JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 14/2009

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovoláních obviněných P. S. a MUDr. M. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2008, sp. zn. 11 To 76/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 1/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. S. a MUDr. M. K. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 9 T 1/2008, byl obviněný P. S. uznán vinným pod body I. 1. - 5. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a pod bodem IV. trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), b) tr. zák., obviněný MUDr. M. K. pod body I. 1., 3., 4., 5. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byli odsouzeni obviněný P. S. podle § 187 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí; obviněný MUDr. M. K. podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí, jež byly taktéž ve výroku rozsudku popsány. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných N. L., L. S. a K. R.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a obvinění P. S. a MUDr. M. K. odvoláními. Odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného P. S. směřovalo proti výroku o jeho vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. i výroku o trestu. Odvolání obviněného P. S. bylo zaměřeno proti výroku o trestu a odvolání obviněného MUDr. M. K. proti výrokům o vině i trestu, jež se ho týkaly. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2008, sp. zn. 11 To 76/2008, byl z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného P. S. zrušen ve výroku o vině v bodě I. 1. -5. a ve výrocích o trestech odnětí svobody a propadnutí věci (výrok pod bodem I.). Za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto tak, že obviněný P. S. byl pod body I. 1) - 5) tohoto rozsudku uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), b) tr. zák., který zůstal v rozsudku soudu prvního stupně nedotčen, podle § 187 odst. 4 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jedenáct let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku označených věcí (výrok pod bodem II.). Odvolání obviněných P. S. a MUDr. M. K. byla podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta (výrok pod bodem III.).

Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podali obvinění P. S. a MUDr. M. K. prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázali shodně na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný P. S. vytkl, že odvolací soud hodnotil provedené důkazy vztahující se k výroku o jeho vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. odlišně od soudu prvního stupně. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu (nálezy sp. zn. I. ÚS 608/06, I. ÚS 733/01 aj.), podle nichž jednak soud vyššího stupně může vyslovit právní názor, který je pro nižší soud závazný, nesmí jej však zavazovat k určitému hodnocení důkazů, pokud sám ve veřejném zasedání důkaz neprovede, a jednak ani nejvyšší stupeň podezření sám o sobě nestačí pro odsouzení. Uvedl, že soud prvního stupně správně kvalifikoval jeho jednání jako trestný čin podle § 187 odst. 1, 2 tr. zák., důvodně nepřihlédl k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, a přesvědčivě uzavřel, že „nejpřísnější právní kvalifikace v rozsahu 10 až 15 roků by měla být rezervována pouze pro nejzávažnější případy obchodu s velkým množstvím drogy a mnohonásobně převyšující částky, o které šlo v posuzovaném případě“.

Upozornil na ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. a § 259 odst. 3 tr. ř., podle nichž může odvolací soud přihlížet k důkazům, které byly provedeny před ním ve veřejném zasedání, a může se odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení provedl některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy. V posuzované věci ale odvolací soud sám žádné důkazy neprovedl, jen formálním způsobem „dal slovo“ obviněnému, aby se k věci vyjádřil. Podle něj proto pochybil, když důkazy provedené soudem prvního stupně a skutkové okolnosti případu hodnotil odlišně od soudu prvního stupně, rozsudkem změnil výrok o vině i trestu, a to pouze na základě toho, že opětovně zcela formálně vyslechl obviněného, přičemž tento výslech nepřinesl žádné nové poznatky ani skutečnosti, a obviněného uznal vinným přísnějším trestným činem podle § 187 odst. 1, 2, 4 tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody na jedenáct let. Obviněný P. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze nebo jeho část a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Obviněný MUDr. M. K. zdůraznil, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. je trestným činem úmyslným a k naplnění znaků jeho skutkové podstaty musí být prokázáno zavinění ve formě úmyslu, ať už přímého, nebo nepřímého. Jeho jednání spočívající pouze v obstarání léku M. způsobem zjištěným soudy postrádá prokázané vědomí, že obstaraný lék má sloužit k výrobě metamfetaminu, a to alespoň ve formě srozumění dovolatele s touto skutečností. Soudy obou stupňů pouze vycházejí z předpokladu, že „obviněný jako lékař věděl, že lék M. obsahuje pseudoefedrin, zneužitelný k výrobě metamfetaminu“. Tento předpoklad nedoložený žádným přímým důkazem vede podle dovolatele k absenci subjektivní stránky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák., poněvadž z žádných jiných zdrojů nemohl získat a ani nezískal informaci o tom, že spoluobviněný P. S. bude lék M. zneužívat k výrobě metamfetaminu. Byl pouze srozuměn s tím, že lék je vyvážen mimo území České republiky do N., a to za účelem spekulativního zisku z prodeje tohoto léku, neboť jeho cena v N. byla vyšší než v České republice. Přesvědčení soudů obou stupňů o jeho srozumění ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. s možným zneužitím obstarávaného léku označil za pouhou hypotetickou úvahu, v důsledku čehož pochybily, pokud jej uznaly vinným trestným činem podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. i přes chybějící naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání dovolacího soudu k dovolání obviněných nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v návaznosti na další důvody dovolání obsažené v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Námitky uplatněné v dovoláních obviněných lze – s určitou benevolencí – pod deklarovaný důvod podřadit, byť není od věci poznamenat, že ve své podstatě jsou převážně polemikou se skutkovými zjištěními soudů (obviněný MUDr. M. K.), event. výhradami procesněprávní, nikoliv hmotněprávní povahy (obviněný P. S.).

