JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 26/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2008 o dovolání obviněného mladistvého P. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. 4 Tmo 291/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, pod sp. zn. 8 T 44/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého P. Ch. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 8 T 44/2003, byl obviněný mladistvý (nadále mladistvý) P. Ch. uznán vinným proviněním krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a odsouzen podle § 249 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák., § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže; nadále jen zákon č. 218/2003 Sb.) k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody na pět měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 8. 2003, č. j. 8 T 32/2003-42, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto ohledně spoluobviněných mladistvého M. M. a R. D. a o náhradě škody.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se mladistvý P. Ch.trestného činu krádeže dopustil tím, že

- společně s obviněným R. D. v době od 18.00 hodin dne 29. 4. 2003 do 05.00 hodin dne 30. 4. 2003 v B., okr. K., na ul. B., po předchozí dohodě vnikli za použití násilí po vystřižení plechu do plechové skříňky na pečivo umístěné vedle prodejny potravin E., odkud odcizili nejméně 20 ks rohlíků v hodnotě 20,- Kč a rozlomili 1 chléb v hodnotě nejméně 10,- Kč a poškozením skříňky způsobili škodu ve výši 577,50 Kč, vše ke škodě firmy J. P., P. E., B. (bod 1.),

- společně s obviněným R. D. dne 30. 4. 2003 v době od 01.00 hodin do 05.30 hodin v B., okr. K., na ul. B., po předchozí dohodě zatímco obviněný R. D. hlídal před restaurací S., mladistvý P. Ch. vnikl za použití násilí po rozbití podávacího okna v zadní části do restaurace S., odkud ze zásuvky výčepního pultu odcizil finanční hotovost ve výši 2.200,- Kč ke škodě K. F., přičemž rozbitím okna způsobil K. F. škodu ve výši 520,- Kč (bod 2.),

- mladistvý P. Ch. sám v době od 23.00 hodin dne 5. 5. 2003 do 01.25 hodin dne 6. 5. 2003 v B., okr. K., na ul. B., vnikl za použití násilí po rozbití podávacího okna v zadní části do restaurace S., odkud odcizil cigarety různých značek v celkové hodnotě 868,- Kč a rozbitím okna způsobil škodu ve výši 510,- Kč, vše ke škodě K. F. (bod 3.),

- mladiství P. Ch. a M. M. společně v době od 23.30 hodin dne 7. 5. 2003 do 12.45 hodin dne 8. 5. 2003 v B., okr. K., na ul. B., po předchozí dohodě zatímco mladistvý M. M. hlídal, mladistvý P. Ch. vnikl za použití násilí po rozbití přízemního okna do restaurace v prostorách D. s., odkud odcizili cigarety a žvýkačky v celkové hodnotě 3.573,30 Kč a rozbitím okna způsobili škodu ve výši 360,- Kč, vše ke škodě R. M.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl mladistvý P. Ch. odvoláním směřujícím proti výroku o vině i výroku o trestním opatření. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 4 Tmo 4/2006, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestním opatření. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že mladistvý byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. k trestnímu opatření odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně v jeho věci nezměněn.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal mladistvý dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům. Z podnětu tohoto dovolání Nejvyšší soud jako soud pro mládež usnesením ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1069/2006, zrušil podle § 265k odst 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 4 Tmo 4/2006, ve výroku o trestním opatření a současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ostravě, soudu pro mládež, přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

