeba vycházet z právního závěru o takto podloženém znaku obohacení jiného. S dovolatelem se však ztotožnil v tom, že skutková zjištění nevypovídají o tom, že by obviněný obohatil i svoji osobu. V souvislosti s tím dodal, že použitá tzv. právní věta ve své části o tom, že dovolatel obohatil sebe, neodpovídá skutkovému vymezení činu ani jeho rozvedení v odůvodnění obou napadených rozsudků. Tuto nepřesnost však nepovažoval za způsobilou ovlivnit jinak správný výrok o dovolatelově vině, a tím ani změnit jeho postavení v předmětném trestním řízení, když se nejedná ani o otázku zásadního právního významu. Z těchto důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. L. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě zákonem určeném, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., posuzoval rovněž otázku, zda dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonnými podmínkami.

Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na jeho podkladě je ve vztahu ke zjištěnému skutku možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V souladu se zjištěným skutkovým stavem lze proto namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.

Pokud obviněný v podaném dovolání brojil proti nedostatečnému rozsahu provedeného dokazování, způsobu, jakým byla posouzena věrohodnost některých důkazů nebo požadoval změnu učiněných skutkových zjištění, jde o námitky, které na jím označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, neboť se týkají výhradně skutkových okolností. Obdobný závěr platí i ve vztahu k výhradám obviněného vůči výroku o náhradě škody, jíž lze podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnit v případě, namítá-li obviněný porušení hmotného práva majícího význam pro stanovení povinnosti k náhradě škody, jako např. porušení ustanovení o odpovědnosti za škodu apod. (srov. rozhodnutí uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu sešit č. 6, roč.2004 č. T-703). Obviněný však mimo tuto zásadu v dovolání ohledně této námitky vytýkal, že soudy vycházely pro výpočet škody toliko z dodacích faktur, v nichž byla cena stanovena jednostranně dodavatelem, aniž by pro rozhodnutí o její výši přibraly znalce. Tyto námitky se tedy evidentně netýkají hmotně právních nedostatků, ale je jimi vytýkán zjevně nedostatečný rozsah provedeného dokazování, když obviněný důkazy, které byly podkladem pro výrok o náhradě škody, k jejímuž uhrazení byl v rámci adhézního řízení ve vztahu k poškozeného zavázán, nepovažoval za objektivní.

Těmto otázkám dovolací soud v další části svého rozhodnutí pozornost nevěnoval, neboť nedopadají nejen na označený dovolací důvod, ale ani na žádný jiný z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř.

Za právně relevantní však Nejvyšší soud považoval výhrady, jimiž obviněný vytýkal nedostatky ve vztahu k použité právní kvalifikaci proto, že nebyly naplněny všechny zákonem předpokládané znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a proto dále zkoumal, zda je v této části dovolání obviněného opodstatněné.

S ohledem na to, že obviněný vytýkal nedostatky v právní kvalifikaci, kterou zpochybnil zejména ve vztahu k subjektivní stránce, jíž spatřoval nenaplněnu zejména v tom, že chtěl poškozenou společnost uvést v omyl, je vhodné zmínit, že trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Zavinění ve formě nedbalosti nebo úmyslu vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle.

Podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle § 4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý podle § 4 písm. b) tr. zák.], přičemž k naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu postačuje, je-li spáchán alespoň v úmyslu nepřímém.

Je též potřeba připomenout, že uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci a může k němu dojít konáním, opomenutím i konkludentním jednáním (k tomu viz rozhodnutí č. 57/1978 a 46/1981 Sb. rozh. tr.), může se tak stát lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci.

Omyl je rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat.