K dovolání obviněného P. S.

Dovolání obviněného směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, byl-li jím uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která bez pochybností zahrnují všechny zákonné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom, že obviněný neoprávněně vyrobil a prodal psychotropní látku, čin spáchal ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný tohoto trestného činu dopustil tím, že

I.

1) poté, co v blíže nezjištěných dnech v letech 2005 a 2006 na chalupě v obci B.č., okr. J., nejméně v 6 případech vyrobil metamfetamin vždy v množství 30 - 100 g z léku M., který mu s vědomím, že lék je k takové výrobě určen, dodal obviněný MUDr. M. K., a to v blíže nezjištěné době v letních měsících 2005 celkem 60 balení po 24 tabletách, 18. 7. 2005 celkem 100 balení, 16. 2. 2006 celkem 100 balení a 13. 4. 2006 celkem 250 balení, prodal metamfetamin v uvedených případech a množství po předchozí dohodě a vědomé spolupráci B. A., který jej v rámci této dohody vyvezl do S. r. N. k další distribuci zajištěné dalšími osobami,

2) poté, co v blíže nezjištěných dnech měsíce dubna 2006 na chalupě v obci B. č., okr. J., vyrobil metamfetamin z léku M., dne 27. 4. 2006 ho prodal za 4.500,- EURO v množství nejméně 100 g po předchozí dohodě a vědomé spolupráci A. S., který jej v rámci této dohody vyvezl do S. r. N. k další distribuci zajištěné dalšími osobami,

3) poté, co v období od 12. do 24. 11. 2006 na chalupě v obci B. č., okr. J., nejméně v 5 případech vyrobil metamfetamin vždy v množství nejméně 50 g z léku M., který mu s vědomím, že lék je k takové výrobě určen, zajišťoval nebo domlouval jeho prodej v lékárnách v P. obviněný MUDr. M. K., kdy takto předal obviněnému P. S. nejméně dne 12. 6. 2006 celkem 150 balení po 24 tabletách a nejméně ve dvou případech domluvil nákup léku pro P. S. a další osoby ze S. r. N., přičemž obviněný P. S. na základě této domluvy zakoupil v lékárně U. S. A., Š. nám. č., P., společně s A. Z. dne 7. 11. 2006 celkem 266 balení uvedeného léku za 31.122,- Kč a dne 27. 11. 2006 sám zakoupil celkem 140 balení za 16.380,- Kč, následně při schůzkách, jež s vědomím jejich účelu zprostředkovala a byla jim přítomna obviněná N. L., prodal dne 29. 11. 2006 a v dalších nezjištěných dnech vyrobený metamfetamin v nezjištěném množství po předchozí dohodě a vědomé spolupráci A. Z., který jej v rámci této dohody vyvezl do S. r. N. k další distribuci zajištěné dalšími osobami,

4) poté, co v období od 12. do 24. 11. 2006, v období od 21. do 23. 12. 2006 a v období od 13. do 18. 1. 2007 na chalupě v obci B. č., okr. J., vyrobil blíže nezjištěné množství metamfetaminu z léku M., který mu s vědomím, že lék je k takové výrobě určen, zajišťoval nebo domlouval jeho prodej v lékárnách v P. obviněný MUDr. M. K., kdy takto předal obviněnému P. S. nejméně dne 13. 12. 2006 celkem 280 balení uvedeného léku, prodal vyrobený metamfetamin ve dnech 25. 11. 2006 v P., 11. 12. 2006 v Ch., 25. 12. 2006 v M. L., 10. 1. 2007 v Ch. a 24. 1. 2007 v P. v nezjištěném množství po předchozí dohodě a vědomé spolupráci A. S., který jej v rámci této dohody vyvezl do S. r. N. k další distribuci zajištěné dalšími osobami,