V řízení po přikázání věci dovolacím soudem byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. 4 Tmo 291/2006, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, zrušen ve výroku o trestním opatření. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že m. P. Ch. byl podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 2 tr. zák. a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. odsouzen k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o úhrnném trestním opatření odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 10 Tm 20/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 4 Tmo 242/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal mladistvý v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání, které zaměřil proti výroku o vině i výroku o trestním opatření. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odvolacímu soudu vytkl, že uložením trestního opatření porušil zásadu zákazu reformace in peius a že na základě chybného právního posouzení věci se nedostatečně zabýval otázkou mravní vyspělosti jako podmínky trestněprávní odpovědnosti mladistvého. Namítl, že mu Krajský soud v Ostravě po kasaci usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1069/2006, nemohl uložit souhrnné trestní opatření odnětí svobody na devět měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvě léta, protože toto trestní opatření je přísnější, než které mu bylo uloženo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 4 Tmo 4/2006, jímž mu bylo uloženo trestní opatření odnětí svobody na tři měsíce s podmíněným odkladem na zkušební dobu patnáct měsíců. Měl za to, že výši původně uloženého trestního opatření, tj. odnětí svobody na tři měsíce s podmíněným odkladem na patnáct měsíců, nemohl odvolací soud překročit a měl od uložení souhrnného trestního opatření upustit z důvodů, že původní trestní opatření je dostatečné. V souladu s dosavadní obhajobou uvedl, že soudy nesprávně posoudily otázku jeho mravní vyspělosti. Přes vědomí, že Nejvyšší soud jako soud pro mládež v usnesení ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1069/2006, nesouhlasil s jeho názorem, trval na tom, že příslušný stupeň mravní vyspělosti mladistvého pachatele je naplněn pouze tehdy, jestliže sám své jednání vnímá z hlediska morálních kategorií jako jednání špatné, nikoliv tehdy, když si takový pachatel uvědomuje nedovolenost svého jednání, jelikož toto uvědomění si protiprávnosti zahrnuje stupeň rozumové vyspělosti, nikoliv vyspělosti mravní.

Mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání mladistvého námitku stran posouzení jeho mravní vyspělosti sice označil za relevantní z pohledu uplatněného důvodu dovolání, avšak hodnotil ji jako nepřípustnou, neboť jde o námitku směřující proti výroku o vině, přičemž Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, ve svém rozsudku ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. 4 Tmo 291/2006, rozhodoval pouze o trestním opatřením. Mladistvý mohl proto v novém dovolání napadat výrok o trestním opatření, nikoliv výrok o vině. Námitkami směřujícími proti výroku o trestním opatření mladistvý vytýkal porušení zásady zákazu reformace in peius. Výhrady této povahy nelze podle něj podřadit pod žádný z dovolacích důvodů v zákoně taxativně uvedených. Dodal, že k porušení zákazu reformace in peius nedošlo, neboť v době před rozhodováním Nejvyššího soud dne 27. 9. 2006 byl právní stav takový, že mladistvému byla pravomocně uložena dvě trestní opatření odnětí svobody, a to v této věci trestní opatření v trvání tří měsíců a ve věci Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, sp. zn. 10 Tm 20/2004, další trestní opatření v trvání devíti měsíců. Po novém rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému uloženo trestní opatření v trvání devíti měsíců, byť s poněkud delší zkušební dobou. Ke zhoršení postavení mladistvého a tím k porušení ustanovení § 265s odst. 2 tr. ř. tudíž nedošlo. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265 b tr. ř. Takový návrh učinil pro případ, že dovolací soud dovolání neodmítne podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., poněvadž v opise dovolání, jenž byl původně doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství, nebyl učiněn odkaz na konkrétní důvod dovolání [doplnění s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mu bylo doručeno až dne 22. 11. 2007].

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání mladistvého je zčásti nepřípustné a zčásti zjevně neopodstatněné.

S odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Bylo již předesláno, že napadený rozsudek vzešel z řízení, které následovalo u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež poté, co bylo z podnětu předchozího dovolání mladistvého, které podal proti rozsudku tohoto soudu ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 4 Tmo 4/2006, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1069/2006, označený rozsudek zrušen ve výroku o trestním opatření (současně byla zrušena i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) a Krajskému soudu v Ostravě, soudu pro mládež, bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V dovolání směřujícím proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 4 Tmo 4/2006, obviněný rozvedl námitky obsahově shodné s těmi, jež uplatnil v nyní podaném dovolání. I tehdy s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl nesprávnou interpretaci ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a brojil proti výroku o trestním opatření, tehdy ovšem v tom smyslu, že mu mělo být uloženo souhrnné trestní opatření se zřetelem k rozsudku Okresního soudu v Karviné, soud pro mládež, ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 10 Tm 20/2004, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 4 Tmo 242/2005.

