JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1518/2009

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2010 o dovolání obviněného J. R . , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. 4 To 238/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 168/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 92 T 168/2007, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 147 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jedenáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvacet čtyři měsíce. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobil.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 4 To 238/2008, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku, jímž byla obviněnému uložena povinnost podle § 59 odst. 2 tr. zák., aby ve zkušební době podle svých sil uhradil v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle § 59 odst. 2 tr. zák. se obviněnému ukládá povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil dlužné pojistné na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Dále byl obviněný podle § 226 písm. e) tr. ř. zproštěn obžaloby z dílčího útoku trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., spočívajícího v tom, že jako předseda představenstva a jediná osoba odpovědná za odvádění srážek z mezd zaměstnanců společnosti R.-G., a. s., nesplnil svou zákonnou povinnost odvést za zaměstnance pojistné na zdravotní pojištění podle zákona č. 592/1992 Sb. Z. p. m. v. ČR, pobočka W., H. K., za leden 2006 v částce 99,- Kč, přesto, že svým zaměstnancům vyplácel mzdy, ze kterých srazil pojistné ve výši 4,5 % z vyměřovacího základu.

Proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 8 Tdo 319/2009, byl podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 4 To 238/2008, v odsuzující části zrušen; současně byla zrušena také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Brně v řízení po zrušení věci dovolacím soudem rozsudkem ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. 4 To 238/2008, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného J. R. uznal vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném do 1. 1. 2008) a odsoudil ho podle § 147 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jedenáct měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvacet čtyři měsíce.

Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že jako předseda představenstva a jediná osoba odpovědná za odvádění srážek z mezd zaměstnanců společnosti R.-G., a. s., nesplnil svou zákonnou povinnost odvést za své zaměstnance daň a pojistné na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti v celkové výši 151.559,- Kč, a to :

- pojistné na sociální zabezpečení dle zákona č. 589/1992 Sb. M. s. s. z. v B., za období od ledna 2005 do ledna 2006 v částce 101.860,- Kč, přestože svým zaměstnancům vyplácel mzdy, ze kterých srazil pojistné ve výši 8 % z vyměřovacího základu,

- pojistné na zdravotní pojištění dle zákona č. 592/1992 Sb. V. z. p. Č. r., za období od ledna 2005 do prosince 2005 v částce 49.699,- Kč, přestože svým zaměstnancům vyplácel mzdy, ze kterých srazil pojistné ve výši 4,5 % vyměřovacího základu.

Potřebným je zmínit, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2009, č. j. 4 To 238/2008-235, bylo podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že jako předseda představenstva a jediná osoba odpovědná za odvádění srážek z mezd zaměstnanců společnosti R.-G., a. s., nesplnil svou zákonnou povinnost odvést za své zaměstnance pojistné na zdravotní pojištění, a to podle zákona č. 592/1992 Sb. V. z. p. Č. r., za leden 2006 včetně v částce 1.332,- Kč, přestože svým zaměstnancům vyplácel mzdy, ze kterých srazil pojistné ve výši 4,5 % vyměřovacího základu, v němž byl spatřován dílčí útok trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák.

I proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. 4 To 238/2008, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Obviněný opakoval, že podmínkou trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin podle § 147 odst. 1 tr. zák. je, že měl k dispozici příslušné finanční prostředky, neodvedl je oprávněným příjemcům, ale byly použity k jiným účelům. Takové zjištění podle něj soudy neučinily a podle jeho názoru nebyla naplněna ani subjektivní stránka označeného trestného činu, protože jeho úmyslem nebylo neodvést provedené srážky. Pro spolehlivé rozhodnutí o vině neměl odvolací soud dostatek důkazů, znovu zmínil, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, zejména výslech Ing. E. L. a Bc. M. F., a nenechaly vypracovat znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, který by se vyjádřil k částkám sraženého pojistného.

Vyjádřil rovněž přesvědčení, že Krajský soud v Brně důsledně nevycházel z rozhodnutí dovolacího soudu, když ho uznal vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. za období od ledna 2005 do ledna 2006 stran neplacení pojistného na sociální zabezpečení a od ledna 2005 do prosince 2005 stran neplacení pojistného na zdravotní pojištění. Z usnesení Nejvyššího soudu vyplynulo, že v měsících březnu, květnu, červnu a září 2005 byly uhrazeny platby předepsané za měsíc leden až duben 2005, a to právě v těch částkách, jež bezezbytku odpovídaly platbám za zaměstnance i zaměstnavatele. Obviněný následně citoval pasáže z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu (strany 9, 10), které vyústily v závěr, že jednání obviněného je třeba kvalifikovat jako pokračující trestný čin, jehož dílčí útoky tvoří každé jednotlivé neodvedení té které povinné platby za příslušné platební období.

