JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1381/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2006 o dovolání podaném obviněným V. A., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 14 To 47/2006, jako soudu druhého stupně ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 4 T 109/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného V. A. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 4 T 109/2005, byl obviněný V. A. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.

Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné H. B. a o náhradě škody.

Proti odsuzujícímu rozsudku podali obvinění V. A. a H. B. odvolání, která shodně zaměřili výlučně do výroku o trestu napadeného rozsudku. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací usnesením ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 14 To 47/2006, obě odvolání jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl již jen obviněný V. A. prostřednictvím obhájce JUDr. J. K. dovoláním, jež vymezil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný uplatnil tento dovolací důvod s poukazem na to, že soudy obou stupňů hodnotily nesprávně a v jeho neprospěch svědecké výpovědi M. L., V. K. a J. Z., a že v důsledku těchto pochybení dospěly k chybnému závěru o jeho vině a trestu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň požádal, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o odložení výkonu napadeného rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. zaujal názor, že dovolání obviněného směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a aby tak učinil podle 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání přitom podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v dané trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.]. Z toho je patrno, že dovolání je přípustné tehdy, pokud dovolatel soudu druhého stupně vytkne, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý ze zákonem vymezených důvodů dovolání, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl a mohl.

V posuzovaném případě podali odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně oba výše jmenovaní obvinění, a to v rozsahu odpovídajícím toliko (a výlučně) výroku o trestu napadeného rozsudku; měli za to, že soudem prvního stupně uložené tresty jsou nepřiměřeně přísné.

Právě rozsah a důvody citovaných odvolání vymezily (v dané věci zejména ve vztahu k obviněnému V. A.) podmínky odvolacího přezkumu soudem druhého stupně. Bylo tomu tak proto, že odvolací řízení spočívá podle § 254 odst. 1 tr. ř. na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tj. vytýkanými nedostatky. To znamená, že nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§ 258 odst. 2 tr. ř.), např. i výrok o trestu. Jiné (odvoláním nenapadené) výroky odvolací soud nesmí (s výjimkami uvedenými v § 254 odst. 2, 3 tr. ř.) zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by odvolatel mohl odvolání podat.

Přitom současně platí, že podle § 254 odst. 2 tr. ř. jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§ 254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Stejně tak nejde o situaci předvídanou ustanovením § 254 odst. 3 tr. ř.

Zmíněné zásady pro rozhodovací činnost odvolacího soudu bylo nutno zmínit proto, že jsou významné i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Dovolatel(tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) totiž může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, a to z hlediska ustanovení § 254 odst. 1 až 3 tr. ř. V tomto rozsahu se totiž jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Vzhledem k tomu, že odvolání obou obviněných směřovala v projednávaném případě pouze do výroku o trestu, přičemž nebyl dán důvod k postupu odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř. (a zároveň nešlo ani o případ upravený ustanovením § 254 odst. 3 tr. ř.), byla tím přezkumná povinnost odvolacího soudu (a současně i jeho právo přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně) limitována výhradně na předmětný výrok a řízení jemu předcházející. Z tohoto důvodu a za situace, kdy obviněný V. A. v dovolání neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (a to ani povahou uplatněné argumentace), mohl tento obviněný uplatnit své pozdější dovolací námitky výhradně proti tomuto výroku (tj. výroku o trestu), případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo.

Pominout nelze ani to, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádný zákonný dovolací důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu [tj. důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Své dovolání naopak opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž namítl, že soud chybně zhodnotil výpovědi v dovolání jmenovitě uvedených svědků.

Pokud tedy dovolatel napadl rozhodnutí soudu druhého stupně dovoláním, které směřovalo výhradně proti výroku o vině, Nejvyšší soud musel z důvodů výše rozvedených uzavřít, že takové dovolání není přípustné.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného V. A. odmítl, neboť není přípustné. Při takovém rozhodnutí nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Zcela na závěr je třeba uvést, že ačkoli obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku požádal, aby Nejvyšší soud odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, dovolací soud se takovým podnětem nemohl zabývat, neboť předseda senátu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí takový návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. neučinil. Pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu zákonné podmínky neshledal.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. listopadu 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 15. November 2006