JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 156/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. února 2008 o dovolání obviněného M. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 4 To 176/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 62/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 21 T 62/2004, byl obviněný M. G. uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a jednak trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.

Za tyto trestné činy a další sbíhající se trestnou činnost byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 21 T 165/2004 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2005 sp. zn. 4 To 43/2005, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 5. 2005 sp. zn. 21 T 62/2004 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2006 sp. zn. 4 To 337/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Z jeho podnětu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 4 To 176/2007 podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 37a tr. zák. zrušil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 21 T 165/2004 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2005, sp. zn. 4 To 43/2005, a to ve výroku o vině a v navazujících výrocích o trestu a náhradě škody, jenž byl učiněn ohledně poškozeného J. Ž. Obviněného M. G. uznal v bodě ad 1-7) vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a v bodě ad 2-7) trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 247 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 21 T 62/2004 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 4 To 337/2005, obviněného odsoudil podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců. Pro výkon tohoto trestu jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 21 T 62/2004 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 4 To 337/2005, jímž bylo podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 21 T 165/2004 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2005, sp. zn. 4 To 43/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozhodl též o náhradě škody. Naproti tomu podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. Zt 972/2004 pro skutek uvedený pod bodem ad 2).

Obviněný M. G. proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu uvedl, že dovoláním napadené rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím Okresního soudu v Novém Jičíně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném právním posouzení. Obviněný zejména vytkl odvolacímu soudu, že u skutků, jimiž byl uznán vinným, nebylo ani po provedeném dokazování prokázáno, že by se jich dopustil a vyjádřil, že soudy obou stupňů porušily zejména základní zásadu trestního řízení „in dubio pro reo“. Obviněný připomenul, že soud prvního stupně před vydáním nyní dovoláním napadeného rozsudku rozhodoval celkem třikrát, kdy obviněného uznal vinným jen částí činů, jež mu byly kladeny za vinu, ohledně nich upustil od uložení souhrnného trestu, zatímco ve zbývající části jej podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil. Obviněný svou nespokojenost vyjádřil převážně ve vztahu k tomu, že poté, co byla z podnětu odvolání státního zástupce předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně vždy krajským soudem zrušena a věc byla opětovně vrácena k novému projednání a rozhodnutí, aniž by došlo ve věci k důkazním zvratům, vydal okresní soud ve svém již čtvrtém, nyní napadeném rozhodnutí, ve věci rozsudek, kterým uznal obviněného vinným. Tímto postupem podle obviněného krajský soud zneužil svého postavení k tomu, aby docílil, že nalézací soud vyhodnotil provedené důkazy ve věci zcela podle jeho představ. Pokud soud druhého stupně dospěl k závěru, že nalézací soud postupoval při opakovaných projednáváních ryze formálně a hodnocení důkazů bylo jen odrazem jeho libovůle, když přitom jiných pochybení na straně soudu prvního stupně neshledal, měla být věc přikázána k rozhodnutí jinému soudu. Podle obviněného za daného stavu existuje spor o to, který soud při hodnocení provedených důkazů ve věci postupoval v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, opírajíc se o právní vědomí a znalosti právních předpisů. Jestliže odvolací soud rozhodl o jeho vině na takto učiněném důkazním podkladu, učinil tak při absenci jednoznačných objektivních důkazů svědčících o tom, že trestnou činnost obviněný spáchal.

V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Krajského osudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 4 To 176/2007 zrušil a sám ve věci rozhodl rozsudkem, že se obviněný obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. zprošťuje v celém rozsahu.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Uvedl, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními tak, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou, a to ani podle žádného jiného dovolacího důvodu vymezeného § 256b tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 256b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Vzhledem k námitkám, jež obviněný ve svém dovolání uplatnil, je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu nižších stupňů a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věci sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, IV. 449/03).

Nejvyšší soud však z obsahu dovolání obviněného M. G. shledal, že tato obecná kritéria nebyla splněna, jelikož obviněný v rámci tohoto svého mimořádného opravného prostředku brojil výhradně proti skutkovým zjištěním uvedeným ve výroku odsuzujícího rozsudku, s nimiž se neztotožnil a považoval je za nesprávná.

Z uvedeného je patrné, že obviněný v dovolání nevytkl žádnou vadu, která by měla právní povahu, ale naopak své výhrady zaměřil toliko proti způsobu, jak byl v předchozích etapách řízení zjišťován skutkový stav věci. Svými výhradami se zaměřil toliko proti obsahu zjištěného skutkového děje popsaného v odsuzující části výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně a svými námitkami zpochybnil především učiněná skutková zjištění, k nimž oba soudy dospěly na základě dokazování provedeného v souladu se zásadami vymezenými v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Nejvyšší soud tak shledal, že námitky obviněného mající ryze skutkový a procesní charakter, nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., a proto dovolání obviněného M. G. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. února 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 06. February 2008