JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 147/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. února 2008 k dovolání nejvyšší státní zástupkyně podanému ve prospěch obviněného J. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 55 To 321/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 62/2007, t a k t o :

Z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně s e podle § 265k odst. 1 tr. ř. z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 55 To 321/2007.

Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 4 T 62/2007, byl obviněný J. N. uznán vinným, že:

„dne 30. 12. 2006 kolem 14:10 hod. po předchozím požití alkoholických nápojů s množstvím nejméně 2,06 g/kg ethanolu v krvi, řídil automobil zn. Škoda 136 L Favorit R. S., chybnou technikou jízdy při odbočování z hlavní silnice narazil pravou přední částí vozidla do pravé strany automobilu Opel Omega, řízeného I. N., kterému dopravní nehodou způsobil škodu na vozidle ve výši 36.800,- Kč a R. S. ve výši 4.300,- Kč.“

Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., za což mu uložil podle § 201 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil mu náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu konečně uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.

Proti tomuto rozsudku si obviněný podal odvolání, o kterém Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl tak, že je usnesením ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 55 To 321/2007, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání ve prospěch obviněného, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř.

Dovolatelka poukázala na ustanovení § 201 odst. 1, 2 tr. zák., podle něhož bude ten, kdo se dopustí trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 2 písm. c) tr. zák. potrestán trestem odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti, a na ustanovení § 53 odst. 1 tr. zák., podle něhož soud může uložit peněžitý trest ve výměře od 2.000,- Kč do 5.000.000,- Kč, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch, a konečně na ustanovení § 53 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. vymezující dva případy, v nichž soud může uložit peněžitý trest bez podmínek odstavce 1 § 53 tr. zák. Z těchto ustanovení podle jejího přesvědčení vyplývá, že pokud byl obviněnému uložen trest odnětí svobody za trestný čin, jímž se nesnažil získat majetkový prospěch, nebylo již možné ukládat mu zároveň trest peněžitý, neboť tuto variantu § 201 tr. zák. nepřipouští a v daném případě nepřipadá v úvahu ani podle § 53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., neboť zde nebyly splněny zákonné podmínky.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. podané dovolání shledal důvodným a za podmínek uvedených v ustanovení § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, a aby tak rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání; s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila souhlas i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Obviněný se k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že podané dovolání je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení

§ 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda nejvyšší státní zástupkyní uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je třeba uvést, že na jeho základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z této zákonné citace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Podle první z nich je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.

V posuzované věci však soud druhého stupně v průběhu veřejného zasedání podané odvolání podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumal a podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, protože je neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě.

Podle druhé alternativy je uvedený dovolací důvod naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený

v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Protože podle názoru nejvyšší státní zástupkyně byl v předcházejícím řízení dán dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze uzavřít, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě uplatnila relevantně. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou, zda námitky vztahující se k uvedenému důvodu dovolání jsou relevantní či nikoliv.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jak je zřejmé z předchozího textu, nejvyšší státní zástupkyně tento dovolací důvod uplatnila v jeho první alternativě.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.

V rámci této přezkumné činnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání je důvodné.

Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumějí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v ustanovení § 27 tr. zák. bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu.

Obviněný byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., přičemž při ukládání trestu byl ohrožen uložením trestu odnětí svobody na šest měsíců až na tři léta nebo zákazem činnosti.

Podle § 28 odst. 1 tr. zák. stanoví-li trestní zákon ve zvláštní části na některý trestný čin několik trestů, lze uložit každý tento trest samostatně nebo i více jich vedle sebe. Vedle trestu, který stanoví tento zákon ve zvláštní části na některý trestný čin, lze uložit i jiné tresty uvedené v § 27 tr. zák. Vyhoštění a zákaz pobytu lze uložit samostatně, i když tento zákon ve zvláštní části takový trest nestanoví.

Podle § 53 odst. 1 tr. zák. lze pachateli trestné činnosti uložit peněžitý trest (ve výměře od 2.000,- Kč do 5.000.000,- Kč) pouze za předpokladu, že úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Bez těchto podmínek může soud uložit peněžitý trest pouze v případě, že

a) trestní zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje, nebo

b) ukládá jej za trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, a vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele trest odnětí svobody současně neukládá.

V projednávané věci je zjevné, že obviněný se nedopustil trestné činnosti, kterou získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Zákonná podmínka vymezená v ustanovení § 53 odst. 1 tr. zák. tedy splněna nebyla a pro uložení peněžitého trestu by proto musela být splněna některá z podmínek zakotvených v odst. 2 § 53 tr. zák.

Nejvyšší soud však shledal, že žádná z těchto zákonných podmínek splněna nebyla. Jestliže obviněný byl uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jímž nezískal ani se nesnažil získat majetkový prospěch, pak mu soud prvního stupně nemohl ukládat peněžitý trest ve smyslu § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť trestní zákon ve zvláštní části (v ustanovení § 201 odst. 2) uložení peněžitého trestu neumožňoval, a tento druh trestu mu nemohl ukládat ani podle § 53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., neboť zákonné podmínky pro jeho uložení rovněž splněny nebyly, neboť obviněnému již byl uložen (vedle trestu zákazu činnosti) i trest odnětí svobody.

Nejvyšší soud proto přisvědčil dovolání nejvyšší státní zástupkyně a uzavřel, že obviněnému byl rozsudkem soudu prvého stupně uložen takový druh trestu (peněžitý trest spolu s trestem odnětí svobody), který zákon nepřipouští. Proto z jejího podnětu zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 55 To 321/2007, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Uvedené pochybení totiž měl zjistit a následně napravit již soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení, zvláště když řádný opravný prostředek obviněného směřoval právě do výroku o trestu (byť z důvodů odlišných, než jsou popsány shora). Odvolací soud však zjištěné pochybení nejenže nenapravil, ale naopak konstatoval, že všechny uložené druhy trestů jsou přiměřené (peněžitý trest označil za „zcela odpovídající“) a odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Po rozhodnutí Nejvyššího soudu se věc vrací do stadia řízení před rozhodnutím soudu druhého stupně o odvolání obviněného. Na odvolacím soudu proto bude, aby popsané pochybení svým novým rozhodnutím napravil.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. února 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 13. February 2008