JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1421/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 4 To 540/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 31/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 5 T 31/2006, uznán vinným, že

„I.

1) dne 10. 10. 2005 mezi 15:00 hodin až do 15:40 hodin v M. O., v samoobslužné prodejně odcizil 2 ks loveckého salámu, který si uschoval za pás kalhot, přičemž prošel pokladnou, aniž by uvedené zboží zaplatil, následně byl zadržen ostrahou prodejny, zboží za 64,80 Kč vrátil, jednal ke škodě A. C. R., a. s.

2) v době od 22:00 hodin dne 27. 11. 2005 do 08:00 hodin dne 28. 11. 2005 v obci J., přelezl oplocení areálu, kde se nachází restaurace, přes okno, které si ponechal předem nezajištěné, vnikl do objektu restaurace, kterou prohledal a odcizil peníze – drobné mince celkem za 2.500,- Kč a další různé zboží – cigarety a alkohol různých značek, balík utopenců, 58 krabiček Chewy dent a způsbil tak na odcizených věcech a finanční hotovosti celkovou škodu 18.524,- Kč

3) v přesně nezjištěné době asi jako v předchozím případě v obci Č. n. V., vnikl po vylomení vložky vchodových dveří do rekreační chaty, tuto prohledal, nic zde neodcizil a poškozenému M. V., způsobil poškozením zámku škodu 200,- Kč,

4) v přesně nezjištěné době počátkem prosince 2005, do 3. 12. 2005, v k. o. N. J. vnikl po přelezení oplocení, rozlomení vložky zámku vstupních dveří do rekreační chaty, kterou prohledal a odcizil potraviny, batoh – tzv. krosnu, oblečení, následně vnikl do kolny po odstranění visacího zámku a odcizil dva kusy horských kol a v chatě přespal, čímž majiteli F. K., způsobil škodu na odcizených věcech ve výši 5.900,- Kč a poškození zařízení ve výši 400,- Kč,

5) v době od 20:30 hodin dne 4. 12. 2005 do 12:30 hodin dne 5. 12. 2005 v obci J., přelezl oplocení areálu restaurace, kde vytlačil okenní křídlo, vnikl do provozovny a odcizil cigarety a alkohol různých značek, čímž majitelce P. O. způsobil škodu celkem 6.596,- Kč,

6) v přesně nezjištěné době kolem poloviny prosince 2005 v k. o. N. J. vnikl po přelezení oplocení na pozemek rekreační chaty, poté rozlomil vložku zámku vstupních dveří a vnikl do chaty, kde přespal, během pobytu spálil v kamnech dřevěné nádobí a ručníky a rozbil skleněnou výplň okna vedoucího na WC, čímž majiteli F. K. způsobil škodu celkem 2.000,- Kč,

7) v době od 00:55 hodin do 06:30 hodin dne 18. 12. 2005 v obci Z., vnikl předem otevřeným okénkem na WC do restaurace, v interiéru rozlomil tři vložky zámků, dále násilně vnikl do výherního automatu a Jukeboxu, ze kterých odcizil finanční hotovost 5.500, Kč v drobných mincích, dále v restauraci odcizil stravenky za 1.000,- Kč, cigarety různých značek za 2.800,- Kč, láhve tvrdého alkoholu různých značek za 1.080,- Kč, čímž majiteli M. A., způsobil na odcizených věcech a finanční hotovosti celkovou škodu 10.380,- Kč a na poškozeném zařízení ve výši 2.800,- Kč,

8) ve večerních hodinách dne 19. 12. 2005 v obci S., v chatové oblasti za použití přineseného oboustranného klíče rozlomil vložku zámku vchodových dveří do chaty, vnikl do předsíně, zde stejným nástrojem rozlomil dvě cylindrické vložky zámků u dveří vedoucích do obytné části, vnikl dovnitř, zde páčil v oblasti zámku další dveře, u kterých poté rozbil jejich skleněnou výplň, vzniklým otvorem z vnitřní strany dveře otevřel, vnikl do místnosti, kde přes noc přespal a následně zde odcizil elektrickou přímočarou pilu, majitelce R. D., způsobil odcizením škodu ve výši 450,- Kč a poškozením zařízení ve výši 2.700,- Kč,

II.