S přihlédnutím k argumentům, jež obviněný v rámci svých námitek uplatnil, je rovněž vhodné zmínit, že s ohledem na skutková zjištění popsaná ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, jak jsou výše uvedena, je patrné, že takto zjištěné jednání obviněného plně odpovídá zažité soudní praxi, podle níž jsou typicky jako trestný čin podvodu posuzovány případy podnikatelů nebo osob, které se za ně vydávají, v nichž dochází k vylákání zboží od různých výrobců či dodavatelů s tím, že za zboží bude následně zaplaceno na základě faktury, ale místo zaplacení pachatelé odebrané zboží rozprodají (často za nižší cenu) a získané peníze použijí pro svoji potřebu, přičemž je zřejmé, že od počátku pachatelé neměli v úmyslu za zboží zaplatit, protože nedisponovali potřebnými finančními prostředky, či byli dokonce již zadluženi z předchozího obdobného jednání (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 1472).

Právě o takový případ se v projednávané věci jedná, protože ze skutkového stavu, jak byl okresním soudem zjištěn, vyplývá, že v době, kdy obviněný jako jednatel společnosti sjednal s dodavatelskou společností J. smlouvu o dodávkách masa a masných výroků, se společnost S., jíž byl obviněný jednatelem, nacházela v tíživé finanční situaci, pro kterou nebyla schopna následně za odebrané zboží řádně a včas dodavateli zaplatit. Závěry o nepříznivé finanční situaci společnosti jsou podloženy zejména znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence a ekonomická odvětví různá, zpracovaným znalkyní Doc. Dr. Ing. R. H., která označila finanční situaci společnosti S. ke dni 27. 7. 2004 za naprosto kritickou. Znalkyně neuhrazené závazky vyčíslila ve výši několika miliónů korun s tím, že v té době společnost dosahovala velice slabých hospodářských výsledků. Obdobně neuspokojivá situace byla prokázána též zápisem z valné hromady ze dne 2. 8. 2004 o vstupu společnosti do likvidace, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2004, kterým byl na majetek společnosti S. prohlášen konkurs, vyjádřením správce konkursní podstaty Mgr. B. H. ze dne 29. 12. 2005 a dne 21. 12. 2006 a řadou rozhodnutí, na základě kterých byla na majetek společnosti S.vedena exekuční řízení.

Na základě těchto skutečností bylo správně vzato za prokázané, že společnost S., byla v druhé polovině roku z důvodu nedostatku finančních prostředků v nepříznivé ekonomické situaci, jak správně ve skutkových zjištění uvedl soud prvního stupně, jakož i to, že nebyla schopna plnit své závazky ve stanovené lhůtě.

Obviněný však i přes tento finanční stav svědčící o nesolventnosti společnosti S. a její neschopnosti řádně a včas platit dodávky zboží, uzavřel s obchodním zástupcem společnosti J. V. Z. dne 27. 7. 2004 ústní rámcovou dohodu o dodávkách masa. V rámci této dohody byl dojednán režim objednávání a termín i způsob dodávek jednotlivých předmětů koupě. Splatnost kupní ceny byla ujednána na 14 dní od dodání zboží a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% za každý následující den prodlení. Je tedy zřejmé, že podmínky pro odběr zboží a úhradu ceny byly jednoznačně stanoveny. Objednávky zboží probíhaly telefonicky, každý čtvrtek na týden následující, kupujícím byla na každý týden sjednána též nová cena, a to podle výkupních cen od dodavatelů prodávajícího. Každé jednotlivé dodávce předcházela telefonická objednávka, na jejímž podkladě bylo zboží dodáno. Při převzetí byla potvrzena faktura zaměstnanci kupujícího. V době, která je pro spáchání činu vymezena, tak v období od 3. 8. 2004 do 30. 9. 2004 proběhlo celkem 18 dodávek masa, z nichž společnost obviněného shora uvedenou částku neuradila.

Pokud obviněný při ústním jednání dne 27. 7. 2004 se zástupcem společnosti J. uvedené obchodní podmínky ujednal, činil tak s vědomím toho, že jeho společnost nemá dostatek finančních prostředků na to, aby byť i průběžně probíhající vyfakturované částky hradila, protože se nacházela v hlubokém finančním deficitu a potřebné prostředky k jednotlivým dnům splatnosti neměla.