5) poté, co v období od 15. do 17. 12. 2006 a v období od 13. do 18. 1. 2007 na chalupě v obci B. č., okr. J., vyrobil blíže nezjištěné množství metamfetaminu z léku M., který mu s vědomím, že lék je k takové výrobě určen, zajišťoval nebo domlouval jeho prodej v lékárnách v P. obviněný MUDr. M. K., kdy takto předal obviněnému P. S. nejméně dne 13. 12. 2006 celkem 280 balení uvedeného léku, prodal vyrobený metamfetamin ve dnech 18. 12. 2006 v R., 23. 12. 2006 v P. a 21. 1. 2007 v P. v nezjištěném množství po předchozí dohodě a vědomé spolupráci, kdy schůzky domluvila obviněná N. L., E. L., který jej v rámci této dohody vyvezl do S. r. N. k další distribuci zajištěné dalšími osobami,

a tohoto jednání pod body 1) – 5) se dopustil bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR přesto, že metamfetamin je podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, psychotropní látkou zařazenou do seznamu II., přílohy 5 podle Úmluvy o psychotropních látkách, a byl si vědom, že se o takovou látku jedná.

Obviněný nepolemizoval s tím, že naplnil zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. po stránce formální. Jeho námitka, že skutek nevykazuje znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. po stránce materiální, však není podložena konkrétními zjištěními soudů.

V obecné rovině je vhodné uvést, že k naplnění znaku "ve více státech" uvedeného v § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. o trestném činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů postačuje, pokud organizovaná skupina působí alespoň ve dvou státech, přičemž jedním z nich může být i Česká republika (k tomu rozhodnutí č. 34/2005 Sb. rozh. tr.).

Pokud se týká pojmu „ve spojení“, ten podle stávající praxe soudů znamená, že dostačující je taková forma spolupráce s organizovanou skupinou působící ve více(tj. alespoň dvou) státech, která nemá rysy vyšší míry koordinace činnosti - typické pro vazby mezi vlastními členy této skupiny, která však má pro činnost této skupiny význam, tj. její činnost podporuje, usnadňuje, napomáhá jí apod. Dostačuje-li pro trestnost ve smyslu zvažované kvalifikace podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. tato forma spolupráce, poté je zřejmé, že tuto formu trestné součinnosti naplňuje jednání vlastního člena skupiny. Nejvyšší soud (viz např. usnesení ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1411/2004) také vyložil, že k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 tr. zák., spočívajícího ve spáchání tohoto činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, zákon nevyžaduje, aby se pachatel dopustil činu jako její člen, ale postačí i volnější forma spolupráce pachatele s takovou skupinou. Tím spíše je tento znak naplněn v případě, jestliže se pachatel dopustí uvedeného činu přímo jako člen organizované skupiny tohoto charakteru. Nejvyšší soud současně dodal, že pro naplnění znaku, že jde o spojení s organizovanou skupinou „působící ve více státech“ ve smyslu výše uvedené kvalifikované skutkové podstaty, není nutné, aby taková skupina měla trvalejší charakter a vyvíjela svou činnost opakovaně či soustavně. Tento znak může být naplněn i jednorázovým působením organizované skupiny ve více státech.

V této souvislosti je také na místě připomenout, že se nevyžaduje, aby skupina působící ve více státech měla pevnější strukturu, resp. materiální zázemí na území (obou či více) států, na jejichž území k nedovolené činnosti při nakládání s omamnými a psychotropními látkami dochází. Smyslem a účelem trestního postihu podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. je efektivní postih nadnárodní kriminality v oblasti obchodu s drogami a ten je třeba beze zbytku vztáhnout i na postup skupiny, která operuje (jako organizovaná skupina) převážně na území jednoho státu, přičemž některé činnosti, jako je obstarání a dovoz drogy, uskutečňuje prostřednictvím osoby, která má kontakty na dodavatele psychotropních a omamných látek působících na území jiného státu. Dochází-li k tomu, že droga je činností člena organizované skupiny získávána na území jiného státu, a to od osoby, se kterou je v kontaktu, poté není důvodu k tomu, aby obstarání drogy na území tohoto (cizího) státu bylo vyňato z obsahu pojmu, že je takto uvažovanou skupinou působeno i na území jiného státu (k tomu též srov. rozh. č. 48/2006 Sb. rozh. tr.).

Spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů uvedenou v § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Podle § 88 odst. 1 tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, v posuzovaném případě spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (k tomu viz č. 34/1976 Sb. rozh. tr.). O to však v případě činu obviněného nejde.

Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je podle § 3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.

Hodnocením rozhodných kritérií spoluurčujících závěr o konkrétním stupni nebezpečnosti činu pro společnost se odvolací soud pečlivě zabýval a jeho závěry jsou přiléhavé. Poukázal v této souvislosti nejen na rozsah výroby a realizovaných nelegálních obchodů s drogou, množství opatřovaného léku M., z něhož byl metamfetamin vyráběn, ale i na dělbu úkolů, vyznačující se provázaností mezi obviněným MUDr. M. K., obviněným P. S. a dalšími osobami působícími na území S. r. N., jimž obviněný drogu prodával a o nichž věděl, že nejsou konečnými konzumenty drogy, ale že s ní dále obchodují, a také na okolnosti, za nichž byl čin obviněného spáchán a z nichž vyplynulo, že droga byla sice vyráběna v ČR, ale distribuována byla v N. Významné jsou závěry odvolacího soudu, že obviněný věděl, že se na realizaci trestného činu podílí společně s dalšími osobami, že každý z nich plní podle předem připravovaného plánu určité úkoly, které ve svém souhrnu povedou k dokonání trestného činu. V rozhodnutí odvolacího soudu jsou obsaženy i úvahy charakterizující nebezpečí, které pro společnost představuje distribuce drog prostřednictvím organizované skupiny působící ve více státech (strany 21 – 22 rozsudku). Správně proto vyvodil, že materiální podmínka pro použití vyšší trestní sazby podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. byla splněna.

Námitky obviněného zpochybňující naplnění materiální stránky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. jsou zjevně neopodstatněné.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný P. S. deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil také námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Hradci Králové a z nichž v podstatě vycházel v napadeném rozsudku i Vrchní soud v Praze. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že odvolací soud odlišným způsobem hodnotil provedené důkazy, ačkoliv sám, kromě formálního výslechu obviněného, neprovedl žádné dokazování, z čehož dovozoval, že došlo k porušení ustanovení § 263 odst. 7 a § 259 odst. 3 tr. ř.

Dovolatel tak uplatnil námitky procesní povahy, které však zásadně nemohou naplnit uplatněný dovolací důvod, a dovolání obviněného bylo v této části podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud však k námitce dovolatele poznamenává následující:

Podle 259 odst. 3 tr. ř. může odvolací soud rozhodnout sám rozsudkem ve věci, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení

a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo

b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.

Podle odst. 4 § 259 tr. ř. v neprospěch obviněného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného.

Podle § 263 odst. 7 tr. ř. může odvolací soud z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.

Ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. upravuje postup odvolacího soudu při hodnocení důkazů provedených ve veřejném zasedání a jejich návaznosti na provedené a zhodnocené důkazy v hlavním líčení před soudem prvního stupně v případech, kdy odvolací soud mění nebo doplňuje skutková zjištění oproti napadenému rozsudku. Jedná se o provázání skutkových zjištění a zjišťování skutkového stavu u soudů obou stupňů umožňující odlišné hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem oproti tomu, jak důkazy zhodnotil soud prvního stupně. O takovou situaci se ale v posuzovaném případě nejednalo.

Z důkazů provedených a hodnocených soudem prvního stupně, zejména výpovědi samotného obviněného P. S., výpovědí spoluobviněných K. R. (strana 16) a N. L. (strany 15, 16) tento soud zjistil, že obviněný drogu vyráběl, a následně výpověďmi svědků, občanů S. r. N., B. A. (strana 18), T. D. D. (strana 19) a P. D. (strana 19) bylo doloženo, že obviněný dodával těmto a jimi uváděným osobám drogu. Podle soudu prvního stupně mohl mít představu o tom, že zájemci z řad občanů S. r. N. nejsou konečnými konzumenty pervitinu a že jej dále prodávají osobám ve S. r. N.. Současně ale podle něj nebylo zjištěno napojení obviněného P. S. na mezinárodní skupinu, která by s pervitinem obchodovala ve více státech. To, že obviněný některému z občanů S. r. N. pervitin prodal, ještě samo o sobě podle tohoto soudu nesvědčí o tom, že by byl napojen na nějakou organizovanou skupinu působící v S. r. N., která by měla svůj řád, rozdělení funkcí a úloh, a uznal jej vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. (viz strana 25 rozsudku).