Nejvyšší soud výhrady mladistvého, týkající se chybné interpretace ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., podle něhož mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný, odmítl a sdílel závěry, které v tomto směru vyslovil odvolací soud ve svém předchozím rozsudku. Vyložil, že pojem rozumové a mravní vyspělosti je třeba vykládat jednak ve vzájemných souvislostech (nikoliv izolovaně, jak naznačoval dovolatel), jednak ve vztahu k obvyklému vývoji mladistvých. Zákon nestanoví odlišné podmínky pro stanovení úrovně rozumové vyspělosti a vyspělosti mravní; v obou případech platí, že pouze v odůvodněných, konkrétními zjištěními podložených pochybnostech je na místě, aby tato otázka byla řešena ve spolupráci se znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, popř. psychologie. Závěr zpochybňující, že mladistvý je za čin trestně odpovědný z důvodu absence či nedostatečné mravní vyspělosti, by musel být podmíněn zjištěním, že tu jsou konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že mravní vyspělost mladistvého je nižší, než jaká je běžná u osob ve věku mezi patnáctým a osmnáctým rokem věku, a to např. proto, že mladistvý byl od útlého věku vychováván v prostředí, jež se vyznačovalo tím, že páchání trestné činnosti bylo běžnou normou chování. Na podkladě konkrétních zjištění uzavřel, že o takovou situaci v případě mladistvého evidentně nešlo.

Na druhé straně však shledal dovolání obviněného důvodným v té části, v níž polemizoval se správností výroku o trestním opatření, které mu bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, nově uloženo, nebylo-li ukládání jako souhrnné trestní opatření s přihlédnutím k již citovaným rozsudkům Okresního soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě jako soudů pro mládež.

Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, v rozsudku ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. 4 Tmo 291/2006, rozhodoval toliko o trestním opatření a nově rozhodl tak, že mladistvému bylo podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák., § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. uloženo souhrnné trestní opatření odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestním opatření odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 10 Tm 20/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 4 Tmo 242/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Námitky obviněného směřující proti závěrům, týkajícím se jeho mravní vyspělosti jako podmínky trestní odpovědnosti, jsou opakováním námitek uplatněných proti původnímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež. Těmito výhradami se již dovolací soud zabýval a neshledal je opodstatněnými, což ve svých důsledcích znamenalo, že svým rozhodnutím ponechal nedotčeným výrok o vině mladistvého a Krajskému soudu v Ostravě, soudu pro mládež, přikázal, aby znovu projednal a rozhodl věc mladistvého výlučně v rozsahu výroku o trestním opatření. Podle ustálené praxe dovolacího soudu na podkladě dalšího dovolání proti novému rozhodnutí vydanému v téže věci je dovolací soud oprávněn přezkoumávat jen ty výroky napadeného rozhodnutí a jim předcházející část řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání, protože opětovné přezkoumání výroků a řízení, které dřívějšímu rozhodnutí dovolacího soudu předcházely a jež jím zůstaly nedotčeny, by znamenalo jejich nepřípustnou revizi, což zákon na podkladě nového dovolání nepřipouští (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1407/2003, publikováno pod č. 29/2004 Sb. rozh. tr.). V této části je proto dovolání mladistvého nepřípustné.

Mladistvý dále vytkl, že odvolací soud uloženým trestním opatřením porušil zákaz reformace in peius. Podle jeho názoru nemohl překročit výši trestního opatření odnětí svobody ve výměře tři měsíců podmíněně odloženého na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců, a proto měl od uložení souhrnného trestního opatření upustit. S tímto názorem souhlasit nelze.