Odvolací soud se podle dovolatele nevypořádal s vymezením doby páchání skutku. Znovu připomněl, že bylo zjištěno, že v měsících březnu, květnu, červnu a září 2005 byly uhrazeny platby předepsané za měsíc leden až duben 2005, což vyplynulo z přehledu plateb MSSZ Brno a VZP, v důsledku čehož za období leden až duben 2005 nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podle § 147 odst. 1 tr. zák. Dále znovu rekapituloval část rozhodnutí dovolacího soudu stran podmínek trestnosti činu (strana 7 usnesení) a vyslovil domněnku, že ho měl odvolací soud zprostit obžaloby, neboť ze všech dokladů, které měl soud k dispozici, vypnulo, že v průběhu uvedených měsíců byly platby na sociální pojištění i na zdravotní pojištění řádně odvedeny. Souhlasil se závěrem Nejvyššího soudu, že platba pojistného zaměstnavatele v sobě zahrnuje dvě složky, a to složku pojistného hrazeného přímo zaměstnavatelem samotným a složku pojistného sraženého a odváděného za zaměstnance, avšak trestní odpovědnost podle dovolatele vzniká pouze v případě, že zaměstnavatel srazí pojistné na sociální zabezpečení ve výši 8 % z vyměřovacího základu a pojistné na zdravotní pojištění ve výši 4,5 % vyměřovacího základu a příslušné částky, které jsou sraženy, nejsou odvedeny oprávněným příjemcům. V jeho případě tomu tak nebylo a odvolací soud měl celý uskutečněný odvod posuzovat jako odvod srážek z mezd zaměstnanců, a tak by v období od ledna 2005 do ledna 2006 u pojistného na sociální zabezpečení vznikl přeplatek 49.831,- Kč a u pojistného na zdravotní pojištění za období od ledna 2005 do prosince 2005 přeplatek ve výši 8.840,- Kč. Uzavřel, že byl odsouzen, ačkoliv měl být zproštěn obžaloby, a rozhodnutí odvolacího soudu proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak bylo uvedeno i v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 319/2009, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Jak již bylo rozvedeno v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 319/2009, nelze přihlížet k těm námitkám, ve vztahu k nimž platí, že obviněný nesouhlas s právními závěry soudů založil na výhradách směřujících proti rozsahu dokazování a polemice se způsobem hodnocení provedených důkazů. Obviněný však znovu vytkl, že byly zamítnuty jeho důkazní návrhy, nebyly vyslechnuty jako svědkyně Ing. E. L. a Bc. M. F. a vypracován znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětí účetnictví. Dovolací soud i přes uvedené nemá žádný důvod měnit názor, že soudy měly k dispozici podrobné a přesvědčivé přehledy o platbách pojistného na sociální zabezpečení od M. s. s. z. v B. i pojistného na zdravotní pojištění poskytnuté V. z. p. Č. r., výpis z účtu a. s. R.-G., a neprovedly-li další důkazy zmiňované obviněným, nemohla se absence těchto důkazů rozhodně nikterak relevantně promítnout do úvah o správnosti skutkových zjištění soudů či jejich právních závěrů.

Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda skutkem, jak byl zjištěn odvolacím soudem, byly naplněny zákonné znaky trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, a to zejména po stránce subjektivní.

Podle § 147 odst. 1 tr. zák. se trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (podle zákona účinného v době spáchání činu obviněného podle zásad § 16 odst. 1 tr. zák.) dopustí, kdo jako plátce ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost za poplatníka odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, nebo příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Větším rozsahem nesplnění takové povinnosti se rozumí výše nejméně 50 000 Kč (§ 89 odst. 11 tr. zák. analogicky).

Podle skutkových zjištění obsažených v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu podstata jednání obviněného spočívala v tom, že jako předseda představenstva a jediná osoba odpovědná za odvádění srážek z mezd zaměstnanců společnosti R.-G., a. s., nesplnil svou zákonnou povinnost odvést za zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení M. s. s. z. v B. za období od ledna 2005 do ledna 2006 v částce 101.860,- Kč a pojistné na zdravotní pojištění V. z. p. Č. r., za období od ledna 2005 do prosince 2005 v částce 49.699,- Kč, tj. pojistné v celkové výši 151.559,- Kč.

Pokud jde o pojistné na zdravotní pojištění, podmínky odvádění této zákonné platby vyplývají především z ustanovení § 5 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Část pojistného, kterou je povinen platit zaměstnanec, je plátce (zaměstnavatel) povinen srazit ze mzdy a odvést za něj na účet V. z. p. (nebo jiné zdravotní pojišťovny), přičemž tuto povinnost musí splnit nejpozději do osmi dnů po uplynutí každého kalendářního měsíce.