9) v době od 22:00 hodin dne 7. 1. 2006 do 11:30 hodin dne 8. 1. 2006 v obci J., vnikl po rozlomení vložky zámku u dveří vedoucích z terasy do restaurace, restauraci prohledal a odcizil majitelce P. O. cigarety a alkohol různých značek celkem za 3.900,- Kč, poškozením zámku způsobil škodu 200,- Kč,

10) v přesně nezjištěné době od 22:30 hodin dne 8. 1. 2006 v obci Č. n. V., vnikl po vypáčení okenice a rozbití skleněné výplně okna do rekreační chaty, kde majitelce I. Č., způsobil poškozením věcí celkovou škodu 3.800,- Kč a odcizením konzervy za 60,- Kč, dále ve stejné době vnikl po rozlomení vložky zámku dveří vchodových dveří do rekreační chaty a majitelce E. N., tak způsobil škodu ve výši 200,- Kč,

III.

v přesně nezjištěnou dobu dne 10. 1. 2006 v k. o. N. J. vnikl na pozemek chaty, kde pravděpodobně prostrčil ruku rozbitým oknem vedoucím do chodby chaty, okno odjistil a prolezl dovnitř, v chatě se najedl, přespal a odcizil ku škodě F. K. kávomlýnek a rozbitý budík za 210,- Kč, poškozením majetku způsobil škodu 200,- Kč.“

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil v bodě I. jednak jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., jednak jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., v bodě II. jednak jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a jednak jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a v bodě III. jednak jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a jednak jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Za to jej odsoudil podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně mu podle § 57a odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu pobytu na okrese Písek v trvání dvou let a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí v rozsudku uvedených věcí. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud dále rozhodl o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě škody poškozeným P. O., částku 28.750,- Kč, M. V., částku 200,- Kč a M. A., částku 13.180,- Kč.

Proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 4 To 540/2006, jednak napadený rozsudek podle § 259 odst. 2 tr. ř. doplnil v neúplném výroku o vině, a to ve skutkové větě tak, že po slovech „je vinen, že“ je uvedeno „ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 8. 10. 2001, sp. zn. 2 T 442/2001, odsouzen mimo jiné pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) roků se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 6. 7. 2005, přesto“ (bod I.) a jednak k odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu propadnutí věci. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. účinného do 30. 6. 2006 trest propadnutí věci, a to 1 ks plochého klíče, 1 ks plochého šroubováku s umělohmotnou rukojetí červené barvy a 1 ks křížového šroubováku s umělohmotnou rukojetí červené barvy (bod II.). Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen (bod III.).

Posledně citovaný rozsudek odvolacího soudu obviněný napadl dovoláním. Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. T. S. a v obecné rovině jej vymezil důvody dovolání uvedenými v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Po podrobném shrnutí obsahu podaného dovolání obviněný – aniž rozlišil jednotlivé dovolací důvody – zpochybnil, že by svým jednáním způsobil soudy vyčíslenou škodu. Namítl, že nebyl dostatečně objasněn výčet odcizených věcí, neboť tato otázka nebyla předmětem znaleckého zkoumání. Podle jeho názoru není možné, aby soud v dané věci při stanovení výše škody vycházel výhradně z tvrzení poškozených o výčtu a hodnotě odcizených věcí, a to navíc za situace, kdy poškození nebyli v rámci svých výslechů v hlavním líčení schopni takové informace jednoznačně konkretizovat. Soudy se měly také zabývat tím, jakou cenu vlastně poškozenými sdělené údaje představují, tedy zda se jedná o cenu nákupní, prodejní či průměrnou a zda taková cena obsahuje daň z přidané hodnoty (dále převážně jen „DPH“) u plátce předmětné daně či nikoliv. Měl za to, že otázka DPH je v daném případě relevantní, neboť pokud předmětná cena zboží tuto daň obsahovala, bylo by ji nutno snížit – a to z toho důvodu, že uvedená daň nepředstavovala škodu vzniklou poškozeným. Obdobně v případě nákupních cen stát poškozeným částku představující DPH zaplacenou při nákupu zboží vrátil, a proto pokud poškození uvedli nákupní cenu včetně DPH, je tuto nutno u plátce daně opět odečíst právě s ohledem na to, že ji poškození získali od státu nazpět. V tomto směru obviněný upozornil, že částka DPH představuje téměř pětinu hodnoty předmětného zboží a mohla se tak výrazně projevit jak ve výroku o náhradě škody, tak v právní kvalifikaci jeho jednání, a tedy i ve výroku o vině a trestu.

V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 4 To 540/2006, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného podle § 265h odst. 2 tr. ř. nejprve konstatovala průběh dosavadního řízení a poté zaujala názor, že námitky, jež obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, jsou zjevně neopodstatněné, přičemž se v plném rozsahu ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Uvedla, že největší výše škody odcizením věcí byla způsobena napadením restaurací. Třebaže tyto ceny odcizeného zboží nebyly stanoveny znaleckým posudkem, jde o ceny, které je možné hodnotit jako ceny specifikující výši škody ve smyslu § 89 odst. 12 tr. zák. Zdůraznila, že je zcela irelevantní, zda poškození podnikatelé restauračních zařízení byli či nebyli plátci DPH, neboť výše škody stanovená na základě ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. musí zahrnovat též částku připadající na dani z přidané hodnoty, poněvadž věc je možno pořídit jen za cenu včetně DPH.