Je třeba poznamenat, že ač v praxi dovolacího soudu nepanoval vždy jednotný názor na možnost relevantně uplatnit námitku porušení zákazu reformationis in peius v dovolacím řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 60/2003, 11 Tdo 1268/2005, podle nichž tyto námitky nelze podřadit pod žádný z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř.), je si dovolací soud vědom stanoviska Ústavního soudu, podle něhož nerespektování zákazu reformationis in peius v oblasti základů trestní odpovědnosti může věc posunout do ústavně právní roviny, neboť se může zhoršit procesní postavení obviněného, a to jen v důsledku využití odvolacího práva, čímž dojde k porušení práva na spravedlivý proces, přičemž žádný soud nemůže omezovat svůj přezkum tak, že se odmítne zabývat námitkou porušení některé z esenciálních zásad spravedlivého procesu (k tomu př. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 670/2005, II. ÚS 304/2004).

V konkrétním případě směřovaly výhrady mladistvého proti výroku o trestním opatření; uložením souhrnného trestního opatření byl podle něj porušen zákaz reformace in peius, správně mělo být od uložení souhrnného trestního opatření upuštěno. Dovolací soud má za to, že mladistvý tak uplatnil výhrady, jež svým smyslem a podstatou odpovídají důvodu dovolání uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle něho lze dovolání podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Obviněný výslovně nenamítl, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, a nevytkl ani, že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podstata jeho výhrad spočívala v tvrzení, že mělo být upuštěno od uložení souhrnného trestního opatření, poněvadž nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení (bylo-li uloženo, byl porušen zákaz refomace in peius). Logický výklad ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze v tomto případě založit na úvaze, že může-li obviněný s odkazem na tento důvod dovolání namítat, že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, může i namítnout, že mu neměl být uložen žádný trest (či trest mírnější) s odkazem na zákaz refomace in peius. Tomu napovídá i to, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je jediným dovolacím důvodem, v jehož rámci lze uplatnit námitky proti výroku o trestu [nejde-li i ve vztahu k výroku o trestu o výhrady založené na tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – k tomu obdobně usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 202/2005, 8 Tdo 1449/2007].

Z obsahu spisů Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, sp. zn. 8 T 44/2003 a 10 Tm 20/2004 se podává následující:

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 8 T 44/2003, byl mladistvý uznán vinným proviněním krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a odsouzen podle § 249 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák., § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody na pět měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 8. 2003, č. j. 8 T 32/2003-42, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 4 Tmo 4/2006, byl k odvolání mladistvého podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestním opatření. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že mladistvý byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. k trestnímu opatření odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců. V řízení po přikázání věci dovolacím soudem bylo po zrušení výroku o trestním opatření v označeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, bylo rozsudkem tohoto soudu ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. 4 Tmo 291/2006, nově rozhodnuto tak, že mladistvý byl podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 2 tr. zák. a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. odsouzen k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o úhrnném trestním opatření odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 10 Tm 20/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 4 Tmo 242/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, dne 29. 4. 2005, sp. zn. 10 Tm 20/2004, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 4 Tmo 242/2005, byl mladistvý za provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestnímu opatření na devět měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců, a za skutek popsaný pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně bylo upuštěno od uložení souhrnného trestního opatření k rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 8 T 32/2003.

Jak výstižně shrnul odvolací soud v rozsudku sp. zn. 4 Tmo 291/2006, uložením souhrnného trestního opatření odnětí svobody ve výměře devíti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, došlo fakticky jen k prodloužení zkušební doby trestního opatření odnětí svobody podmíněně odloženého z původních jednoho roku a šesti měsíců na dvě léta, tedy o šest měsíců, aniž by byla prodloužena vlastní výměra trestního opatření, tj. devět měsíců.

Otázku, zda souhrnný trest není přísnější než trestní opatření uložené dřívějšími rozsudky, které se týkají sbíhajících se provinění, a nezhoršuje tak postavení mladistvého vzhledem k původně uloženému trestnímu opatření, je nutno řešit v konkrétním případě po zhodnocení dříve uložených trestních opatření z hlediska jejich druhu a výměry a při zachování zásad platných pro ukládání souhrnného trestu. Podle praxe soudů platí, že má-li být z podnětu odvolání podaného jen ve prospěch obviněného uložen souhrnný trest odnětí svobody, je pro jeho nejvyšší výměru z hlediska zákazu reformace in peius určující součet (samostatného) trestu uloženého soudem a trestu, který v důsledku uložení trestu souhrnného má být zrušen (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 1973 sp. zn. 3 Tz 35/73, publikován pod č. 14/1974-I. Sb. rozh. tr., obdobně a contrario rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2001 sp. zn. 11 Tz 229/2001, publikován pod č. 33/2002 Sb. rozh. tr.).

Bylo-li v pořadí prvním rozsudku odvolacího soudu mladistvému uloženo trestní opatření odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců, a nyní bylo uloženo souhrnné trestní opatření na devět měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, je významné, jaká je diference mezi stávajícím souhrnným trestním opatřením a trestním opatřením, výrok o němž byl uložením stávajícího trestního opatření zrušen. Z jejich srovnání plyne, jak již poznamenal odvolací soud, že uložením souhrnného trestního opatření jeho rozsudkem ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. 4 Tmo 291/2006, došlo ke zpřísnění původně uložené trestní opatření odnětí svobody odnětí svobody na devět měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců tím, že byla při zachování stejné výměry trestního opatření odnětí svobody na devět měsíců stanovena zkušební doba na dvě léta. Je zjevné, že tento skutečný rozdíl toliko ve stanovení zkušební doby o šest měsíců, nepředstavuje porušení zákazu refomationis in peius, bylo-li původním rozsudkem odvolacího soudu ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 4 Tmo 4/2006, uloženo trestní opatření odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců.

Pro úplnost je třeba k prodloužení délky zkušební doby poznamenat, že to samo o sobě nemohlo do poměrů mladistvého nikterak nepříznivě zasáhnout, a to nejen z pohledu objektivních kritérií, ale i případných vlastních hodnotových představ obviněného, jeho subjektivního vnímání situace. Zkušební doba stanovená prvotním rozsudkem odvolacího soudu ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 4 Tmo 4/2006, na jeden rok a tři měsíce by uplynula dnem 20. 5. 2007; zkušební doba stanovená rozsudkem odvolacího soudu ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. 4 Tmo 291/2006, na dvě léta uplynula dne 4. 10. 2007. Zjištěno bylo, že mladistvý se v průběhu zkušební doby dopouštěl další úmyslné trestné činnosti, a to ještě i přede dnem 20. 5. 2007, jak to dokládají pravomocné trestní příkazy Okresního soudu v Karviné sp. zn. 3 T 66/2007 či 10 T 45/2007 a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 9. 2007, sp. zn. 5 T 174/2007. Pro budoucí rozhodování soudu o tom, zda se ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil či zda uložené trestní opatření vykoná, je proto prodloužení délky zkušební doby nerelevantní; relevantní ovšem je, že uložením souhrnného trestu nedošlo ke zpřísnění ve výměře trestního opatření odnětí svobody.

Trestní opatření uložené odvolacím soudem v nyní dovoláním napadeném rozsudku ve svém souhrnu nezhoršuje postavení obviněného, a není proto v rozporu se zákazem reformationis in peius. Tyto závěry nejsou v rozporu ani s již citovanými nálezy Ústavního soudu zdůrazňujícími extenzivní aplikaci zákazu reformationis in peius.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání mladistvého podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je jako celek zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 23. January 2008