Tento závěr však odvolací soud nesdílel. Připomenul soudem prvního stupně zjištěné skutečnosti týkající se organizování obchodu s drogou skupinou působící ve více státech, poukázal na role jednotlivých aktérů takového obchodu (viz strany 19, 20) a poté na základě stejných skutkových zjištění dospěl k odlišnému právnímu závěru, tj. že tyto skutkové okolnosti naplňují znaky trestného činu trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů nejen podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., ale i podle odst. 4 písm. c) tr. zák., poněvadž obviněný čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Odlišné rozhodnutí odvolacího soudu nebylo založeno na změně skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, ale na odchylném posuzování zákonného znaku „spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Odvolací soud pouze z důvodů zevrubně rozvedených v odůvodnění jeho rozsudku na straně 20 až 22, s nimiž se ztotožnil i dovolací soud, odlišně právně kvalifikoval skutkový stav zjištěný již soudem prvního stupně. Nelze proto přisvědčit názoru obviněného, že odvolací soud porušil ustanovení § 259 odst. 3 a 263 odst. 7 tr. ř. a že jiným způsobem hodnotil provedené důkazy (věrohodnost svědků apod.). Rozhodl-li v neprospěch obviněného, učinil tak za splnění všech zákonných předpokladů (§ 259 odst. 3, 4 tr. ř.).

K dovolání obviněného MUDr. M. K.

Obviněný MUD. M. K. namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že věděl o tom, k jakému účelu bude lék M. užit, a tvrdil též, že jeho vědomost o tom, že M. obsahuje látku pseudoefedrin, z níž lze vyrábět drogu metamfetamin, nebyla doložena žádným přímým důkazem.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný neoprávněně zprostředkoval a prodal jinému prekursor a čin spáchal ve větším rozsahu.

Podkladem pro tento právní závěr soudů byla skutková zjištění pod body I. 1., 2. až 5. rozsudku soudu prvního stupně, podle nichž obviněný MUDr. M. K.

- s vědomím, že obstarávaný lék je určen k výrobě metamfetaminu, zajišťoval ve velkém množství volně prodejný lék M. obsahující pseudoefedrin, předával jej na blíže nezjištěném místě, pravděpodobně v P., obviněnému P. S., a takto předal v blíže nezjištěné době v letních měsících 2005 celkem 60 balení po 24 tabletách, 18. 7. 2005 předal 100 balení uvedeného léku po 24 tabletách, 16. 2. 2006 předal 100 balení po 24 tabletách a 13. 4. 2006 předal 250 balení uvedeného léku po 24 tabletách (bod I. 1.),

- s vědomím, že obstarávaný lék je určen k výrobě metamfetaminu, zajišťoval ve velkém množství volně prodejný lék M., obsahující pseudoefedrin, předával jej na blíže nezjištěném místě pravděpodobně v P. obviněnému P. S. nebo domlouval jeho prodej pro tohoto obviněného v lékárnách v P., a takto předal obviněnému P. S. nejméně dne 12. 6. 2006 celkem 150 balení uvedeného léku po 24 tabletách a nejméně ve dvou případech domluvil nákup uvedeného léku pro P. S. a další osoby ze S. r. N., přičemž P. S. na základě této domluvy zakoupil v lékárně U. S. A., Š. nám. č. , P., společně s A. Z. dne 7. 11. 2006 celkem 266 balení uvedeného léku po 24 tabletách za částku 31.122,- Kč a dne 27. 11. 2006 sám zakoupil celkem 140 balení po 24 tabletách za částku 16.380,- Kč (bod I. 3.),

- s vědomím, že obstarávaný lék je určen k výrobě metamfetaminu, zajišťoval ve velkém množství volně prodejný lék M. obsahující pseudoefedrin, předával jej na blíže nezjištěném místě pravděpodobně v P. obviněnému P. S. nebo domlouval prodej pro obviněného P. S. v lékárnách v P. a takto předal obviněnému P. S. nejméně dne 13. 12. 2006 celkem 280 balení uvedeného léku po 24 tabletách (bod I. 4.),