Na základě uvedených skutečností státní zástupkyně navrhla Nejvyššímu soudu podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň navrhla, aby Nejvyšší soud učinil navrhované rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu však Nejvyšší soud konstatoval, že ač jej obviněný ve svém dovolání výslovně uplatnil, v dalším textu tohoto mimořádného opravného prostředku jej nikterak blíže nerozvedl žádnými konkrétními argumenty, které jej měly naplňovat.

Z obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je přitom třeba dovodit, že pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení není postačující; naopak tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v dovoláním napadeném rozhodnutí či řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím. Stejný názor ostatně opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích také Ústavní soud, jenž k této problematice uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacím soudem (srov. např. usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

Z uvedených důvodů se Nejvyšší soud nemohl dovoláním napadeným rozhodnutím z hlediska důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. zabývat.

Dalším důvodem dovolání, který obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, byl ten, jenž je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích tohoto důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Uvedeným kritériím nevyhovuje ta dovolací argumentace obviněného, v jejímž rámci brojil proti správnosti závěrů soudů ohledně výčtu poškozených věcí a tuto otázku pokládal za nedostatečně objasněnou zejména proto, že nebyla předmětem znaleckého zkoumání a soud se v tomto směru spokojil toliko s tvrzením jednotlivých poškozených. Takové námitky mají povahu vad skutkových, neboť se žádným způsobem nedotýkají otázky tzv. právního posouzení skutků (jimiž byl obviněný uznán vinným). Protože jde o námitky, které jsou právně irelevantní a obsahově stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Pokud by obviněný uplatnil pouze tyto námitky, Nejvyšší soud by musel jeho mimořádný opravný prostředek odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaný z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Z hlediska podaného dovolání a napadeného rozsudku soudu druhého stupně je však významná otázka, zda soudy opodstatněně zahrnuly do zjištěné výše škody taktéž částku představující DPH k ceně odcizených věcí. Nejvyšší soud proto dále řešil otázku, zda podané dovolání je z pohledu takto vytýkaných vad důvodné, a shledal, že námitky obviněného nemohly obstát.

Podle § 89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav.

Daň z přidané hodnoty (DPH) je upravena v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Za podmínek stanovených tímto zákonem se DPH uplatňuje na zboží, nemovitosti a služby, přičemž jejím předmětem je mimo jiné dodání zboží za úplatu osobou povinnou k DPH v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku (§ 1, 2 citovaného zákona).

Cenou je podle § 1 odst. 2 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, peněžní částka sjednaná při nákupu a prodeji zboží nebo zjištěná podle zvláštního předpisu k jiným účelům než k prodeji.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy se otázce výše způsobené škody věnovaly dostatečně a své úvahy stran nutnosti posuzovat částku představující DPH jakožto součást ceny, za niž se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává ve smyslu § 89 odst. 12 tr. zák., racionálně zdůvodnily. Přiléhavě přitom vyšly ze zjištění, že ohledně věcí odcizených v restauracích bylo fakturami doloženo, že tyto věci byly nakoupeny včetně DPH, a důvodně dovodily, že s ohledem na charakter prodeje finálním spotřebitelům tito poškození prodávali zboží včetně DPH.

Tyto závěry nemá ani Nejvyšší soud důvod zpochybňovat, neboť otázka, zda poškození podnikatelé restauračních zařízení byli či nebyli plátci DPH je z hlediska výše škody zcela nepodstatná. Výše škody stanovená na základě ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. totiž musí zahrnovat též částku připadající na DPH, jelikož příslušnou věc je možno pořídit jen za cenu, která DPH zahrnuje.

Odvolací soud výstižně vyzvedl zejména to, že obviněný se přisouzeného jednání dopustil v případě poškozených P. O. a M. A. v zařízení, která formou poskytování restauračních služeb prodávají zboží blíže neurčenému okruhu osob na základě tržních mechanismů. Správně dovodil, že to jsou právě prodejní ceny takovéhoto restauračního zařízení, na jejichž základě je třeba učinit závěr o ceně, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Pokud poškození P. O. a M. A. uvedli reálné ceny, za které zboží distribuují, nebylo důvodu tyto údaje zpochybňovat a doplňovat dokazování znaleckým posudkem k ohodnocení takového zboží. Naopak bylo-li by vycházeno z cen stanovených pro velkoobchodní prodeje, popř. z cen bez DPH, neodpovídalo by to požadavku na určení hodnoty podle ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává (k tomu lze srovnat i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 4 Tz 152/2003, publikované pod č. 25/2004 ve Sb. rozh. trest.).

Jinými slovy řečeno, určily-li soudy na podkladě konkrétních výsledků dokazování výši v důsledku jednání obviněného způsobené škody tak, že zahrnuje i částku odpovídající výši DPH, nikterak nepochybily a jejich závěry nelze než z důvodů výše uvedených akceptovat.

Nejvyšší soud z těchto důvodů zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. listopadu 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 29. November 2006