Pojistné na sociální zabezpečení upravuje zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, přičemž ve smyslu zejména ustanovení § 8 odst. 1 a § 9 citovaného zákona je plátce (zaměstnavatel) povinen srazit zaměstnancům toto pojistné a odvést je příslušné správě sociálního zabezpečení za zaměstnance v den splatnosti, tj. za každý kalendářní měsíc v den určený pro výplatu mezd.

Obviněný vytkl, že odvolací soud nevycházel důsledně z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 8 Tdo 319/2009, pakliže jej znovu uznal vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. Svoji pozornost soustředil k rekapitulaci jeho závěrů vztahujících se k povaze tohoto trestného činu jako trestného činu pokračujícího, aniž by ovšem konkretizoval, v jakém směru odvolací soud jeho pokyny nerespektoval. Dále upozornil, že se tento soud nevypořádal s dobou spáchání skutku a konečně znovu opakoval, že měl být obžaloby zproštěn, poněvadž ve skutečnosti všechny povinné platby za své zaměstnance ve sledovaném období zaplatil. Výhrady obviněného jsou opodstatněné jen v parciální, a to nikterak zásadní otázce.

Ve výše označeném rozhodnutí se dovolací soud obšírně zabýval otázkami trestnosti jednání spočívajícího v neodvedení pojistného na zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, povahou trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. coby pokračujícího trestného činu včetně procesních důsledků s tím spojených a není pochyb o tom, že v tomto ohledu nelze odvolacímu soudu ničeho vytknout. To dokládá nejen úprava skutkových zjištění vztahujících se k neplnění zákonné povinnosti odvést za zaměstnance obchodní společnosti R.-G., a. s., pojistné na zdravotní pojištění, ale i jeho usnesení ze dne 14. 7. 2009, č. j. 4 To 238/2008-235, jímž bylo podle § 223 odst. 1 tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák.

Obviněný v podstatě zopakoval i svoji obhajobu, že za rozhodné období splnil svoji zákonnou povinnost a za poplatníky, zaměstnance obchodní společnosti, odvedl jak pojistné na sociální zabezpečení, tak pojistné na zdravotní pojištění, poněvadž veškeré platby adresované oprávněným příjemcům, v tomto případě V. z. p. Č. r., a M. s. s. z. v B., měly být posuzovány jako „odvody sražených částek z mezd zaměstnanců“, v důsledku čehož by dokonce na obou druzích pojistného vznikl přeplatek. Na podkladě tohoto tvrzení pak vyvozoval, že nebyly splněny podmínky pro posouzení jeho jednání jako trestného činu podle § 147 odst. 1 tr. zák., pročež měl být obžaloby zproštěn.

S touto námitkou se ve svých rozhodnutích vypořádaly soudy obou stupňů, zevrubně na ni reagoval i dovolací soud ve svém usnesení sp. zn. 8 Tdo 319/2009 a nelze než na již učiněné závěry odkázat. Dovolací soud proto znovu ve shodě s názory soudů upozorňuje, že obviněný nikdy nekonkretizoval účel platby v tom smyslu, že se jednalo o platby za zaměstnance, což by ostatně bylo dlouhodobě neudržitelné, soudy shromáždily přesvědčivé argumenty pro závěr, že v měsících březnu, květnu, červnu a září 2005 uhradil platby předepsané za měsíce leden až duben 2005 právě v těch částkách, jež bezezbytku odpovídaly platbám za zaměstnance i zaměstnavatele. Nejvyšší soud již konstatoval, že: „Závěry soudů korespondují s judikaturou Nejvyššího soudu, která stojí na stanovisku, že právní předpisy nestanoví povinnost zaměstnavatele jako plátce pojistného na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, aby určil, zda jím odvedené platby představují úhradu pojistného hrazeného zaměstnavatelem anebo zda jde o úhradu pojistného sraženého a odváděného zaměstnavatelem za zaměstnance. Jestliže obviněný jako osoba jednající za zaměstnavatele výslovně neprovede takové rozlišení při platbě, pak je třeba částky uhrazené na pojistné rozdělit v poměru stanoveném příslušnými právními předpisy, a to na částku pojistného, kterou je zaměstnavatel povinen srazit a odvést za zaměstnance, a částku pojistného hrazenou přímo zaměstnavatelem samotným. Příslušné právní předpisy totiž předpokládají, že platba pojistného zaměstnavatelem v sobě zahrnuje dvě složky, a to složku pojistného hrazeného přímo zaměstnavatelem samotným a složku pojistného sraženého a odváděného za zaměstnance, přičemž obě složky jsou chápány jako jedno pojistné. Tak např. v případě pojistného na všeobecné zdravotní pojištění je třeba rozdělit uhrazenou částku pojistného ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu v takovém poměru, aby částka pojistného hrazeného zaměstnavatelem činila dvě třetiny (tj. 9 %) a částka pojistného sražená a odvedená za zaměstnance činila jednu třetinu (tj. 4,5 %). Takové rozdělení je pak rozhodné pro zjištění rozsahu neodvedení těchto plateb z hlediska trestní odpovědnosti pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 tr. zák. (k tomu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1332/2005, publikováno též in Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 25/2006, T 883). Je evidentní, že právě tento postup byl v přehledech oprávněných příjemců pojistného na sociální zabezpečení i zdravotní pojištění dodržen a soudy akceptován. Na správnosti závěrů soudů nic nemůže změnit ani účelová snaha obviněného dodatečně specifikovat konkrétní účel plateb jako plateb pojistného za zaměstnance, jak je dokládána jeho přípisy adresovanými M. s. s. z. v B. a VZP ČR, s odstupem téměř tří let od jejich provedení“.