Vzhledem k tomu, že tuto okolnost ohledně nesolventnosti a zadluženosti společnosti S. obviněný při uzavírání rámcové smlouvy se svědkem V. Z. nesdělil, a o kritickém finančním stavu své společnosti, resp. o tom, že tato nebude schopná nejen ve stanovených termínech, ale i kdykoli později cenu za převzaté zboží pro nedostatek finančních prostředků uhradit, uvedl tak tohoto zástupce poškozené společnosti v omyl, neboť mu zatajil, resp. v rozporu se skutečností mu nesdělil podstatnou okolnost. Přitom je nutné mít na zřeteli i to, že pro právní posouzení této věci je významné, že uvedený záměr obviněného, že bude na základě uvedené rámcové ústní dohody od poškozené společnosti odebírat dodávky masa, za které kupní cenu neuhradí, měl obviněný právě v době, kdy tuto rámcovou smlouvu uzavřel, tedy dne 27. 7. 2004, neboť v rámci ní, jak je výše uvedeno, byly sjednány obchodní podmínky o tom, jak bude prodej a koupě masa probíhat. Tedy již v době uzavření této dohody věděl, že ji nemůže dodržet, a tudíž jednal v podvodném úmyslu.

V důsledku toho argument obviněného, že nedobrou finanční situaci chtěl řešit čerpáním úvěru, který mu však nakonec stejně poskytnut nebyl, je v daném případě nevýznamná, a to i proto, že nemohl důvodně předpokládat, že úvěr bude zcela nesolventní společnosti S. poskytnut.

Z hlediska posouzení zavinění lze poukázat i na to, že z výpovědi zástupce dodavatelské společnosti J. svědka V. Z. vyplývá, že ho obviněný při sjednávání dodávek o neschopnosti společnosti S., spol. s r.o. hradit své závazky, neinformoval.

Na základě všech těchto úvah Nejvyšší soud shledal, že soudy prvního stupně i druhého stupně postupovaly správně, pokud dovodily, že obviněný jednal v úmyslu nepřímém, neboť věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného tímto zákonem, v daném případě zájmu společnosti na ochraně všech forem majetku před neoprávněnými cizími zásahy, a pro případ, že toto porušení nebo ohrožení způsobí, byl s tímto srozuměn.

Na základě všech zjištěných a popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se obviněný prokázaným jednáním trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dopustil v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák.

Na tomto závěru nic nemění nepřesné vymezení právní věty, v níž soud prvního stupně konstatoval, že obviněný obohatil sebe i jiného, ač dokazování bylo zaměřeno jen na to, že výši neuhrazených částek došlo k navýšení majetku jen na straně společnosti S., jejímž jednatelem obviněný byl, aniž by bylo prokázáno, že by tím obohatil i sám sebe. Nejvyšší soud tuto nepřesnost připouští, avšak s tím, že na správnosti použité právní kvalifikace se tento drobný nedostatek uvedený jen v citaci tzv. právní věty, nikterak nepromítl.

Nejvyšší soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že výhrady obviněného nemají opodstatnění, neboť rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 5 To 287/2007 vydaný v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 3. 2007, sp. zn. 4 T 242/2005, vytýkanými vadami netrpí. Oba soudy nižšího stupně v souladu se zákonem vyložily všechny pojmy relevantní z hlediska jimi použité právní kvalifikace, a v jednání obviněného zcela správně shledaly naplněné všechny obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.

Dovolací soud pro úplnost dodává, že výhrady, jež obviněný uplatnil v dovolání, jsou v podstatě opakováním jeho obhajoby z řízení před oběma soudy nižšího stupně, na jejichž rozhodnutí v podrobnostech Nejvyšší soud nyní odkazuje. Ze všech rozvedených důvodů považoval námitky obviněného uvedené v dovolání za zcela neopodstatněné, a proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně 20. března 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 20. March 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás