JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 201/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. února 2008 o dovolání obviněné M. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 5 To 386/2006, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 105/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné M. Š. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2006, sp. zn. 4 T 105/2005, byla obviněná M. Š. uznána vinnou pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, a podle § 59 odst. 2 tr. zák. jí byla uložena povinnost způsobenou škodu uhradit ve lhůtě podmíněného odsouzení; podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozené Z. D. F. škodu ve výši 12.000,- Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 5 To 386//2006, byl podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, a podle § 59 odst. 2 tr. zák. jí byla uložena povinnost nahradit způsobenou škodu ve lhůtě podmíněného odsouzení. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené Z. D. F. částku 12.000,- Kč.

Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněná pokusu trestného činu podvodu dopustila tím, že dne 14. 6. 2001 v přesně nezjištěné době v P., po prohlídce nemovitosti, jednotky …, sepsala téhož dne s poškozenou Mgr. Z. D. F. smlouvu o smlouvě budoucí na prodej bytu č. … v P., za částku 699.000,- Kč, přičemž převzala zálohu ve výši 12.000,- Kč, a při sepisování smlouvy předložila poškozené Z. D. F. vyjádření Ú. m. č. P., stavebního odboru, ze dne 26. 4. 2001, které pozměnila tak, že z obsahu textu vypustila část, z níž vyplynulo, že předmětný byt je nezpůsobilý k bydlení pro jeho technické závady, které škodlivě působí na zdraví, přičemž při ověřování skutečností uvedených v této zprávě poškozená zjistila, že zpráva je padělaná a že v některých dokladech týkajících se bytu je tento vymezen jako nebytový prostor, v důsledku čehož od smlouvy odstoupila a k vyplacení zbývající částky ve výši 687.000,- Kč již nedošlo, přičemž hodnota nemovitosti byla znalcem stanovena na částku 480.000,- Kč, a proto by způsobená škody činila 219.000,- Kč.

Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání v rozsahu odpovídajícím výrokům o vině i trestu. Opřela je o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněná soudům obou stupňů vytkla, že se dostatečně nezabývaly subjektivní stránkou a mírou společenské nebezpečnosti jejího jednání. Měla za to, že závěr o její vině s ohledem na absenci subjektivní stránky nebyl spolehlivě prokázán a popis skutku nemá oporu ve skutkových zjištěních. Popis skutku navíc ani ve spojení s odůvodněním rozhodnutí neobsahuje konkrétní skutková zjištění vyjadřující znaky užité skutkové podstaty. Odvolací soud podle ní prováděl dokazování nepřípustným způsobem, poněvadž rozsahem dokazování překročil rámec ustanovení § 263 tr. ř., a zbavil ji tak možnosti uplatnění opravného prostředku vůči důkazům a jejich hodnocení. Tvrdila též a odkazem na výsledky dokazování dokládala, že žádné podstatné skutečnosti o stavu bytu poškozené nezamlčela, poškozené byt fyzicky předvedla a poškozená sama odhadla náklady na opravu bytu na částku 100.000,- Kč, která korespondovala s následně skutečně vynaloženými prostředky. Dovolatelka uvedla, že nebylo prokázáno, že věděla o závadách bytu a že je před poškozenou tajila. Pokud by byt trpěl závadami specifikovanými v rozhodnutí odboru výstavby ONV P. ze dne 6. 12. 1977, pak by tyto vady byly zcela jistě popsány v kupní smlouvě, na základě které nabyla předmětnou nemovitost. Připomněla, že poškozené umožnila opakovanou prohlídku bytu, nijak nezastírala jeho skutečný stav a poškozená o něm věděla. Polemizovala též se zjištěním, že předložila poškozené pozměněnou zprávu M. č. P. Soudy obou stupňů podle jejího přesvědčení nevěnovaly pozornost otázce, zda závady bytu, zejména jeho „zaplavování přetlakem z veřejné kanalizace“, existovaly i v době uzavírání smlouvy o budoucí kupní smlouvě a neprovedly stran těchto okolností znalecké zkoumání. Dovolatelka dále zpochybnila i stanovenou výši škody. Škoda neměla být určena jako rozdíl mezi sjednanou cenou a znalcem vypočtenou cenou bytu před adaptací, ale za správný postup pokládala stanovit škodu jako „hodnotu nákladů na odstranění zamlčených závad“. Cena bytu byla smluvně a bez nátlaku nebo uvedení v omyl oběma stranami řádně sjednána, a proto škodu mohou podle ní představovat toliko náklady přesahující částku uvažovanou poškozenou na uvedení bytu v obyvatelný stav, tj. částka přesahující zamýšlených 100.000,- Kč .

Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil spolu s řízením, které mu předcházelo, a aby tomuto soudu, příp. soudu prvního stupně, přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněné nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

Z obsahu spisu se podává, že opis rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 5 To 386/2006, byl obviněné M. Š. doručen dne 21. 9. 2007 a jejímu obhájci Mgr. H. S. dne 13. 7. 2007 (viz doručenky na č. l. 333).

V daných souvislostech je též významné, že napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje poučení o tom, že do dvou měsíců od jeho doručení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.

Z těchto zjištění vyplývá, že lhůta k podání dovolání běžela od 21. 9. 2007 a že posledním dnem k podání dovolání byla středa 21. 11. 2007.

Dne 3. 12. 2007 dal obhájce obviněné na poštu zásilku, jejímž obsahem bylo dovolání, a doporučenou poštovní zásilku adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 10, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, kam byla též dne 4. 12. 2007 doručena (viz č. l. 354 až 365).

Je evidentní, že dovolání obviněné bylo podáno opožděně; bylo podáno 3. 12. 2007, ač poslední den lhůty k jeho podání uplynul dnem 21. 11. 2007.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. února 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 20. February 2008