Dovolací soud konečně ve svém rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 319/2009 odvolacímu soudu uložil, aby se důsledněji vypořádal s vymezením doby páchání skutku. Upozornil, že jednak doba ukončení trestné činnosti byla předchozími rozhodnutími soudů stanovena na 19. 5. 2006, kdy byl obviněný odvolán z funkce předsedy představenstva akciové společnosti, aniž by se soudy vypořádaly s poznatky obsaženými ve zprávách a přehledech o platbách předložených M. s. s. z. v B. (č. l. 3, 6) a V. z. p. (č. l. 43), z nichž se podává, že v období od února 2006 do května 2006 nebyla a. s. R.-G. za její zaměstnance předepisována žádná platba pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, a jednak že je třeba věnovat z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu podle § 147 odst. 1 tr. zák., zejména jeho subjektivní stránky, větší pozornost i zdůvodnění doby páchání skutku pro období měsíců leden až duben 2005, ve vztahu k němuž bylo zjištěno, že obviněný, byť opožděně, uhradil platby pojistného na sociální zabezpečení M. s. s. z. B. a na zdravotní pojištění V. z. p. v měsících březnu, květnu, červnu a září 2005.

Nelze nevidět, že zdůvodnění této problematiky odvolací soud nevěnoval příliš pozornosti, modifikaci doby páchání skutku, k níž skutečně ve výroku nyní přezkoumávaného rozsudku došlo, vysvětlil stručnou poznámkou, že dobu páchání trestné činnosti „upravil v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu“. Jisto je, že zmíněná změna reflektuje skutečnost, že v období od února 2006 do května 2006 nebyla a. s. R.-G. za její zaměstnance předepisována žádná platba pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění a k další úpravě doby páchání skutku, jež spočíval v nesplnění povinnosti odvést za zaměstnance pojistné na zdravotní pojištění, došlo v důsledku zprošťujícího výroku v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 4 To 238/2008, a usnesení tohoto soudu ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. 4 To 238/2008. V tomto směru odvolací soud bez jakýchkoliv pochybností vycházel ze zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Odvolací soud však již nevysvětlil, jakými úvahami byl veden, pakliže dobu páchání skutku stanovil i na období leden až duben 2005. Implicitně lze usuzovat, že též ve vztahu k tomuto období shledal, že jsou naplněny znaky trestného činu podle § 147odst. 1 tr. zák. i po stránce subjektivní, třebaže obviněný za toto období opožděně svoji zákonnou povinnost odvést za poplatníky pojistné splnil. Jistě nelze pominout, že se tak stalo s určitým časovým odstupem, nepravidelně, což by svědčilo ve prospěch takto nepřímo vyjádřeného názoru odvolacího soudu, přesto se ale odvolací soud měl této problematice věnovat důsledněji. Podstatné ovšem je, že odvolací soud a stejně tak soud prvního stupně nikdy nezpochybnily, že obviněný svoji zákonnou povinnost za uvedení období dodatečně splnil, což mělo svůj význam z hlediska vyčíslení celkového rozsahu nesplněné zákonné povinnosti odvést za zaměstnance pojistné (o zaplacenou částku byl tento rozsah snížen). Zevrubnější zdůvodnění doby páchání skutku by zjevně nikterak nemohlo ovlivnit správnost stávajících právních závěrů odvolacího soudu (jak z hlediska viny, tak trestu) a tato otázka nemá ani po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit jeho postavení a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. ledna 2010

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 12. January 2010