- s vědomím, že obstarávaný lék je určen k výrobě metamfetaminu, zajišťoval ve velkém množství volně prodejný lék M. obsahující pseudoefedrin, předával jej na blíže nezjištěném místě pravděpodobně v P. obviněnému P. S. nebo domlouval jeho prodej pro tohoto obviněného v lékárnách v P. a takto předal obviněnému P. S. nejméně dne 13. 12. 2006 celkem 280 balení uvedeného léku po 24 tabletách (bod I. 5.),

a tohoto jednání se dopustil bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR přesto, že lék M. obsahuje pseudoefedrin, který je podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, prekursorem zařazeným do kategorie 1 přílohy I. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog, a byl si vědom, že se o takovou látku jedná.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která zjevně vyjadřují zákonné znaky právě trestného činu, jímž byl uznán vinným, a obstát nemohou ani námitky obviněného zpochybňující subjektivní stránku trestného činu.

Podle § 4 písm. b) tr. zák. je čin spáchán úmyslně mimo jiné též tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Na takové „srozumění“ se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.

Soud prvního stupně v důvodech o existenci minimálně nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. přiléhavě upozornil, že obviněný jako lékař zajistil pro obviněného P. S. neúměrně vysoké množství léku M. a musel si být vědom toho, že obviněný P. S. může lék zneužít, sám obviněný P. S. by si jej ostatně pro podezření ze zneužití jen těžko zajistil, že jednání tohoto dovolatele nemělo racionální podklad ani z odborného hlediska a že jako lékař si musel být vědom, že lék M. obsahuje pseudoefedrin a že tak nadměrné množství, které zajišťoval, může být zneužito k výrobě metamfetaminu. Posledně uvedený závěr soud učinil i s ohledem na žádost obviněného P. S., aby mu obviněný MUDr. M. K. sehnal fosfor jakožto látku potřebnou právě k výrobě metamfetaminu (strana 27).

S námitkou obviněného MUDr. M. K., že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným, se zevrubně zabýval v odůvodnění napadeného rozsudku i odvolací soud. Závěry soudu prvního stupně označil za správné a sám k výhradám obviněného, jež jsou v podstatě stejné jako stávající dovolací námitky, poznamenal, že přímým důkazem v otázce zavinění může být jen výpověď obviněného, nicméně respektovaná judikatura i právní věda potvrzují zkušenosti soudní praxe, že okolnosti subjektivního charakteru lze dokazovat i nepřímo, a to z okolností objektivní povahy. Zjištěný způsob a okolnosti jednání obviněného je podle odvolacího soudu jedním z takových nepřímých důkazů a ten jednoznačně svědčí o tom, že obviněný se činu dopustil nejméně v úmyslu nepřímém. Zdůraznil množství léku M., jež dovolatel pro obviněného P. S. zajistil či jeho zajištění domluvil, přičemž dodávky léku M. zajišťoval i v létě, kdy je jeho spotřeba minimální, že obviněného MUDr. M. K. obviněný P. S. žádal i o opatření fosforu, aniž by dovolatel projevil snahu zjistit, k jakému účelu, připomněl rovněž výpověď obviněného P. S., který uvedl, že se s obviněným MUDr. M. K. nebavili o tom, na co léky potřebuje, ani mu však nesděloval, že by chtěl lék vyvážet do N. Dodal, že i kdyby si obviněný neuvědomoval z jiných skutečností, k čemu lék spoluobviněný P. S. využívá, byla to minimálně dr. M. R., která jej výslovně upozornila, že jde o „problémovou“ záležitost, přesto M. pro obviněného P. S. obstaral.

Soudy obou stupňů závěr o zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zák. náležitým způsobem odůvodnily. Dovolací soud závěry soudů sdílí a námitka obviněného, že nebyl opatřen ani přímý důkaz o tom, že jako lékař věděl, že lék M. obsahuje pseudoefedrin zneužitelný k výrobě metamfetaminu, je ve světle jejich závěrů nevěcná a svědčí spíše o nerozumné snaze obviněného zbavit se trestní odpovědnosti. I dovolací soud je přesvědčen, že soudy nepochybily, pokud dovodily, že si obviněný musel být vědom, že v důsledku jeho jednání může dojít ke zneužití léku M., který obsahuje pseudoefedrin mající povahu prekursoru, a pro případ, že se tak stane, byl s tím nejméně srozuměn, a následně učinily závěr o tom, že obviněný naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. i po subjektivní stránce.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněná dovolání obviněných P. S. i MUDr. M. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 28. January 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás